č.10 - Maskil

Ročník 8Tamuz/Av 5769Červenec/Srpen 20091011Z obsahuRabín Herzog –muž víry i vědy 2Tajemství kódu XYXY 10Izrael je nad hvězdami 20Svědectvízmizelé LibněVýstava fotografií Ladislava Michálka v plzeňské Velké synagozeKrátceRabi Jicchak Herzog však nebyl pouzeteologem, halachickou autoritou a vědcem.Byl též zapáleným sionistou, kterýviděl budoucnost židovského národav jeho obrozené historické vlasti, ErecJisrael. Proto se rabi Herzog aktivnězapojil do sionistického hnutí a byl jednímze zakladatelů a vůdčích osobností Mizrachy(hnutí náboženských sionistů) veVelké Británii.Rabín Daniel MayerDvě desky obsahující počáteční slovahebrejských textů Desatera se nejpozdějiod 17. století nacházejí na synagogálníchpředmětech a textiliích. Desatero je nanich zobrazené zčásti ponořené a zčástivystupující z oblaku. Je to narážka namrak, který pokrýval horu Sinaj běhemdarování Tóry a vytvářel prostor meziBohem a lidským stvořením. Mrakem jesoučasně symbolizována Boží přítomnost– šechina.Iva SteinováK obrovskému průlomu v židovské geneticedošlo v roce 1995, kdy kanadský nefrologKarl Skorecki a další židovští genetikovéuskutečnili promyšlený experiment,jehož cílem bylo zjistit, zda kohanim(potomci starověké židovské kněžskévrstvy, jež svůj původ odvozuje od Mojžíšovabratra Aharona, ale nyní je příslušnostk ní předávána ústně z otce na syna)mohou být geneticky ověřeni.Aron Hirt-Manheimer a Joy WeinbergMožná se zdá podivné, že nezdůrazňujipřítomnost nějaké vnější síly, protožehned přijde otázka: Kde je v tomto případěBůh? Odpověď pak zní: Ne v tomtoprocesu, ale za existencí tohoto procesu,který se odvíjí spontánně. Myslím, žei když se slovy přírodních věd budepovažovat přirozená selekce za „návrhbez návrháře“ (design without designer),neoslabí se tím koncept Boha. Spíšenaopak.Rabín Tomáš KučeraJiž zbouraný rabínský důmu v Libni. Foto Ladislav Michálek

vzděláváníBejt Simcha, World Union for Progressive Judaisma Židovská obec Plzeň vás srdečně zvou na:REFORMNÍ ŠABATONvíkendový seminář ve dnech24.–26. července 2009 v PlzniPROGRAMpátek 24. 7. 200918.30 Kabalat šabat ve Velké synagoze19.45 večeře21.00 koncert v synagoze, seznamovací posezenísobota 25. 7. 20099.30 šachrit (ve Velké synagoze)11.00 kiduš, občerstvení11.30–12.30 studium s rabínem Kučerou (v synagoze)14.30 prohlídka Plzně (s výkladem Sylvie Wittmannové)17.30–18.30 Prof. Paul Liptz: „Náboženské skupiny v Izraeli:charedim, moderní ortodoxie, reformnía sekulární Židé“20.00 přednáška Sylvie Wittmannové: „Rabi IsaacMayer Wise“; následuje havdalaneděle 26. 7. 20099.30–10.45 chevruta a studium s rabínem Kučerou(v synagoze)11.00–12.00 přednáška Mgr. Věry Tydlitátové:„Historie, dějiny a mýtus“13.15 závěrečné setkání, feedbackÚčastnický poplatek 500 Kč (děti a mládež do 18 let 300 Kč): zahrnujeubytování (2 noci), stravování, dopravu autobusem z Prahy a zpět,přednášky. Informace o volných místech nebo o možnosti zúčastnitse části programu na adrese: reform@volny.cznebo na telefonu 724 027 929.Program Bejt SimchaČervenec/Srpen2009V pátek 24. 7. se bohoslužbav Bejt Simcha nekoná.Místo toho zveme všechnyna víkendový reformníšabaton do Plzně(koná se od 24. do 26. 7.).PRAVIDELNÉ AKCEKabalat šabat každý pátekod 18 hodinHODINY PRO VEŘEJNOSTaž do odvolání pouze po předchozítelefonické dohoděBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czNejstarší členkaŽidovské obcev Praze a jednaz nejstarších ženv celé Českérepublice zemřela.Paní Marie Binkovároz. Kantorová zesnula2. července v Domově sociálnípéče Hagibor v požehnanémvěku 101 let.Kéž je její duše přivinutado svazku živých!JAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a balného;pošlete, prosím, svoji žádost na adresu BejtSimcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon:724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz;výše poštovného a balného je v ČR minimálně250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavězašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky,variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platbyuveďte, prosím, své jméno.3

historie➤ Resi Nassau (1858). Tento náhrobek je navícpozoruhodný tím, že upozorňuje na rodovoupříslušnost manžela zemřelé ke kmeni Levi.Nejmladší ze skupiny náhrobků se symbolemTóry je dvojnáhrobek manželů Mošeho(1859) a Gitl (1864) Wolfových.Ačkoliv to text výslovně neuvádí, lze takév tomto případě předpokládat jejich darTóry do synagogy. Pohořeličtí Židé sivážili darů do synagogy natolik, že vzniklmístní zvyk zachytit je navždy na náhrobcíchzemřelých.Tóra jako strom života –EC CHAJIMNa základě biblického textu (Př 3,18) seTóra připodobňuje ke stromu života: „Stromemživota je těm, kdo se jí chápou a blazeje těm, kdo se jí drží.“ Zobrazuje se rozvinutýmsvitkem Tóry zakončeným dvěmatyčemi. Na našem území je toto zobrazeníObr. 12 Hroznětín (okres Karlovy Vary), židovskýhřbitov, náhrobek Reik, dcery rabína Lipmana Grätzea manželky rabína Avrahama Brody, 1691doložitelné od konce 17. století a na několikanáhrobcích ze 30. let 19. století je dokoncepotvrzeno epigrafikou. Dva ženské náhrobkyse znamením Tóry jako stromuživota pocházejí z Pohořelic (1834) a opětdeklarují zemřelé jako dárkyně svitku dosynagogy. Ze zdejších náhrobků upozorňujícíchna dar je nejstarší náhrobek Gely, dceryFajše Schnabla (1834), obr. 9. V náhrobnímreliéfu svitku rozvinuté Tóry jsou zapsánaslova žalmu označující Tóru za strom života.Obdobný obsah v jiném zpracování jezachycen na náhrobku Jehudy, syna Davidav Jiřicích (1837), obr. 10. Náhrobní nápissděluje: „Bude jíst ovoce ze stromu života“a tomu odpovídá i zobrazený motiv.V horní části náhrobku se nachází reliéfdvou tyčí Tóry s mohutnými nástavci, tedystromu života, v jehož středu je umístěnaDavidova hvězda. V 1. polovině 19. stoletíje motiv ec chajim zřetelně potvrzenepigrafikou.Nápisy starších náhrobníchkamenů symboliku nekomentujía tento motiv je možné interpretovatpouze na základě výtvarnépodoby. Od počátku 18. století sevyskytují v slezské Osoblaze náhrobky,které vyjadřují kombinacisymbolů stromu života, desekDesatera a v jednom případě takéDavidovy hvězdy.Náhrobek rabína Barucha Bendita,syna Salomona, rabína z Brodů(1713), obr. 11, je vytesán ve tvarudesek Desatera, jehož oba obloukyzavršují koruny. Orámován jepolosloupy, které představují tyčeTóry, a jsou zakončeny nástavcigranátových jablek – rimonim.Poslední řádka je uprostřed členěnamotivem Davidovy hvězdy.Kombinace motivu Tóry jakostromu života a desek Desaterapředstavovala v průběhu 18. stoletípříklad pro další osoblažskénáhrobky.Není však jen místním slezskýmspecifikem, vyskytuje setaké na opačném konci našehoúzemí v západních Čechách.V Hroznětíně na Karlovarsku je stejný typnáhrobku doložen již na konci 17. století nanáhrobcích Bely, dcery Mošeho (1690),nebo na náhrobku Reik, ženy rabína AvrahamaBrody (1691), obr. 12. Náhrobkytohoto typu odrážejí vnímání Tóry jako podstatysvěta a předpokladu k životu.StromDvěma nejznámějšími stromy v judaismujsou strom poznání dobrého a zlého a stromživota, které rostly uprostřed zahrady ráje napočátku stvoření světa. Mytologický stromživota byl oblíbeným motivem už v kenánském,mezopotámském a egyptském umění.V židovské tradici je strom života interpretovánjako zdroj nesmrtelnosti ve světě, kterýpřijde. Pro judaismus je charakteristické připodobňovánístromu života k Tóře a tedyi možnost zobrazení v podobě svitku Tóry.Strom života však bývá také zobrazován vesvé základní podobě stromu. Některýmižidovskými komentátory byl strom specifikovánjako olivovník, a může být proto stylizováni do podoby sedmiramenného svícnu –menory, plněné olivovým olejem.Epigrafika náhrobků popisuje strom životajen ojediněle a na našem území není doložena,přesto jsou reliéfy stromu na náhrobcíchv některých případech takto interpretovatelné.Za strom života je možné považovat vyrytýobrys mohutného stromu dochovaný v horníčásti fragmentu náhrobku v Uherském Ostrohu(1877). Náhrobek je orámován sloupyzavršenými symboly granátových jablek.Obr. 11 Osoblaha (okres Bruntál), židovský hřbitov, náhrobekrabína Barucha Bendita, syna Salomona, 1713Strom života bývá doprovázen postavoujelena, která vyjadřuje lidské úsilí žít podlenávodu Tóry. Kombinace postavy jelenaa stromu vyplývá z textu Talmudu: „Buďrychlý jako jelen, abys plnil příkazy Tóry.“Na náhrobku Cviho Hirše, syna MeiraFranka, ve Veselí nad Moravou (1851), jetento text doslovně citován a v jeho výtvarnévýzdobě jsou zobrazeny dva stromy, z nichžjeden je okusován jelenem. Modifikacís obdobným významem je výjev se dvěmajeleny a stromem umístěným uprostřed nanáhrobku Mošeho Cviho Kloße ve Strážnici1836, Simona Hirsche v Chodové Plané1846 a Mordechaje Abelese v MikulověObr. 13 Mikulov (okres Břeclav), židovský hřbitov, náhrobekMordechaje, syna Geršona Abelese, 1851,detail1851, obr. 13. Další variantu představujereliéf dvou jelenů a menory doložený nanáhrobku Josefa Hirsche Grünwalda z poloviny19. století v Bzenci.◗ Text a foto Iva SteinováTamuz/Av 5769 7

čtení pro děti a jejich rodičeO Jeruzalémě a ChrámuNa léto připadají dva dny, kdy si připomínáme nešťastné události naší historie, spjaté s Chrámem a Jeruzalémem.Dne 17. tamuzu (letos připadá na 9. července) roku 586 prolomili Babylóňané poprvé hradby obleženéhoJeruzaléma. Tím začala zkáza města, kterou završilo zboření Chrámu a odvedení obyvatel do babylónskéhozajetí. To si připomínáme postním dnem tiš’a be-av – 9. av (letos 30. července). O mnoho stoletípozději, roku 70 o. l., byl v tento den zničen Římany v čele s vojevůdcem Titem i druhý jeruzalémský Chrám.Připomeňme si tyto události několika příběhy.Jeremiášův smutekKdyž prorok Jeremiáš pohlédl na zástupžidovských zajatců, uviděl mladé mužespoutané okovy na rukou i na nohou. Přidalse k nim a žádal, aby i jemu nasadili pouta.Když to však spatřil babylonský vojevůdceNebuzaradan, okovy mu sejmul.Pak se Jeremiáš podíval na zajaté starcea viděl, že mají kolem krku oprátky z provazů.Přispěchal k nim a také si nasadiloprátku. Když to viděl Nebuzaradan, sundalOzval se mocný hlas: „Již dávno jsemodvrátil svou tvář od tohoto lidu!“Jeremiáš se pak obrátil k pramatkám:„Matky naše, Sáro, Rebeko, Ráchel a Leo –povstaňte a přijďte nám na pomoc!“A hlas z nebe odpověděl: „Ráchel bezustání pláče nad svými dětmi.“Jeremiáš pak spěchal k hrobu prorokůa zvolal: „Mojžíši! Samueli! – povstaňtea přijďte nám na pomoc! Vaše děti jsouodváděny do zajetí!“Znovu se ozval hlas: „Běda vám, ani Mojžíšani Samuel vám už nemůžou pomoct!“Jeremiáš se potom znovu připojil k zajatcům.Když došli k řece Eufrat, řekl muNebuzaradan: „Jestli chceš, můžeš s námi jítdo Babylónu; pokud ne, jsi volný a můžeš sevrátit do Jeruzaléma.“A Bůh k Jeremiášovi promluvil: „Jdi doBabylónu, já zůstanu v Judsku. Ale pokud serozhodneš, že chceš zůstat s Judsku, potomjá půjdu do Babylónu. Jeden z nás musízůstat s lidem Izraele.“Jeremiáš se sám sebe ptal: „Jak bych jámohl pomoci zajatcům v Babylónu? Budelepší, když s nimi půjde Bůh, protože on jemocný a dokáže svůj lid ochránit.“Nebuzaradanovi pak řekl: „Nepůjdus vámi do Babylónu. Vrátím se do Judska,abych utěšil ty, kteří tam zůstali.“Když zajatci viděli, že se je Jeremiášchystá opustit, začali bědovat.„Jeremiáši, proroku Boží!“ volali. „Pročnás opouštíš?“ A velmi hořce plakali.Když to Jeremiáš slyšel, jeho srdce senaplnilo smutkem.„Ach, děti moje,“ naříkal. „Běda mi! Kdybystejen byli naslouchali mým varováním,byli byste všech těchto zkoušek ušetřeni!“A po tváři se mu skutálely dvě velké slzy.mu provaz z krku a napomenul ho: „Buď jsifalešný prorok, nebo nedokážeš cítit bolest,nebo si přeješ moji smrt. Nebyl jsi to snad ty,kdo tohle neštěstí svému lidu předpověděl?A přece tady teď truchlíš, jako by to pro tebebylo překvapení! Snažil jsem se tě ušetřitutrpení, ale ty sám ze své vlastní vůle vyhledávášsmutek. Víš sám nejlíp, že já musímpro svoje vlastní dobro ochraňovat tvůjživot, abych nerozzlobil tvého Boha. Ale zdáse, že ty jsi rozhodnutý se zničit a přivolattak hněv svého boha na moji hlavu.“Když se zástup zajatců vydal na cestuz Jeruzaléma, šel Jeremiáš s nimi. Když přišlik hrobce patriarchů v Hebronu, zvolalJeramiáš: „Otcové naši, Abrahame, Izáku,Jákobe – povstaňte a přijďte nám na pomoc!Vaše děti jsou odváděny do zajetí!“Když Babylóňané slyšeli zajatce naříkat,okřikovali je a bili: „Nechte těch nářků,nebo vás všechny pobijeme.“Zajatci znovu naléhali na proroka, abys nimi zůstal: „Vidíš sám, my nesmíme aninaříkat. Ale ty ano. Ty se můžeš modlitk Bohu. My můžeme promlouvat jenom šeptem,v noci, když ulehneme a nikdo násnevidí.“Jeremiáš se je snažil utěšit. Požehnal jima řekl: „Bůh vás neopustí ani ve vyhnanství.Mějte naději a vložte v něj svoji důvěru!“Pak se od nich Jeremiáš vzdálil. Ale dvěprolité slzy se zázračně proměnily v jezera.Klíče od ChrámuKdyž Římané prolomili hradby Jeruzaléma,město bylo v plamenech a ulicemi8Červenec/Srpen 2009

odinatekly potoky krve, mnozí utíkali do Chrámu,aby raději zahynuli při jeho obraně, než byse stali římskými otroky. Když potom hořeli samotný Chrám, jeden z kněží vystoupil ažna střechu, pozvedl ruku, v níž držel klíč odchrámové brány, a zvolal: „Náš Pane, jestlinás shledáváš nehodnými, abychom dálespravovali Tvůj svatý dům, vezmi si tentoklíč a uschovej jej u sebe až do doby, nežopět najdeme milost v Tvých očícha budeme znovu hodni se toho úkoluujmout.“ A z nebes se vynořila ruka, která siod něj klíč vzala.I žal má své hraniceKdyž hříšný Titus zničil jeruzalémskýChrám, mnozí Židé, hlavně farizeové, přísahali,že již nikdy nebudou jíst maso ani pítvíno.„Proč nejíte maso a nepijete víno?“zeptal se jich rabi Jehošua.A oni spustili nářek: „Jak bychom mohlijíst maso, které se dřív obětovalo v Chrámu,když už nemůžeme přinášet oběti? A jakbychom mohli pít víno, které dříve kněží lilina chrámový oltář jako oběť, když už nestojíani Chrám ani oltář?“„V tom případě,“ odvětil rabi Jehošua,„bychom neměli jíst ani chléb, protože odchvíle, kdy byl zbořen Chrám, nemůžemeobětovat ani mouku.“„Máš pravdu,“ řekli. „Budeme jíst jenomovoce.“„Jak bychom mohli jíst ovoce?“ zeptal serabi Jehošua. „Vždyť i první ovoce bylo přinášenodo Chrámu. A když už nemámeChrám, nemůžeme jíst ani ovoce.“„Snad bychom mohli jíst ty druhy ovoce,z nichž se neodváděly oběti do Chrámu,“uvažovali farizeové.„A měli bychom přestat pít vodu,“ pokračovalrabi Jehošua. „Protože i voda se lila naoltář.“Na to už farizeové nenašli odpověď. Kdyžrabi Jehošua viděl, že je přivedl k rozumu,řekl: „Mé děti, pozorně poslouchejte, co vámteď povím. Je pochopitelné, že musíme truchlit,neboť nás opravdu postihla těžká rána.Nicméně, člověk se nesmí do smutku přílišponořit. Není správné nakládat na židovskýnárod břemeno, které nemůže unést.“Smích rabiho AkivyČtyři velcí učenci – rabi Gamaliel, rabiEleazar, rabi Jehošua a rabi Akiva – stáli navrcholku Har ha-cofim a shlíželi dolů naruiny zničeného Jeruzaléma. Roztrhli svároucha na znamení smutku a vydali se dolůdo města. Když přišli na Chrámovou horu,uviděli, jak se z trosek Chrámu, přesněz míst, kde stávala Nejsvětější svatyně,vynořil pes. Když to uviděli, začali všichninaříkat. Až na rabiho Akivu, který se začalhlasitě smát.„Proč se směješ?“ otázali se ho udiveně.„A proč vy proléváte slzy?“ opáčil rabiAkiva.„Kvůli znesvěcení svatyně, na jejímžmístě teď pobíhají psi.“„A já se směji z toho samého důvodu.V prorockých knihách se píše: „Sión budezorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny.“(Micheáš 3:12) Vidíte, to proroctví se vyplnilo.Naši proroci také řekli: „Opět budousedat na náměstích Jeruzaléma starci a stařeny.“(Zacharjáš 8:4) Jestliže se naplnilojedno proroctví, pak i to druhé, útěšné, dojdezcela jistě naplnění. Proto se raduji – protoženakonec přijde vykoupení.(Podle talmudického traktátu Makot 24)Titus a komárKdyž římský vojevůdce Titus zničila znesvětil svatý Chrám, ukradl posvátnépředměty, zabalil je do chrámové opony a sesvým lupem se vydal na plavbu zpět doŘíma. Když byli daleko na širém moři,strhla se obrovská bouře a loď se začalapotápět.Hříšný Titus zvolal: „Zdá se, že židovskýBůh je pánem moří a všeho vodstva. Faraónanechal utonout v moři, Siseru zahubilv řece, a teď chce utopit i mě. Jestli je alejejich Bůh všemohoucí, ať se mi odvážípostavit na suché, pevné zemi.“Hlas z nebe odpověděl: „Slyš má slova,hříšníku: až tvá noha vstoupí na suchouzemi, budeš muset bojovat ne s Bohem všemohoucím,ale s tím nejnicotnějším tvoremna zemi.“Tím tvorem byl komár. Když Titus vstoupilna pevninu, vlétl mu do nosu komára sedm let mu bzučel v hlavě. Říman bylzoufalý. Postupně ho ten nicotný tvorečekničil, až mu nakonec přivodil smrt.Ještě než zemřel, nařídil Titus, aby posmrti jeho tělo spálili a popel rozprášili dovšech světových moří, aby jej Bůh Izraelenemohl najít a soudit.(Podle talmudického traktátu Gitin 56)Nejlepší způsobBeršidský rebe přijel v předvečer Tiš’abe-av do jednoho městečka, kde byla židovskákomunita velmi rozhádaná. Místní rabínproto požádal rabína, který přijel nanávštěvu, aby se je pokusil rozsoudit a usmířit.„Pochopitelně až po Tiš’a be-av,“ dodalmístní rabín. „Jistě se nebudeš obtěžovatv předvečer tohoto významného dne.“„Právě naopak,“ odpověděl beršidskýrebe. „Druhý Chrám byl zbořen právě proto,že Židé nenáviděli bez příčiny jeden druhého.Jakým lepším způsobem bych tedymohl uctít Tiš’a be-av, než že se pokusímukončit nenávist v tomto městě?“A na závěr s úsměvem…Dobrý rabi Levi Jicchak z Berdičeva šelo Tiš’a be-av, postním dnu, ze synagogydomů. Přemýšlel o tragické zkáze Chrámua zašlé slávě Izraele. Jak tak šel, ponořenýv neveselých myšlenkách, vrazil do muže,který chodil do jeho synagogy. Muž sipochutnával na kuřecím stehýnku. Zcelašokovaný rabi se zastavil.„Určitě jsi zapomněl, že je dnes Tiš’a be--av,“ zeptal se spíše smutně než nazlobeně.„Ale vůbec ne,“ odpověděl otevřeně mužs kuřetem. „Který Žid by mohl zapomenout,že je dnes Tiš’a be-av.“„Tak musíš být vážně nemocný a doktorti zakázal se postit,“ odhadoval rabi se starostív hlase.„Ne, rabi, chválabohu se těším dobrémuzdraví, děkuji za starost,“ odpověděl muž.Rabi Levi Jicchak se náhle rozzářil. Pozvedlzrak k nebi a řekl: „Všemocný Bože,vidíš, jak čestné jsou tvoje děti! Tento mužby radši vykřičel všechny svoje hříchy zestřechy domu, než aby zalhal.“• • •O půstu na Tiš’a be-av se jeden nemocnýmuž vydal za rabínem, aby si od něj vyžádalapovolení jíst, s ohledem na svoje zdraví.Když ale vstoupil do rabínova domu, zůstalv úžasu stát. Rabín si dopřával vydatnýoběd.„Rabi,“ koktal muž nejistě, „jsemnemocný muž. Musím se dnes postit?“„To je tedy otázka!“ odpověděl rabíns pusou plnou pečené kachny. „Samozřejměže musíš!“Muž chvíli stál v rozpacích a nevěděl codělat. Nakonec přece jen sebral odvahu, abyse zeptal: „Omluv moji neomalenost, rabi,ale jak mi můžeš přikazovat, abych se postil,když sám jíš?“„Jenže já jsem nebyl tak hloupý, abych sešel zeptat rabína,“ odvětil rabín s širokýmúsměvem a pokračoval v jídle.Zdroje: Nathan Ausubel: „A Tresury of JewishFolklore“, Harry Gersh: „When a Jew Celebrates“,www.templemount.org, www.morim.org◗ Připravila Kateřina WeberováNový sidur HEGJON LEV: Modlitby progresivního směru pro šabat, svátky a všední dnyUspořádali: rabín Tomáš Kučera, Jan David Reitschläger, vydala: Bejt Simcha, formát: A5, 216 stran. Sidur je v pevné vazbě a na každédvoustraně najdete hebrejský text, český překlad, transkripci do latinky a anglický (případně slovenský) text. Prodejní cena je 400 Kč při osobnímodběru (po dohodě), 450 Kč na dobírku (včetně poštovného a balného). Zaslání na dobírku je možné i na Slovensko za celkovou cenu 570 Kč.Objednávky na adrese reform@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929.Sidur je nyní možné zakoupit rovněž v ŽO Děčín a ŽO Liberec, v budoucnu pravděpodobně i v dalších židovských obcích.Tamuz/Av 57699

Poslední výzkumy DNA nabízejí mimořádně zajímavý pohled na kořeny našeho lidu a na to, jakovlivňují každého z nás. Redaktoři časopisu Reform Judaism Aron Hirt-Manheimer a Joy Weinberg sechtěli dozvědět, jaké objevy přineslo rozluštění židovského genetického kódu, a proto se obrátili naJona Entina, autora knihy Tabu: Proč mají černí sportovci takovou převahu a proč se o tom bojímemluvit (Taboo: Why Black Athletes Dominate Sports and Why Weęre Afraid to Talk About It) a nedávnovydaného titulu Abrahamovy děti: rasa, identita a DNA vyvoleného národa (Abraham’s Children: Race,Identity, and the DNA of the Chosen People).Tajemství kóduXYXYJak jste se dostal k výzkumu DNAjakožto okna do naší židovskéhistorie?Léta jsem studoval, jak evoluce ovlivnilatělesné typy a fyzické schopnosti různýchskupin lidí. Před pěti lety pak objevili u mésestry Judith rakovinu prsu. Judith okamžitěpodstoupila to, co nemohla udělat ani našematka, ani teta, ani babička, které všechnyzemřely buď na rakovinu prsu, nebo narakovinu vaječníků: šla na genetické testy,které potvrdily, že je nositelkou mutacegeneticky podmíněné formy rakoviny prsuznámé jako BRCA2, jedné ze tří variacírakoviny prsu nebo vaječníků, s nimiž semůžeme setkat pouze u Židů a jejichpotomků, a jedné z více než čtyřiceti dědičnýchchorob, které se vyskytují speciálněv židovské populaci. V podstatě lze říci, žemoje sestra je Židovkou podle DNA. U měrovněž diagnostikovali tuto mutaci; a to mězvlášť trápí, protože to znamená, že mojedcera, která vzešla ze smíšeného manželství,má padesátiprocentní pravděpodobnost,že bude rovněž nositelkou té saméžidovské genetické mutace rakoviny prsunebo vaječníků. A tak jsem se rozhodl zjistito tom víc.Jestliže mluvíte o různých „skupináchlidí“ z genetického hlediska, jak se toliší od dělení lidí podle „rasy“?Pokroky v genetice nás dovedlyk poznání, že rozdělování lidí podle rasy, nazákladě takových vnějších znaků, jako jebarva pleti, představuje velmi zjednodušujícía zavádějící způsob, jak popsat lidskourůznorodost. Genetikové dnes používajítermíny „původ“ nebo „populace“, kdyžpopisují, jak se vyvinuly různé skupiny lidí.Dovolte mi příklad ze sportu, abych vámukázal tu změnu v myšlení. Je běžné, žev různých sportech dominují různé populačnískupiny, a vědci jsou přesvědčeni, žegenetika může z velké části vysvětlit, pročtomu tak je. Na olympijských hrách ovládajíeuroasijští běloši technické disciplínyv atletice – kladivo, kouli, oštěp a stejně taki vzpírání. Afričané jsou zase nejlepšímisvětovými běžci, ale ti z východní a zezápadní Afriky se od sebe navzájem velmiliší. Se svými štíhlými trupy a tak zvanýmipomalými svalovými vlákny, která jsouúžasná pro vytrvalost, vládnou Východoafričané(např. Keňané, Tanzánci, Etiopané)středním a dlouhým tratím. NaopakZápadoafričané, jako třeba Nigerijcia jejich potomci včetně Afroameričanů,mají mnohem rychlejší svalová vláknaa menší kapacitu plic – což jsou výbornépředpoklady pro sprinty a skoky, ale hroznépro vytrvalostní disciplíny. Podíváte-li seve světových tabulkách na 500 nejlepšíchčasů v běhu na 100 metrů, 494 z nich držíosoby západoafrického původu. Ale žádnýZápadoafričan nepatří mezi elitní vytrvalce;a naopak neexistují elitní východoafričtísprinteři. Tyto dvě populace mají sicepodobnou barvu pleti, ale vyvíjely se různě,protože evoluce je vystavila různým tlakům– Západoafričané žili na úrovni moře,Východoafričané v horách. A tak se dnesvědci přiklánějí k mnohem komplexnějšímuchápání rozdílů mezi lidmi, studujírůzné „populace“, které se vyznačují odlišnýmtělesným typem, jinou náchylnostík různým chorobám a dokonce odlišnýmchováním. Vzhledem ke své dlouhotrvajícísoudržnosti a historické kontinuitě jsouŽidé považováni za zlatý důl genetiky.Kromě toho, že aškenázští Židé majívětší genetické dispozice k určitýmchorobám, co dalšího jsme sedozvěděli z genetických markerů?Genetičtí antropologové dokázali prověřitpřesnost židovské historie a některýchústně předávaných tradic. K obrovskémuprůlomu v židovské genetice došlo v roce1995, kdy kanadský nefrolog Karl Skoreckia další židovští genetikové uskutečnili promyšlenýexperiment, jehož cílem bylo zjistit,zda kohanim (potomci starověké židovskékněžské vrstvy, jenž svůj původ odvozuje odMojžíšova bratra Aharona, ale nyní je příslušnostk ní předávána ústně z otce na syna)mohou být geneticky ověřeni. Mužský chromozom(Y) se nemění od otce k synovi,s výjimkou náhodných chyb – mutací, kterése objevují s určitou pravidelností, což dávágenetikům něco jako datumové razítko. Nazákladě toho, co víme o vzniku těchtomutací, je vědci mohou na mužském chromozomuidentifikovat a určit, kdy se poprvéobjevily. Čím více mutací mají dva nebovíce lidí společných, tím dále najdeme jejichspolečného předka. Skorecki vyvozuje, žežidovští muži, kteří o sobě tvrdí, že patří ➤10Červenec/Srpen 2009

téma➤mezi kohanim, neboli Aharonovy potomky,by měli mít shodnou sadu mutací, která jdezpět až do biblických dob. A tak badateléodebrali u Zdi nářků o Vysokých svátcíchvzorky slin od dvou set židovských mužů,z nichž třetina se považovala za kohanim.A došli k zajímavým výsledkům – bezohledu na to, zda se jednalo o aškenázské,sefardské nebo orientální Židy, 98,5 %z těch, kteří se označili za kohanim, mělostejný genetický marker společného předka,znak, který najdeme jen u tří procent celéžidovské populace.V následujícím roce definovala rozsáhlejší,vytříbenější studie sadu mutací markeru,která je společná asi 60 % těch, kteří sepovažují za kohanim. Za pomoci složitýchmatematických propočtů identifikoval nyníjiž rozšířený vědecký tým něco, co nazvali„kohénským modálním haplotypem“ (v angličtiněCMH), sérii šesti genetických markerůspolečných kohenům, které k údivubadatelů vznikly před více než třemi tisícilety – přibližně v době biblického Aharona,prvního kohena.Toto pozoruhodné zjištění vyprovokovalopalčivou otázku: Existuje způsob, jakzjistit, zda většina Židů spojených původem,zemí a vírou je skutečně potomky těch lidí,kteří žili v Erec Jisrael před více než třemitisíciletími? DNA nám najednou dala možnostposkládat dohromady příběhy našeholidu.Jaký byl další krok na cestěke genetickému dešifrovánížidovského původu?Vždycky tu byly otázky se zřejmýmipolitickými důsledky – zda jsou moderníŽidé většinou konvertité, nebo skutečněodvozují svůj původ od starověkých Izraelitů.Na konci 90. let se k badatelům, kteřípůvodně zkoumali CMH, přidali špičkovígenetikové z USA, Evropy, Jižní Afrikya Izraele a společně iniciovali rozsáhlou studiizaměřující se na mužskou linii a doufali,že by jim mohla podat jasný obrázeko židovském původu. Shromáždili vzorkyDNA od téměř 1400 mužů, Židů a nežidů,z celého světa a snažili se najít společnédatové markery. To, co objevili, jim vyrazilodech. Obrovská většina židovské populacez celého světa – ať jsou to Aškenázové,Sefardé, indičtí či orientální Židé nebo černíafričtí Židé (s výjimkou černých Židů z Etiopie,tzv. „falašů“) – má společný blízkovýchodnípůvod v mužské linii, kterou lzevystopovat až do starověkého Izraele, čtyřitisíce let zpět, kdy podle Bible Abrahamzaložil izraelitskou linii. Jinými slovy, jak tořekl vedoucí výzkumného týmu MichaelHammer: „Jsme skutečně jedinou etnickouskupinou pocházející ze Středního východu.I když vypadáte jako jiní Evropané, mátemodré oči a světlou pleť, vaše (mužské) genyříkají, že jste ze Středního východu.“Jon EntineDá se to podle vás považovat zadůkaz, že Abraham, o němž námvypráví kniha Genesis, v té doběskutečně žil?Musíme být trochu opatrní s tím, co námDNA může a co nemůže říct. Můžeme s jejípomocí dokázat společný původ, ale nemůžemedokázat existenci Abrahama, Mojžíšenebo Aharona. Proto se musí výzkum DNAdoplňovat s poznatky genealogie, historickýchvěd a antropologie.Na základě antropologických a genetickýchvýzkumů jsme došli k poznání, ževýchozí populace Izraelitů nebyla jedinouhomogenní populací, jak to popisuje Bible,ale byla to ve skutečnosti směsice různýchmístních populací – Kenánců, Semitů a dalších,které se spojovaly v jedno v průběhudlouhých staletí a jakési kmenové jednotyfoto: www.jewishsightseeing.comdosáhly někdy kolem roku 1000 př. o. l.,v období krále Šalamouna. DNA pak vstupujedo hry znovu poté, co dojde ke vznikurozsáhlé diaspory roztroušené po celémsvětě – tento proces začal po asyrské invaziv 8. století př. o. l. a další vlny následovalypo zničení prvního (586 př. o. l.) a druhého(70 o. l.) jeruzalémského Chrámu. RozborDNA nám nyní například ukazuje, že čínštía indičtí Židé jsou pravděpodobně potomkyIzraelitů z období prvního Chrámu.Rovněž původ sefardského židovstva lzevystopovat k době zničení prvního Chrámu,kdy se velká část židovských uprchlíkůz Erec Jisrael usídlila na Iberském poloostrově,tedy v dnešním Španělsku a Portugalsku,a také v severní Africe. Ke konci prvníhotisíciletí obecného letopočtu užsefardští Židé tvořili významné kulturní➤Tamuz/Av 576911

➤ a populační centrum, jenž zažilo svůj zlatývěk v období mezi 10. a 13. stoletím, v časeharmonických vztahů mezi Židy, muslimya křesťany. V průběhu 15. století, kdy křesťanéobsadili dříve muslimské oblasti Iberskéhopoloostrova, mnoho sefardských Židůkonvertovalo – někteří dobrovolně, mnozípod nátlakem. V roce 1492 dostali zbývajícíŽidé ve Španělsku a severní Africe, kterýchbylo v době největšího rozkvětu téměřmilion, ultimátum: konvertujte ke křesťanství,nebo opusťte království. Komunita bylav troskách a ti, kteří se rozhodli přidržet sežidovské víry, si byli nuceni hledat útočištějinde. Mnozí Sefardé konvertovali; někteřídál praktikovali potají židovské rituály jakokryptožidé, nicméně židovská identita rodintěchto conversos časem vybledla. Po celástaletí dodržovali Sefardé striktní náboženskápravidla týkající se sňatků s nežidy, alepo vyhnání ze Španělska mnozí uzavíralisňatky s křesťany, zejména ti, kteří se přestěhovalido Holandska.Trajektorie aškenázské populace je jiná.Aškenázská populace nezačala směřovat doEvropy dříve než v 8. a 9. století obecnéholetopočtu, kdy se skupiny Židů, převážněz dnešní Itálie, začaly usazovat v některýchoblastech Porýní, které se táhne od Atlantskéhooceánu na jih, podél západní hraniceNěmecka a východní hranice Švýcarska.Většina těchto židovských mužů byliobchodníci, které s sebou na sever přivedlakřesťanská šlechta, aby pomohli zajišťovatv této oblasti obchod; jiní se zabývali půjčovánímpeněz nebo vybíráním daní, cožbyly činnosti, které křesťanům zakazovalacírkev. Někteří si s sebou přivedli manželky,ale domníváme se, že většinou titomuži přišli sami a oženili se posléze s místnímiženami. Tyto roztroušené komunity sev průběhu středověku přesunovaly navýchod, ale stále byly poměrně malé –odhadujeme, že aškenázské židovstvočítalo celkově ve 14. století méně než 25tisíc osob. A tak vzniklo to, co genealogovénazývají populačním úzkým hrdlem.Židovské choroby a jiné typické rysy, kterévznikly jako výsledek mutací, se v rámcitěchto úzce propojených, endogamickýchkomunit, rychle rozšířily.Lze vystopovat ženskou židovskoulinii?Ano. Stejně tak jako lze mužskou liniisledovat prostřednictvím identifikace datovýchmarkerů nacházejících se na chromozomuY, který zůstává v zásadě nezměněns výjimkou mutací, které se čas od časuobjeví, existuje také ženský protějšek: mitochondrickáDNA. Mitochondrie jsou pohonnýmstrojem, který najdeme v téměř všechbuňkách mužského i ženského těla. Stejnějako mužský chromozom i ženské mitochondriese nejen kombinují z generace nageneraci, ale také se předávají z matky nadceru a další ženské potomky prostřednictvímmitochondrie nacházející se ve vajíčku.Co nám DNA říká o původu žensképopulace aškenázských Židů?Je zajímavé, že zatímco nám výzkumyDNA ukázaly, že více než 80 % židovskýchmužů má přímé semitské předky, dvě velkéstudie, které se zabývaly ženskou židovskoulinií, napovídají, že jen kolem 50 % ženpochází původně ze Středního východu.Druhá zhruba polovina dnešních aškenázskýchžen, a to je předmětem sporů mezibadateli v oblasti genetiky, pochází, jak sezdá, z nežidů. Studie mitochondrické DNAodebrané stovkám židovských žen násvedou k přesvědčení, že putující židovštímuži, ať již z Itálie či jiných zemí, dalivzniknout mozaice malých židovskýchkomunit roztroušených po Evropě. Často seoženili s nežidovskými ženami a děti narozenéz takového svazku pak vychovávalijako Židy.Znamená to tedy, že mnozí aškenázštíŽidé pocházejí v mateřské liniiz nežidů?Ano. Pokud tyto ženy židovskýchobchodníků neprodělaly formální konverzi(nikdy nezjistíme, kolik jich tak učinilo, aleje jisté, že mnohé to neudělaly), pak nebylyani ony ani jejich potomci považování zaŽidy podle halachy (tradičního židovskéhopráva), která určuje židovskou identitu nazákladě matrilinearity. To je fascinujícípoznatek, zejména když si uvědomíme, žeStát Izrael odmítá udělit občanství nazákladě práva návratu těm Židům, kteřínemohou svůj židovský původ prokázat.Kolik aškenázských židovských občanůStátu Izrael však není ve skutečnosti Židypodle DNA?Může tato teorie vysvětlit skutečnost,že tolik aškenázských Židů má modréoči?I když byl donedávna podíl nežidovskéhoprvku vstupujícího do aškenázského židovstvaneuvěřitelně malý – kolem 0,5 % najednu generaci –, je to stále dost na to, aby tovysvětlilo, proč se Židé vždy do určité mírypodobali lidem, mezi nimiž žili. A celých30 % či více z aškenázského genetickéhofondu od doby jeho vzniku představuje mixlokálních populací, který se projevuje širokouškálou typů vlasů, barvy očí, fyziognomiea dokonce i krevních skupin.Jinými slovy – vnější vzhled nám nijaknepomůže při určování židovského původu.Výzkum DNA v mužské i ženské linii napříkladukázal, že některé africké a indickékmeny mají židovské kořeny.Které kmeny?Více než sto let tvrdí příslušníci jihoafrickéhokmene Lemba, čítajícího kolempadesáti tisíc členů, že jsou židovskéhopůvodu. Testy DNA odhalily, že Lembovémají židovské genetické markery; a covíc – 53 % mužských příslušníků kněžskéhoklanu tohoto kmene (tzv. „Buba“)má i kohenské markery, což by naznačovalo,že kořeny Lembů sahají přes tři tisícelet hluboko do historie, do doby, kdy sev biblickém Izraeli formovala židovskápopulace.Testy DNA se rovněž staly židovskýmgenetickým svědkem pro tzv. „syny Izraele“(„bene Israel“), indický čtyřtisícový kmen,který o sobě již dlouho prohlašuje, že jespřízněn se starověkými Izraelity (i kdyžstriktně odmítají, aby byli označováni zaŽidy, neboť věří, že nejsou potomky obyvateljižního judského království, ale severníchgalilejských kmenů). Podle všeho nemělitéměř žádné kontakty s jinými Židy až donedávné doby, kdy mnozí z nich přesídlili doIzraele. Přesto mají výrazné typicky židovskégenetické markery ve svých chromozomechY. A i zde jsou někteří Bene Israeldokonce nositeli kněžských markerů, což jedocela výmluvný důkaz toho, že i oni jsouskutečně potomky biblických Izraelitů.Co vypovídají genetické důkazyo židovském původu etiopských Židů?Černí etiopští Židé, kteří byli v polovině80. let letecky přepraveni do Izraelev rámci rozsáhlé akce, jejímž cílem bylozachránit, jak byli mnozí přesvědčeni,jeden z bájných „ztracených kmenů“, vytrvaleprohlašovali, že mají biblický královskýpůvod odvozený od krále Šalamounaa královy ze Sáby. Na naléhání mnoha ortodoxníchŽidů přijali přední izraelští rabínituto tradici a přiznali etiopským Židům oficiálnístatus jakožto potomkům ztracenéhokmene Dan. Nicméně později provedenévýzkumy DNA nejsou tak velkorysé: etiopštíŽidé nemají židovské genetické markery,které se objevují u všech ostatníchžidovských skupin, z čehož vyplývá, ženemají kořeny ve starověkém Izraeli. Tentopoznatek je v souladu s historickýmidůkazy, které naznačují, že v 5. nebo 6. stoletíobecného letopočtu konvertovalpoměrně značný počet Etiopanů včetněněkterých příslušníků královského roduk judaismu. A zůstali židovství věrní 1500let, což je déle, než vůbec trvá historieaškenázského židovstva.Pro ty skupiny, jimž testování DNAposkytlo potvrzení o jejich židovskémpůvodu, to musely být povzbuzujícízprávy.Samozřejmě, to, že mají genetický důkazo svých starodávných izraelských kořenech,dodalo těmto komunitám kulturní soudržnost,pocit skutečné hrdosti – to už jim teďnikdo nemůže vzít – a zjednalo jim to nový,větší respekt u ostatních Židů.➤12Červenec/Srpen 2009

téma➤ Co nám může DNAprozradit o conversosv jihozápadníchstátech USA?Dlouho se objevovalomnožství nepotvrzenýchzpráv o lidech na americkémjihozápadě a v severnímMexiku, kteří praktikujížidovské rituály – zapalujív pátek večer svíčky, zakrývajízrcadla, když v rodině někdo zemřea podobně. Občas někteří prohlašovali,že mají židovský původ, ale jenmálokdo je bral vážně. Kulturníantropologové se přikláněli k názoru,že tyto zvyky převzali odžidovských obchodníků. Díky genetickýmvýzkumům můžeme nynínicméně potvrdit, že mnozíz těchto jednotlivců či izolovanýchkomunit mají skutečně židovskékořeny. Ve své knize jsem zaznamenalpříběh Williama Sanchezez Albuquerque v Novém Mexiku,kterého vždy udivovalo, jak sev jeho rodině udržovaly zvyklostipodobné židovským. Poté, coviděl v televizi pořad o genetickégenealogii, poslal vzorek DNA natestování. Když mu pak zavolaliz laboratoře: „Pane Sanchezi,máme tu zajímavé výsledky rozboruvaší DNA; možná jste potomkemnebo blízkým příbuznýmkněží,“ Sanchez odpověděl: „Todává smysl, protože já jsem kněz.“Na druhém konci linky bylo překvapenéticho, když zjistili, že WilliamSanchez je ve skutečnosti – katolickýkněz. On a mnozí jehopříbuzní dali od té dobydohromady příběh své rodinya objevili, že jsou, tak jakomnozí Hispánci v Sanchezověkongregaci a v jiných komunitách nacelém jihozápadě, v mužské linii potomkysefardských Židů, kteří konvertovali kekatolicismu a poté se usadili v Novém světě,kde si vzali za ženy původní Američanky.Postupem času židovská praxe jejichpotomků atrofovala a oni se stali skutečněvěřícími křesťany. Dnes, aby demonstrovalisvůj židovský původ a zároveň svou katolickouvíru, nosí William Sanchez a mnozíjeho farníci Davidovu hvězdu s křížemuprostřed. Je také zajímavé, že na některéčleny jeho rodiny toto zjištění tak hlubocezapůsobilo, že konvertovali k judaismu.I když se odhaduje, že na světě jednes asi jen 13 až 15 milionů Židů,myslím, že kdybychom otestovali DNAvšech lidí na celém světě, u desítekmilionů z nich by se našly stopyžidovské minulosti.V minulosti se různé populace mnohokrátrůzně míchaly. Když půjdeme zpět o desetgenerací, bude mít každý z nás zhruba tisícpředků, což znamená, že sdílíme přibližnějednu miliontinu DNA v přímé dědičné liniis kterýmkoliv náhodně vybraným sousedem.Dvacet pět generací nazpátek, tedy někdyv době, kdy Kolumbus přistál u americkýchbřehů, se počet těchto našich „bratranců“,s nimiž máme společné předky, šplhák astronomickým 30 milionům, což je téměřcelá tehdejší světová populace. Už jsmemluvili o sefardských Židech, kteří byliv roce 1492 donuceni konvertovat. V různýchdobách také probíhaly nucené konverzek islámu.A když se podíváme do dob ne tak dávných,uvažme, kolik židovských žen sevzdalo svých dětí v období holocaustu, kdyžje předaly křesťanům, aby je ukryli a vychovali.A pomyslete, kolik dalších Židů se rozhodloz nejrůznějších důvodů zatajit předsvými potomky a dalšími generacemi svůjžidovský původ. Ve své knize také vyprávímpříběh Marie-Claire Kingové, jedné z průkopnicgenetického výzkumu, která objevilaBRCA1, první ze tří mutací rakoviny prsu.Byla vychována jako protestantka a uvědoměládcera americké revoluce. Teprve kdyžbyla na vysoké škole, prozradila jí její matkaClarice, že její dědeček z otcovy strany sejmenoval Cohen, což napovídá, že pocházelz linie židovských kněží. Clarice svůj původtajila od té doby, kdy byla v oklahomskéTulse pronásledována Kukluxklanem a kdybyla odmítnuta její žádost o přijetí ke studiuna Wellesley College s tím, že škola již„naplnila svoji kvótu židovských žen“ – a tonavzdory tomu, že Clarice byla ve své maturitnítřídě na střední škole nejlepší. A tak oficiálněpřijala dívčí příjmení své matky a tutozměnu jména udržovala v tajnosti. Mary-➤Tamuz/Av 576913

➤Claire toto zjištění natolik fascinovalo, že serozhodla změnit svůj hlavní obor z matematikyna genetiku; výsledkem byl ve finálehistorický průlom v genetickém lékařskémvýzkumu židovské populace.Uplatňují se výsledky výzkumůžidovské genetiky v medicíně?Doslova zachraňují tisíce životů po celémsvětě. Známe zhruba čtyřicet „židovskýchchorob“, poruch, které začaly u jedinéhožidovského jedince a rozšířily se napříčžidovskými komunitami. Některé geneticképoruchy se dědí po otci, jiné po matce –mutace rakoviny prsu jsou jen jedním takovýmpříkladem. Ale mnohé choroby, jakotřeba Tay-Sachs, jsou výsledkem kombinacemutací, jejichž nositelem jsou oba rodiče.K velkému průlomu na poli monitorovánígenetických chorob došlo před párdesítkami let, kdy se podařilo identifikovatgenetické markery Tay-Sachsovy chorobya umožnit testování. Ale protože ortodoxníjudaismus striktně zakazuje interrupcea stejně tak i předmanželské a prenatálnítesty a většina obětí i nositelů této chorobyžila v ortodoxní komunitě v brooklynskéčtvrti Crown Heights, morová rána zvanáTay-Sachs se šířila dál. To se změnilov roce 1983, kdy rabín Josef Ekstein, vůdčíosobnost brooklynských Lubavičů a zároveňotec čtyřletého chlapce, který na Tay--Sachsovu chorobu zemřel, vymyslelsystém monitorování, v němž jsou všechnyortodoxní děti testovány dávno předtím,než se dostanou do věku vhodného k uzavíránísňatků. V tomto systému se nezaznamenávajížádná jména, každý dostanečíselný kód a předtím, než jakýkoliv pároznámí své zasnoubení, jsou potenciálnísnoubenci informováni v případě, že bybyli „geneticky nekompatibilní“. Počet dětís Tay-Sachs, narozených v USA, se tak snížilz padesáti na pět případů ročně.Tento model genetického testování je nynív podstatě přijímán po celém světě v těchkomunitách, kde jsou běžné sňatky mezi příbuznými.Například v Izraeli, ve vesnicích naZápadním břehu Jordánu, existují arabskékomunity, jejichž členové žijí po celá staletína omezeném prostoru o rozloze padesátičtverečních mil. I když si tito vesničanénejsou vědomi, že uzavírají sňatek s bratrancemči sestřenicí, může se to docela dobřestát. To vede k celé řadě vrozených genetickýchporuch, jako je třeba kongenitální hluchota.Ale nyní tyto modely monitorování,jejichž průkopníky jsou Židé, pomáhají Arabůma dalším komunitám po celém světě.Z evolučního hlediska je tedy zdravépřijímat mezi Židy lidi z jinýchkomunit, aby židovský genofond nebylpříliš homogenní.Z tohoto hlediska jsou svazky s nežidyjistě skvělá věc; genetikové to nazývají„silou míšence“. Když geneticky míchámepopulace, máme jistotu, že budoucí židovskégenerace budou zdravější. Z hlediska genetickéa zároveň kulturní židovské kontinuityby ovšem pro Židy bylo nejlepší, aby si bralinežidy, kteří konvertovali k judaismu.Poukázal jste na velmi pozitivníaspekt genetického testování. Alenení pravda, že ta samá technologiese zároveň může stát nástrojemdiskriminace?Je pochopitelné, že panují velké obavy,že na základě genetického výzkumu budoulidé označováni za „vadné, defektní“a budou diskriminováni zdravotními pojišťovnami.Jestliže je moje dcera nositelkougenetické dispozice k rakovině prsu, pojišťovnyby ji mohly diskriminovat, protožepravděpodobnost, že v průběhu života onemocnítouto formou rakoviny, je u ní podstatněvyšší než u průměrné populace. A jestližejsme se něco naučili z historie, pak je tofakt, že věda může být zneužita propagátorytakových rasistických teorií jako třeba eugenika.Proto nutně potřebujeme, aby se vedladiskuse o důsledcích výzkumu lidskéhogenomu, abychom zajistili, že jeho cílembude pokrok, nikoliv zotročení.Jaký další průlom, který nám můžepřinést nové poznatky o židovskémnárodě, se dá v genetickém výzkumuočekávat?První fáze genetického výzkumu, kdyžbyla v roce 2001 odhalena hrubá mapa lidskéhogenomu, zdůrazňovala společnýpůvod celého lidstva. Tehdy to FrancisCollins, šéf Projektu lidského genomu,komentoval: „Jsme z více než 99 % stejní.“Já to nazývám obdobím všeobjímajícílásky v dějinách genetického výzkumu,kdy se zdůrazňovalo, že jsme všichnijediný druh. Ale to není směr, kterým sebude genetický výzkum dále ubírat.Budoucnost patří výzkumu zaměřenému naléčení nemocí, a abychom v tomto směruuspěli, musíme se pustit do citlivéhotématu lidských odlišností založených napůvodu. Lidstvo tvoří rozdílné populace,které se liší strukturou mozku, vzhledem,schopnostmi a náchylností k různých chorobám.V této chvíli ještě plně nechápeme,jak se tyto rozdíly vyvinuly, ale za deset čipatnáct let bude každý z nás moci dostatsvůj genetický průkaz, kde budou zaznamenányvšechny hlavní genetické vlivy,které nás utvářely. To nám významnouměrou pomůže zaměřit se na specifickégenetické poruchy, které se u nás, Židů,objevují. To bude docela zjevení.◗ Převzato z časopisu Reform Judaism(jaro 2008/5768).Přeložila Kateřina WeberováIlustrace: Lucie Lomovávyhlašuje výběrové řízenína podporu projektův programech:PÉČEPodpora projektů sociálně zdravotnípéče se zvláštním zřetelemk potřebám těch, kteří přežiliholocaustPŘIPOMÍNKAPodpora projektů sloužícíchk důstojné připomínce obětíholocaustu a vzdělávání o holocaustuBUDOUCNOSTPodpora projektů vzdělávacích aktivitv oblasti judaismuOBNOVAPodpora projektů rekonstrukce,obnovy a zachování židovskýchpamátekUzávěrka pro příjem žádostíje 23. září 2009.Další informace získáteu koordinátorek programů:PÉČE, PŘIPOMÍNKA A BUDOUCNOSTAndrea Fictumová,fictumova@fondholocaust.cz,t.: 224 261 573, 737 905 629f.: 224 262 563OBNOVA: Marta Malá,mala@fondholocaust.cz,t.: 224 261 615, 777 331 937f.: 224 262 563www.fondholocaust.cz14Červenec/Srpen 2009

výročíV předminulém Maskilu jsme se zabývali sedmi charakteristikami v životě Charlese Darwina.Britský přírodovědec se narodil roku 1809 a rok 2009 je označován jako Darwinův rok.Při selekci se předpokládá, že jiněkdo musí provést. Podle přírodovědeckýchpoznatků však nikdoorganismy pro selekci nevybírá,protože přirozená selekce není síla,ale popis procesu, při kterém není dopředuznámé, které změny jsou pro přežití nutné.Přirozená selekce jen znamená, že organismuss lepší schopností přizpůsobit se zanechámnohem víc potomků než ten, který jev prostředí méně přizpůsoben.Možná se zdá podivné, že nezdůrazňujipřítomnost nějaké vnější síly, protože hnedpřijde otázka: Kde je v tomto případě Bůh?Odpověď pak zní: ne v tomto procesu, ale zaexistencí tohoto procesu, který se odvíjíspontánně. Myslím, že i když se slovy přírodníchvěd bude považovat přirozenáselekce za „návrh bez návrháře“ (design withoutdesigner), neoslabí se tím konceptBoha. Spíše naopak. Jestliže je přirozenáselekce patrnou skutečností, musely by právějejí výsledky být problematické pro náboženskévnímání. Klasickým příkladem je lidskéoko, které je velmi špatně vybudované – seslepým bodem, s opačnou projekcí. Kromětoho jsou parazité sadisti, kteří otravují nášživot, mnohá zvířata jsou dost krutá a nejrůznějšígenetické odchylky vnášejí do našichživotů bolest a strádání. Přirozená selekcenezná dopředu optimální cíl. To také zna-Odmítaný DarwinVDarwinových spisech se objevuje výraz, mená, že mnohé směry vývoje vedou buď dokterý na první pohled každý religiózní slepé uličky, nebo k méně optimálnímsystém odmítá. Zamysleme se nad tím, proč výsledkům. Obojí pak nabízí jakousi odpověďna zneklidňují otázky utrpení, aniž by seto není třeba. K tomuto výrazu píše Darwin:„Když se vyskytnou menší změny, které jsou musel napadat koncept Boha, který je chápánpro daného tvora výhodné, pakbudou mít všichni tvorové s toutovlastností jistě nejlepší šanci, abyobstáli v boji o život. Silný dědičnýprincip vede pak k tomu, abypotomci vykazovali stejné vlastnosti.Tento princip zachování jsemnazval přirozenou selekcí.“Slovo selekce má zvláštěv židovské historii velmi negativníkontext spojený se zločiny šoa. Zdevšak jde o přirozenou selekci, kterounavrhl Darwin na základěumělé selekce, když navštěvovalchovatelské ústavy pro holubya viděl, jak je možné cíleně podporovatněkteré vlastnosti. Toto poznánípak uplatnil ve svém přírodovědeckémvýzkumu. Krátce řečeno,když je nějaká vlastnost pro jedendruh výhodná, pak se prosadíi geneticky, protože je tím zajištěnopřežití druhu.Tvz. Darwinovy pěnkavy jsou uváděny jako příklad evolučního přizpůsobeníkonkrétním podmínkám. Nejnápadnější jsou různé tvary zobáku,které se vyvinuly u jednotlivých druhů podle toho, jaké potravě se danýdruh na izolovaných galapážských ostrovech přizpůsobil.jako mekor chajim, zdroj života. Život sámmá jedinečný (a stvořený) potenciál drát sedopředu, ale zároveň podléhá život spontánním(a stvořeným) procesům, ke kterým patříi přirozená selekce.Ideologický problém však nastal, kdyžpřírodovědec Alfred Rusell Wallace, Darwinůvsoučasník, výraz přirozené selekce změnilna přežití nejsilnějšího. Tím zavedl mýtusvedoucí k názoru, že ty organismy, které jsouvětší, silnější, rychlejší a výkonnější, sei úspěšněji rozmnožují. To však není pravda,protože organismy, které jsou slabší, pomalejšía více spolupracují, se rozmnožujístejně dobře. Mýtus přežití nejsilnějšího vedlk tomu, že mnozí myslitelé považovali darwinismusza konsumismus, ateismus čidokonce fašismus.Darwinova přirozená selekce není bezohlednásoutěž nejsilnějších. Přírodní vědynám ukazují, že ty organismy, které vyvinulysociální spolupráci, mají lepší šanci k přežití.To začíná už ve světě bakterií, kdy se mnohébakteriální kmeny vzdávají vlastních výhod,aby mohla celá kolonie přežít. Tento altruismuspak pokračuje v koloniích mravencůa končí u člověka, který mohl v přírodnímsvětě přežít jen díky sociální soudržnosti.Spolupráce se vyplatí, protože podporujevlastní potomstvo. Kdo spolupracuje s druhými,může v době nouze počítat zases jejich. Přitom může dojít i k podvodům,přesto však dlouhodobě nemají egoistéšanci. Povaha člověka je tak přírodoujakoby nucena k dobru. V židovstvímáme pro toto nutkání k dobru jedenpodstatný výraz – micva.Motivaci k dobru popisuje naše tradiceslovem chesed, které se nedá jednoznačněpřeložit. Rabín Magonet ho překládájako „láska“, hebrejský slovníkjako „přízeň“, „milost“ nebo „laskavost“.Já si myslím, že chesed může být přeloženoprostě jako „dobrota“. Skutky dobroty,které jsou odměnyhodné, se pakv hebrejštině nazývají g e milut chasadim(jak zpíváme na šacharit v písni Al šlošadevarim). Výraz g e milut chasadim saháod bikur cholim, návštěvy nemocných,přes sociální angažmá až po caar baalejchajim, ochranu zvířat. Z tohoto pohleduje možné tvrdit, že židovský tikun olamnení jenom morálním zákonem, ale přírodnímzákonem přirozené selekce, kterázajišťuje zdravé přežití lidského druhu.Při přirozené selekci je také patrnývývoj k dobru. Například delfíni, kteřínás vždy nadchnou a představují téměřesoterický symbol, jsou savci žijícív moři. Jak se tam dostali? Teprve před párdesetiletími dokázal profesor Gingerich, žedelfíni byli původně bazilosauři, dravcipodobní vlkům, kteří se vyvinuli na souši,potom vstoupili do vody a na základě přirozenéselekce se vyvinuli v kytovce (jedenz řádů savců). Je patrné, že přitom muselyzmizet vlastnosti krvežíznivého dravce. Nadruhé straně byl jeskynní medvěd původněvegetarián s oblibou pro plody.Darwinismus tedy, pokud je správně chápán,nabízí směs nezištnosti a sobectví,rivalství a kooperace. Rabínská naukahovoří o jecer ha-ra – o zlém pudu, kterýnení zlý sám o sobě, který se však zlýmmůže stát. Jecer ha-ra představuje neutrálnípotenciál, který se v závislosti na vnějšíchpodmínkách může ubírat (a příležitostněi ubírá) extrémním směrem. Přírodovědeckýkoncept přírodní selekce tak nestojí v protikladuk židovství. Darwin sám píše v knizeO zachování druhů, která vyšla před 150lety: „Nevidím žádný důvod, proč by mělynázory obsažené v této knize poškodit číkolináboženské cítění.“◗ Rabín dr. Tomáš KučeraTamuz/Av 576915

OsvětimskýdeníkKdo je Ana Novacová • rozhovor s autorkou • další Anne Franková?Hamburský týdeník Die Zeit uveřejnil rozhovor s Anou Novacovou, která si kdysi jako mladá dívka psalav Osvětimi deník. Po válce byl nejprve otištěn ve Francii, nyní i v Německu. Část z dlouhého rozhovorupřinášíme včetně ukázky z unikátního deníku.Starý činžák na severovýchodě Paříženedaleko kanálu Saint-Martin, blízkovelkých nádraží: žena, která zde už desetiletíbydlí v malém bytě ve čtvrtém poschodí, mápět jmen a mnoho životů. Ana Novacová,drobná a zřejmě nesmrtelná, sedí napohovce. Na římse krbu stojí několik pestrýchtalířů, vedle houpací křeslo a v rohusedmiramenný svícen. Ana Novacová mádětský obličej a kudrnaté, krátké vlasy. Ještěstále se nepřestala divit, co se s ní tehdyudálo. „Tělo nemá paměť,“ říká, ale tenpocit, že je ve vyhlazovacím táboře, ji nikdyneopustil.Když ještě byla dítě a jmenovala seZimra Harsany, snila ve třech jazycích,v každém s jistým akcentem. Narodila se vedvacátých letech v rumunském Deji jakodcera maďarského otce a německé matky.Později bylo v jejím pasu maďarsky napsáno„židovka“ až do té doby, kdy dívka Zimrajednoho dne neměla už žádný průkaz.Zůstalo jen číslo, které jí vytetovali na levépaži. A-17587.To už byla Zimra v Osvětimi. „Připadalomi všechno nezvyklé a neuvěřitelné,“říká dnes Ana Novacová, když hovořío životě a umírání v koncentračním táboře.To, co prožila tam a v dalších sedmi koncentrácích,si napsala. Vedla si deník i za ostnatýmdrátem v Osvětimi i v Plaszowěa popisovala v něm hrůzy všedních dnív táboře i v barácích internovaných. Podnázvem Krásné dny mého mládí vyšel nynítento deník v německém nakladatelství.Ve Francii ji považují za „rumunskouAnnu Frankovou“, ale na rozdíl od jejíchdeníků nekončí její záznamy transportem dokoncentračního tábora, ale naopak právětam, přímo v táboře, začínají. Pokud se jejícesta dá dnes rekonstruovat – záznamyv deníku nejsou datovány – byla deportovánaspolu s ostatními Židy z Deje v květnunebo červnu 1944 do Osvětimi a po několikatýdnech pak byla přeložena do KZ Plaszow,kde začala psát.Je vůbec možné, aby vznikl deník v Plaszowě,lágru, jemuž velel sadistický velitelAmon Göth, a v Osvětimském lágru, kterýbyl nejhorší z vyhlazovacích táborů? Jak tamvůbec mohla dívka psát, schovávat svojepoznámky, pašovat je sem a tam? „Bylo todocela jednoduché,“ říká Ana Novacová.„Hitler se přece nikdy nezajímalo naše myšlenky, chtěl jenomkůži.“ Vypráví, jak našlav Plaszowě maličkou tužku.Od svého jedenáctéhoroku si vedla deník.„Tužtička mi připadala jakoznamení osudu, mohla zase psát.“Jde k bedně v rohu svého obývacíhopokoje a vytahuje napůl zuhelnatělý, opotřebovanýrukopis. Jeho strany jsou hustěpopsány tužkou a někdy také inkoustem.„Tady, podívejte se.“ To, co drží v ruce, jeposlední zbytek jejího deníku. Je to všechno,co jí zbylo ze 700 stránek, lístečků útržkůpapíru, které si vyvzdorovala na lágru, abyna nich mohla zaznamenávat svoje pozorovánía pocity. Bohatství nápadů píšící kandidátkysmrti je tak působivé jako její bezpodmínečnávůle přežít. Rozřeže v baráku papírna zatemňování a schová ho ve své pryčně,roztrhá na kusy plakáty na latrínách s nápisem„Čistota je zdraví“. Všechno jí slouží zamateriál na poznámky, dokonce i toaletnípapír. Na jednom místě v deníku píše:„A tajně píšu všechno na záchodový papír,výsledkem jsou ovšem komické škrábanice.Doufám, že brzy seženu normální papíra budu mít sílu na něj všechno opsat.“Zápisy schovává ve svých botách – jedinémkusu oděvu, který vězni po dezinfekcidostanou zpátky. Dokonce se jí povede získatsešit. Když uvidí vězně-kápa, který na nědohlížel, že má notýsek, vydá se za ním: ➤16Červenec/Srpen 2009

historie➤„Potřebuji sešit. Jsem spisovatelka.“ Šílenstvíodvahy. „Když mě viděl, špinavou,s oholenou hlavou a plnou blech, vypadalajsem nepochybně velmi komicky, ale on senesmál.“ Její „chucpe“ je odměněna,dostane sešit a spřátelí se s oním kápem.Jmenoval se Konhauser. Dá jí také většítužku a později dokonce plnicí pero. Na rozdílod jiných nacistických dohlížitelů sezajímá o to, co mladá holka píše: „Román?“„Píšu, co vidím.“ Konhauser, který jizaměstná ve skladišti oděvů, jí řekne:„Nevím, co píšeš ve své zvláštní řeči. Avšakkdybys byla kůň, vsadil bych na tebe.“ „Tobylo patrně to nejlepší, co jsem v lágruzažila,“ vzpomíná si Ana Novacová. Zřejměto byla touha po přežití, která ji nutila psát.Dělá to spíše z nervozity než proto, že chcelidem zanechat nějaký dokument: „Nejdůležitějšíbylo nemyslet jednu nebo dvě hodinyna polévku. Být sama se sebou. Samota totižbyla ještě vzácnější než polévka.“Rozvážně volí svá slova, obyčejně v plynuléněmčině, občas řekne pár slov francouzsky.Je to hrabání se ve vzpomínkách,v labyrintu mnoha jazyků. Někdy a někdena její dlouhé cestě lágry a diktaturami dívčinavzpomínka na rodný jazyk jejího otcevybledla právě tak jako maďarština v jejímzažloutlém notýsku. Její maďarština je dneshorší než její němčina. Čím déle vyprávís nohama skrytýma v pruhované tunice, tímje to jasnější: psaní jí sloužilo jako rozptýlení,ale také jako ochranný obal v peklekoncentráku, jako civilizační činnost tvářív tvář barbarství. Každé slovo, které naškrábalana své lístky, se stává brněním, které jichrání před jejími mučiteli. „A ti samozřejměnetuší, že proti nim existuje v koncentráku‚tajné komando-vojsko písmen‘,kterému velím ve vší tichosti.“Žije stále ve strachu, že ztratí svépoznámky. Jednou, když musela jít dopráce, zapomněla svůj sešit v pryčně. „Kdybychtam byla zapomněla své ruce, nebyloby mé zděšení větší,“ píše. Později jí Konhauserpomůže sešit propašovat ven. Dásešit jednomu odsouzenému vrahovi, kterýpodle perverzní logiky národně socialistickéhosystému má být propuštěn. Vrah skutečněodevzdá svazek bývalé hospodyniNovacových. Je to ten sešit, který Ana právědrží v rukou.Nedobrovolná kronikářka koncentrákuzaznamenávala vše, co ve své blízkostividěla: život v baráku, ve skladušatstva, pohyb na appelplacu.Pozoruje Amona Götha. „Funícížralok s enormním břichema pokleslými prsy. Na hrudimu visí četná černávyznamenání. To je tedyten slavný lidožrout--estét! Jeho hlava připomínáholou, hladkouprdel.“ A také popisujesvé spoluvězeňkyně,mezi kterými ne vždyckypanuje statečnost a láskak bližnímu, často naopakzávist, nevůle, egoismus,nepřejícnost. V tomto světěmohla smrt druhého zajistitvlastní přežití. Někdy připadáobyvatelce barákui neslýchaná, odporná vitalitaněkterých spoluvězeňkyň jakohrozba.„Nikdo se nezajímal o druhého,věřte mi,“ říká Ana Novacová.„Byli jsme jednoduše jen břicho.“Tím absurdnější jí připadajípokusy uvězněných najít v propasticivilizace, v té hrůze, zdání normálnosti.Například ženy ve francouzském baráku,které si natíraly pleť margarinem a pořádalypoetické večírky. „Bohužel byly obětí svélogiky. Příšerně optimistické. Svou lagerälteste(vedoucí bloku) téměř ubily k smrti,když hovořila o plynu. Protože hovořito plynu považovaly za šílené ve dvacátémstoletí uprostřed Evropy,“ říká Novacováa kroutí hlavou.Když mluví, má člověk dojem, že vidína jejím obličeji onen úžas, s nímž mladádívka pozorovala v lágru své dospělé spoluvězeňkyně.„Lágr byl celý černý kouřemz krematorií, ale nechtěly tomu až do svésmrti uvěřit. Proto zemřely, byly daleko civilizovanějšínež já.“ Jí samé jsou cizí hryna „krásný-zdravý-svět“. Utíká se k černémuhumoru. Na řadě míst se její kniha čtejako turistický průvodce ze země nelidí.„Věšení je lokální kolorit a bylo tradicíPlaszowa,“ píše. „Už vidím, jaký obličejbudou dělat civilisti, když jim řeknu: Nikdyjsem se tolik nenasmála jako v lágru.“Smát se v Osvětimi? Bylo to vůbec možnéa jestli ano, smí se o tom psát? Ana Novacováse na okamžik zamyslí: „Lidé aninevěděli, jaké je utrpení. V určité chvíli člověkvyschne. A pak se celou dobu směje,když někoho pochovávají. Je to nervóznísmích. V Osvětimi jsme se často smály, takblbě. K pláči jsme už neměly žádné slzy.“Ana se usmívá i dnes. Ale není v tomžádná radost. „Nejsem veselá,“ říká, „jentak vypadám. Je to určitá deformace.“ Kdoje Ana Novacová? Odpověď není lehká. Veskutečnosti ji potkalo totéž, jako její časempoznamenaný deník, který jednou téměřshořel v krbu jejího obývacího pokoje. Neníani znám její přesný věk, ve válce přišlao všechny dokumenty. Podle nakladatelstvíby se spisovatelka měla narodit v Sedmihradskuroku 1929. Avšak v roce 1945sestavili v Budapešti listinu navrátilcůz koncentráků a podle ní se uvedená ZimraHarsanyová narodila v Deji roku 1925.Jejím posledním místem pobytu byl táborv severočeské Chrastavě (Kratzau) nedalekoLiberce. V místním závodě Spreewerkse vyráběly granáty a pracovali zde totálněnasazení zajatci a ženy z nedalekého koncentračníhotábora.A v dotazníku Červeného kříže, kterývyplňovala Zimra Harsanyová, provdanáMiko, je v roce 1964 uveden rok narození1924.„Nevím, jak jsem stará. Dva tisíce, pěttisíc, deset tisíc let? „Kdybych myslela nasvou pomíjejícnost, nemohla bych psát,“říká. „Mohu pracovat, jen když jsem věčná.“Věčnost se dotkla dívky Zimry 6. května1945, když Rudá armáda osvobodila lágrv Chrastavě. V té době je nemocná tyfem, odpodzimu 1944 už svůj deník nepíše. Poosvobození stráví dva roky v jednom sanatoriuv Karpatech. Stěhuje se do Bukurešti,kde se vdává za Paula Schustera, básníkaněmeckého původu, a stává se oslavovanouautorkou divadelních her. Ceaucescovakomunistická strana potřebuje k předváděníintelektuály, i když mnohdy nebyli zcelaprorežimní. Ana Novacová píše komedie:„Jednou v životě se mi podařilo být ve stejnémduševním rozpoložení jako moje publikum.Nenáviděli Ceaucesca jako já.“ Jejíkomedie byly jedinou možností o tom hovořit.Zase jedna diktatura, jenže tentokrátnejde o život, ale o duši.➤Tamuz/Av 576917

◗ Z týdeníku Die Zeit přeložila Anna Tučková➤Nakonec ji strana nechá padnout. Novacovážije nějaký čas se svým mužemv Západním Berlíně, v šedesátých letech sestěhuje do Francie k jinému muži. „Bylajsem snob,“ říká. „Jako mnoha jinýmz východní Evropy mě Anglie a Amerikanezajímaly, ale jen Francie.“ Její nadšenípro Francii však mizí brzy po jejím příchodudo Paříže. „Francouzština se stala mojívlastní – země nikoli,“ říká.V Paříži se seznámí se Simone de Beauvoira dá jí svůj deník, který jeden její přítelpřeložil do francouzštiny. Tak se dostane jejídeník do rukou předních francouzských intelektuálů.„Předčítala jsem jej Sartrovi a obase celou noc smáli,“ Simone de Beauvoir jenadšená. Je to jiný, dosud neznámý pohledna lidi v koncentráku: „Řekla mi, že nejvícneuvěřitelné je, že bída je komická a že mái svou groteskní stránku.“V roce 1968 vychází ve Francii její deníkv knižní podobě. Anu Novacovou od téchvíle považují ve Francii za druhou AnnuFrankovou. Naopak v Německu, kde nakladatelstvíRowohlt rovněž knihu vydalo, jerychle zapomenuta. Teprve po desetiletíchnakladatel Klaus Schillig znovu hledá kontaktk Aně Novacové, aby ji přimělk novému německému překladu.Okolnosti dalšího vydání deníku AnyNovicové jsou téměř tak dobrodružné jakojeho vznik. Mnoha převody a překlady jsouněkteré formulace stylisticky uhlazenya autorkou přepracovány. Zdá se, žev deníku se teď nachází formulace„konečné řešení“, kterou židovská dívkav roce 1944 nemohla znát. Jiným omylem,pravděpodobně omluvitelným zmatkem přitransportech, je líčení zřícenin v Krakově.Město ale nebylo nikdy bombardovánímpoškozeno. Historici však nepochybujío pravosti dokumentů a přirovnávají je kevzpomínkám nositele Nobelovy ceny ImreKertésze.Ana Novacová se nedokázala dodívat dokonce na film Stevena Spielberga Schindlerůvseznam. Podle Any se míjí se skutečností:„Pořád tyhle city, ten sladký sirup.Neměly jsme žádné city, měly jsme jen vši,byly jsme kostry, byly jsme hladové.“◗ Malte HerzogVýňatek z deníku Any NovacovéMotto:„Co záleží na vlasech, kdyžjsme přece všechno ztratily,dokonce i slzy, abychommohly plakat.“Věřím na ticho. Snažím se vstávat předostatními. Ne abych pracovala, ale abychsi vychutnala několik hodin samoty, o kteréokrádám spánek. Dokonce i během dne,kdy jsme daleko od Osvětimi. Každý másvou deku, svůj slamník, svůj ešus, jsmepořád v karanténě, na „dovolené“. Díkysvému sešitu nemám žádnou záminku,abych lenošila.Je nejvyšší čas pro mou zprávu. Vyhnalinás z osvětimského baráku, aby nás skrzetemný lágr poslali k nekonečným apelům.Jsme mezi dvojitou řadou ostnatých drátů,doprovázené ovčáckými psy, dupajícímiholínkami, jsme promodralé zimou a skrčenéjako zástup z hrobu vzkříšených mumií.V dezinfekční místnosti, v koupelně, stojímpřed holicím strojkem, který nevzbuzuježádnou důvěru. Třesoucí se ruka Polky,která jím pohybuje, vyvolává obavy. Protomne také zraní na jednom zvláště citlivémmístě. Vykřiknu, jediná mezi více než tisícemzraněných, nechápavě na mne pohlédne,jako bych byla kočka, která pojednou promluví.Ale začala si dávat větší pozor. Ironieosudu: sama je zarostlá jako opice a trávísvůj čas tím, že jiné holí!Příjezd belgického nebo holandskéhotransportu se postará o jisté oživení. Nepopsatelnésetkání: „civilní vlasy“, „civilníšaty“, „civilní zděšení“ při pohledu na našenahé, lysé stádo. „Co je to? Špitál?“ Slyšímještě lidi z našeho transportu, kteří kladlitytéž otázky a také se dívali s vyvalenýmaočima.Tentýž nahý zástup se před třemi týdnytlačil kolem nás, když jsme vystupovali nanádraží v Osvětimi. Tytéž neuvěřitelné,hltavé pohledy zíraly na naše vlasy, na našešaty, na naše zavazadla. Na jedné straněnevěřící se svými zavazadly, na druhé nahé,do hola ostříhané množství, které připomínalospíš stádo krav než ženy. Setkání je jistěvždycky totéž. Jenže tentokrát jsme my tostádo a že se chechtáme místo toho, abychombučely, zřejmě vlasaté překvapuje.S dojemnou logikou civilistů se ptají jakoturisté: „Jsou to šílenci?“Ana Novacová ve svém pařížském bytěNěmci se prohýbají smíchy, Poláci seušklíbají, dokonce i my škytáme. Všechno seodehrává přesně tak jako tehdy s námi. Nepředstavitelnémá své hranice. Po několikaminutách se ponenáhlu, jedna za druhou,znovu objevují právě tak nahé a holé jakomy, úplně zblblé díky páře a panice. Vzpomínámsi na okamžik, kdy jsem poprvé uvidělamnožství holých, ohavně bílých lebek: poleodpudivých kebulí.Neuvěřitelný pohled. Zřejmě jsem byla nachvíli úplně vedle, protože jsem nevidělažádnou souvislost mezi sebou a tímto mořemsvítících lebek. „To jsou šílenci,“ řekla jsemsi tehdy a čekala. Avšak otevřené dveřevyplivovaly ustavičně další holé lebky. Podivuhodné!Tato nemoc zřejmě vyvolává stáletytéž symptomy. Tytéž odstávající uši, tentýžvoskový obličej, tentýž idiotský, zmučenýúšklebek. Jedna z nich ukazuje prstem namne: „Pane Bože, jak to vypadáte?“ Avšakna její holé lebce nabíhá jedna modrá žíla.Tento hlas jsem už jednou slyšela, tatonestvůra mi někoho připomíná… Illuškaz Miškolce! Ta krásná světlovlasá Illuška!Dozorce jí před časem nabídl, že ji dostanez cihelny. Sahám si na hlavu, třebas je náhlevšechno jasné. Udělá uklidňující pohybrukou, aby mi ulehčila tuto ohavnou chvíli,kterou právě sama prošla. Ta, která přišlao nekrásnější klenot světa, se dojemně snažímne utěšovat, mne, která přišla jen o dvaubohé copánky.„Co už znamenají vlasy,“ říká, „kdyžjsme všechno ztratily, dokonce i slzy, abychommohli plakat. Zase vyrostou.“Němě se na ni dívám. Kdyby se takviděla! Její obrovské uši! A jak nemožný tvarmá ta její lebka! Zdá se mi, jakoby všechnautrpení, všechny ztráty nebyly ničím protitomuhle. Jakoby mne holicí strojek odřízlode mne samotné. Možná, že jsme nový druh,který dějiny ještě nezaznamenaly, typickyněmecký vynález, něco mezi člověkem a věcí.Z lidských schopností zůstává jen schopnosttrpět. Kdyby se něco přihodilo mému sešitunebo mně, zmizel by tento objev, a to by bylaškoda. Mohl by posloužit nějakému historikovi– možná, že příběh zůstane beze svědkůjenom dírou v čase – anebo bude tak neuvěřitelný,že mu nepomůže ani žádné svědectví.18Červenec/Srpen 2009

osobnostMICHAEL ZOCHOW( 1 9 5 4 – 1 9 9 2 )V uplynulých měsících jste se na stránkách našeho časopisu mohli několikrát setkat s osobností Edity Zochovické,bývalé důstojnice britské armády. V těchto textech byl pochopitelně vzpomínán i její jediný syn Michael. Od jehonarození uplyne v srpnu právě 55 let. Domníváme se, že si i on zaslouží vzpomínku.Michael Zochow (původním jménemZochovický) se narodil 7. srpna 1954. Jehootcem byl JUDr. Ervín Munk (1906–1982),pražský advokát, poválečný československýgenerální konzul v USA. S otcem se všakMichael setkal pouze jedinkrát. Určujícíosobností v jeho životě byla jeho matka,Edita Zochovická.Po válce byla Edita, jakožto bývalá příslušnicebritské armády, navíc židovskéhopůvodu, perzekuována, vystřídala celou řadudělnických profesí. Po okupaci v roce 1968se proto okamžitě rozhodla i s tehdy třináctiletýmMichaelem emigrovat. Přes Jugosláviise dostali do Švýcarska, kde se Editě podařilopoměrně rychle získat zaměstnání. ProMichaela byly začátky těžší, na rozdíl od svéjazykově dobře vybavené matky se zpočátkunedokázal domluvit, neuměl německy.V Curychu začal navštěvovat elitní literárnígymnázium s výukou latiny a starořečtiny.Školní látku nejprve opisoval od spolužáků,aniž by rozuměl jejímu obsahu. Večermu pak matka zápisky překládala. Postupněse však jeho znalost němčiny zlepšovala,časem začal hovořit německy i s matkou.Jazyk se mu stal dokonce koníčkem a vášní,již na gymnáziu se s přáteli pustili do vlastnídivadelní tvorby.V době, kdy maturoval (1974), již v němčiněexceloval natolik, že se mu tento, předpár lety ještě naprosto cizí jazyk, stal obživou.V letech 1974–1976 byl lektorem C. J.Bucher v Luzernu, v letech 1975–1978působil jako novinář v Luzerner NeuesteNachrichten, byl i kulturním redaktoremSchafhauser Nachrichten.V roce 1979 získal švýcarské občanství,nicméně vzápětí se přestěhoval do ZápadníhoBerlína. Bylo mu zde totiž uděleno stipendium,aby mohl studovat germanistikua divadelní vědu. V Berlíně si změnil jménona Michael Zochow. Začal se zde také intenzivněvěnovat divadelní a literární tvorbě.V roce 1980 působil v USA jako dramaturghry Petra Handkeho Der Ritt über denBodensee, v USA také přednášel. Jako dramaturgpůsobil v 80. letech také v Kolíněnad Rýnem a v Theátre Gérard Phillippev Saint Denis.Jeho tvorba zahrnuje divadelní hry (hrályse ve Stuttgartu, Hamburku, Berlíně a veVídni), rozhlasové hry (pro švýcarský rozhlas),povídky i písňové texty (pro zpěvačkuOrtrud Beginnen), překládal tvorbu jinýchautorů do němčiny. Za hru Traiskirchenobdržel v roce 1991 významné ocenění –cenu Gerharda Hauptmanna.Rád se vracel do rodných Čech, měl zdemnoho přátel, zejména z řad umělců.Michael Zochow… přestože mu divadelní scény jen velmi zdráhavě oplácejíjeho oddanost, odhodlaně píše dál své divadelní kusy, stejnou měrou lehkovážné i trudnomyslné.Směšuje reálné s vymyšleným, zaslechnuté s prožitým, vodí za nos, přetvařuje se,ale také říká bez okolků pravdu… Podle potřeby je Zochow lehkonohý poeta, kouzelníka hledač ráje, jehož „Zemi Izraelitů“, stejně jako u Elsy Lasker-Schüllerové, nelze pochopitco do času ani prostoru…Ve všech divadelních hrách, které Zochow dosud napsal, hrají úlohu druhá světováválka, fašismus a pronásledování Židů. Nejsou to však díla, která by předstírala, že sechtějí vypořádat s minulostí. Odehrávají se v přítomnosti, té naší, kterou minulost nepřestávápronásledovat. Pozornost se zpravidla soustřeďuje na vznikající něžný milostný příběh,pokaždé zatížený poznáním, které se jako noční můra mění v jistotu, že se oběti, byťmrtvé, stejně jako pachatelé v jakémsi převtělení vrátí na místo zločinu…Zochow se nedopouští nekalého žertování s tématem Osvětimi a nacistických zločinů,daleko víc mu jde o to, aby vysvětlením přítomnosti minulostí zvítězil nad démonem prokletísvazujícím oběti s pachateli. Oddává se iluzi, že politickou zabedněnost zlikvidujebásnickou třaskavinou…Klaus Völker, Der Tagesspiegl, 30. 11. 1991Vážná nemoc ukončila jeho život ve 36letech – zemřel v Berlíně 24. března 1992.Jeho matka Edita mu nechala na novémžidovském hřbitově v Praze zřídit pamětnídesku: „Rozhodla jsem se, že mu dám veStrašnicích na židovský hřbitov pamětnídesku. Do Čech jezdil, měl zde spoustudobrých přátel a i ti měli stejné přání. Tapamětní deska je naproti Kafkova hrobu.Kafky si velice vážil. Řekla jsem si – budešalespoň v dobré společnosti.“Více informací o životě a tvorbě MichaelaZochowa lze nalézt na německy psanýchstránkách www.michaelzochow.ch.◗ Kateřina Weberová (za pomoc při přípravětextu děkujeme panu Pavlu Královi)Tamuz/Av 576919

Tento článek původně vznikl jako odpověď faráři Obce křesťanů v Praze. Měli jsme spolu spor o tom, jakse proměňoval pohled židovství na astrologii. Není to podrobný článek a ani jím být neměl. Pro potřebyMaskilu jsem původní verzi místy přepsal, jinde trochu kosmeticky ✸poupravil, něco zbytečného vynechal.Podstatné zůstalo, zbytečné odpadlo.Izrael je nadh v ě z d a m iTóra a talmudZ hlediska Tóry je pozice jasná: předpovědibudoucnosti jsou zakázány. „Nezabývejtese věštěním ani jasnovidectvím.“ (Lv19, 26). „Ať se u tebe nenajde, kdo by svéhosyna či dceru provedl ohněm! Stejně takžádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj,zaříkávač, vyvolávač duchů, vědma ani ten,kdo se doptává mrtvých...“ (Dt 18, 9-12).Astrologie však není v textu Tóry konkrétnějmenována, nenajdeme ji zmíněnou dokonceani v celém Tanachu. První zmínky nalézámeaž v novějších textech židovských apokryf,jako je například Kniha Henochova (důvodempádu Nefilim byla znalost astrologie).Pro část rabínů se oba výše uvedenézákazy staly důvodem pro odmítnutí astrologie.V Talmudu je zaznamenána diskusemezi mnohými učenci na toto téma. Snadnejzásadnější z nich je obsažena v traktátuŠabat babylonského Talmudu. Zde ve foliu156b–157a r. Jochanan argumentuje s r. Chaninouo tom, jaký efekt mají hvězdy na životŽida. Zde zaznívá slavná věta: „Ejn mazalle-jisrael“, tedy „Hvězdy nemají vliv naIzrael“ (doslova „Pro Izrael není znamení“).Talmud je v odmítnutí astrologie velmiopatrný. Patrně proto, že se Židé, jak sedozvídáme z četných zkazek, chodili dotazovathvězdopravců a astrologie jim bylablízká. Například v Berachot 64a je zaznamenánpříběh o r. Josefovi, který odmítl postpředstaveného ješivy, protože věřil astrologovi,který mu řekl, že jej bude mít jen naurčitou dobu, neboť pak zemře (doslova:„Nepřijal [pozici Roš Ješiva] r. Josef, neboťmu [tak] řekl astrolog/Chaldejec“).V traktátu Baba Batra 16b čteme, žer. Eleazer ha-Modaj připočetl k požehnáním,které přijal Abrahám, i umění ictagninos –umění astrologie. Je to paradoxní už jenproto, že pro rabíny byla astrologie modloslužbou– avodat kochavim.Před stanovením pevného kalendářeHilelem II. znamenal pro Židy člověk, kterýsledoval oblohu, mnoho. Každý nov bylonutné vyhlašovat nový měsíc podle pozorovánínebe a podle toho se také počítala datasvátků. Musel proto existovat někdo, kdo se✸ ✸✸zabýval právě těmito propočty (mišna Rošha-šana dokonce uvádí, že raban Gamlielměl tabulku s fázemi měsíce a pomocí nichvyslýchal ty, kteří přišli svědčit o novu). Takale, jako se v Chrámu i mimo něj Židé věnovalibohulibému počítání datumů svátků,existovali i lidé, kteří podobným způsobemusuzovali na budoucnost. Takový člověk jepopsán v traktátu Sanhedrin 65b:Naši rabíni učili: [Kdo je] Meonen (= vykladačz časů, věštec)?R. Simeon řekl: To je ten, kdo do svých očívtírá semeno sedmi druhů zvířat [aby mohlvěštit].Starší ale učí: Je to ten, kdo spoutávápohledy lidí [Raši vysvětluje: aby vyvolaliluzi].R. Akiva ale řekl: Je to ten, kdo počítá dobya hodiny, řka: dnešek je vhodný pro setbu;zítřek je vhodný pro obchod; obilí dozraje navečer sedmého roku; ať fazole ještě rostou[místo toho, aby byly sklizeny], aby bylyochráněny před červy.Ten, kdo počítal časy a z nich pak vyvozovalbudoucnost, byl obvykle i tím, kdo jev Talmudu nazýván menacheš (= čaroděj).(Sanhedrin 65b-66a)Naši rabíni učili: Menacheš je ten, kdo říká:Tak a tak vypadl chleba z jeho ruky; jeho hůlz jeho ruky; jeho syn na něj zavolal; havranna něj zakrákal, jelen mu zkřížil cestu; hadse připlazil zprava nebo liška zleva; nezačínejsi [proto] se mnou; je ráno; je novýměsíc; je konec šabatu.Naši rabíni učili: Nebudeš čarovat ani počítatmazal (časy, znamení). To znamená nebudeš[ani] dotazovat ty, kdo používají kouzlaa předpovídají podle počasí, ptáků, ryb[a hvězd].Zajímavé je si povšimnout přístupu podivnékumránské sekty k astrologii a jejichreflexi tohoto fenoménu. Esejci, až do svéhozániku cca v roce 70 o. l., se svými kumránskýmisvitky byli proti astrologii snadnejméně vyhranění. Z nálezů v Kumránu senám dochovalo několik zlomků astrologickýchtextů Esejců. Z nich je patrné, že tatouzavřená komunita Synů světla navazovalana astrologii Babylonu, ale nechávala se takéovlivňovat řeckým výkladem vztahu planeta lidí.Fragment 4Q318 uvádí, že tělesné znakysouvisejí se znamením zvěrokruhu. V horoskopechEsejci odhadovali především poměrsvětla a tmy v člověku. Tento poměr se určovalpodle nohou, prstů a očí. Pokud se napříkladčlověk narodil v Býku, měl mít podleEsejců dlouhá stehna, útlé prsty u nohou,pokorné chování a dobrý duch by převažovalnad zlým v poměru šesti ku třem. (…šestčástí ducha má v Domě světla a tři v Jámětemnoty...)Přístup Esejců k astrologii můžemeovšem považovat za jistým způsobem normativnívýpověď o tom, jak pravděpodobněi zbytek židovstva přistupoval k hvězdopravectví.Aspoň co se týče období od 2. st.př. o. l. do 1. st. o. l.MidrašeZajímavý přístup v interpretaci astrologieovšem představují midrašim. Midraš jakohomiletický výklad Tóry se dělí na komentářek pěti knihám Mojžíšovým a na komentářek pěti svátečním svitkům, které vznikalyv rozmezí 4.–13. století o. l.Na rozdíl od Talmudu se v midraši objevujídaleko méně odmítavá – dá se dokonceříct, že úplně opačná – stanoviska k astrologii.Příkladem může být třeba praotec Abraham,narozený v městě Ur v Babylónii. Jehootec Terach byl výrobce model. Podle midrašeGenesis Raba noc předtím, než se Abrahamnarodil, zjevil se ve dveřích Terachovadomu Nimrodův astrolog, který z hvězdvyčetl, že nově narozené dítě bude novýmkrálem a stane se otcem mocného národa.Abraham od dětství, když hledal pravdu,zkoušel víru svého otce mnohými dotazy.Během svého rozvažování došel k závěru, žecelý vesmír je ovládán jedním Stvořitelem.(Když Abrahám vyšel z jeskyně, chtěl sepomodlit ke Stvořiteli světa. Na obloze uvidělslunce a tak se modlil k němu. Ale večerslunce zapadlo a vyšel Měsíc. Abrahám siřekl, že tedy Měsíc je mocnější, než slunce,protože má hvězdy a modlil se k Měsíci. Ale ➤20Červenec/Srpen 2009

vzdělávání➤ráno Měsíc zapadl a opět vyšlo slunce. ProtoAbraham usoudil, že jimi pohybuje mocnějšísíla.)Agada (Šabat 156b) říká, že když seAbrahamovi zjevil Hospodin a oznámil mu,že získá dědice, Abraham nevěřil a ptal se,zda teda tím Hospodin myslí někoho z Abrahamovadomu. Nevěřil Hospodinovi, protože,jak podotýká agada, si spočetl horoskopa v něm mu vyšlo, že nebude mít vícenež jednoho syna. Ale Hospodin mu na toodpověděl, že právě On je tím, kdo pohybujetělesy a když si usmyslí, tak na žádnémhoroskopu nesejde.Agadické midraše ukazují na specifickévnímání astrologie. Je více mystické,tajemné. Astrologie se v nich stává něčímprospěšným a neoddiskutovatelným. Něčím,co má smysl studovat a čím by se člověk mělzabývat. Už to není žádné ejn mazal le-jisrael,ale je to: bacha na to, v těch hvězdáchněco je.A jestliže období midrašů vrcholí v 13.století o. l., můžeme je postavit vedle jinéhoproudu: kabaly.✸KabalaPrvní kabalistická kniha vzniká ve 12. století.Je to kniha Sefer ha-bahir, která diskutujeTóru mysticky. Výklad Bahiru je jinotajný,básnický a naprosto nepodobný přesnému, ažhnidopišskému přístupu halachických autorit.Ač je Bahir zajímavý, daleko důležitější jeo století později vydaný Sefer ha-zohar.Zohar interpretuje výše uvedený příběho Abrahamově horoskopu změněném samotnýmHospodinem jako situaci, ve kteréHospodin Abrahamovi řekl, že by neměl hledatmoudrost a poznání ve hvězdách, ale měl bynahlížet do tajností Božího jména, neboť jentam najde budoucnost. (Zohar, Lech Lecha)Rabín Jochanan ale v agadickém vyprávěnítvrdí, že Abraham se podvoloval vlivuhvězd, tudíž jeho osud závisel na zvířetníku.Proto Hospodin vzal Abrahama ven z jehostanu a řekl mu: Pohlédni na hvězdy a spočtije. Tolik budeš mít potomků, protože ty,Abrahame, jsi nad hvězdami.Jiný problém představují rané spisy, jakoje Sefer ha-jecira, Sefer Raziel ha-malach,Sefer ha-razim, aj.Jecira patří k pre-kabalistickým textům.Tradicí je její autorství připisováno Abrahamovi,ale skutečný vznik je nejistý. Odhadujese, že vznikla někdy mezi 3.–4. stoletímo. l. (někteří badatelé uvádějí 9.–10. století o.l.). Jecira podle Scholema vznikla pravděpodobněspojením dvou různých děl, z nichžjedno bylo pravděpodobně starší.Jecira představuje zásadní knihu hlavněproto, že se zde objevují tzv. sefirot. Ty představujídeset čísel, deset emanací Boha, jsoujakousi vnitřní dynamikou světa. SamotnáJecira ale neříká, co jsou sefirot.Pozdější interpreti identifikovali desetsefirot s deseti výroky užitými při stvoření.Mozaika se zobrazením zvěrokruhu na podlaze synagogy v Bejt Alfa (6. století)Jiní hledali deset jmen Božích, které by se najednotlivé sefiry daly napasovat. Bahir pakprvní popsal, jak vypadá strom života,v němž jsou sefirot uspořádány.Sefer Raziel patří ke spisům silně ovlivněnýmřeckou magií. Spisek plný návodů navýrobu magických talismanů (v kterou dobu,resp. za jakých okolností), zaříkávání a permutacíbožího jména (třeba za účelem sníženíhorečky) je jedním z nejsilněji a nejzřetelnějiovlivněných textů. Období jehovzniku nelze určit, protože se objevuje až ve13. století o. l. v latinském překladu. Alev textu jsou zřetelné prvky pozdní antiky.Sefer ha-razim podle Maraliotha vzniklv raném 4. nebo pozdním 3. století o. l. Textsamotný je ale natolik ovlivněn helénismem,že byl zavrhnut jako vyloženě heretický.Ostatně překladatel tohoto textu MichaelA. Morgan poznamenává, že text samotnýobsahuje návody, jakoby Židé měli jístmacesy vyrobené s krví.Sefer ha-Razim obsahuje sedm kapitol,v nichž se mimo jiné pokouší transformovatřecko-římský pantheon do podoby andělůa tím je integrovat do židovství.Už jen z těchto tří pre-kabalistickýchtextů pocházejících zhruba ze stejné dobyvidíme, že židovství se rozhodně nebránilovlivu okolí. Obvykle ale dialog kultur dopadltak, že Židé převzali nějaký prvek a přetvořiliho k obrazu svému.StředověkVe středověku patřila astrologie k vysoceceněným znalostem. Astrologie jev tomto období doslova vzata na milost.Mezi nejslavnější znalce astrologie patřilIbn Ezra. Ale nejen on: velký obdivovatelMaimonida – Nachmanides nebo též Maharalpatřil ke znalcům chaldejského umění.A všichni ho pořádně vychvalují. (Ezranadšeně a hojně překládá díla muslimskýchastrologů do hebrejštiny.)V tomto období nacházíme jedinéhoodpůrce, a to Maimonida, který žil ve 12.století (umírá roku 1204). Ten byl jediný,kdo opakoval, že doptávat se astrologů jenejen zakázáno Tórou, ale je to dokonce„pud postrádající jakoukoliv rozumnost“.Odmítal zručnost Chaldejců vykládatnebeská znamení jako bláznivost a podotýkal,že Abraham měl dobrý důvod odejít(Hilchot avodat kochavim 11/16). Takévychvaloval moudrost Řeků antickéhoobdobí, protože, jak tvrdí Maimonides, astrologiiignorovali.Rambam svůj odpor vůči astrologiidokládá talmudickou dikcí a dokazuje, ževíra v astrologii nemá žádný rozumnýzáklad. Rozebírá ale i astrologická témataobsažená v Talmudu. Jejich výskyt vykládátak, že jsou buď 1) míněna alegoricky; 2) jakodočasná praxe nebo okolnost; 3) dotyčnýtana nebo amora se prostě a jednoduše mýlil.➤Tamuz/Av 576921

➤ SoučasnostV současné době je na vzestupu racionalita.Vliv planet na charakter člověka je zpochybněna zpochybňován. Židovství vyslyšelohlasu rabína Mošeho ben Maimonidaa odmítlo astrologii jako nežidovský koncept.Navrátilo se tak zpět k odmítavému stanoviskusvých předků, k odmítavému stanoviskuTóry a odmítavému stanoviskusamotného Boha.Fascinující věcí je, že právě dnes v tétoprastaré otázce se prakticky všechny proudy,myšlenkové směry židovství, dokázaly sjednotitv jednom jasném názoru. Shoda panujedokonce mezi ortodoxií a reformou!Konzervativní rabín Aaron Kriegelodmítnutí astrologie zdůvodňuje tím, že„astrologie není nic víc než magie. Tóra alevelmi jasně říká, že se máme vyhýbat kouzelníkůma těm, kteří provozují čarodějnictví.... mluvím o těch, kteří věří, že jejich předpovědinebo jejich triky mohou způsobit skutečnouzměnu ve světě a tím de facto přimětBoha, aby jim dal, co chtějí. Myšlenka, ževyřknu správné slovo nebo udělám správnýčin a Bůh mi dá všechno, co chci, je velmisvůdná. Ale převrací Boha z majestátníhostvořitele světa v něco, co není ničím víc nežnástrojem, který používáme jen tehdy, kdyžněco chceme.“Reformní rabín Jeffrey K. Salkin astrologiinazývá „pastí new-age“, ačkoliv víra vevliv nebeských těles, jak podotýká, je pravděpodobněstarší než samo židovství.Moderní ortodoxní rabín Barry Freundel vidíastrologii jako nepřijatelnou a nevědeckou,a tudíž nepřijatelnou pro ty, kteří žijí podlepřikázání Tóry.Ortodoxní rabín Ephraim Buchwaldkomentoval astrologii a židovství takto:„Tóra nám v Dt 18, 9 říká, že židovský lid,který vstupuje do země Izrael, nesmí následovatčiny národů, které zde již žijí. Jepřísně zakázáno nechávat syna nebo dceruprojít ohněm, provozovat předvídání, astrologii,nebo navštěvovat vykladače znamení...následovat tyto praktiky je v B-žích očíchtrestuhodné.Je opravdu neobyčejné, že Maimonides...jediný ve středověku odmítl věřit v astrologii.V dopise rabínovi jižní Francie rozlišujemezi astronomií jako skutečnou vědou a astrologií,kterou neváhá označit za protikladvědy. Mnoho stovek let uplynulo, aby Západdošel ke stejnému závěru. Maimonidespřesně vyjádřil, že v židovství je lidský osudurčen B-hem samotným, ne hvězdami.“A nakonec ještě ortodoxní vrchní rabínSpojeného království Jonathan Sacks napsal:„Zápas s lidmi: od dob Abrahama býtŽidem znamená být bořičem model. Odmítámemodly věků, ať už jsou to jakékolivmodly a jakýkoliv věk. Někdy to znamenávyrovnat se s modloslužbou, pověrou,pohanstvím, magií, astrologií nebo primitivismem.“Podle rabína z proudu moderní ortodoxieNachuma Amsela se zdá, že „většina autoritvěří, že astrologie má nějaký zvláštní druhsíly. Ale právě tady je už celkem snadné věřitv jinou sílu než v Boha – a to už není součástížidovského pohledu na svět. Proto nikdonemůže přiznávat žádnou zvláštní mocničemu jinému než Bohu. To ale znamená, ženikdo nemůže vážně používat astrologii jakopomůcku na cestě životem.“V moderní době je osamělým jezdcemastrologie rabín Aryeh Kaplan, českému čtenářiznámý především svým překlademSefer jecira. I on je ale ve svých souhlasnýchstanoviscích s astrologií velmi opatrný.✸Nakonec...Z tohoto stručného exkursu do několikamálo textů historie i současnosti židovskéliteratury vidíme, že v průběhu času se přístupměnil. V počátku byl odmítavý (alepraxe nejspíš odlišná), později vedle sebeexistovaly hlasy, které astrologii akceptovaly,a hlasy, které ji odmítaly, aby nakonec vestředověku skeptický proud utichl skoroúplně. Moderní éra ale jednomyslně, a tonapříč i jinak těžko smiřitelnými proudyžidovství, astrologii odmítá. Její přijetí jespíše záležitostí individuální, ale nepříliščasté. Zdá se, že v této éře to vyhráli skeptici.Stanoviska k astrologii se postupemčasu měnila zhruba tímto způsobem:1) Znamení a vlivy planet a hvězd jsou skutečné,ale spravedliví a ti, co konají dobréskutky, jsou z tohoto vlivu vyjmuti.2) Znamení mají jen částečný vliv, ale spravedlivíjsou zcela vyjmuti z jejich vlivua tudíž mají mnohem svobodnější vůli nežostatní.3) Znamení jsou reálná, ale popisují jen tendováníosoby.4) Člověk má sílu změnit své znamení(Berachot 59a – jedno souhvězdí vyvolávápotopu, druhé ji zastavuje).5) Znamení si drží svůj vliv, ale jen do dobypřijetí Tóry.6) Celý koncept astrologie je prostě nesmyslnýa nereálný.Talmidim, o. s.Občanské sdružení Talmidim se zaměřujena překlad rabínské literatury dočeského jazyka. Uvědomuje si však, žetakový poklad by neměl být šířen omezenouknižní distribucí. Chce zpřístupnitplody své práce každému, kdo mápřipojení k internetu. Proto je možnépřeklad sledovat na internetovýchstránkách www.talmidim.cz. Sdruženíje neziskovou organizací, kteráfunguje od 19. 6. 2008. Přispět na provozstránek projektu je možné na účetčíslo 173 536 401 / 0600.Pro odmítnutí ale hovoří více důvodů.Hlavní problém je s etikou. Pokud platí, žehvězdy nemají na Izrael vliv, pak jak tomáme interpretovat směrem k ostatnímlidem, k nežidům? Pokud platí, že hvězdymají vliv na všechny lidi, ale spravedlivíjsou z tohoto vlivu vyjmuti, ale přitom jetéměř nemožné se stát spravedlivým, conám zbývá? Pokud platí, že hvězdy majívliv na osud člověka, co pak ale svobodnávůle? Znamená to, že člověk za své skutkynenese zodpovědnost? A pokud je vlivhvězd reálný, znamená to, že je lze ovlivnitmodlitbou? Znamená to, že jsou vlivnějšínež Hospodin?Problém s racionálním vysvětlením je aždruhotný, protože víra v sílu hvězd na osudčlověka je více náboženským tématem nežvěcí k racionální analýze.Vyvstává nám zde tedy zásadní otázka,a to argument pro a proti přijetí astrologie.Všechny argumenty pro se obvykle objevujív souvislosti se zvyklostmi. Rabíni, kteřív Talmudu argumentují pro astrologii, neargumentujíz pozice, kdy by se snažili vysvětlit,proč vlastně má být astrologie bránavážně a proč by měla jejich výpověď býtbrána v potaz. Z toho lze vyvozovat, že argumentempro akceptaci astrologie do židovstvíje zvyk a pohodlí.To má, jak podotýkají kritici astrologie,několik úskalí. Jednak astrologie je prvekžidovství cizí, pocházející od jiných národů,jednak svádí k odpadlictví. Pokud bychompřipustili, že hvězdy, planety a jiná tělesamají na člověka a jeho duši vliv a že to jsouandělé, vstupuje mezi člověka a Boha dalšístupeň v podobě právě těchto andělů. Ale titoandělé jsou nadáni vlastní silou a schopnostía člověk jim je podřízen. Je to velmi nahraně. A když vezmeme, že andělé jsounezatížení tělesností, a proto mohou nahlížetHospodina lépe, nezastřeněji než člověk,a pak vezmeme, že andělé jsou planetárnísíly a ovlivňují náš život, čímž berou a omezujínaši svobodnou vůli (bylo pak snězenízakázaného ovoce hříchem, nebo za to mohlšpatný planetární vliv... a první lidé tedy bylipotrestáni neprávem?), zjišťujeme drobný,ale zásadní rozdíl.Velmi stručně řečeno to tedy znamená, žeastrologie je se židovstvím neslučitelnounaukou. Odporuje totiž nejen racionálnímuuchopování světa v judaismu, ale dokoncepopírá svobodnou vůli člověka a tím i možnostnějaké spravedlnosti.V současné době židovství vyslyšelohlasu rabína Mošeho ben Maimonidaa odmítlo astrologii jako nežidovský koncept.Navrátilo se tak zpět k odmítavému stanoviskusvých předků. Vzácná shoda mezivšemi směry je zde zarážející. Tvrdé odsouzeníastrologie a jejího praktikování můžemeslyšet od reformních i ortodoxních rabínů.◗ Karel GoldmannFoto: www.upload.wikimedia.org22Červenec/Srpen 2009

aktualitaZačaly nové dějiny největšího českého muzeaMUSEUM REGNIBOHEMIAEDne 1. června 2009 přebralo Národní muzeum od Rádia Svobodná Evropa symbolické klíče od bývaléhoFederálního shromáždění, které se tak stává novou budovou muzea v horní části Václavského náměstí. ProNárodní muzeum se jedná o den významem srovnatelný snad jedině s 18. květnem 1891, kdy byla do provozuuvedena vedlejší historická budova.Nová budova do budoucnosti rozšířívýstavní kapacitu muzea o více než3000 výstavních metrů a návštěvnícibudou moci obdivovat vzácné exponáty,které z prostorových důvodů nemělidosud možnost spatřit. Nová budovazároveň umožní Národnímu muzeu rozšířitslužby zákazníkům o restauraci,muzejní obchod a konferenční a multimediálnísál s kapacitou téměř 500 osob.Nová budova též sehraje velkou roliběhem generální rekonstrukce historickébudovy, která proběhne v letech2011–2015, neboť během této doby sev ní bude odehrávat veškerá prezentačníaktivita Národního muzea na Václavskémnáměstí. Obě budovy budou spojenydo jednoho celku podzemním tunelema do budoucna vytvoří jeden muzejnícelek světové úrovně plný výstav, expozica dalších kulturních aktivit. Národnímuzeum chce co nejdříve otevřít veřejnostii tuto dosud poněkud tajemnoubudovu a již v roce 2009 v ní plánujecelou řadu akcí.Podzemní tunelNová i historická budova budou veřejnostisloužit jako jeden velký komplex a oběbudovy se budou navzájem doplňovat jak vevýstavní činnosti, tak v poskytování služebveřejnosti. Pro veřejný provoz budou propojenypodzemním tunelem tak, aby návštěvníciměli usnadněný přesun z jedné budovydo druhé. Stavba tunelu bude zahájenav roce 2011 v první etapě rekonstrukce historickébudovy společně se zahájením přeložkymagistrály do tunelů za muzeem tak,aby se Národní muzeum opět stalo plnohodnotnousoučástí Václavského náměstía návštěvníci nebyli od obou budov oddělenitisícovkami automobilů.Otevření veřejnosti15. srpna 2009První komentovaná prohlídkaNárodní muzeum získalo budovu bývaléhoFederálního shromáždění předevšímproto, aby mohlo rozšířit své výstavnía expoziční prostory a zkvalitnit službyObě budovy Národního muzea na leteckém snímkuveřejnosti v duchu politiky „Otevřenýchdveří“, kterou již několik let naplňuje současnévedení instituce. Národní muzeumchce co nejrychleji umožnit široké veřejnostinavštívit budovu, na kterou se desetiletímohli dívat jen zvenku. Prvním krokemv duchu těchto snah bude otevření budovyveřejnosti formou komentovaných prohlídekpo jejích architektonických i konstrukčníchzajímavostech, ale též po významných historickýchudálostech, které se v této budově pocelé 20. století odehrávaly, a to ihned poté,co vstupní prostory projdou základnímiúpravami – bude zde otevřena šatna,muzejní obchod, pokladna, odpočinkovézóny a restaurace.Zahájení výstavní činnosti17. listopadu 2009První výstava v nové budověPrvním výstavním projektem v novébudově bude výstava symbolicky nazvanáBE FREE!, která bude otevřena 17. listopadu2009 u příležitosti 20. výročí páduwww.nm.cz„železné opony“ a začátku sametové revoluce.Připravovaná výstava přiblíží atmosférua život v Československu v 50., 70. a 80.letech 20. století, dotkne se také let 60.a 90. Bude pojednávat o propaganděa šíření svobodné informace, o různýchpohledech na jednotlivé události a atmosférudoby, informacích a přístupuk nim. Určena je hlavně studentůma pamětníkům a spojí trojrozměrné předměty,dobové plakáty, archiválie, fotografiea zvukové záznamy v jeden plastickýobraz doby. Výstavu připravujeNárodní muzeum v již osvědčené spoluprácis Vojenským historickým ústavemPraha a se Senátem Parlamentu ČR.Dne 2. prosince 2009 bude zahájenadalší výstava představující české úspěchyna olympijských hrách. Běhemrekonstrukce historické budovy Národníhomuzea v letech 2011–2015 budev prostorách nové budovy instalovánaprůřezová expozice nejzajímavějšíchpředmětů ze sbírky Národního muzeačítající 20 milionů exponátů. Pro veřejnéakce začne okamžitě sloužit i velký kongresovýsál v přízemí budovy.Soutěž o nové jménoKdyž se řekne Národní muzeum, většinalidí si představí krásnou novorenesančníbudovu na vrcholu Václavského náměstí.Nová budova je pak veřejnosti známa podnázvy institucí, které v ní sídlily, tedy Federálníshromáždění nebo Rádio SvobodnáEvropa. Od 1. června 2009 se budova staladruhou budovou Národního muzea v tétolokalitě a s historickou budovou bude dobudoucnosti tvořit jeden muzejně-kulturnícelek. Národní muzeum tedy pro svou novoubudovu hledá výstižný název a rozhodlo seproto požádat o pomoc veřejnost – na novýnázev vyhlásilo soutěž, která se uzavřela30. června 2009. Nové jméno bude překvapením,které se dozvíme při slavnostnímodhalení nového označení budovy na podzim2009.◗ redTamuz/Av 576923

SAR- ELRáno, asi hodinu po východu slunce, bylna vojenské základně ještě klid. Z oplocenénízké budovy, která sloužila jako ubytovnapro ženy, vyběhla Judita v šortkácha tílku. V Praze si takový ohoz dovolila jenv tělocvičně, kde nebyli žádní muži.Pomalu běžela alejí vysokých eukalyptů.Nosem pravidelně nasávala svěží vzduch. Poránu se ze štíhlých listů vypařuje rosa a nežzačne vedro, je cítit jemná olejová vůně.Doufala, že na křídlech tak příjemnéhozážitku dokáže člověk ze střední Evropy,jako je ona, přežít parný den v Izraeli ažk vytouženému nočnímu chládku.U nízké dlouhé kuchyně zahnula k volejbalovémuhřišti. Z otevřených oken řvalorádio. Pousmála se svému včerejšímu šoku,když jí mladá důstojnice Miriam postavilapřed hromadu špinavého nádobí po večeři,ukázala na hadici s vodou a proneslas povzbudivým úsměvem: ,,Rabotaj!“Všech sedm dobrovolníků-spolubojovníkůz Čech se postupně přišouralo dokuchyně za ní, takže každý dostal nějakoupráci a za půl hodiny bylo čisté nádobí zpětv regálech, podlaha dokonale vydrhnutá.Jako na vojně – smáli se, když skončili.Judita proběhla sportovním areálema stejnou cestou se vracela zpět. Cítila sebáječně. Byl čas dát si sprchu, obléknoutuniformu, jít na snídani a na ranní nástupu vlajky.Uvědomila si, že je středa a dcera jdev Praze na zkoušku z patologie. Syn letí doIrska a manžel asi bude balit kufr, protožezítra nasedá na letadlo Praha–Tel Aviv. Zhlubokasi vzdychla a rychlým tempem vběhlapřed ubytovnu, kde na širokém vstupnímschodišti seděla Máša a rusky mluvila doaparátu mobilního telefonu.,,Boker tov,“ pozdravila a zasmála seJudita. Pohledná blondýna, kterou před spanímviděla telefonovat na přesně stejnémmístě, poslala vzduchem teatrální polibek,aniž by přerušila konverzaci.Všichni věděli, že Máša dělá aliju a doMoskvy se už nevrací. Její dcera žije už dvaroky v Tel Avivu. Studuje balet.,,Posle oběda, da?“ odtáhla na chvíli rukus telefonem od ucha blondýna.Judita kývla a zmizela ve svém pokoji.Učí v polední pauze judaismus. Tyhle ruskymluvící ženy neznají vůbec nic. Minulýšábes byly některé poprvé v synagoze.Jo, asimilace je svinstvo, pomyslela sia vynořil se jí z paměti obraz otce, jak sedíproti ní a jakoby mimochodem se jí ptá: ,,Víšvůbec, že babička byla ze židovské rodinyKleinových?“ Pomalu tenkrát vstala, šlak zrcadlu a dívala se na sebe. Bylo legrační,jak byla podobná svému otci.Dostala tenkrát vztek.,,Proč mi to vlastně říkáš? Proč mi tovlastně říkáš až teď, je mi 33 let.“ Znovu seúplně vážně podívala do zrcadla a dodala:,,No jo, už je mi to jasný.“Těch sedmnáct let, do dnešního dne, bylanáročná a vzrušující doba. Teď už ví, že neníjediná, kdo tenhle šok zažil.V sedm hodin kuchař otevřel jídelnua každý strávník si hned za vstupnímidveřmi mohl nabírat do talíře čerstvou zeleninu,vejce, tvaroh a chléb. Vcházeli po jednomv béžových nebo zelených uniformách.Bylo slyšet konverzaci v ruštině, ivrit, češtiněnebo angličtině. Na posledním stole stálválec s vařicí vodou, výborná mletá kávaa černý čaj.Skupina Čechů snídala tradičně pohromaděu velkého plastového stolu.,,Kde je náš marxista?“ rozhlížel seDaniel v bíle zacákané uniformě.,,Proč mu tak říkáš a proč si nepřijdešk nám do skladu pro čisté oblečení?“ oslovilaho výchovným tónem Eva, která sedělamezi Juditou a svým mužem.,,Druhé si dobíráš kvůli politice a sámděláš ostudu. Podívej se, jak jsou Rusovéčistí.“,,Však se taky v práci nepřetrhnou. To jás civilním šéfem Amirem nahazujeme v tomvedru kancelářskou budovu a dřeme jakoSAR-EL – dosl. KNÍŽE BOŽÍ, názevdobrovolné služby v izraelské armáděBOKER TOV – dobré ránoALIJA – přistěhování do IzraeleIVRIT – moderní hebrejštinaTERAK – teroristický útokDATIM – zbožnýKEN – anoMICVA – povinnost, dobrý skutekEREC – země Izraelkoně. A pozor – volontěry nám hlavně radí.Amir mlčí, nemá náladu někoho honit dopráce. Má totiž strach o syna. Je na vojněa poslali ho do nějaký nebezpečný akce.“,,Podle mě přijeli Rusové s odlišnoumotivací než my. Na rozdíl od nás majítenhle program zdarma a jde jim hlavně o to,setkat se s přestěhovanými dětmi. V posledníchletech přišly do Izraele spousty mladýchŽidů z Ruska,“ vmísil se nejmladšíMichal a dodal: ,,Například včera jsme ses Voloďou rafli. Nechtěl dokončit rozdělanoupráci, že si ji musíme šetřit na další den.Dodělal jsem to tedy sám. Náš šéf to sledovala měl zajímavou poznámku: ‚Michaeli,škoda že jsi tu nebyl během Šestidenníválky. Mohli jsme to mít v suchu za dvadny.‘“,,Já před těmi, kdo tady v dnešní doběchtějí zůstat na trvalo, smekám, i když se proŽida moc nehodí odkrýt hlavu. V Iráku válčíAmeričan, teroristi jsou horší a horší, je tunezaměstnanost... Člověk se cítí bezpečnějen na vojenské základně,“ přidal ses moravským dialektem Josef.,,Na oslavy Dne nezávislosti nás odvezoudo Aškelonu zvláštním autobusem s ochrankou,nemusíš se bát. Budou tam dobrovolníciz celého světa a oslavit tenhle denv Izraeli je něco velkolepého,“ uklidňovalaEva.,,Já nemám strach, ale cítím takovou nejistotu,že se může kdekoliv mimo základnuodpálit jakýsi magor i s námi,“ vysvětlovalJosef.,,Přeci nás poučili, kam se nemámemotat, ne?“ ukončil diskusi Daniel. ,,Jdemena nástup. Doufám, že nebude dneska zasevedro a že mi večer půjde karta. To byl včeramazec, co, karbaníci?“,,Smůla v kartách, štěstí v lásce,“ podotklBřetislav. ,,Jsem tu nejstarší, mně můžešvěřit.“Miriam rozdělila pod modrobílou vlajkoupráci na tento den a přečetla novinky z politiky.Byla mladá a vážná. Mluvila ruskys jakýmsi přízvukem. Žila v Izraeli od sedmilet. Když četla o teraku v Tel Avivu, kdezahynuli včera dva lidé, byla na ní vidětúleva, že je jich tak málo.Juditu při tom zamrazilo v zátylku – dvalidé, to jsou všechny její děti. Podívala se ➤24Červenec/Srpen 2009

povídka➤na Mášu, ta byla bledá a ptala se, kde se topřesně stalo. Poodešla od skupiny a vytáhlaz kapsy vojenské košile mobil. Chvíličekala se sklopenou hlavou na spojenía pak si celá šťastná, že se dočkala,s někým krátce povídala.Judita s Evou dostaly práci ve skladuosobního vybavení vojáků. V osm hodin jeuvítal drobný, neustále pobíhající Dudia jeho protiklad – obtloustlý posedávajícíMeir. Oba byli ve středním věku a patřilik civilním zaměstnancům. Oba měli nahlavě kipu. Eva, která je již znala, jimpodala ruku a pozdravila se s nimi.Judita při seznamování nechala ruce zazády. Meir si ji prohlížel a oslovil ji:,,To děláš dobře, že nepodáš mužůmruce. Datim?“,,Ken, datim. Ještě něco?“ zeptala senetrpělivě a chtěla jít za Evou rovnatvyprané uniformy do polic.,,Máš manžela?“ popocházel za ní Meir.,,Ken, ken – je v Praze. Pracujeme tamoba na židovské obci a zítra přijede doErecu za mnou,“ odpověděla s otrávenýmvýrazem. Nesnáší šťouraly.,,Co tady děláš?“ zvýšil hlas, možnáproto, že Dudi pustil ventilátory.,,Jsem tu na programu Sar-El. Skončilvýjimečný stav kvůli Iráku, proto chcipomáhat zrovna dnes. Víš, co je micva,ne?“,,Já vím, co je micva, ale ty přece plníšmicvot v Praze. Třeba když děláš ránomanželovi snídani,“ nedal se odbýt Meir.Judita zůstala nehybně stát s kusemoblečení v ruce. Dívala se překvapeně namuže proti sobě. Hlavou jí proběhlo množstvípříkoři, která musela překonávatv Praze. V soukromí i na židovské obci.Plnění micvot tam bylo vyčerpávající.Jakoby někteří Židé přicházeli ventilovat tonejhorší, co v nich je.,,Možná máš pravdu,“ vzpamatovala seJudita, „ale já teď nedokážu nečinně sledovatna dálku z Evropy, jestli náhodou někdonezaútočí na Izrael.“,,Musíš sama vědět, co děláš,“ mávnulrukou a zmizel v kanceláři za plechovýmidveřmi.,,Co je s tebou? Kam to civíš?“ zavolalaEva od balíků s pláštěnkami.,,Ale nic, kruci, najednou nevím, kamvlastně patřím.“,,To si přece říkáme všichni, ne? Prototak rádi cestujeme sem tam,“ pobaveně všeuzavřela Eva.Od výdejního okénka ve skladu se ozvalkřik. Několik mužů mluvilo najednou a ukazovalina své oblečení. Byli umazaní od čerstvébarvy. Se štětci a kbelíkem této barvystáli u okénka dva dobrovolníci a se zájmemsledovali, jak se na jejich dílo lepí vojáci,kteří si přišli vyzvednut uniformu.,,Zděs nerabotajtě, tam, tam!“ řval Dudia střídavě se chytal za hlavu a ukazoval nadruhou stranu skladiště.,,Á, tam nádo,“ ťuknul se jeden z dobrovolníkůdo čela a oba pomalu odešli natíratjiné okno.Judita si sedla na pytel špinavého prádlaa smála se s ostatními. Zakroutila hlavou dostran a zavřela oči. Ani nevěděla proč, aleviděla najednou lesní cestu, měkkou a vyšlapanou,někde v Čechách. Skrze stromy na tucestu padaly sluneční paprsky a ve vzduchuvonělo podhoubí. Cítila, jak jí po tváříchpřeběhly dvě velké slané kapky, spadly navojenskou košili a vpily se do ní.◗ Vlasta Rut Sidonováilustrace: Lucie LomováTamuz/Av 576925

Mezinárodní konferenceo holocaustu uzavřela česképředsednictví EUV Praze a Terezíně se ve dnech 26.–30. června 2009 uskutečnila Konference k osudu majetku obětíholocaustu, která by měla mj. podpořit vzdělávání o této temné kapitole evropských dějin či sociálníprogramy pro oběti nacismu.Konference se zúčastnili zástupci 49zemí, českých i zahraničních nevládníchorganizací, odborné veřejnosti a médií.Slavnostního zahájení konference v pátek26. června v pražském Paláci Žofín sezúčastnil nositel Nobelovy ceny míru ElieWiesel, bývalá předsedkyně Evropskéhoparlamentu Simone Veilová a ministr proevropské záležitosti Štefan Füle. Hostemkonference byla také bývalá ministrynězahraničních věcí USA Madeleine K. Albrightová.V pondělí 29. června bylo na konferencipodepsáno společné prohlášení českéhopředsednictví a Evropské komise,jehož cílem je podpora činnosti členskýchstátů ve vzdělávání o holocaustu, sociálnípéči o přeživší holocaustu a péčio památná místa. V úterý 30. června pakbyla v Terezíně za účasti předsedy vládyElie Wiesel a Stuart Eizenstat na Konferenci k osudu majetku obětí holocaustutomki nemec/eu2009czMadeleine K. Albrightová a Přemysl Sobotkatomki nemec/eu2009czJana Fischera vyhlášena Terezínská deklarace.Na základě těchto dokumentů byměl v Terezíně vzniknout INSTITUTODKAZU ŠOA.„Přestože se tato konference odehrává ažna úplný závěr českého předsednictví, je jednouz jeho nejvýznamnějších akcí. Holocaustnení ani šedesát čtyři let po konci té nejhoršíválky v dějinách jen tématem pro dějepis.Jsem rád, že právě v době nárůstu antisemitismuse Evropská unie k tomuto tématu stavíčelem,“ uvedl ministr pro evropské záležitostiŠtefan Füle. Podle senátora AlexandraVondry, který byl jedním z iniciátorůkonání konference a byl moderátorem pondělníhoplenárního zasedání, „byl holocaust,šoa, nejen největší masovou vraždou, alei největší organizovanou masovou loupeží.Tato konference by měla vyústit v trvalý zájemmezinárodní veřejnosti o problematikuvčetně výuky, snahy o napravení majetkovýchkřivd či o zajištění sociálnícha zdravotních potřeb těch, kteří šoa přežili.“Plenární zasedání konference, na němžvystoupili vedoucí vládních delegací, proběhlov Kongresovém centru Praha. Českoudelegaci vedl vicepremiér a ministr zahraničníchvěcí Jan Kohout, Evropskoukomisi zastupoval komisař pro vzdělávání,kulturu, výchovu a mládež Ján Figeľ, v čeleamerické delegace byl bývalý náměstekministra zahraničí Stuart Eizenstat.Součástí programu byl i slavnostníkoncert v původní terezínské jízdárně podtaktovkou dirigenta Oregonského filharmonickéhoorchestru Murry Sidlina, kterýpřipomněl válečné nastudování VerdihoRequiem v terezínském ghettu a světovápremiéra kabalistického dramatu GeorgeWhytea na hudbu Noama Sheriffa Golem13 či filmový festival Odkaz šoa, který seuskutečnil pod záštitou Bena Kingsleyhove dnech 27. a 28. června v pražském kiněSvětozor. Festivalu se osobně zúčastnilačeskoamerická dokumentaristka a spisovatelkaZuzana Justmanová. Její dokumentárnídebut z roku 1989 Terezin Diaryje inspirován deníky, které si psala běhempobytu v Terezíně v letech 1943–1945.◗ kal26Červenec/Srpen 2009

Fotografické periférieLadislava MichálkaPro letošní sezónu připravilo Občanské sdružení Pro Photo rozsáhlou profilovou výstavu českého fotografaLadislava Michálka, kterou je možné shlédnout ve Velké synagoze v Plzni do 30. 10. 2009.Ladislav Michálek (nar. 1937) patří do okruhu „něžných barbarů“soustředěných od konce padesátých let kolem spisovatele BohumilaHrabala a jeho Hráze věčnosti, jak sám nazval zadní trakt dnesjiž neexistujícího domu č. 24 v ulici Na hrázi v Praze-Libni, kde do70. let 20. století bydlel. S Hrabalem Michálka seznámil jeho přítela kolega nástrojař z podniku ČKD Trakce, grafik Vladimír Boudník.V té době Ladislav Michálek fotografoval postupně měnící se Libeňa mezi „objekty“ svého tvůrčího zájmu zahrnul jak spisovatele Hrabala,tak grafika Boudníka i další osobnosti tehdejší neoficiální kulturypohybující se v Boudníkově či Hrabalově blízkosti. Svým aparátemzachytil i některé dějinné události, zejména roku 1968 a 1969,byť způsobem spíše subjektivním než reportérským.Atmosférou hrabalovských povídek prodchnutá (a v naprosté většinědnes již zmizelá) zákoutí, uličky, hospody, domy, dvorky či dílnystaré Libně, z ustupujících vod Vltavy vyplavené vraky či postupnězanikající reklamní nápisy na štítech a fasádách libeňských domůtvoří jeden tématicky ucelený soubor Michálkových fotografickýchobrazů. Jejich pestrost a dynamiku autor zvýrazňuje přecházením odvelkých celků až po detaily architektonických prvků či oprýskanýchzdí. A jestliže Vladimír Boudník demonstroval kdysi svůj náhled naabsolutní umění pomocí prázdných rámů zavěšených přímo na narušenévenkovní domovní fasády, Ladislav Michálek tyto teorie realizujea vymezuje na fasádách nalezené obrazce a struktury šachtou čihledáčkem svého fotoaparátu a zachycuje je trvale na políčka negativu.Boudníkem založený a prosazovaný umělecký směr explozionalismuspak nachází vrchol v Michálkových snímcích libeňskýchdemolic včetně zbourání Hrabalovy Hráze věčnosti v r. 1988.Michálek dobře chápe, že základním tvůrčím nástrojem fotografaje světlo a fotoaparát mu často slouží jen jako technický prostředek.Se světlem pracuje brilantně, fotí-li v terénu, na správné světlo sipočká nebo za ním chodí a pronásleduje ho. Fotografuje-li v interiéru,užívá světlo úsporně, o to však účelněji. To vyniká zejménau portrétů Vladimíra Boudníka, tvořícího často dlouho do noci. Zdrojemsvětla se pak Michálkovi stává Boudníkova pracovní lampa (aleNa Hrabalově „Hrázi věčnosti“, dvorek domu č. 24 v Libni v ulici Na hrázi. Zaokny dvorního traktu žil od 50. do 70. let 20. stol. Bohumil Hrabal. Zbořenov roce 1988 (snímek z roku 1987).➤Fotograf Ladislav Michálek„Já mám úplně prasečí radost, že se mipovedlo to, o čem Hrabal i Kolář tvrdili, žeto není možné – dělat dvě profese najednou,“řekl mi jednou Vladimír Boudník,když po řadě pokusů o prosazení explozionalismukonečně přišlo jakési uznánía jeho grafická tvorba, dělaná vskutkujako „na koleně“, počala pronikat dovýstavních síní a ovlivňovat řadu jiných,technicky mnohem lépe zařízenýchumělců. Vždyť on neměl nikdy k dispozicipořádný ateliér ani profesionální tiskařskýlis, všechny ty satinýrky, na kterých„vyjel“ své ohromné dílo, si praktickyvyrobil sám a většinu těch stovek až tisícůgrafických listů vytiskl po nocích neboo nedělích, protože 48 i více hodin týdněpracoval v Aerovce (tehdy již součástiČKD Praha) jako dělník.Podobně by se nad svým fotografickýmdílem mohl radovat i Ladislav Michálek,který také všechny své rozsáhlé obrazovécykly vytvořil při běžném civilním zaměstnání.Ani on neměl nějaké zvláštní technickévybavení, používal pouze zde běžnědostupné fotoaparáty typu Praktisix (pozdějiPentakonsix) a fotokomoru v koupelně čiv jiných improvizovaných prostoráchs vypůjčeným zvětšovákem. Pouze občas semu podařilo pracovat ve slušněji vybavenýchtemných komorách, např. když fotokroužek,kterého byl členem, „zdědil“komoru po zrušeném závodním fotografoviAerovky, nebo v zařízení bývalého „Prvníhočeského klubu fotografů – amatérů“ v Nekázance,založeném již v roce 1889 a od padesátýchlet minulého století nesoucí název„Fotoklub ČKD Praha“.Zřejmě není nutno předem získat kompletnídokonalé vybavení a pak teprve tápata hledat, jak ho využít. Rozhodující je spíšejakási síla, nutkání, které opravdové tvůrceněkam tlačí a ždímá z nich to důležitépoznání, které by chtěli nějak zhmotnita předat je dál. Velkou a důležitou roli zdehraje osud – tedy souhrn náhod, který tenosud tvoří.Pro Ladislava Michálka, stejně jako promne, náhoda, že jsme po vojně nemohlinastoupit do vyhlédnutého zaměstnání, alebyli jsme pracovním úřadem vrženi do náboruČKD Praha, byla osudová. Seznámení s VladimíremBoudníkem, který tam též pracoval,a jeho výtvarnou tvorbou podstatným způsobemovlivnilo naši životní orientaci i celkovýnáhled na svět. Kdo Boudníka důkladnějiosobně poznal, musel jím být poznamenán.A od něho byl jen krůček k Bohumilu Hrabalovi,tehdy ještě neznámému spisovateli, sekterým nás Vladimír záhy seznámil.➤32Červenec/Srpen 2009

kulturaPraha, Václavské náměstí po vítězství nad SSSR na MS v hokeji, 1969➤ někdy i třeba jen zapálená sirka) a zdá se, že Michálek s aparátem přihledání nejlepších úhlů pohledu a průsečíků světla a stínů postupněobtančí jak lampu, tak Vladimíra Boudníka a dosahuje tím vysoceesteticky a výtvarně a někdy až bizarně pojatých fotografickýchobrazů. A Vladimír Boudník se nechává ochotně Michálkem fotografovat,často sám vytváří pózy či téměř gymnastické sestavy a symbiózafotografa a modelu-objektu je dokonalá. Pozoruhodné jsou všaki civilní snímky Vladimíra Boudníka, v nichž Michálek zachytilrůzné situace, nálady, pocity, všední i výjimečné okamžiky Boudníkovaživota. Podobně pozoruhodné, byť obsahově střízlivější, jsousnímky spisovatele Bohumila Hrabala, jehož Michálek fotografovalv rozsáhlém časovém úseku téměř třiceti let.Po nešťastné smrti Vladimíra Boudníka na sklonku dramatickéhoroku 1968 a zřejmě i z rozčarování ze společenského i politickéhovývoje se Michálek ve své tvorbě zaměřuje ještě niternějším směrem,uchyluje se k ještě perifernějším tématům a od 70. let začínápostupně – za pomoci a podpory své ženy Ireny – vytvářet monumentálníopusy, jimiž jsou rozsáhlé cykly fotografií desítek židovskýchhřbitovů pořizované na území Čech a Moravy a v posledníchletech již zcela cíleně vytvářené cykly fotografií vojenských hřbitovůa památníků vojákům padlých v prusko-rakouské válce v r. 1866.I zde Michálek účinně pracuje se světlem a vytváří tak emocionálněsilné snímky, které mají i přes svůj původně dokumentární charaktervysokou estetickou a výtvarnou hodnotu. Tvůrčím vrcholem Michálkovyfunerální tématiky se stává cyklus fotografií náhrobku, resp.hrobu spisovatele Franze Kafky na židovském hřbitově v Praze naOlšanech, cyklus, který inspiroval Bohumila Hrabala k sepsání textuAdaggio lamentoso a který společně v několika exemplářích vydalijako samizdatovou bibliofilii se sérií originálních Michálkovýchfotografií.Ladislav Michálek se jako fotograf nikdy neprofesionalizoval.Fotografie pro něho byla vždy způsobem zájmové tvůrčí realizacestojící mimo jeho zaměstnání, což je sice možná jednou z příčin toho,že jeho dílo zůstávalo stranou zájmu odborné i laické veřejnosti,zároveň si však uchoval veškerou tvůrčí svobodu a osobitost, ve svétvorbě zůstal důsledně mimo módní trendy a směry a vytvořil emotivněi esteticky podmanivé dílo konkrétním obrazovým sdělenímbytostně svázané s dílem spisovatele Bohumila Hrabala i grafikaexplozionalisty Vladimíra Boudníka.Do kolekce uvedené poprvé v roce 2009 na výstavě ve Velkésynagoze v Plzni bylo z Michálkových negativů nově nazvětšovánovíce než 200 fotografií zahrnujících práce z nejvýznamnějších autorovýchtématických okruhů. Realizátoři chtějí výstavou vzdát poctunejen všem (tedy i těm v tomto textu nejmenovaným) „něžným barbarům“,ale především výjimečnému fotografovi i člověku LadislavuMichálkovi.◗ Radovan Kodera➤ Co mohl mladý začínající fotografMichálek dělat? Takové osobnosti prostěmusel svým objektivem zaznamenat, opakby byl neodpustitelný. Zvláště VladimírBoudník, náš skutečný kamarád, potřebovalobčas snímek grafiky pro reprodukci dokatalogu, takže Michálek ho pak fotografovali jak zatírá desku pro tisk, jak tiskne,žije či chodí na ryby. Dokonce za svojisérii snímků „Grafik Vladimír Boudník“získal v roce 1966 druhou cenu v soutěživypsanou redakcí vysočanských novinKovák ČKD.Přestože Ladislav Michálek není fotoreportéremv pravém slova smyslu a na svézáběry potřebuje čas, promyšlenou kompozicii vhodné osvětlení, povedlo se mu skutečněskvěle zachytit Vladimíra při prácii odpočinku a zvláště pak na snímcích vzniklýchexpozicí dvou negativů přiblížit i charakterBoudníkovy práce a jeho zaujetí prostrukturální asociaci.S Bohumilem Hrabalem to bylo trochujinak. Kromě běžných portrétů, vzniklýchjakoby samovolně při nahodilých setkáníchv Kersku či jinde, si pan spisovatel Michálkajako fotografa někdy přímo objednal, kdyžpotřeboval realizovat nějaký svůj záměr,jindy zase použil již hotových snímků jakoilustrace do svých textů, povětšině samizdatověvydávaných v době, kdy byl v nemilostia nemohl veřejně publikovat. (Výjimku snadtvoří pouze kniha Kluby poezie vydaná Mladoufrontou v roce 1981 – její název je odvozenz Michálkovy fotografie z Libně; tu všakmezi jinými bohužel nereprodukovali.) Hrabalse nechal také vyprovokovat, když uvidělMichálkův seriál fotografií náhrobkuFranze Kafky. Napsal k nim text ADAGIOLAMENTOSO, Michálek soubor dvacetkrátnazvětšoval, šoupli to do desek a bibliofilskápocta PAMÁTCE FRANZE KAFKY bylahotová. Takových různorodých souborůs originálními fotografiemi a nějakým textemvydal Ladislav Michálek v nákladu vždytak 5, 10 až 20 kusů několik. Podobně jakoBoudník rozdával své grafiky – i on rozdalpodstatnou část svých snímků.Namířil svůj fotoaparát i na výtvarníkaJosefa Hampla a další osoby ze své blízkosti,ale pravděpodobně nejvíce své energie věnovalzachycení proměnlivých stavů mezníkůnaší historie. Tak dokumentoval mizejícíLibeň, zaniklý ústavní hřbitov v Bohnicích,řadu židovských, vojenských i jiných hřbitovůpo celých Čechách. Prusko-rakouskáválka v roce 1866, její památníky, tykamenné zprávy z bojiště, ho přiměly nejenk zaznamenání jejich výtvarné podoby, aletaké ke studiu a pátrání po průběhu tamníchbitev i osudech lidí, kteří jimi byli zasaženi –což zpracoval nedávno do několika soukroměvydaných knih. Je to obdivuhodné.Těším se na jeho průřezovou a zatím největšívýstavu jeho díla v plzeňské Velké synagoze.◗ Vladislav MerhautTamuz/Av 576933

Eva DobšíkováNaše doba a my v níAutorka není v slovesném umění žádnýmnováčkem. Pomineme-li její dřívějšíi současnou novinařinu či publicistiku, zapřipomenutí stojí především dva zdařiléa čtenářsky úspěšné překlady z němčiny(spolu se synem Pavlem). Byla to knihazesnulého předsedy Ústřední rady Židův Německu Paula Spiegela Was ist koscher?,česky s ještě výstižnějším názvemKdo jsou Židé? (nakladatelství Barrister &Principal, Brno 2007), představující živěa poutavě psaného průvodce po židovskémsvětě zvyků, tradic, náboženství a tragédií,určeného především Nežidům. A za nís ročním odstupem následoval překlad dalšíhodíla téhož autora Wieder zu Hause(Opět doma, nakladatelství Cesta, Brno2008) o kontroverzním návratu Židů dopoválečného Německa a o vyrovnání seNěmců s minulostí.Nyní, ve zralém věku, se autorka„dopustila“ své literární prvotiny a vydalase cestou osobních vzpomínek. Memoárovýžánr je záludný, nabízí snadnost příběhu,který už se stal, jen ho převyprávět.Ale zároveň hrozí pastí malého odstupu,nekritičnosti k sobě i okolí. Při pročítáníknihy mne mimoděk napadl jiný proslavenýtitul – Takoví jsme byli (Barbra Streisandováa Robert Redford ve snímku SydneyPollacka z roku 1973). Tam i zde čisté,mnohdy naivní ideály, vedoucí do slepéuličky, jejíž bezvýchodnost je rozeznánapozdě nebo vůbec. Ale pojďme popořádku.Kniha spíše než souvislé memoáry představujevolně spjaté čtyři dějové příběhy.Vyvěrají z nich trojklanné kořeny autorčinapůvodu – český, německý a židovský.Předně je zde samozřejmě autorčin „životopis“od předválečného dětství, přes složitouskutečnost života za okupace vesvého druhu poloilegalitě, poválečnoucestu studiem, manželstvím i kariérou, ažpo současnost, přijímanou nejednoznačně.Dále se před čtenářem rozvíjí souběžnýosud rakouské větve širšího rodovéhoklanu. Třetí dějovou linku tvoří rozhovorautorky s člověkem, jenž hrál důležitouroli v jejím životě, citově i hodnotově. Jeto příběh studijního kolegy, významnéhozemědělského odborníka, funkcionářei politika předlistopadové éry. A to všesklenuje a je provázáno životním postojemautorky k otázkám sociálním, společenskými politickým od útlého mládí, přesdesetiletí socialistické společnosti ažk dnešním porevolučním zkušenostem.Osobně za nejzajímavější a nejčtivějšípovažuji kapitolu o „souběžném životěv Rakousku“, historii vyprávěnou převážněv „ich“ formě vzdálenou sestřenicí Helgou.A to nejen pro její autentičnost, ale i jakosvědectví bizarností, jež sebou povětšinutragické válečné osudy někdy přinášely –viz líčení „árijského“ bratra, důstojníkaWehrmachtu, jenž si přichází pro svoji„židovskou“ sestru, aby se s ní promenovalpo vídeňských ulicích, samozřejmě bezhvězdy na šatech…, a řada dalších. Naopakasi nejvíce otázek může vzbudit popisa postoj ke stěžejním otázkám společenskéhodění v uplynulém půlstoletí. Studiumna vysoké škole spolu s dělnickýmikádry, politické procesy, kolektivizacezemědělství viděná notně zblízka, rok1968, Charta 77, okénka filmu se střídajírychle a někdy je střih hodně nečekaný.„Demokracii potřebuje vždy jen ten, kdouž získal plný hrnec a střechu nad hlavou“– tady vyvěrá autorčino přesvědčení o sociálnímpřístupu opravdu silně a asi u řadyčtenářů vyvolá polemický nesouhlas. Nicménětakoví jsme skutečně byli, alespoňmnozí z nás pamětníků. Vzít knihu do rukya začít se s autorkou třeba jen v duchu vášnivěpřít, může být hodnotou samo o sobě.Zkuste to!Knihu lze koupit v některých brněnskýchknihkupectvích a v Praze např.v prodejně NEOLUXOR na Václavskémnáměstí za 219 Kč nebo objednat nadobírku na eva.dobsikova@seznam.cz,případně paveldo1@seznam.cz. Pěknépočtení.◗ Petr WeberPOZVÁNÍ DO KARLOVÝCH VARŮKarlovarská židovská obec zve všechny přátele naŠabat Pinchas – komorní šabatové setkání, které se koná dne11. července 2009Setkání je určeno mladým Židům, kteří chtějí obnovit, utužit či navázat kontakty se Židyz jiných koutů ČR. Na programu jsou společná šabatová jídla, b-hoslužby, studiuma procházka Karlovými Vary v poslední den MFF.Ubytování je zajištěno na židovské obci (spacák a karimatka), strava a ubytování zdarma. Dopravu si zajišťují a hradíúčastníci sami a jejich počet je z technických důvodů omezen. Žádáme vás proto o vaši brzkou odpověď. Těšíme se na vás!Kontakty: Pinchas (Petr) Rubin – šames ŽO KV, tel. 607 263 217, Reuven Grosz – grosz2@012.net.il34Červenec/Srpen 2009

z obcíINTENZIVNÍ KURZ HEBREJŠTINYNabízíme prázdninový intenzivní kurz hebrejštiny, který povedezkušená profesorka Ulpanu z Izraele. Kurz se bude konat v srpnu v prostoráchŽidovské obce v Praze (Maiselova 18). Výuka (kurz) bude rozdělena nazačátečníky a pokročilé studenty podle počtu přihlášených zájemců. Cenakurzu bude stanovena podle počtu přihlášených osob.Předpokládaná výuka v srpnu: pondělí – středa od 17 do 20.15 hzačátečníci, úterý – čtvrtek od 17 do 20.15 h pokročilí.Přihlásit se můžete na e-mailu:dagmar.daja@seznam.cz, nebo na tel: 723 389 407.milovníci kvalitníFOTOGRAFIEDSP HAGIBOR Kulturní programČervenec/Srpen 2009středa 1. 7. v 14.30 hstředa 22. 7. v 14.30 h❦Profesionální úroveň služeb a příznivé cenyOtevřeli jsme pro Vás nový digitálníminilab v centru Prahy ve Valentínské ulicis nejvyšší kvalitou fotografie.Ochotný personál s mnohaletými zkušenostmivám splní všechna vašefotografická přáníslevový kuponpro členy Židovské obcev Praze a Federacežidovských obcíSLEVA 21%na služby minilabuSLEVA 5%na nákup fotografického materiáluValentinská 10, 110 00 Praha 1Koncertní sál – Oldřich Pražan, vernisáž výstavyobrazůKoncertní sál – „Léčení a samoléčba pomocí barev“,beseda s MUDr. Janou Krupkovou-Krausovoustředa 12. 8. v 15.00 h Kavárna Miriam – „O židovství v Izraeli“, besedas Davidem Peterem, studentem rabínského učeníz ješivy Merkaz Harav v Jeruzaléměpondělí 31. 8. v 15.30 h Koncertní sál – koncertní odpoledne, hrají žáciGymnázia Jana Nerudy, klavírní doprovod doc. VěraLangerováVýstavy: grafika Karly Ryvolové, Židovské Město pražské 1870–1914, grafiky dětí z Dílny manželůElšíkových, obrazy Jany Pivoňkové, Přátelé člověka – nová expozice fotografií Jana ŠimečkaŽIDOVSKÁOBEC LIBERECRumjancevova 1362,460 01 Liberec 1,www.kehila-liberec.cz,info@kehila-liberec.cz,tel: 485 103 340,602 763 020,fax: 482 412 190PROHLÍDKYSYNAGOGY:synagoga je otevřena proveřejnost ve středu8. července a 5. srpna2009 od 13 do 17 hodin,vstupné dobrovolnéZMĚNA OTEVÍRACÍCHHODIN KANCELÁŘEŽOL:Kancelář ŽOL je otevřenáod pondělí do čtvrtka od8.30 do 12 hodin. Vednech 1.–3. 7. 2009a 22.–31. 7. 2009 jekancelář ŽOL zavřená.Z důvodu čerpánídovolených doporučujemenávštěvu si předemdomluvit natel.: 602 763 020nebo 485 103 340.KAVÁRNA:Další kavárna se koná vestředu 15. července 2009od 14 h.BOHOSLUŽBY:11. 7. 2009 v 10.30 h –Šachrit s kantoremMichalem Forštem21. 8. 2009 v 17.30 h –Kabalat šabat s kantoremMichalem ForštemTamuz/Av 576935

Eva Roubíčková:Terezínský deník1941–45Kniha, kterou vydalo nakladatelství P3K, má podtitul „Svědectví o životě a smrti v terezínském ghettu“. Mimořádnosttohoto svědectví spočívá v tom, že se jedná o skutečný deník. Nikoliv tedy vzpomínky sepsané teprve po válce, ale deník.Vlastní deník je doplněn krátkouúvodní kapitolou s názvem „Život předtransportem“ a kapitolou závěrečnou„…a po válce“.Eva Roubíčková, rozená Mändlová, senarodila v roce 1921 v Žatci do německymluvící židovské rodiny. Tatínek učil naklasickém gymnáziu řečtinu a latinu,maminka byla v domácnosti, s rodinoudále žila i babička z matčiny strany a takématčin bratr. Jakožto jediné dítě i vnoučebyla Eva podle svých vlastních slovvelmi hýčkaným dítětem, prožila nádhernédětství i mládí.Ačkoliv se Eva ještě před válkouzasnoubila se svým budoucím manželem– Richardem Roubíčkem, již nazačátku války byli odloučeni. Richardovise podařilo včas odjet do Anglie. Těsněpřed transportem byl shodou okolností odrodiny odloučen také tatínek, který seprávě léčil v sanatoriu. Do transportutedy nastupuje Eva pouze s maminkoua strýčkem.Deník začíná 10. prosince 1941,v den, kdy přišlo předvolání do transportu,čtyři dny před nástupem do Veletržního paláce a týden předodjezdem do Terezína. Vzhledem k tomu, že se jedná o deník, dočítámese mnoho zajímavých detailů, které by pravděpodobněTýden židovské kultury podeváté:v memoárech chyběly, neboť by s odstupemčasu mohly být považovány zanepodstatné. Zajímavé je také sledovat,jak se vyvíjejí autorčiny vztahy s ostatnímii celkový pohled na situaci. Počátečnízáznamy prozrazují, že jejichautorka je v podstatě optimistického založenía dokáže se s těžkou situacív celku dobře vyrovnat – deník obsahujeřadu poznámek typu: „je tu docelapěkná umývárna se studenou vodou“,„děvčata jsou milá“, „vlastně jsem si tovšechno představovala ještě horší“.Koncem prosince se můžeme dočíst:„Snášíme se dost dobře, oproti jinýmpokojům je to zde ideální… Jsme zdenakonec trochu klidnější než v Praze,kde jsme v poslední době ze strachu žilyjen napůl. To vše je teď za námi. Co senám ještě může stát?“ Postupně se všakmnohem častěji dočítáme o nejrůznějšíchzklamáních. Zdá se, že mnohemvíce než vnější nepříznivé okolnosti –zima, nedostatek jídla, prostoru, hygieny,zdravotní problémy – trápí autorkudeníku to, jak se pod vlivem těchto podmínekproměňují lidé a mezilidské vztahy. Tak například 7. dubna1942 si zapisuje: „Nevím, jak to dělají, ale vidím, že většina lidí sizde může přece nějakým způsobem leccos zaopatřit. Je hrozně ➤Holešov, 2.–8. srpna 2009IX. ročník festivalu Týden židovské kulturyproběhne ve dnech 2.–8. srpnav Šachově synagoze, Kině Svět a v prostoráchholešovského zámku. Všechny akcefestivalu včetně filmové projekce v kiněSvět jsou zdarma.Možnost ubytování v tělocvičně Sokolovnyza symbolický poplatek.NEDĚLE 2. 8.13.00 Rut – vystoupení taneční skupiny z Prostějova,nám. Dr. Edvarda Beneše14.30 Slavnostní zahájení Týdne židovské kultury zaúčasti významných osobností16.30 Vernisáž výstavy Romana Šafránka, Městskágalerie Holešov18.00 Holešovský komorní orchestr, Holešovskýzámek – Sala Terrena20.30 Romeo, Julie a tma – Drive ClubPONDĚLÍ 3. 8.16.00 Výstava Gymnázia Holešov, Obřadní síňu židovského hřbitova17.30 Besedování s PhDr. Leo Pavlátem, Šachovasynagoga.19.00 Avrix (Holešov), Šachova synagoga21.00 Legenda o živých mrtvých – TV film (1971),Šachova synagoga: Německý důstojník Wehrmachtumajor Lenc bojuje se svou ctí a povinnostíněmeckého vojáka a na straně druhé sesvým svědomím. Rozhoduje se pro své svědomí.Režie: Petr Tuček, hrají: Jiří Dušek, LadislavVečeřa, Josef Šebek a další.22.00 Boxer a smrt – film (1962), Šachova synagoga:Tragický příběh jednotlivce, jehož jedinou šancína záchranu života je přijmout pravidla boxerskéhozápasu s velitelem koncentračního tábora.Režie: Peter Solan, hrají: Štefan Kvietik,ValentinaThielová, Józef Kondrat, Gerhard Rachold.ÚTERÝ 4. 8.16.00 Tryzna za umučené holešovské židy, Šachovasynagoga17.30 Besedování s rabínem Efraimem K. Sidonem,Šachova synagoga19.00 Beseda a autogramiáda s Ivanem Klímou,Šachova synagoga21.00 Legenda o živých mrtvých – TV film (1971),Šachova synagoga22.00 Holocaust – dokument (Španělsko 2006),Šachova synagoga: Když se Adolf Hitler v roce1933 stal říšským kancléřem, nastalo to, co polskýŽid Raphael Lemkin nazval „Genocidou“.➤36Červenec/Srpen 2009

➤ smutné, že je zde možno všeho docílitpouze podfukem, lží nebo krádeží. Podaříse nám jednou ještě se včlenit do normálníhoživota? Budeme ještě jednou normálními,slušnými lidmi? Nebudeme všichnizločinci, až odsud vyjdeme?“Kromě popisu všeobecně známých událostí,jako byla návštěva delegace Červenéhokříže nebo příjezd dětí z bialystockéhoghetta, jsou zde popsána soukromádramata, týkající se Eviny rodiny a jejíchpřátel: nemoci, uvěznění, první lásky,nechtěná těhotenství, transporty… SamaEva byla jednou zařazena do transportu,nakonec z něj však byla „vyreklamována“.Skutečný deník končí v září 1944. Následujícízáznamy doplnila autorka až v roce1965, při překladu deníku. V říjnu 1944odešel s transportem Evin milý Ottaa později i její rodiče. Eva zůstala a pozdějik tomu poznamenala: „Landwirtschaft (tj.ti, kteří pracovali v Terezíně v zemědělstvía k nimž Eva patřila) zůstala částečněochráněna až do konce, a tak i já jsemzůstala chráněná a nakonec jsem zůstalazcela sama… Tehdy jsem se hlásila dotransportu dobrovolně… Marně. Tak jsemzůstala odsouzena k Terezínu a zůstalanaživu. Byla jsem však již naprosto zlomenáa apatická. Můj život ztratil smysl,můj deník ztratil smysl a já jej přestalapsát.“Po válce se Eva shledala se svým snoubencemRichardem, vzali se a založilirodinu. Na Terezín se snažila zapomenouta své deníky založila. Teprve v 60. letech jepřeložila pro své dospívající děti. Příležitostněz nich pak čerpali historikové, vyšlyv USA a v Německu. Nyní se s nimikonečně mohou v úplnosti seznámit i češtíčtenáři.◗ -kwekulturaJIČÍNSKÝ ŠOULETDen židovské kultury16. srpna 2009, JičínJičínský šoulet je žánrově zaměřený den židovské kultury, který pořádá občanskésdružení Baševi. Cílem akce je vzbudit zájem veřejnosti o židovskou kulturu, její tradice,zvyky a židovské památky v Jičíně. Letošní ročník nabídne návštěvníkům procházkupo židovském hřbitovně, přednášku, filmovou projekci a koncert. Akce se koná pod záštitourady města Jičín a velvyslanectví Státu Izrael.Přednáška Šoulet a jiné básně přiblíží kořeny a pravidla kašrutu (židovské kuchyně).Vhodnost pokrmů a nápojů určuje v judaismu Tóra, která je normativním zdrojem židovskéhonáboženského práva. Mgr. Jindřiška Kracíková je absolventkou FFUK oboru hebraistikaa zabývá se výkladem biblických textů v rabínských komentářích.Židovské housle Alexandra Shonerta je unikátní program židovské hudby prohousle a klavír obsahující originální aranže národních melodií, vlastní skladby A. Shonertaa skladby klasiků židovské hudby, zachycuje pouť židovských houslí z Orientu přesstarou Evropu až do současné Prahy.Film Na konci světa doleva režiséra Avi Neshera se odehrává v 60. letech minuléhostoletí v éře masivní imigrace do Státu Izrael. Mladičká Sarah přijela se svou rodinouz Indie a její otec prožije stejné zoufalství jako desetitisíce jiných přistěhovalců: místo slibovaných„neomezených možností“ jsou posláni do maličké osady zbudované uprostředpouště. Jemná vypravěčská nadsázka spolu s citlivou kresbou charakterů vytvářejí plastickýobraz jednotlivců i celé barvité komunity nově budované osady.Program:10.00 h Komentovaná prohlídka židovského hřbitova, provází hebraistkaMgr. Jindřiška Kracíková, sraz na konci lipové aleje u vstupu do Libosadu14.30 h Přednáška Šoulet a jiné básně aneb Židovská kuchyně s ochutnávkou šouletu,přednáší Mgr. Jindřiška Kracíková, místo konání: synagoga18.00 h Koncert „Židovské housle Alexandra Shonerta“. Housle – A. Shonert, klavírnídoprovod – Natalie Shonert, místo konání: synagoga20.00 h Film Na konci světa doleva, režie Avi Nesher (Izrael – Francie, 2004), místokonání: Biograf Český rájO. S. Baševi, Fügnerova 193, 506 01 Jičín, tel.: 724 029 359,basevi@seznam.cz, www.basevi.unas.cz➤Opravdové továrny na smrt byly rozšířeny pocelém Německu a v řadě okupovaných zemích.STŘEDA 5. 8.16.00 Prohlídka holešovského ghetta – Prohlídkaa informace o historii bývalého holešovskéhožidovského ghetta s průvodcem.19.00 Historie Šoa – přednáška, Lubomír a Jan Bartoškovi,Šachova synagoga21.00 Legenda o živých mrtvých – TV film (1971),Šachova synagoga22.00 Eichmann – film Maďarsko/Velká Británie(2007), Šachova synagoga: Natočeno na základězávěrečného vyznání Adolfa Eichmanna mladémuizraelskému vyšetřovateli Avner Lessovi.Eichmann, který byl hlavním hitlerovským architektemkonečného řešení židovské otázky, takčiní těsně před svou popravou v Izraeli. Chycenzpravodajskými agenty v Argentině 15 let podruhé světové válce je nejhledanější muž světapokořen a pravda odhalena. Režie: Robert Young,hrají: Thomas Kretschmann, Troy Garity, FrankaPotente, Stephen Fry.ČTVRTEK 6. 8.16.00 Haskala a holocaust – přednáška Bc. BoženaPoláková, Šachova synagoga17.30 Besedování s Arnoštem Lustigem, F. Cingerema M. Mališovou, Šachova synagoga19.00 Přenos traumatu a jeho odraz v české židovskéliteratuře – přednáška, Mgr. Eva Kalusová,Šachova synagoga21.00 Legenda o živých mrtvých – TV film (1971),Šachova synagoga22.00 Krátká dlouhá cesta – film, kino Svět HolešovPÁTEK 7. 8.16.00 Yocheved (Třebíč), židovsko-chasidický tanečnísoubor, výuka židovských tanců – nám.Dr. Edvarda Beneše17.00 Corda Magico (Holešov), Šachova synagoga18.30 Z(a)TRACENÝ GOLEM aneb Koncert hudebníalchymie – zpívá kantor (duchovní) Michal Foršt& Viktor Bytchek, Šachova synagoga19.30 Kabalat šabat pod vedením kantora MichalaForšta, Šachova synagoga22.00 Koncert Jiřího Hoška, Šachova synagoga: JiříHošek je pokládán za jednu z nejvýraznějšíchpostav interpretačního umění současnosti. Hru navioloncello vystudoval u prof. Miloše Sádla nahudební fakultě AMU, již absolvoval s vyznamenánímroku 1980. I tentokrát se jedná o již tradičnívečerní koncert za svitu svíček vytvářejícímimořádnou atmosféru.SOBOTA 8. 8.10.00 Yocheved (Třebíč) – židovsko-chasidickýtaneční soubor, náměstí Dr. Edvarda Beneše14.00 Nevyprávěné příběhy brodských Židů – přednáška,Mgr. Eva Kalusová, Šachova synagoga15.00 Ester – Šachova synagoga16.30 Zničení holešovské nové synagogy – přednáškaMgr. Jan Machala, Šachova synagoga20.30 Zahrada holešovského zámku: Naches (Ostrava),Pressburger Klezmer Band (Slovensko); Holešovočima kamery – film (2008), dokumento průběhu Týdne židovské kultury 2007 za účastiautora Olivera Maliny Morgensterna.KONTAKTY:Jiří Richter, tel./záznamník:573 396 046, e-mail: olam@olam.czMgA. Vladimíra Dvořáková,tel.: 573 397 701, e-mail:program@mks.holesov.czMěstské informační centrumHolešov, tel./fax.: 573 395 344,e-mail: mic@mks.holesov.czTamuz/Av 576937

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUMichael Burleigh, TŘETÍ ŘÍŠE – NOVÉDĚJINY, 711 str., ARGO, Praha 2008Michael Burleigh (1955) přednáší modernídějiny na Cardiffské univerzitě. Je autoremšesti knih, z nichž většina je věnovánahistorii dvacátého století. Největšího ohlasuse prozatím dostalo jeho výzkumům ohledněeuthanasie a etických postojů s ní spojenýchv totalitních režimech (The Racial State,Death and Deliver: Euthanasia in Nazi Germanya Ethics and Extermination).Jeho stěžejní a kritikou příznivě přijatédílo představují velmi rozsáhlé dějiny třetíříše, jimž sám autor ve snaze odlišit se oddosavadních interpretačních přístupů dalpodtitul Nové dějiny. Burleigh se v této práci,která pojednává dějiny Německa od přelomu19. a 20. století až do posledních dnůdruhé světové války, pokoušínově nahlédnoutspojnice mezi náboženskýmentuziasmem a primitivnímivášněmi, rozpoutanýmimasovým fašismem.Jeho kniha jepsána neakademickýmzpůsobem bez důrazu nadetailní analýzy konkrétníchjevů. Primárně mu totiž šlo o to, předložitlaickým čtenářům co nejkomplexnějšípříběh třetí říše, příběh vyprávěný jak naose velkých dějin, v nichž hrají hlavní roliHitler, Himmler, Göring či Heydrich, tak naose dějin obyčejných němců a německýchvojáků, kteří ve třicátých letech přijali nacistickýrežim za vlastní a až pod vlivem válečnýchneúspěchů si začali uvědomovat jehozhoubnost.Svůj hlas v Nových dějinách dostávajíi kritici nacistických praktik, někteří intelektuálové,konzervativci, odpůrci euthanasiez řad obyčejných Němců i z řad katolickéhoa evangelického duchovenstva. Burleighobjasňuje i příběh opozice v rámci německégenerality, jež se neúspěšně pokusila odstranitHitlera jako zosobnění zla a jako vůdcevedoucího národ do katastrofy.Předností Nových dějin je snaha o kritickýpřístup k německým dějinám hledajícíkořeny a příčiny vývoje nacistickéhoNěmecka v politické a společenské atmosféřevýmarské republiky. Autor ukazuje,jak mohou společnost nacházející se v krizovémstavu ovlivnit mesiášští fanatici využívajícía zneužívající utopická přesvědčenía mytologické představy, o nichž si intelektuálovénaivně mysleli, že s modernizacínavždy zanikly a tiše se vytratily ze společenskéhovědomí. Časté morální soudy, kekterým se Burleigh uchyluje, vypovídajío jeho osobní zaujatosti pro příběh, jenž bypro svou jedinečnost nikdy neměl ztratitetický rozměr.Nové dějiny jsou tedy knihou nejenom kečtení, ale zároveň i knihou k přemýšlení,knihou provokující každého kritickéhoducha, aby se vyvaroval snadných řešenía bránil se uvěřit ideologickým pravdám, ježi po pádu nacismu se pokouší nabízet někteřímesianističtí politici, jejichž náboženstvízačíná a končí jejich vlastním já.Vladimír Liščák, STÁTY A ÚZEMÍSVĚTA, 895 str., Libri, Praha 2009Informační exploze, které je člověk21. století svědkem a kterou je, ať chce činechce, zahlcován, si vyžaduje mnohá vnímanásdělení neustále třídit, srovnávata ověřovat. Svět byl kdysi plný vzdálených,nepoznaných tajemství, byl spojen s mnohýmiideálními představami. To vše je nenávratněpryč. Moderní média obsadila veškerýprostor kolem nás a nabízí nám denněbezprostřední účast (mnohdy i přímý přenos)dramatických událostí, skvělých kulturníchakcí, přitažlivých sportovních událostívčetně všelijakých extravagancí, různýchnesmyslů a nekonečné přehlídky nablblézábavy produkované pro nejspodnější etážkonzumentských vrstev.Nakladatelství Libri je prioritně zaměřenona vydávání encyklopedické, naučnéliteratury a za dlouhá léta své existence přinesloa stále čtenářům přináší neocenitelnouřadu knih, které překlenují vnucené totalitníobdobí informační vyprahlosti. A v dnešnídobě publikační hyperprodukce si uchovávávysokou kvalitu nabízených titulů.Znamenitou pomůckou určenou nejenompro studenty a odborné kruhy, ale doslovapro každého čtenáře, je nové, přepracovanévydání publikace Státy a území světa. Takřka900 stránek je nabitých aktuálními informacemio stavu našich znalostí o historii i současnostistátů a území různého typu státníhozřízení včetně jejich geografické charakteristiky.Důraz je kladen na zachycení proměn,kterými svět v posledním deceniu prošel. Datajsou aktualizována ke konci roku 2008a některá dokonce k dubnu2009 (!). Publikace vevíce než 350 abecedněřazených heslech zahrnujevšechny nezávislé státysvěta a závislá území,ale jsou zde zmíněnyi další typy území, jakojsou sporná území, separatistickéstáty, autonomníúzemí a jiné netypické útvary. A co všeheslo obsahuje? Vedle základních informací(český i původní název, mezinárodní kód,SPZ, forma vlády, geografická poloha, rozlohaa hranice) jsou zde další (měna, státní zřízení,správní rozdělení, etnická, náboženskáa jazyková situace, hlavní město a dalšísprávní střediska, politické strany a uskupení,členství v mezinárodních organizacích,ale také informace ekonomické o HDP, exportua importu). U každého hesla je taképodrobný text, který výše uvedené rozvádía doplňuje o potřebné historicko-politickéinformace, které čtenáře spolehlivě dovedouk pochopení důležitých souvislostí a kontextů.Heslo je vždy ukončeno uvedením nejvyššíchpředstavitelů státu či území včetněpřípadné exilové vlády. Novinkou je přehledčeské literatury (včetně překladů), která sezabývá dotčenou lokalitou.Samozřejmostí je i rozsáhlá barevná příloha(32 stran) včetně přehledu vlajeka znaků v takové šíři, jaká dosud u násnebyla publikována. Pro všechny zájemceo geografii a historický i současný vývojsvěta je tato publikace spolehlivým a ve svékomplexnosti nepostradatelným pomocníkemna cestě nikdy nekončícího poznávánístále a více propojeného světa.Robert Service, SOUDRUZI – SVĚTOVÉDĚJINY KOMUNISMU, 482 str.,ARGO/ACADEMIA, Praha 2009Od pádu komunismu v listopadu 1989uplyne letos dvacet let, tedy stejně dlouhádoba, která byla osudem dopřána prvnímasarykovské republice. Je možné srovnávatúspěchy (i neúspěchy) dosažené našimirodiči a prarodiči po rozpadu rakousko--uherské monarchie se čtyřiceti lety vládykomunistů a posléze bilancovat poslednídvacetiletí svobody v Československé, paki České republice? Některá dílčí fakta lzesamozřejmě vtěsnat do tabulek, statistik,podrobit je určitým srovnávacím metodáma nakonec předložit jakýsi výsledek. Otázkouvšak zůstává, zda se tak dosáhne skutečnéhoobrazu doby, zda mechanické srovnávánítří základních historických etap(záměrně vynechávám období protektorátu)nám pomůže odkrýt zásadní rozdíly, hlubinnépříčiny různých společensko-politickýcha konec konců i ekonomických vztahů,které ovlivňují naše životy od zrodu moderníhostátu v roce 1918.Dvacáté století žilo ve znamení bojedemokratického politického systému s totalitníideologií komunismu a takřka souběžněs nástupem fašistických a nacistických tendencí.Výsledky známe. Oba totalitnísystémy (sovětský bolševismus i německýnacismus) se předháněly ve způsobech, jakefektivně ničit své ideové odpůrce a nepohodlnéskupiny občanů. Stalin zlikvidoval vestovkách gulagů miliony nepohodlnýchobčanů, další miliony nechal záměrně zemříthladomorem, další miliony zaplatily životemexcesy stalinské industrializace. K tomupolitický teror, vlny inscenovaných procesůa později vývoz těchto „vymožeností“ do ➤38 Červenec/Srpen 2009

knihy➤ zemí společně označených eufemismem„tábor míru a socialismu“.O hrůzných zločinech nacismu nenínutno mnoho hovořit. I koncentrační táboryzřízené v letech 1933–1945 dokázalyv nelidských podmínkách zahubit milionynevinných osob, které byly určeny k „převýchově“nebo „přesídlení“, případně „zvláštnímuzacházení“. Co ta slova znamenala,víme.Bolševickému režimu v SSSR bylo dopřánovydržet sedmdesát let, německé třetíříši jen relativně krátkých jedenáct let, importovanýkomunistickýrežim v poválečných sovětskýchsatelitních zemíchvydržel přibližněčtyři desetiletí. S historiíje to podobné jako s návštěvouv obrazové galerii.Pokud chceme tenkterý obraz pochopita „prožít“, musímepoodstoupit a obraz studovat s dostatečnýmodstupem. Jen ten nám umožňuje objektivnějšíúsudek. Otázka zní, zda máme od komunismuv historických zemích Korunyčeské dostatečný odstup umožňující objektivní,pokud možno nezkreslený obraz onénešťastné doby.Paradoxně lépe jsou na tom lidé, kteří zdenežili. Nejsou svazování sentimentálnímivzpomínkami, které, jak známo, leptají věrohodnostkaždé historické exkurze. Mezitakové patří i autor stručných dějin komunismuRobert Service, jeden z předníchodborníků na moderní ruské dějiny a rovněžprofesor na Oxfordské univerzitě, který sivytýčil úkol prozkoumat historii komunismuve světě. Při této práci čerpal z klasickýchzdrojů i z nedávno zpřístupněných dokumentůa nabízí nejen globální analýzu, alei lidský pohled na celou tuto problematiku.Kniha mapuje životy nejen Marxe, Engelse,Lenina, ale i jejich následovníky s nejrůznějšímivarietami téhož. Defiluje zde v živémpopisu Mao Ce-tung, Fidel Castro i Pol Potvčetně dalších levicových diktátorů. Společněs autorem můžeme sledovat prvnípokusy komunistů o převzetí moci, předevšímv Maďarsku v roce 1919, boomemkomunismu velebeného za vítězství nadfašismem a následným vznikem sovětskýchsatelitů. Jsme svědky i různých pokusůo vyvázání se z přímého diktátu Moskvy(maďarské povstání v roce 1956, pražské jaro1968 i rezistenci Titovy Jugoslavie a CeauseskovaRumunska), seznámíme se s dějinamikomunistických režimů v Číně i na Kubě.Velmi zajímavá fakta shromáždil Servicev kapitolách o komunistických stranáchv západní Evropě i USA a jejich provázanostis Komunistickou internacionálou jak postránce ideové, tak ovšem i finanční.Rozpad komunistického bloku je zde prezentovánz druhé strany, očima Západu,a našemu čtenáři přináší mnoho dosud netušenýchpohledů a úvah. Autor při zkoumánítěchto dějin nachází společné rysy komunistickýchrežimů: diktaturu, potlačení osobníchsvobod, pronásledování církve, všepronikajícímoc státu (strany), justiční zločiny,větší či menší míra represí… Snaha o celosvětovourevoluci dopadla neslavně. Slibovanéodstranění tříd a nastolení „sociálníspravedlnosti“ se nekonalo. Celá autorovadiagnóza komunismu je obsažena v názvechkapitol knihy: Od kořenů, Experiment, Rozvoj,Reprodukce, Mutace a Konce.Kniha se místy čte jako dobrodružnýromán, jehož konec sice známe, ale neznámevšechny peripetie, které k němu vedly. Jednaz nejlepších publikací o komunismu, kteráu nás vyšla po roce 1989. Vřele doporučujivšem věkovým kategoriím. Mládeží počínajea zasloužilými pamětníky konče.Heinz Guderian, VZPOMÍNKAGENERÁLA, 546 str., JOTA,Praha 2009Generálplukovník Heinz Guderian(1888–1954), německý (spíše pruský)důstojník, začal svou kariéru v průběhu prvnísvětové války, pokračoval v činné službě veVýmarské republice, v době nacistické vládyi v průběhu druhé světové války. Patřil stejnějako generál Rommel mezi nejpopulárnějšígenerály wehrmachtu, kde se osvědčil jakoskvělý velitel tankových vojsk. Byl tvůrcemněmeckých obrněných jednotek a v praxiprosadil taktické schopnosti těchto rychlýcha pohyblivých zbraní.Po prohrané válce se Guderian dostal doamerického zajetí a v té době začal pracovatna svých pamětech. Ty byly pak vydánynejen v Německu, ale i ve Velké Británii,Francii, USA a dalších zemích. Co je obsahemtěchto memoárů? Jejich autor se snažilzprostředkovat čtenáři, jak on i většinavojáků prožívali a vnímali období třetí říšev etapách vzestupu i pádu. O co tomutovysokému důstojníkovi především jde?Vzpomínky jsou důkazem „německé“ pečlivostiv popisu válečných událostí, ve kterýchgenerál Guderian hrál nezanedbatelnouroli. Vedle nesporně zajímavých líčeníválečných operací se autor snaží (a ani toneskrývá) rehabilitovat německou armádu –wehrmacht – proti negativnímu hodnoceníněkterých historiků a novinářů. Guderianbyl vojákem an sich, byl autentickým příslušníkemprivilegovaného (a pyšného)stavu pruské generality a jako takovýnemohl mít a také neměl Hitlera v lásce. Naněkolika místech svých memoárů se zmiňujei o sporech, které s Hitlerem měl. Pohříchuto však byly spory odborného, vojenskéhorázu, nikoliv spory zásadníhoideologického charakteru. Ale ani připomínkyvojenského odborníka nebyl Hitlerschopen tolerovat a během války třikrátGuderiana odvolal z funkce.Pravdou ovšem zůstává, že přes veškeréodmítání Hitlera (byl přece jen pouhým kaprálem),přes veškeré pohrdání, které k němugeneralita (většinou pocházející ze starépruské vojenské aristokracie) cítila, byli tímtocharismatickým mužem natolik fascinováni,že se mu bez většího odporu podřídilia nechali vést sebe, své vojáky i celéNěmecko do jisté záhuby. Týká se to samozřejměi autora těchto vzpomínek. Jeho snahavykreslit wehrmacht jako „čistou“ armáduprodchnutou uvědomělou kázní a věrnouslužbou svému národu je pochopitelná. Objektivníhistorická zkoumání včetně tisícůstran zachovalé dokumentace však svědčío tom, že se i wehrmacht svým způsobempodílel na zvěrstvech páchaných speciálnímiskupinami SS na obsazeném území a namířenýchpředevším proti Židům, partyzánůma civilnímu obyvatelstvu vůbec. Přesto bybylo nespravedlivé opomenout skutečnost,že mnoho důstojníků i vojáků wehrmachtutakové nevojenské zacházení (jak s civilisty,tak i s regulérními zajatci) odmítalo, mnozívyšší velitelé se dostali do sporu s velitelijednotek SS, vztah jednotek wehrmachtua SS byl od začátku zřízenívojenských složekSS napnutý. Pravdou jeovšem také to, že určitéanimozity vůči SS nebylyzpůsobeny jen jejich„chováním a posláním“na frontě, ale předevšímfaktem, že tytojednotky byly při svémbudování i později častopreferovány na úkor pravidelné armády,což její velitelé nelibě nesli.Lze očekávat otázku, zda je vydávání takovémemoárové literatury prospěšné, či nikoliv,zda se nejedná o pokus vnutit čtenářitakovou interpretaci dějin, která se zastaneusvědčených viníků a rozkolísá obecné povědomío epoše německého nacionálníhosocialismu.Osobně se domnívám, že je důležité znátnázory lidí, kteří byli v té době v zodpovědnýchcivilních i vojenských pozicích a mělivelkou moc. Také není bez užitku vyslechnouti jejich argumentaci, proč, takřka slepě,nacistickému systému sloužili až k hořkémukonci, přestože neměli Hitlera ani nacionálnísocialismus v oblibě, jak tvrdí.Konečně i my máme určitou zkušenosts „naší“ memoárovou literaturou předlistopadovéi polistopadové doby. Tak jakov Německu po prohrané válce rostl početantifašistů, tak i u nás každoroční oslavouSNP vzrůstal počet slovenských partyzánů,v době polistopadové se zas kde kdo hlásík disidentům. Z druhdy malé skupiny jednes hromada statečných, jejichž vzájemnésetkání by se možná nevešlo ani na Strahovskýstadion.◗ Milan KalinaTamuz/Av 576939

struãn˘ prÛvodce Ïidovskou modlitbouSIJUM HA-AVODA –– závěr bohoslužby סיום העבודהV našem základním přehledu struktury židovskébohoslužby se nyní dostáváme k závěrečnéčásti. Jedná se o ty modlitby, které následujípo sekci čtení Tóry [v siduru Hegjon Lev od strany63]. Pokud se Tóra nečetla, následují tytomodlitby ihned po amidě [od strany 26].Závěr bohoslužby tvoří:1. Alejnu2. Kadiš3. Závěrečné písně: Adon olam,Ejn kelohejnu, Jigdal4. Kiduš1. Alejnu – עלינו = Je na nás… [str. 26, 63] – je skutečněposlední částí bohoslužby, poslední modlitbou ve vlastnímslova smyslu. Není jisté, kdy a kým byl tento hymnus sepsán,ale většina se shoduje na tom, že to pravděpodobně bylo někdyv období Makabejských – slova „sprovodíš ze světa zvrácenostia falešní bohové budou navždy odvrženi“ odkazují podle tétoteorie na řecko-syrské náboženství. Trvalo ovšem ještě velmidlouho, než se Alejnu stalo stálou součástí bohoslužby. Nejprveji pravděpodobně Rav, představený babylónské akademiev Suře ve 3. století o. l., zařadil do bohoslužby na Roš ha-šana.Teprve někdy kolem 13. století se stala pevnou součástí a závěremkaždé šabatové i denní modlitby.Text se ovšem v průběhu dějin měnil. V původní verzi znělzačátek modlitby takto: „Je na nás vychvalovat svrchovanéhoPána, chválit stvořitele světa, který nás neučinil jako jiné národy…Neboť oni se klaní marnosti a prázdnotě a modlí sek bohu, který je nemůže spasit.“ Tato slova jsou narážkou na citacez knihy Izajáš („Egyptská pomoc je prázdný přelud“ – 30:7,„…že se modlí k bohu, jenž nemůže spasit“ – 45:20). Ve středověkuvšak křesťané obviňovali Židy, že ve svých modlitbáchnapadají křesťanskou víru. Důvodem byla právě tatopasáž Alejnu, kterou považovali za útok na křesťanskou víruv Ježíše. Židé, kteří konvertovali ke křesťanství, našli dokonce„důkaz“ v numerologii: slovo varik – וריק = „prázd-10, = י 200, = ר 6, = ו)‏ nota“ má numerickou hodnotu 316100), stejně jako Ježíšovo jméno v hebrejštině, tedy Ješu = ק6). Zastánci této teorie tedy obviňovali = ו 300, = ש 10, = י)‏Židy, že při recitaci Alejnu vlastně říkají: „Neboť oni [křesťané]se klaní marnosti a prázdnotě (varik) [což je Ježíš].“Na konci 18. století bylo Alejnu v této podobě v Pruskudokonce oficiálně zakázáno a většina později vydaných aškenázskýchsidurů inkriminovanou pasáž neobsahuje. Nicméněv moderní době se do mnoha (zdaleka ne všech) ortodoxníchsidurů znovu vrátila. V reformních sidurech ji nenajdeme –i když se již dnes nemusíme podřizovat cenzuře, reformní judaismusmá své vlastní důvody, proč měnit počáteční pasážeAlejnu. Reforma obecně odmítá ideu, že by judaismus měl býtvyvyšován nad jiná náboženství a Židé považováni za vyvolenév tom smyslu, že jsou lepší než jiné národy. Proto eliminujez textů modliteb konfrontace tohoto typu a nahrazuje je jinými,které se soustředí pouze na děkování Hospodinu za to, co dalIzraeli. Alejnu v reformní verzi proto začíná slovy: „Je na násvychvalovat svrchovaného Pána, vzdávat čest tvůrci počátku,jenž si nás vyvolil ze všech národů a dal nám svou Tóru.“ Izraelje jiný a vyvolený pouze tím, že dostal od Hospodina dar Tóry.V další části Alejnu je pak Hospodin oslavován jako vládcecelého světa i vesmíru. Poslední část Alejnu vyjadřuje mesianistickounaději, že jednou všichni poznají Hospodina jako svrchovanéhovládce a podvolí se navěky jeho vládě [str. 27, 64].2. Kadiš avelim – קדיש אבלים = Kadiš truchlících [str.28, 65] nebo Kadiš jatom – קדיש יתום = Kadiš sirotků: jedinámodlitba sepsaná v aramejštině. Podle talmudu, když rabínikončili vyučování, propouštěli žáky se slovy: „Nechť je velkéBoží jméno posvěceno nyní a navěky“ (B e rachot 3a, 21b). Tatoformule se stala jádrem Kadiše. Postupem času se vyvinulo celkempět forem Kadiše: poloviční kadiš (chaci kadiš) tvoří předělmezi jednotlivými sekcemi bohoslužby [str. 18]; celý kadiš(kadiš šalem) se recituje po amidě a je prosbou o přijetí modlitby;kadiš jatom recituje tradičně na konci bohoslužby po dobu jedenáctiměsíců ten, kdo ztratil rodiče (v reformních kongregacíchje běžné, že recitují všichni společně, jednak jako výraz solidaritys truchlícími, jednak na památku těch, kteří nemají nikoho,kdo by za ně kadiš odříkal) – zajímavé je, že pokud si pozorněpročtete text kadiše, nenajdete žádnou zmínku o smrti, nesmrtelnostiči životě po smrti, celý text je pouze oslavou Božího jména;čtvrtá verze je tzv. kadiš de-rabanan, tedy rabínský kadiš, recitujese po studiu Tóry či talmudu; poslední, pátou verzí je kadišle-itchadta, recitovaný pozůstalým u hrobu vzápětí po pohřbu.3. Závěrečné písně:a. Adon olam – אדון עולם = Věčný pán [str. 29] – jednaz nejznámějších a nejoblíbenějších písní, součástí bohoslužbyje asi šest set let, jejím tématem je velikost a věčnost Božíb. Ejn kelohejnu – אין כאלהינו = Nikdo není jako nášBůh [str. 66] – byla sepsána pravděpodobně v 18. stoletíc. Jigdal – יגדל = Buď veleben – text vznikl někdyve 14. století a má se za to, že je založen na Maimonidovýchtřinácti článcích víry4. Kiduš – קידוש = dosl. posvěcení [str. 30, 67]: připomenutísvatosti šabatu, požehnání nad vínem a nad chlebem◗ Připravila Kateřina WeberováVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, 724 027 929,e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemcimohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová.Redakční rada: Michal Foršt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 22. 6. 2009. Uzávěrka příštíhočísla 17. 8. 2009.