Region v rozvoji společnosti 2009 - Icabr.com

konkrétních podmínek i možností rozvoje jednotlivých regionů nejen v momentální situaci,ale i ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu. Dnešní situace a očekávánídalšího vývoje proto staví před tvůrce agrární politiky podstatně složitější témata vyžadujícíobjektivizaci v přístupech k řešení perspektivy vývoje celého sektoru jako jednohoz klíčových faktorů života a rozvoje (nejen) venkovských regionů.Materiál a metodikaPříspěvek je zaměřen na problematiku ekonomických souvislostí změn ve strategiitvorby modelu evropského zemědělství a jejich reflexi v koncipování Společné zemědělsképolitiky v Evropské unii (dále SZP). Zabývá se podstatou reforem této politiky v posledníchdvaceti letech a úlohou programů řešení podpory rozvoje tohoto sektoru pro období do roku2013. Na základě komparací přístupů jednotlivých členských zemí EU v konkrétní aplikaciobecného rámce a závazných pravidel této politiky analyzuje rozdílné přístupy řešenípodpory rozvoje zemědělství a venkova v konkrétních podmínkách evropského regionu.Zabývá se otázkami individuálních přístupů k realizaci evropského modelu multifunkčníhozemědělství a jeho reflexe na podmínky globalizujícího se prostředí v koncepci využitíevropských fondů v programech jednotlivých členských států.Metodicky vychází ze systémové analýzy změn ekonomického prostředí vyvolanýchvnitřními i vnějšími faktory vývoje evropského a světového potravinového hospodářství.Specifikuje základní etapy vývoje SZP a upozorňuje na rozhodující faktory změnpromítajících se do formování modelu multifunkčního evropského zemědělství a jehopodpory při užití centrálně utvářených fondů Na příkladě analýzy plánů užití prostředkůEvropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova charakterizuje rozdílnost strategickýchpřístupů rozhodujících agrárních producentů v této oblasti. V příspěvku jsou využity poznatkyz rozpracování teoreticko-metodologických východisek vztahujících se ke zkoumání danéproblematiky a některé závěry vyplývající z mezinárodních komparací a analýz k otázkámagrární politiky.Výsledky a diskuseOcenění přínosů zemědělství v měnícím se vnitřním i vnějším ekonomickém aspolečenském prostředí v jeho produkční roli i ve smyslu jeho pozitivních externalit se stáváv posledních letech jedním z rozhodujících argumentů řešení změn ve strategii a konkrétníchreformách modelu této jedné z nejstarších evropských komunitárních politik.V samotné historii vývoje SZP lze specifikovat několik etap, které dokumentují dynamikuvývoje agrárního sektoru Evropského společenství i změny v nazírání na jeho úlohu v rozvojispolečnosti v podstatě již od počátku formování strategie této politiky. Týkají se jak postaveníagrárního sektoru v ekonomice obecně tak i přístupů, forem a nástrojů, jimiž byl tento sektorlegislativně a ekonomicky usměrňován.Rozhodující důvody, které původně vedly k preferenci uplatnění nástrojů typu podporycen ve společné zemědělské politice, postupně ztrácely své opodstatnění. Obecně se zvýšilavýkonnost evropského agrárního sektoru. Naopak vysoké ceny a záruky, poskytovanézemědělcům prostřednictvím těchto podpor dále stimulovaly růst produkce až na úroveňpřekračující absorpční schopnost evropského agrárního trhu. Již od poloviny sedmdesátýchlet dvacátého století se objem zemědělské produkce zvyšoval o 2 až 3 % ročně, zatímcovnitřní poptávka stoupala meziročně pouze o 0,5 %. Rostoucí objemy subvencovanýchexportů vyvolávaly kritiku ze strany obchodních partnerů nejen svou finanční náročností, ale itím, že přispívaly ke stlačování světových cen zemědělských produktů. Osmdesátá léta bylacharakterizována dalším prohlubováním rozporů v obchodní sféře a rostoucími výdaji nazemědělskou politiku. Proto musela být v systému SZP přijímána další opatření k omezováníprodukce. Konkrétně se týkala zavádění produkčních kvót a důsledné stabilizace agrárníhorozpočtu, které vyústily v rozsáhlejší reformní opatření v této politice.12