Region v rozvoji společnosti 2009 - Icabr.com

změna charakteru přímých kompenzačních plateb EU, které byly přechodně toleroványpouze do roku 2003 a jejich transformace do podoby přímých plateb nevázaných na objemprodukce.I z hlediska financování se dále zvýšil důraz na podporu mimoprodukčních funkcízemědělství, na ochranu životního prostředí a bezpečnosti spotřebitelů. S postupnou aplikacísystému oddělených plateb od produkce se pozornost zaměřuje na regionální/sociálníproblémy a ve větší míře je využíváno nástrojů na podporu rozvoje venkova s cílem tlumenívznikajících sociálních a strukturálních problémů, kdy podpora venkovského rozvoje začínábýt orientována nejen na zemědělské výrobce, ale i na další subjekty na venkově, včetněmunicipalit.Myšlenka komplexního řešení dalšího rozvoje agrárního sektoru včetně nezbytnéhoposílení kritérií ochrany životního prostředí, krajiny a účasti na celkovém rozvoji venkovazačala být aktuální v době, kdy se EU v rámci jednání WTO více otevřela obchodní výměněa tím tlaku konkurenceschopné produkce ze světových trhů. Globalizace agrárních trhů,vyšší nároky spotřebitelů na kvalitu a bezpečnost potravin a také proces rozšíření EUznamenal pro další strategii evropského zemědělství nové výzvy, na které reagovalaomezením podpory v Pilíři I a narůstající vahou opatření Pilíře II SZP.Komplexní řešení systému podpory rozvoje zemědělství a venkovaStrategie podpory evropského zemědělství jako rozhodujícího a aktivního nositelerozvoje venkova, a to v jeho produkčních i mimoprodukčních souvislostech dnes již 27 co dovizí, podmínek i výkonnosti rozdílných členských států, se promítá i do koncepčního řešeníProgramů rozvoje venkova (PRV) v současném období. V nařízení EK 1698/2005 oustanovení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (European AgriculturalFund for Rural Development; EAFRD), který vstoupil v platnost v lednu 2007, bylystrategické priority vymezeny v rámci 4 os.Pro tyto osy byly stanoveny pouze minimální limity vztahující se k rozdělení finančníchprostředků obecně. Členské země tak měly mimořádnou možnost pro samostatnérozhodování podle znalosti svých konkrétních podmínek i stanovených cílů agrární aregionální politiky. Jen stručně k charakteristice jednotlivých os a vymezeným limitům: OSA 1 - orientovaná na podporu konkurenceschopnosti zemědělství, agrárního alesnického sektoru - minimum 10 %, OSA 2 - zaměřená na vytváření předpokladů pro zlepšování životního prostředí akrajiny - minimum 25 %, OSA 3 - orientovaná na podporu kvality života ve venkovských oblastech, která svýmpojetím diverzifikace aktivit venkova přesahuje původní problematiku zemědělství -minimum 10 %, OSA 4 – LEADER podporující opatření založená na místních strategiích rozvoje vrámci mikroregionů, (zasahuje do koncepce všech 3 os; minimum 5 %, nové členskézemě 2,5 %).K vytvoření představy o tom, jak výrazná je v jednotném rámci SZP diferenciace vestrategických plánech i koncepčních přístupech k agrárnímu sektoru EU v jednotlivýchčlenských zemích lze využít výsledků analýzy a komparace Programů rozvoje venkovajednotlivých členských zemí EU 27 a předpokládané využití prostředků EAFRD v rámci jehojednotlivých os v období 2007 - 2013. 55 Pro uvedená srovnání bylo využito statistických podkladů členských států publikovaných EK, DGZemědělství a Rozvoje venkova k Programům rozvoje venkova na období 2007 – 2010 resp. 2013.Rural Development in the EU, Statistical and Economic Information DG Agri and RD, 200814