Region v rozvoji společnosti 2009 - Icabr.com

s produkčními aspekty, zejména s chovem skotu a dalších přežvýkavců a s produkcí mlékav celé vertikále, potom se ČR svou preferencí osy 2 řadí k severským zemím a horskémuRakousku.Na druhé straně podíl osy 1, koncipované převážně přímo na podporu inovací a tvorbypředpokladů konkurenceschopnosti podniků v prvovýrobě i navazujících fázích, je v ČRnejnižší nejen z nových členských zemí, které jsou navíc nuceny se vyrovnávat s nižší úrovnípřímých plateb v prvovýrobě. Vyšší podíl opatření osy 1 v celkové struktuře, a to připodstatně vyšší angažovanosti dalších veřejných i soukromých výdajů, je i v této etapěvývoje preferován i v takových rozhodujících producentských zemích původní EU 15, jakýmijsou Francie, Německo, Holandsko, Belgie ale i Španělsko a Itálie.Pokud bychom odvozovali strategii podpory modernizace zemědělství jednotlivých zemíz předpokládaného využití jednotlivých okruhů opatření v rámci samotné osy 1, kterou lzev podstatě chápat jako „pilíř pro konkurenceschopnost“, i zde je poměrně značnádiferenciace ve volbě nebo přesněji řešeno váze podpory jednotlivých okruhů opatření.Obecně v rámci osy 1 na prvních místech figurují opatření pro modernizaci zemědělskýchpodniků, obnovu produkčního potenciálu a přidávání hodnoty zemědělským a lesnickýmproduktům ve všech zemích, jejich váha je však i zde rozdílná. Porovnáme-li kupř. strukturuuvažované alokace prostředků v ose 1 v ČR s rozhodujícími producenty EU, tj. Francií aNěmeckem, potom je to opět česká agrární politika, která předpokládá významně nižšípodporu modernizace zemědělství a inovací než programy obou výše uvedených zemí.Shrnutí a závěryZměna strategie SZP, postupně naplňovaná kroky jednotlivých reforem od počátkudevadesátých let dvacátého století, které vedly k formování Pilíře II, až po dnešní integrálnípojetí podpory rozvoje zemědělství a venkova, je spojena i se zásadní změnou systému anástrojů financování této politiky.Na rozdíl od původního systému podpory cen je v současném modelu volba nástrojůSZP typická růstem podílu transferů/dotací vyžadujících redistribuci důchodu. Tím se obecnězvyšuje závislost podpory zemědělců i venkova na výdajích daňových poplatníků, tj. naunijním rozpočtu a rozpočtu jednotlivých členských státůTento problém nabývá na vážnosti zejména v podmínkách finanční krize provázenétlakem navazujících článků zpracování a obchodu na další snižování hladinyspotřebitelských cen potravin. Je nesporné, že problém oprávněnosti a míry redistribucespolečenských zdrojů ve prospěch venkovských oblastí bude i v dalším období jednímz nejvíce diskutovaných. Bude stále výrazněji determinován kriteriem maximální efektivnostia tlakem na omezování tohoto typu státních zásahů. Klíčoví budou opět úspěšní akonkurenceschopní výrobci, kteří budou schopni produkovat a realizovat poptávanouprodukci a tím vytvořit dostatek zdrojů i pracovních příležitostí v konkrétním regionu.Globalizace prostředí totiž mění podmínky, strukturu i profil ekonomicky životaschopnýchfarem, které tvoří základ prosperujícího sektoru a současně jsou významným nositelemaktivit na venkově. Dnes již musí tyto subjekty obstát v konkurenci nejen jako partnervertikálních vazeb prosazujícího se agrobyznysu, ale čelit i disparitě v utváření horizontálníchpodmínek konkurence zemědělských výrobců na evropském trhu i možnosti skutečnérealizace potenciálního přínosu k tvorbě ekonomického a sociálního zázemí rozvojevenkovských regionů.Určitá samostatnost v rozhodování jednotlivých členských států v dané etapě by protoměla využít současných (a nesporně i časově omezených) prostředků především provytvoření předpokladů rozvoje moderní výroby splňující požadavky produkce zdravýchpotravin při dodržení parametrů ochrany přírodních zdrojů tak, aby ve svém komplexnímefektu přispěla k rozvoji moderního zemědělství jako jednoho z rozhodujících nositelůrozvoje venkovských regionů a omezila závislost sektoru i venkova na dotacíchv dlouhodobějším horizontu.16