Region v rozvoji společnosti 2009 - Icabr.com

výrazné rozdíly existují mezi různými věkovými kategoriemi, mezi lidmi s rozdílnýmvzděláním a sociálním postavením, různými etnickými skupinami (např. „gádžové“ xRomové).V případě komunikace s obyvateli jiných států jsou tyto rozdíly mnohem výraznější avětšinou se zvětšují úměrně vzdálenosti zemí.Víte například, že v Číně otázka „Už jsi jedl?“ je formou pozdravu podobně jako naše„Jak se máš?“, nikoli zjišťováním skutečnosti, jestli dotyčný skutečně jedl, a očekává se na nikladná odpověď? V případě, že byste – byť hladoví – odpověděli záporně, dopustili byste sefaux pas, nemluvě o tom, že na oběd by vás váš čínský protějšek stejně asi nepozval.V Indii, Koreji, Číně, ale např. i v Zaire je mezi přáteli nebo členy stejné rodinynepřípustné explicitně poděkovat a toto chování by mohlo být dokonce považováno zaurážlivé.A víte, že v řadě asijských zemí dívat se někomu do očí je považováno za drzost,neslušnost a výraz odporu? Proto také např. Vietnamci uhýbají očima, když hovoří, což Češi(i ostatní Evropané) považují za projev nerespektování, nepozornosti či neupřímnosti.Známý je rozdíl v kývání a vrtění hlavou u Bulharů, přesto se mým známým v Holandskustalo, že když během festivalu hostili dvě Bulharky, děvčata byla dva dny hladová, protožena dotaz, jestli chtějí jíst, vrtěly hlavou...Vzhledem k rozšiřujícím se ekonomickým kontaktům se představitelé evropských firemvelmi často setkávají s Japonci, ale právě zde vzhledem k velmi odlišným kulturám ak nedostatečné vzájemné informovanosti bohužel dochází často k nedorozuměním ažkonfliktům, které mohou vést i k tomu, že se nadějný projekt nakonec nerealizuje, protožekvůli interkulturním nedorozuměním si partneři vytvoří k sobě takový odpor, že nejsouschopni další spolupráce a ani dodatečný interkulturní trénink už situaci nedokáže napravit.Při jednání s japonskými partnery je nutné například vědět, že je nesmíte nutit k rychlémurozhodování; proces rozhodování se u Japonců neuvěřitelně vleče, Evropan se musískutečně obrnit trpělivostí, ale ve chvíli, kdy je rozhodnuto, realizace rozhodnutí probíhávelmi rychle. Japonci nemají rádi ani přímé otázky, vyjadřují se vždy nepřímo a oklikou. Afyzický kontakt je v japonské kultuře omezen na minimum – neberte nikoho za ruku, kolemramen a už vůbec nelíbejte japonské ženy!Jak můžeme z těchto několika příkladů usoudit, oblastí, v nichž se příslušníci různýchkultur liší, je celá řada – pozdravy, vzory chování, způsoby jednání (včetně obchodníchzvyklostí), gesta, výraz tváře, mimika, způsob oblékání, pravidla fyzického kontaktu,uzavřenost nebo otevřenost myšlenková či citová atd. Tyto aspekty mají často různý významnejen ve vzdálených společenstvích, ale i ve společenstvích, která jsou si na první pohledblízká.Podmínkou úspěšné komunikace s příslušníky jiných společenství je dokázatkomunikovat tak, aby nedocházelo k nedorozuměním, aby to, co chceme vyjádřit, bylosprávně pochopeno a abychom i my svému protějšku správně porozuměli.V souvislosti se zvýšeným zájmem o komunikaci s příslušníky jiných společenství sev naší republice začínají v posledních letech objevovat knižní publikace a články na tototéma. Jsou to jednak české a slovenské překlady některých zahraničních publikací, např. DeVito Základy mezilidské komunikace, Honey Tváří v tvář, Flasser Komunikológia, ale začínajíse objevovat i publikace českých autorů – Bouzek Jak se domluvit s jinými, Interkulturníkomunikace od německo-českých autorů Ivana Nového a Sylvie Schroll-Machl nebo článkyod doc. Jaklové z Českých Budějovic.2. Cíl a metodyCílem mého příspěvku bylo prostudovat dostupné materiály o interkulturní komunikaci,najít co nejpřesnější definici tohoto pojmu a zvážit užitečnost seznámení studentů naší školys tímto oborem, neboť význam interkulturní kompetence a interkulturní komunikacev dnešním světě v důsledku globalizace stále roste.32