TŘETÍ TŘÍDA V ČEŠTINĚ

z pozice mluvčího, autora k tomu, co říká. Lexikálně a pojmově je výše citované souvětí chudéa nekomplikované (ryby, jsou- nejsou). Textově jde ale o rafinované obvinění onoho Tomášeze lži za pomoci konfrontace jeho údajné výpovědi s jakýmsi objektivním stavem ryb, který siale náš spravedlivý mluvčí sám mohl vymyslet (nebo i celou historku: třeba Tomáš vůbec nictakového neříkal). Situace je docílena syntaktickými prostředky.Výpověď je to podle vzorce, který narušila, ale právě to možná signalizuje obtížnost tohotokomponování: "Tomáš povídal, že v potoce jsou ryby a chytají je rybáři." by vyhovovalopožadovanému V1, že V2 a V3., ale k tomu bych právě musel přesně kontrolovat svoji pozicimluvčího (a nepouštět se např. do podobného žalování jako výše).Syntax u GoodyhoZe zmiňovaných vlivů psané řeči a její školní výuky na orální kulturu se mi přitom zdá býtsyntax slaběji zastoupena jak u Vygotského, tak u Goodyho, u těch dvou velkých autorů, naněž se často odkazujeme: speciálně pak málo syntax jako artikulující pozici mluvčího; méněnež nocionální stránka jednotlivých slov a jejich systémů. Možná lze naše slavné kolegy ažnařknout z určitého profesionálního centrismu: syntax je zastoupena slaběji než ty aspekty,které jsou typické pro práci vědce, odborníka. K Vygotského zkoumání vývoje vědeckýchpojmů se ještě vrátíme: jsou studovány v souvětích se spojkami, což představuje data podobnánaším; hlavní zřetel je ale brán na jejich obecnost a systémovost.Goody je nyní pro nás inspirativnější. Sami jsme z něj vždy citovali jen vytrhávání slov zkontextu a jejich grafické rozmisťování do seznamů, tabulek a matric- abychom argumentovalive prospěch plošnosti a simultánnosti písma vůči linearitě a sukcesívnosti mluvení. Goodyovšem dokazoval i nutnost písma pro vznik logiky (formy sylogismu); hlavně se pak v práci o"domestikaci divokého myšlení" (1980) věnoval i tzv. formuli- kterou chápal jak literárně, vefunkci pro umělecká díla a pro rétoriku jako jejich standardní figury a klišé, tak i gramatickynakonecjako psanou, formalizovanou kostru projevů. Schématické vzorce souvětí, probíranéve škole, by spadaly pod tento druhý případ.Ukažme však nyní jiný materiál, který by šlo považovat za případ první, za rétorickou asoučasně literární formuli. Nejde o školní žánr, ale rozhodně o tradovaný text, možná velmidávný.Maminka Ireny píše do památníčku spolužačce své dcery, Kristýně:Když si se narodilavšichni se smáli jenty si plakala.Proto celý svůj život žijtak, aby až budešumírat abyvšichni plakali a tyses jen SmálaStarší sestra Ireny tamtéž zapíše:Jednej vždy v tom světětak, bys až budeš umíratia vše vůkol plakat bude.Ty ses mohla usmívati24