Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

20 ze života VFN a 1. LF UKMUDr. Filip Burget rozhovor 21posiluje spokojenost klientů s poskytovanou péčí,chováním a komunikačními schopnostmi všech členůzdravotnického týmu.Cílem kurzu je, aby absolventi byli schopni změnymyšlení a také změny standardně chybného rutinníhochování, aby dokázali správně používat komunikačnítechniky. Zvládnutí praktického nácviku řešeníkonfliktních situací pomůže lépe plánovat a realizovatkomplexní péči o nemocné.Kurz je veden neformálním a interaktivním způsobem,což přispívá k tomu, že si absolvent informacelépe pamatuje. Dalším výstupem absolvování kurzuje motivace jednotlivců k výkonu povolání a profesníi osobnostní růst.Hlavním motivem kurzu je potřebazlepšení komunikačních dovednostínelékařského zdravotnickéhopersonálu, který je v bezprostřednímkontaktu s pacientem.První část se věnuje více teoretickému připomenutíznalostí, zahrnuje komunikaci verbální a neverbální,potřeby pacienta a poukazuje i na syndrom vyhoření.Ve druhé části se zabýváme komunikačnímidovednostmi s nácviky, analyzujeme ošetřovatelskéanamnézy, konflikty a postoje v řešení konkrétníchproblémů. Kurz zdůrazňuje nový trend – sestra sestává spojencem v léčbě. Otevírá se prostor i prozdůraznění zásad poskytování zpětné vazby a prvkůmotivace. Oblíbenou částí programu je nácvik relaxačníchtechnik.Kurz poskytuje obecné informace o komunikaci,zpětné vazbě, motivaci a nových trendech, přínosspočívá také v navození podpůrné atmosféry. Účastnícizde mohou otevřeně hovořit a diskutovat o svýchproblémech na pracovišti a mohou si praktickýmnácvikem vyzkoušet nabízené řešení v konkrétníchsituacích. (PP)Základníinformace o kurzuKde probíhá a kdo ho vede?Kurz se koná na Geriatrické klinice VFN a 1. LF UKv Londýnské ulici, Praha 2. Každou skupinu vededvoučlenný tým instruktorů.Jakou má kurz strukturu?Skládá se ze dvou setkání v odstupu 7 až 14 dnía každé z nich zpravidla trvá osm hodin. Maximálnípočet účastníků ve skupině je 15. Obě části kurzu sedoplňují.Jak se do kurzupřihlásit?Zařazení do účasti v kurzu navrhují vrchní sestryklinik, jež jsou o programu rámcově informoványa na poradách se dozvídají výstupy a závěryhodnocení.Co je výsledkem?Záleží na invenci a motivaci účastníků, jak se získanýmiinformacemi naloží. V každém běhu kurzu probíháhodnocení všemi zúčastněnými, po prvním setkáníje převážně motivační a je instruktory využívánok aktualizaci průběhu druhého bloku i k posouzeníaktivity účastníků.Po druhé části kurzu vyplní všichni frekventantianonymní dotazník, jenž je zaměřen na hodnocenílektorů, úspěšnosti a přínosu kurzu pro praxi ošetřovatelskéhopersonálu. Každý úspěšně podpořenýabsolvent kurzu obdrží potvrzení o účasti včetně osmikreditů v rámci systému celoživotního vzdělávání.Co jsme dosud zjistili?Od začátku projektu, tedy od 1. června 2010, jižproběhlo 11 běhů kurzu, s celkovým počtem148 úspěšných absolventů. V rámci zpětné vazbyúčastníci aktivity ve vyplněných hodnotícíchdotaznících hodnotili práci lektorek jako inspirujícía jejich projev jako výborný, na škále 4–5. Zvláštěbyly hodnoceny praktické případy k řešení.V dotazníku je prostor pro vyjádření připomínekvlastními slovy. Opakujícím se požadavkem byl dlouhodobýkurz, který by zahrnoval více setkání, dostatekčasu na praktické nácviky v konkrétních problémovýchsituacích a více interaktivních her.LibyjskápětkaMUDr. Filip Burgetstál na konci minuléhoroku za akcí, kdy bylona I. chirurgickoukliniku VFN a 1. LF UKpřivezeno pět pacientůz Libye, všichnis poraněními z bitevnívřavy z právěukončeného válečnéhokonfliktu v této zemi.Jak to všechno bylo,o tom jsme si s panemdoktorem krátce povídali.Taková všetečná otázka prozačátek: kolik je vám let, panedoktore? Že „už“ 35? Ale nevypadáte…A teď doopravdy. První co mězajímá a co asi bude zajímatkaždého: jak se doktor z Českadostane k takové práci, tj.k zachraňování, respektiveuzdravování lidí postiženýchválečným konfliktem?Na podzim minulého rokupřišla výzva od paní ředitelkyMgr. Juráskové pomocizraněným po právě ukončenémkonfliktu v Libyi. Na jejímzákladě mě oslovil přednostakliniky, profesor Krška, protožedobře věděl, že mám už delšíčas v plánu jet s humanitárníorganizací Lékaři bez hranicdo Pákistánu. Jednoho dnevečer mi zavolal pan profesorKrška domů, jestli bych nezaletěldo Libye vyzvednout tampár pacientů. Že jsem takový„misijní typ“. A já řekl, že tedyano. Sešli jsme se s paní ředitelkoua s panem náměstkemMUDr. Břízou a doladili některédetaily. Akce probíhala podzáštitou projektu MEDEVAC.Právě z něho bylo hrazenoi několik předchozích operacílibyjských a pákistánských dětív motolské nemocnici. V konečnéfázi ještě proběhlo jednánína MZČR, kde jsme se s paníředitelkou setkali se zástupciministerstva vnitra a ministerstvazahraničí a tam se řešilyuž konkrétní detaily.A jaké to byly pro vás konkrétnídetaily?Jel jsem tam tak trochu jakozvěd. Mým úkolem bylo vytipovatpět potenciálních pacientů.Museli být ale v takovém stavu,abychom jim u nás mohli efektivněpomoci, nemohli to býttřeba paraplegici. Už předemjsme dostali od místního doktoraValída asi patnáct technickypoměrně zoufalých dokumentací,ze kterých jsme vybrali pětabonentů. Po příletu na místojsem ale zjistil, že z těch pětipřichází pro nás v úvahu jenomjeden. Doktor Valíd, jak se