Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

32 cestování z VFN až na konec světa z VFN až na konec světa cestování 33Stojím uprostřed rozsáhlého chrámu Ta Prohmv Kambodži. Je to jeden z vysněných cílůmé cesty po jihovýchodní Asii. Rozhlížím sepo monumentálních kamenných kvádrech,ruinách chrámu, které jsou porostlé neméněpůsobivými stromy, jejichž kořeny pohlcují jehodalší a další části. V tu chvíli jako bych si teprvezačínala uvědomovat, jak a proč jsem se ocitlatak daleko od domova…Asijské putováníNa začátku minulého roku jsemse pevně rozhodla, že svojidovolenou chci prožít dobrodružněa podívat se trochu dálza obzor. Možností jsem mělav hlavě několik, třeba Peru, NovýZéland, severské země… Potomjsem však dostala nabídku,která se neodmítá: připojit seke skupince kamarádů a navštívitv jejich společnosti hned třizemě najednou, Vietnam, Laosa Kambodžu. Rozhodováníbylo jednoduché, na nabídkujsem kývla a od toho okamžikuzačalo plánování, kam všude sev těchto zemích chceme podívat.Nejdříve se nám zdála vymezenádoba tří týdnů poměrně dlouhá,ale jak přibývalo míst, kteráchceme navštívit, o nichž jsmesi něco přečetli nebo která námdoporučili kamarádi, zjistili jsme,že tři týdny nepředstavují právěmnoho času. Nakonec jsme seshodli na předběžném plánucesty s tím, že všechno budemepřizpůsobovat konkrétní situaci,času a místu.V den „D“ se sešla našeosmičlenná skupinka na ruzyňskémletišti a od té chvíle jsmevšichni začali prožívat pocit, žeuž konečně po dlouhém čekáníjedeme vstříc dobrodružství.Přes Moskvu a Hanoj jsmedoletěli do Hue – císařskéhoměsta. Od začátku 19. století aždo konce druhé světové válkybylo sídelním městem poslednívietnamské královské dynastieNguyen. A právě z tohoto obdobípochází velké množství architektonickýcha kulturních památeknejen ve městě, ale také v jehookolí. Patří mezi ně i zbytky královsképevnosti, několik velkolepýchkrálovských hrobek, Oltářnebes, Chrám literatury, pagody…a mnoho dalších. Od roku1993 spadá pod správu mezinárodníorganizace UNESCO.Jednou z královských hrobek,kterou jsme v Hue navštívili, bylahrobka císaře Tu Duca, kterousi císař sám navrhnul. V pohřebnímkomplexu je na 50 staveb,které jsou rozestavěné meziborovicemi za hradbou ve tvaruosmiúhelníku a jsou obklopenykrásnými jezírky s leknínya lotosy. Hrobka je pozoruhodnámimo jiné tím, že ji císař využívaljiž za svého života k odpočinkua relaxaci. Jeho ostatky tam alenakonec uloženy nebyly. Dodnesnení známo, kde je pochován.Na tzv. čestném nádvoří (Nádvořímandarínů) jsou umístěné sochyslonů, koní a maličkých mandarínů,které musely být menší nežsám císař, který měřil pouhých153 centimetrů. Za to měl ale104 manželek a nespočet konkubín.Přesto zemřel bez dědice,byl pravděpodobně neplodnýkvůli prodělaným neštovicím.Význačnými místy v Hue jsouZakázané město a Citadela.Citadela stojí na břehu Řeky vůní,je to jakési město ve městě. Jeobehnaná hradbami, které jsoupřes šest metrů vysoké a desetkilometrů dlouhé. Součástí jeCísařské město, které kdysi měloaž 150 paláců. Podívali jsme senapříklad do Paláce nejvyššíharmonie (tzv. Trůnního paláce),kde se konaly královské audience,korunovace a oslavy. Z těchtodob se zachoval původní královskýtrůn.Známou památkou je pagodaThien Mu, nejstarší dochovanástavba v Hue. Je známá předevšímkvůli tomu, že se zdejšímnich Thich Quang Duc v roce1963 upálil v Saigonu – na protestproti útlaku buddhismu zestrany křesťanského prezidentaDiema. V jednom z pavilonů jevystaveno modré auto značkyAustin, kterým mnich do Saigonupřijel.Ve Vietnamu je poměrně lacino.Za příznivou cenu seženeteubytování, jídlo i tuk-tuky – motorovérikši. Na jídlo jsme chodilido místních malých restaurací.Pro nás, kteří jsme na začátkucesty neuměli moc dobře zacházets hůlkami, bylo i jídlo dobrodružstvím.Ale na konci cestyjsme už všichni ovládali hůlkybravurně. Oblíbeným jídlem sestala polévka Pho-Bo, kterou připravovalinaprosto všude, a dáletaké nudle na všechny způsoby.Další destinací byl Laos. Vnitrozemskýstát, o kterém se mluvíjako o zemi milionu slonů a jehožtéměř 70 % rozlohy zaujímajíhory, náhorní plošiny a deštnépralesy. Protéká jím řeka Mekong,jež je tepnou Laosu. Našecesta začala ve městě Savannakhet,z něho jsme se přesunulido dalšího města, do Paksé(hlavního města Jižního Laosu),naší základny, odkud jsme sevydávali na výlety. Řeka Mekongskrývá pro turisty nejedenzážitek, u hranic s Kambodžoumůžete při troše štěstí obdivovatvzácné říční delfíny, navštívitmůžete plovoucí vesnice, projetse na malých lodičkách, pozorovatrybáře při lovu nebo se jenkoukat na množství vody, kteréřeka odvádí.Významnou památkou Laosujsou ruiny khmerského chrámovéhokomplexu Wat PhuChampassak, vzdáleného asišest kilometrů od řeky Mekong.Chrám byl postaven už v 5. století,ale dochovaly se pouze pozůstatkystaveb z 11. až 13. století.Byl věnován bohu Šivovi a jakovětšina khmerských chrámůje orientován směrem na východ.V roce 2001 byl zapsánna Seznam světového kulturníhodědictví UNESCO.Co jsme si určitě nechtěli nechatv Laosu ujít, to byl celodennívýlet do džungle za krásamimístních vodopádů. Cesta vedlapřes planinu Bolaven, kde sepěstuje především káva, resp.kávové boby. Kávových plantážíjsme po cestě potkali mnoho.Na začátku náš trek do džunglevypadal doslova jako procházkarůžovým sadem, ale průvodcese postaral, aby to byl zážitek,jak se patří. Šplhali jsme v terénu,plném kluzkého bahna, kamenía kořenů, z jednoho prudkéhokopce do ještě prudšího a brodilise přes řeku mezi vodopádyod jednoho krásného k druhémuještě krásnějšímu. Naším cílembyla oblast okolo vodopádu TadFane, který se nachází v národníchráněné oblasti Dong Hua Sao(40 km východně od Paksé).Vodopád padá do sopečnéhokráteru do hloubky asi 120 metrů.Nejedná se ale jen o jedenvodopád, najdeme tu dokoncevodopády dva. Viděli jsme i mnohodalších, mezi kterými vynikalvodopád Yuang, kde padajícívoda vytvořila kruhovou duhu.Třetí zemí, kterou jsmeměli v plánu navštívit, bylaBěhem tří týdnů jsme navštívili hned tři zeměnajednou: Vietnam, Laos a Kambodžu.Kambodža, země neblazeproslulá především vinou řáděníRudých Khmerů. Přesunuli jsmese z Paksé do Siam Reapu, kdejsou turisticky velice vyhledávanéangkorské chrámy, předevšímAngkor Vat (nebo Angkor Wat),který se dostal i na státní vlajkua je po něm pojmenováno i pivo.Prohlídkou chrámů jsme strávilicelý den a stálo to za to. Začalijsme prohlídku u chrámovéhokomplexu Anghor Thom.