Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

22 rozhovor MUDr. Filip Burget MUDr. Filip Burget rozhovor 23MUDr. Filip Burget při operaci jednoho z libyjských pacientů.ukázalo, byl zubařem. Vlastněto ale nijak nevadilo, protožev Libyi teď dělá každý všechno.Choval se velice vstřícněa zásobil mě další hromadoupacientů, myslím, že jich bylotak sedmdesát. Z nich jsme pakpo konzultaci s prof. Krškou vybralisedm mužů, včetně onohojednoho „původního“, čili pětplus dva náhradníci.Jaká kritéria museli vybranípacienti splňovat?Určujícím faktorem bylo válečnétrauma, aby léčba proběhlav rámci úrazové chirurgie. Takémuseli být schopni transportuvsedě, ne na lehátku. A také,řekněme si to upřímně, muselabýt velká naděje v konečnýléčebný úspěch.A jak celá akce pokračovala?Odletěl jsem tam v neděli,na místo jsem se dostalv pondělí a měl jsem 48 hodinna výběr pacientů. S jejichdokumentací jsem se ve čtvrtekvrátil do Prahy, během pátečníhodopoledne jsme na klinicerozhodli o léčbě už konkrétníchpěti pacientů, plus jednoho náhradníka,protože v Libyi člověknikdy neví. Ty jsem pak nahlásildoktoru Valídovi. V pondělí ránoodlétal vojenský speciál, samozřejměnejen pro oněch pětLibyjců, ale se spoustou dalšíchMým úkolem bylo vytipovat pět potenciálníchpacientů. Museli být ale v takovém stavu,abychom jim u nás mohli efektivně pomoci,nemohli to být třeba paraplegici.úkolů od MZV. S ním jsme sepak už všichni společně vrátilido Prahy. Z kbelského letištějsme odvezli pacienty rovnouna naši kliniku a začali se o něstarat.Jak to s nimi vypadá? A jakáto byla vlastně zranění?Všechny máme odoperované,u některých ještě čekáme, jakdopadnou druhotné operace,vyndavání osteosyntetickéhomateriálu a podobně. Zraněníbyla dvakrát střelná, kdy u jednohopacienta zůstala kulkauvnitř a na místě ji nebyli schopnívyndat. Nám se to podařilopoměrně snadno. Druhý pacientměl roztříštěnou holenní kost.Měl už nasazený zevní fixátor,ale bylo potřeba provést korekcizlomeniny, zavést nitrodřeňovýhřeb a defekt kosti vyplnitspongioplastikou. Dále to bylazlomenina v oblasti horníhokonce stehenní kosti v terénupo artrodéze před mnoha lety.Čtvrtý případ byla luxace v oblastizáprstních kůstek a pátýpacient měl komplikované poraněníkolene, defekt na přednímmenisku a přetržený přednízkřížený vaz.To jsou věci, které v Libyioperovat neumí. Už když jsemdělal „kolečko“, setkal jsem ses jedním libyjským doktorem,bylo to ještě za Kaddáfího. Kdyžmě viděl dělat arthroskopii, nabídlmi u nich práci. Neměl jsemtehdy ještě atestaci a nabídkujsem zdvořile odmítl. Z tohoje ale vidět, že oni na takovouoperativu skutečně nemajía všichni, co na to mají peníze,se jezdí léčit do Evropy. Chudís tím bohužel žijí dále.V této souvislosti: oněch pětvybraných pacientů, to jsousynkové bohatých rodičů,nebo vyhráli v „loterii“?Řekl bych, že vyhráli v loterii.Čtyři určitě, u jednoho bylmožná jakýsi lehký lobbing,ale v podstatě celé rozhodnutíleželo onen pátek na našemV rámci projektu MEDEVAC bylo vybráno pět pacientů, jejichž léčba proběhlana I. chirurgické klinice VFN a 1. LF UK.traumatologickém týmu a tenvybíral pacienty bez ohleduna jakékoliv postranní tlaky.Žádné navíc ani nebyly.Celá akce nakonec vypadádobře, jen u jednoho pacientařešíme drobné pooperačníkomplikace.A ještě otázka na závěr, jakvidíte situaci v Libyi dnes?Po všech vašich současnýchzkušenostech?Vzhledem k tématu našehorozhovoru spíš po té medicínskéstránce…V Libyi momentálně panuje bezvládí.Jak mi vysvětlovali kluciz ochranky, kteří měli za seboui práci v Iráku a kteří na místěvykonávají službu pro potřebunaší ambasády, v Iráku bylasituace lépe podchycená zestrany místní policie. Měla totižinformace, ze kterých mohla vycházet.V Libyi proti sobě bojujímístní klany a situace je dostnepřehledná. V podstatě nikdoneví, s kým bojuje.A to se promítá i do medicíny.Bezpečno není ani v nemocnicích,klany si mezi sebou vyřizujíúčty všude. Banda jednohokmenového vůdce klidně vtrhnedo nemocnice a vystřílí na postelíchraněné protivníky. I lékařipreferují pacienty podle toho,ke kterému klanu patří.Ještě jedna věc je tam pozoruhodná,v Libyi nikdo nesmělmít čtyřicet let zbraň, mimoarmády a Kaddáfího gardy,samozřejmě. A teď se najednouvšem zbraně zpřístupnily – a onis nimi neumějí zacházet! Velképrocento „válečných“ poraněníje z toho. Třeba takový, v těchtozemích velmi populární „happyshooting“, oslavné střílenído vzduchu. Kulky dopadajízpátky na střílející a umíte sipředstavit následky, když vámspadne na hlavu kulka letícíz výšky tří kilometrů. V lepšímpřípadě dopadne na dům neboauto, a tak všude vidíte rozbitéstřechy. Prý se už ale naučilistřílet nad moře. Doufejme,že i všechno ostatní se v Libyiobrátí k lepšímu.Velice vám děkuji za rozhovor.S MUDr. Filipem Burgetemsi povídal Václav Kříž.