DVA ASPEKTY JAZYKA A DVA TYPY ŠPATNÉHO ČTENÍ

ni správně zařaditelné slovo table (stůl); pseudo- slovo homofonní cheze (/šéz/), neboť nonpseudo-slovo, to správné mělo být chaise (/šéz/, židle); pseudo- slovo non- homofonní, aleprý vizuálně blízké možnému členu kategorie, zde let ( asi číst jako /le/), podobné zápisem klit (/li/, postel); konečně konkurují a matou slova jiných kategorií, třeba lune (luna, měsíc).Ivana by se asi příliš netrápila s přesným grafickým ani s fonickým zněním slov: takže byměla možná tendenci umístit jak cheze, tak let pod meuble. Kde by váhala delší dobu? Možnánakonec u cheze, pokud by jí připadalo graficky dál od chaise než let od lit? Nebo by váhalakvůli hlasu fonologie? Nedokážu to odhadnout.I když by Ivana udělala víc chyb, záleželo by také na časovém uspořádání- stihla by tohomnohem víc. Při záruce správného přečtení by také nebyla, pro sám kognitivní úkol třídění,horší (tedy kdyby se v úkolu nevyskytovala záměrně matoucí pseudo- slova).Poslední, co se zjišťuje, je kvalita fonologického procesoru, resp. jeho jedné části.Probandi mají slova jednak fonémicky rozdělit, jednak spojit: zkouška se koná jen verbálně,ze hry je tedy vizuálně grafémický procesor a cesta od něj. Zde by ve zkoušce dopadla Ivanamnohem hůř. Vaškovi jde taková práce skvěle: při spojování slabik ve škole dokázal najít idalší řešení, např. u úkolu le ko da oznámila Denisa koleda a on připojil daleko. (Zde už jeovšem opora v psané podobě.)JAKOBSONOVA KONCEPCE DVOU TYPŮ AFÁZIEZhodnocení dosavadní literaturyCo vyplývá z předchozích partií? Zdá se mi nepochybné, že je třeba hovořit ne o jednédyslexii, ale o několika typech; byť by byly vysvětlovány různě diferencovaně a popisovány ipomocí trochu jiného materiálu, např. různě rozsáhlého.Nemohli jsme vždy rozdat naše data o Ivaně a Vaškovi, o jejich chybách pod jednotlivétypy v každé koncepci: jednak někdy srovnatelné údaje (např. ze čtení pseudo- slov) nemáme;jednak by to přesáhlo zamýšlený rozsah textu. O typech dyslexie jsme tedy uvažovali jako okoordinátách, osách, k nimž se naši přátele přiklánějí.Ivana k tzv. dyslexii hloubkové, více méně fonologické; Vašek k tzv. dyslexii povrchové,fonologii ovládající, ale s potíží jít nad ni, rychle k významu. Pokud tedy přijmemenejobvyklejší názvy. Mohli bychom dost podobně, ba v něčem zajímavěji, hovořit oMatějčkově raném dělení na typ A vs. C (kde postřehnutí, že nedostatek ideace probíhá napříčjazykovou hierarchií je natolik zajímavý, že se k němu ještě později vrátíme). Podobnost jezřetelná i pro Bakkerův typ rychle čtoucí věci obvyklé vs. pomalu, ale správně čtoucí i věcineobvyklé.Zůstávají přesto otevřené dvě otázky: některé z klinických obrazů, s těmito typy dyslexiespojených, jsou poměrně členité, vyznačují se řadou příznaků (viz zejména poslední líčeníSeymurova modelu a testů na něj).Za prvé, co když zde existuje nějaké generalizující a přesto výstižnější shrnutí rozdílů,jejich proložení jinou linkou než ty zmíněné?Za druhé, co si máme počít s jinými rozdíly mezi Vaškem a Ivanou, než jsou čtení apravopis, redukovatelné nakonec, opravdu nakonec, na něco tak specifického, ba parciálníhojako je nedostatek nebo přebytek fonologie, jejího vědomí, jejího používání. Stranou nám pakzůstávají další druhy jazykového chování a chování znakového, sémiotického- proč se třeba28