překladyoh, do prdele, kůň měl zahnutý čumák!Nad letošními anticenami skřipec a skřipečekTak jako v minulých letech byly i letosna veletrhu Svět knihy na pražskémVýstavišti vyhlášeny překladatelskéanticeny Skřipec a Skřipeček. Skřipcemse porota ve složení Blanka Stárková,Robert Novotný a Vladimír Piskořrozhodla odměnit hned dvě díla: překladknihy Davida Baldacciho Hrátkyo hodinu, kterou z angličtiny přeložilIvan Brož a jež vyšla v nakladatelstvíMladá fronta, a překlad výboru kratšíchpróz Augusta Strindberga, který v češtiněvyšel pod názvem titulní novelyRomantický sakristián na Rånö. Knihusestavil a přeložil Otakar Franczyk,vydalo ji brněnské nakladatelství Host.Ano, tentýž Otakar Franczyk, kterýve <strong>Tvar</strong>u č. 4/<strong>2007</strong> vášnivě obhajovalsvůj překlad proti Dagmar Hartlové,jež na školácké chyby v převodu dílaupozornila v recenzi o dvě čísla dříve.V tu chvíli Franczyk ještě netušil, žese proti němu zanedlouho spikne celý(překladatelský) svět a bude jej veřejněpranýřovat…Skřipeček, cenu za nejhorší nebeletristickýpřeklad, pak získala knihaBojové techniky starověkého světa, podnímž je podepsán ing. Josef Bartoň,neméně však zaspali odpovědný redaktorRichard Zatloukal a společnost D-Consult s. r. o., jež dílo vydala v nakladatelstvíDEUS. Mým soukromým vítězemSkřipečku však zůstává nakladatelstvíRebo, pro něž jsem měl v minulém rocetu čest korigovat Encyklopedii plachetníchlodí. Překlad z angličtiny z peraAntonína Odehnala mi místy silně připomínaloriginál přehnaný přes elektronickýtranslátor, otrocká doslovnostmne zarážela, ba místy urážela,gramatické hrubky byly proti chybámv syntaxi vyloženými hnidami. Pohártrpělivosti přetekl kolem sté stránky(byl jsem zhruba v jedné třetině knihy),kdy jsem došel k větě: „Po porážce jakobitskéarmády »milovaného knížeteKarla«, kterou tvořili vypuzených Stuartovců,Angličany v bitvě u Cullodenuv dubnu 1745, následovalo hořké obdobípro horaly, podporujících věc jakobínůa nyní pronásledovaných Angličany, jižusilovali zadržet mladého následníkatrůnu.“ Po asi čtvrthodinové marnésnaze resuscitovat tohoto mrzáčkajsem ponechal text svému osudu a celýjej vrátil odpovědné redaktorce s ujištěním,že na podobnou práci nemámnervy.Lektorské posudky na jednotlivéknihy jsou nadmíru zábavnou četbou,když však člověk zpacifikuje svou bránicia osuší slzy, vyvstane mu na myslinejedna otázka. Hlavním účelem překladatelskýchanticen, udělovanýchObcí překladatelů pravidelně již odroku 1994, je upozornit na zrůdnéa ohavné příklady překladatelskéhoneumětelství a diletantismu nejenčtenářskou veřejnost, ale předevšímnakladatelství, která převody zahraničníchděl vydávají. Proč tedy tatonakladatelství – a to nejen druhořadá,ale i zavedená, „prestižní“ – dávají opakovaněšanci lidem, kteří prokázali, žepřekládat neumějí? To skutečně mámetak málo kvalitních překladatelů?Nebo je za tím lenost pánů redaktorů(o čemž by svědčily odporné zpotvořeninya prohřešky proti naší mateřštině,jež přes odpovědného redaktoraa korektora projdou)? Či snad snahaušetřit za každou cenu, jež vede k přiklepávánízakázek osobám, které s literaturousice nemají žádné zkušenosti,ale dílo přeloží rychle a levně? Opravdutvar <strong>11</strong>/07/12je už kniha jen spotřební artikl, kterýje potřeba stůj co stůj prodat, nehleděna jeho kvalitu?Za titulek tohoto článku mi posloužilydva skvosty, jimiž se mohou pochlubitletošní vítězové. Zářné příklady dalšíchnešvarů, jež byly porotou pranýřovány,jsem poskládal do následujícíkoláže. Ta si klade za cíl víc než jenpouhé obveselení čtenářů: pro všechnyadepty překladatelského řemesla, překladatele-rutinéryi „translatomany“(jak je trefně nazval ve svém posudkuFrantišek Fröhlich) by měla být varovnýmprstem.Michal Škrabal· · ·Bojové techniky starověkého světa.Z angličtiny přeložil Ing. Josef Bartoň,odp. redaktor Richard Zatloukal. DEUS,Praha 2006. Skřipeček za rok 2006Barbaři, zcela postrádaje základy znalostívojenské vědy, zvednou svoje meče do vzduchua udeří stylem černé zvěře, vrhaje celou váhusvého těla do úderu jako dřevorubci… (s. 65)Zhruba ve stejné době byli v Egyptě a jihovýchodníAsii domestikováni osli, spolu s baktrijskýmivelbloudy na Íránské náhorní roviněa arabskými velbloudy v jižní části Arabskéhopoloostrova, jenž byli domestikováni v následujícímtisíciletí. (…) Z těchto zvířat byli popočátečním období slávy osli používáni téměřvýhradně pro dopravu břemen a i velbloudinašli v bitvách pouze omezené použití. (s. 79)Egyptské malby, které obvykle vidíme zobrazujífaraóna samotného řídícího svůj válečnývůz, otěže omotané kolem pasu, luk nataženýaž k uchu, zabíjejícího buď zvěř či nepřítele.Řízení válečného vozu tímto způsobem je sicemožné při malých rychlostech a bez manévrování.Tento způsob je snad přijatelný pro pečlivěpřipravený královský hon, ale ve skutečnémboji by zde musel být vozka, který by se chopilpravou rukou otěží, přičemž by levou rukoudržel štít, kterým by chránil sebe a bojovníka.(s. 82)Kůň měl zahnutý čumák. (s. 98)Jako stádová zvířata znají koně pojmy nadřízenostia podřízenosti, který se mohou lidé naučitvyužívat; toto je způsob jakým je vůbec na konimožné jezdit. Ve většině kultur přicházela nadřazenostpřes ovládání koňské hlavy. (s. 93)Nakonec to tedy nebyli Řekové, kdo nám předvedlskutečný rozsah významu helénskýchvědců a techniků, kteří měli k dispozici zatímnejpokročilejší zbraně a vojevůdce, jakým bylnapříklad Démétrios, kteří navíc pochopili, jaknovou techniku použít. (s. 201)David Baldacci: Hrátky o hodinu. Z angličtinypřeložil Ivan Brož, odp. redaktorMiroslav Žák. Mladá fronta, Praha2006. Skřipec za rok 2006Michelle očima prošla dopis a začala číst: „Okay,jeden další je vyřízen, ostatní budou následovat.Už jsem vám předtím sdělil, že nejsem Z-člověk. Ale vy si pravděpodobně myslíte, že toděcko kouše hlínu díky ruce Z...“ (s. <strong>11</strong>3)„Oh, do prdele!“ (s. 196, 233); „Oh, cože?“ (s.457); „Oh, můj Bože!“ (s. 300, 475); „Ano, oh.“(s. 198); „Oh, ne,“ sykla. (s. 196); „Oh,“ řeklaMichelle stydlivě. (s. 82)Čekali čtyřicet pět minut a Bailey už chtěl odejíta najít si někoho jiného v domě, když se doknihovny konečně přišourala Savannah Battleová.(…) „Ah, Savannah, nechce se posadit?“vybídl ji Bailey. (s. 172)„Vždycky jsem chtěla vědět, jak ti bohatí skutečněžijí,“ řekla Michelle.„Žijí zrovna tak, jako ty a já, a to s výjimkou, žeo mnoho lépe.“ (s. 72)„Praskla mi vychlípenina tlustého střeva. Operovalmě George. Když se dostal k tomu místu,tak se všechno trochu zkomplikovalo, zřejměreakce na anestézii a tlak se mi úplně propadl.“(s. 263)Stisk pravice měl pevný a jeho melodický jižanskýpřízvuk se odvíjel tak jemně, jako na třiprsty oblíbený nápoj popíjený v příjemnémkřesle. (s. 31)Eddie si druhou rukou otřel obličej, ale očimastále zuřivě pomrkával. Chytil ji za zadní částkošile, celou ji nadzvedl do vzduchu a hodil ji dobahna u břehu, kam dopadla s velkým žuchnutíma zůstala ležet. (s. 463)V zápětí rychle opravila nit svého uvažování.(s. <strong>11</strong>)Když vjížděla na štěrkovou cestu, zpomalila sledoval, jak její kola drtila kamínky v prachua jak se mu brzy dostala z dohledu v přibývajícítmě. (s. 121)Stiskl plynový pedál tak mocně, až nabyl jistotu,že kdyby ještě přidal centimetr, tak byjeho mokasíny narazily na povrch vozovky.Když se ukazatel rychlosti vřítil do sféry trojcifernýchčíslic, stromy se kolem míhaly takovýmzávratným tempem, že kdyby je sledoval, takby začal zvracet. (s. 363)Silvia mu rychle vysvětlila to, co předtím řeklaMichelle o čichovém pocitu zápachu. (s. 63)August Strindberg: Romantický sakristiánna Rånö. Ze švédštiny přeložilOtakar Franczyk, odp. redaktorka EvaStrnadová. Host, Brno 2006. Skřipec zarok 2006Musel své city nějak ventilovat, usadil se u oknaa psal dopis svému starému otci, aby mu vylíčilsvé štěstí (…), naléhal na něho, aby prodalsvou chalupu a svou kravku, své sítě a svůj člunMartin Skalický, Danae (rub, líc), 2005, 150 x 230 cm, igelitová plachta, syntetický email, lihový fix
CELOROČNÍ ANKETA O VLEZLÉ PÍSNI ČILI CHVÁLA TÉ PÍSNI, ŽE MI ZNÍa přijel do Stockholmu bydlet se synem. (…)Když byl dopis dopsán, složil ho pan Lundstedtdo čtyř částí, zalepil a zanesl do kořenářstvís radostnou myslí, jako by splatil dluh, zapravilúčet, na který už nemusí myslet. (s. 27)(…) a tak se zápasilo, nastavovaly se nohy,couvalo, povolovalo a škubalo, zastavilo sea reptalo, běhalo za sebou, přeskakovalo se roznožmo,až konečně se skončilo v dlouhém objetípředstavovaném všeho usmiřujícím varhannímbodem. (s. 23)Svärdsbron má obě ruce v kapsách kalhot (…)a stojí pohoupávaje se na pokrčených kolenoua objímaje prostě oděnou dívku svýma velikýmaupatlanýma očima, přičemž občas vysílápohledy ke stropu, jako by tam počítal chlebovéplacky navlečené na štangli. (s. <strong>11</strong>)Nakonec se pan Lindbom omezil požádat starcevlezlou formulací, aby ho směl oslovovat docelaběžně strýčku, což bude pro něho nesmírnouctí, čehož si bude vážit a což ho povznese, jeho,samotného syna lidu, a že se tímto bude cítitvíce hoden mít za bratra obrovského génia,jakým je Alrik Lundstedt. (s. 38)„V tomto sále, pánové, (…) bydlel kdysi GustavDruhý Adolf, když flotila kotvila u Älvsnabbenutady naproti (…), a dá se věřit, že pozdějikrálovna Maria Eleonora se tu zdržovalaukryta před svým proslulým úprkem.“ (s. 52)Výsledek je pouze ten, že krámský sluha vyběháváven a uštědřuje Svärdsbronovi facku,takže cigáro mu zapadává do úst a zmlkajícíse kuřák dopadá na cestu ve stejné pozici jakoskokan do vody z věže. (s. 13)Zatímco si pan Lundstedt hrál, zanedbával nejvyššíměrou světské záležitosti. A tak zůstalajeho zahrada uprostřed léta neporyta, jehovoda k rybaření nepoužita a jeho člun seschnula stal se netěsným. (s. 48)(…) a když nebylo možno lovit ryby, přestalopodávání na stůl. (s. 56)foto archiv <strong>Tvar</strong>uMartin Skalický, Pan J. K. na dovolené, 2005, 140 cm, papír–telefonní seznam, lepidloMně žádná píseň nezní věčně. A je to dobře, protože nepamatuju, že by se mi takhle od ránado večera mezi ušima třískalo něco, co bych jimi přijímal dobrovolně. Z toho taky plyne, ževětšinou mně písně nehrajou celé, jenom kousky. Většinou netuším, kam se dál melodickyvinou, i o slovech mívám ponětí sotva maličké. A tak se jim aspoň mstím, že mně otravujouživot, mstím se jim tím, že si melodickou linku domýšlím do nelibozvuků či škodolibě zaplňujubílá místa v textu. Don‘t worry. Brambory.Ona se taková vlezlost nikdy mezi ušima neocitne sama, to se musí nejdřív vyvolat.Položit na poškrábanou desku přenosku je ale jednoduché. Ráno zaslechneš outržek refrénuv městské, večer zajdeš na večeři a jako pozornost podniku – hudební vyražení zdarma.Anebo na tebe vyskočí pár slov z novin či rozhovoru – tuhle například na mě vybaflo slovníspojení „na horách“. Vůbec nevím, kdo mně už v dětství u snídaně způsoboval existenciálnísvírání, že na horách je to príma a ten Klíma na horách. Bylo to tu zase.Nejnověji na mě nechtěné songy přivolávají mobilním telefonem. Slečně učitelce v autoškolezapěl z mobilu nový slovenský lelok slzodoj. I zaštkal několikrát motor & zhynul vprostředkřižovatky. Nejenom že jsem si to vypil já, ale ještě jsem se té melodie nemohl celývečer zbýt. Chtěl jsem ten cukrkandl vyhnat smradem syrečků, ale nebylo to nic platné.Aspoň že cibule poskytla výmluvu, láska moja, proč mi celý večer slzely oči.A teď šéf. Nabil si telefon pískaným motivem z nějakého filmu. Hvízdá nám to v kancelářiod rána do večera a dnes a zítra, a když v pátek padla, vím, že mně to bude hvízdat hlavoucelý víkend. Vraždil bych. Spása je ale možná, objevila se, poťouchlá, náhodou. To když semně to hvízdání zas honilo šiškou od ucha k uchu, podvědomě mně to našpulilo rty a začaljsem si pískat. Dvojím skokem pardálím překonav místnost uchvátil ředitel svůj přístroj,svého páníčka. Pak na něj chvíli poulil. Volal ho a přec s ním nechce mluvit? Čas od času si toopakujeme. A rozjíždím seriózní výzkum, jehož výsledkem by měl být generální plán obranyproti všem podobným. Odnaučte své telefony pískat, odnaučte je zpívat a hrát. Nebo sezačnou dít věci. Nastoupíte do mezinárodního rychlíku a minutu před odjezdem začne váštelefon zpívat Mama mia odněkud z peronu, od lavičky, na které jste čekali na příjezd vlaku.V panice vybíháte, hledíte na lavičku, pod lavičku, mašina se dává do pohybu...Gabriel PleskaFRANCOUZSKÉ OKNOO AKTUALITÁCH Z FRANCOUZ-SKÉHO KULTURNÍHO ŽIVOTAREFERUJE LADISLAVA CHATEAUIntelektuál se ptá, nepodporuje politickékampaněVe volbách ve Francii zvítězila pravicovástrana Svaz lidového hnutí, UMP, v poloviněkvětna Paul Stéphane Sárközy de Nagy-Bócza, vulgo Sarko, usedl tedy v Elysejskémpaláci na prezidentský trůn.Zdá se, že časy se mění; na Saint-Germaindes-Présuž není nic, jak bývalo; někdejšílevicoví intelektuálové jsou sarkozystes,zavrhují phénomène Royalová, nechtějí ženuprezidentku.Jiní se přou, váhají, vzájemněse napadají.Významný francouzský spisovatel AndréGlucksmann, autor nedávno vydané knihyUne rage d´enfant (Dětský vztek), stejnějako ve svém dřívějším díle Ouest contreOuest (Západ proti Západu), zpochybňujedogmatické a totalitní myšlení. Říká, žeúcta ke každému jedinci začíná uvedenímve všeobecnou zřejmost nejočividnější příkladynelidskosti a jejich společné odmítnutí.Zároveň se domnívá, že republikánskýmodel vlády, na který jsou Francouziodjakživa pyšní, je v hlubokém úpadku.V lednovém vydání Le Mondu pak uveřejnilstať s názvem Proč volím Sarkozyho; jepřesvědčen, že jeho favorit si lépe poradís diskriminací, agresivitou a depresí, kteréovládly Francii. Glucksmann zdůraznil, žeSarkozyho kandidaturu podporuje i s vědomím,že ztratí své levicové přátele.Také oblíbený humoristický časopis Canardenchaîné (Kachna na řetězu) oznámil, žek sarkozistům se přidal i filozof-moralistaAlain Finkielkraut, jehož esej Destrukce myšlenívyšel i v českém překladu; autor se v němzamýšlí nad intolerancí a infantilismem, jevypříznačnými pro současnou dobu podobně,jako je pro ni příznačný průmysl volnéhočasu nebo kulturní hédonismus. Sarka se rozhodlpodpořit ve volebním klání i psychiatrpsychoanalytikJacques-Alain Miller, pokračovatellegendárního freudiána JacqueseLacana. Miller se nijak netajil tím, že nepovažujeSégolène Royalovou za schopnou státv čele Francie, zatímco politolog Pierre-AndréTaguiff prohlásil v Le Nouvel Observateur: Chiracbyl demagog, rád naznačoval: Podívejtese, jak jsem sympa, důvěřujte mi a volte mne!Royalová na to ale jde opačně: Podívejte, jakvám věřím, musíte volit mne! V této souvislostihovoří Taguiff o ségosphère.Historik a odborník na kolonialismusBenjamin Stora považuje Sarkozyho-prezi-denta dokonce za berlusconisation, za enfantchéri liberalismu, za enfant terrible Evropy.Je přesvědčen, že Sarka volí hlavně ti, kteříse bojí děcek ze sídlišť. Také antropologa historik Emmanuel Todd, vnuk spisovatelePaula Nizana, tvrdí, že Sarko i Ségo jsouvyprázdněná dvojka. Nelíbí se mu Sarkozyhohorlivý proamerický postoj. Domníváse, že Amerika čeká, až Chirac zmizí z politiky,aby mohla zaútočit na Írán. Zároveňv únorovém čísle Télérama ostře kritizujesystém předvolebních průzkumů, kterývoličům vnutil le binôme, dvojčlenku Sarkozy–Royalová.Slavný filmový tvůrce Claude Lanzmannzačátkem května v rozhovoru pro Le Pointuvedl, že Sarkozyho nepovažuje za diktátora,jak se mu často vyčítá. Naopak. Setkaljsem se s vyrovnaným, pozorně naslouchajícímmužem, tvrdí Lanzmann a dodává:Hovořili jsme spolu o Littellovi a jeho Bienveillantes(Laskavých), které právě četl. Naotázku Le Point, koho bude volit, Lanzmannale odpověděl: jsem muž na levici. Podobněi filozof-spisovatel Bernard-Henri Lévi,autor knihy Sartrovo století, vydané rovněžčesky, je jediným z tzv. Nových filozofů, mezisvými amis Finkielkrautem a Glucksmannem,který hájí Ségolène Royalovou: ženu,jež se nepodobá obrazu, který o sobě šíří.Lévi prošel Ameriku, Afghánistán i Bosnua ani na Saint-Germain-des-Prés neměnísvé postoje – jsem na levici proti všemtotalitním režimům, sděluje v rozhovorupro únorové číslo Le Nouvel Observateura pokračuje: Chci, aby Francie upevnilasvoje postavení v Evropě, aby prohloubilala laïcité, nenáboženskost, aby se důsledněodvrátila od všech forem radikálního islamismu.Lévi vyčítá Sarkozymu, že ve funkciministra vnitra se, když se mu to hodilo,choval v rozporu s laickostí. Zároveň je přesvědčen,že Léon Blum chápal lépe pojemlidská práva než Adam Smith. Ve svém rozhovoruLévi rovněž zdůrazňuje, že intelektuáltady není od toho, aby podporovalpolitické kampaně, ale aby politiky zneklidňoval,aby se ptal, aby kladl otázky…Krátce po vítězné volbě odjel Sarkozyna jachtu k milionáři Vincentu Bollorému,a došlo tak k prvnímu zklamání; Jean-Christophe Gallien napsal v Le Mondu z <strong>11</strong>.května, že vítězství Nicolase Sarkozyho jeproduktem marketingu sophistiqué. Stejnětak i Alain Finkielkraut v témže čísle LeMondu krátce a hořce poznamenal, aby seSarkozy rozpomněl, že byl zvolen prezidentemFrancouzské republiky – bylo by tedydobré, kdyby se Monsieur president rychlevrátil z plovoucího paláce zpět na pevninu…tvar <strong>11</strong>/07/13