Šumava
18.09.2018 • Views
Share Embed Flag

Šumava

ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
PruchovaSimona

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

START NOW

10<br />

35 Kč<br />

zima 2005<br />

ŠUMAVA<br />

ČTVRTLETNÍK SPRÁVY NP A CHKO ŠUMAVA<br />

• PŘÍRODA • ZAJÍMAVOSTI • HISTORIE<br />

Staleté lesnické pravdy<br />

přestávají platit<br />

Lišejníky a mechorosty na sutích<br />

Plakát pro malé čtenáře

Editorial<br />

Vážení čtenáři,<br />

s koncem roku se většinou ohlížíme za uplynulým obdobím a snažíme se zhodnotit, co se nám podařilo,<br />

čeho jsme dosáhli a s čím tak úplně spokojeni nejsme.<br />

S jarním číslem časopisu <strong>Šumava</strong> jsme se pokusili o jeho nový „vzhled“ jak grafický, tak i částečně<br />

obsahový. Naším cílem bylo a je pomoci odpovídat na otázky kolem ochrany přírody nejen našeho<br />

národního parku,ale i na otázky okolo přírodních procesů,které probíhají v přírodě okolo nás a my<br />

o nich máme stále málo informací a často i zkreslených. Zda se nám to daří musíte posoudit sami.<br />

I v tomto zimním čísle se dotkneme tématu divočina,které bylo nosnou nití letošního roku.Zamyslíme<br />

se nad naším vztahem k domovu, poznáme skromný život, kterým žijí mechy a lišejníky na<br />

kamenných mořích a sutích. Nahlédneme k sousedům do německého Národního parku Harz, který<br />

velmi připomíná naši známou Šumavu.<br />

Příští rok bychom se chtěli více věnovat tématu v poslední době dosti konfliktnímu v řadě sfér jak<br />

vědeckých, tak i laických a tím je bezzásahovost v národním parku. Každá strana hlásá jen ten svůj<br />

názor, tu svoji pravdu, která je ta nejpravdovatější a nechce připustit jiný názor. Stejně tak, jako v přírodě<br />

není nic jednoznačné, správných názorů na věc může být více. Na nás je jen si to připustit, počítat<br />

s tím a naučit se tolerovat rozdílnost názorů. Pokusíme se přinést nové informace o tomto základním<br />

parametru, který je součástí managementu každého národního parku.Autory příspěvků, kteří by<br />

chtěli na našich stránkách sdělit své názory a postřehy, žádáme o stručné a populárně zpracované příspěvky.<br />

O jejich přijetí k otištění rozhoduje redakční rada časopisu.<br />

Před námi jsou Vánoce jako svátky pohody a štěstí. Chtěl bych prostřednictvím našeho časopisu<br />

Vám všem popřát šťastné a veselé prožití nastávajících svátků a do nového roku mnoho úspěchů jak<br />

v osobním životě, tak i v pracovním, společenském i dalších „životech“, které tady na té naší uspěchané<br />

zemi žijeme.<br />

Šťastné a veselé…<br />

Ing. Jiří Kadoch<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

jiri.kadoch@npsumava.cz<br />

Jiří Kadoch<br />

PF<br />

2006

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

8<br />

5<br />

30<br />

4 Divoãina oãima osobnosti<br />

Rozhovor se světovým horolezcem Reinholdem Messnerem.<br />

5 Archa dosáhla cíle<br />

Zamyšlení nad pojmem „domovina“ a nad jeho vztahem k „trvale udržitelnému<br />

rozvoji“.<br />

8 Staleté lesnické pravdy pfiestávají platit<br />

Otázky kolem Šumavy v rozhovoru s profesorem Amsterodamské univerzity.<br />

12 Onen svût<br />

Dva izolované lesíky jako jediné ostrovy uprostřed rozlehlých pozemků.<br />

14 Li‰ejníky a mechorosty na sutích<br />

Balvanité svahy jsou nehostinným domovem řady lišejníků a mechorostů.<br />

16 Pûvci, zahrady a zima<br />

Odlet mnoha druhů pěvců neznamená konec ptačího života měst a vesnic.<br />

18 Jak to bylo se zalednûním v okolí jezera Laka<br />

Nové skutečnosti o našem nejmenším ledovcovém jezeru.<br />

20 V národním parku uprostfied Nûmecka (a pfiesto blízko<br />

·umavû)<br />

V pohoří Harz si člověk připadá jako v šumavských smrčinách.<br />

22 Extenzifikace zemûdûlství pfiiná‰í i úskalí<br />

Příčíny snížené plodnosti u masného skotu na šumavské GW Farmě Ktiš.<br />

23 Seismická observatofi Ka‰perské Hory<br />

Šumavská stanice registrovala zemětřesení v Pákistánu.<br />

25 Programy pro vefiejnost 2005<br />

Novinky, které rok 2005 přinesl návštěvníkům Šumavy.<br />

26 Opravy drobn˘ch kamenn˘ch památek v NP ·umava<br />

Na závěr tři památky, které si zaslouží zvláštního zřetele.<br />

27 Z Národního parku Bavorsk˘ les<br />

Rangeři obou národních parků Bavorský les a <strong>Šumava</strong> společně. Konec<br />

putování skleněné archy po světě.<br />

28 Román Adalberta Stiftera Vítek<br />

Román Vítek neztratil svou hodnotu ani nyní a je možno říci, že jeho<br />

poselství je stále aktuální.<br />

30 Zdíkov<br />

Šumavská obec s okolní roztroušenou zástavbou.<br />

32 Aktuality<br />

·UMAVA Vydává Správa Národního parku a Chránûné krajinné oblasti ·umava, 1. máje 260, 385 01 Vimperk, http://www.npsumava.cz • Redaktor: Jifií Kadoch •<br />

Redakãní rada: Radovan Holub, Pavel Huben˘, Jan Kozel, Jifií Mánek, Michal Valenta, Dana Z˘valová, Jan Podle‰ák (jazyková úprava) • Sekretariát: Pavla Barto‰ová<br />

• Adresa redakce: 1. máje 260, 385 01 Vimperk, tel./zázn./fax: 388 450 260, fax: 388 413 019, e-mail: sumava@npsumava.cz • Tiskne: PB tisk,<br />

Pfiíbram • Grafické zpracování: ARTEDIT, grafické studio, Sokolovská 114, 186 00 Praha 8 • Foto na titulní stranû: archiv Správy • Distribuce: Transpress Praha,<br />

Mediaprint Kapa, Mapcentrum âB a dal‰í distributofii • Pfiedplatné a inzerci vyfiizuje redakce. Podávání novinov˘ch zásilek povoleno âeskou po‰tou, s. p., fieditelstvím<br />

od‰tûpného závodu JiÏní âechy v âesk˘ch Budûjovicích, j.zn.: P-2986/96 ze dne 6. ãervna 1996. Vychází ãtyfiikrát roãnû, cena 1 v˘tisku 35 Kã, celoroãní pfiedplatné<br />

116 Kã, speciální celoroãní pfiedplatné pro ‰koly a ‰kolská zafiízení ãiní 100 Kã. Datum vydání: 15. 12. 2005 • Uzávûrka ãísla: 15. 11. 2005. Registraãní ãíslo<br />

MK âR E 7518.<br />

3

Téma<br />

Divoãina oãima osobnosti<br />

Text: pfieloÏil a zpracoval MICHAL VALENTA<br />

Pojem „divoãina“ je dnes pro mnoho z nás spojen spí‰e neÏ s pfiírodou<br />

s nûãím materiálnûj‰ím – napfi. zvûfiinou „na divoko“...<br />

A pfiesto, v ãe‰tinû stále ponûkud zavádûjícím zpÛsobem znûjící<br />

slovo má v jin˘ch jazycích jiÏ svÛj v˘znam spojen˘ s divokou,<br />

neovlivÀovanou pfiírodou, napfi. „Wildnis“ v nûmãinû ãi „wilderness“<br />

v angliãtinû.<br />

Jezerní slaÈ. Jizvy po vytûÏené ra‰elinû pfiíroda znovu zahladí. Foto: Jifií Kadoch<br />

V Americe dokonce existuje, hlavně ve<br />

spojitosti s národními parky, i vlastní „filozofie<br />

divočiny“, osvětlující lidem pojem<br />

„divočiny“, který mohou na vlastní oči či<br />

smysly zažít v přírodě, dnes zejména v národních<br />

parcích. A že národní parky se<br />

svou hlavní ideou „nechat přírodu být přírodou“<br />

jsou nejen ve Spojených státech<br />

stále více vyhledávány, na tom má svůj<br />

podíl nejen touha člověka po pravé „divoké“<br />

přírodě jako protipólu neustálého stresu,<br />

rozvoje, urbanizace, industrializace<br />

a jiných akcí, ale i akceptace „divočiny“<br />

jako výsledku dlouhodobě pozitivně prezentované<br />

„filozofie divočiny“.<br />

Evropa je na tom v tomto smyslu podstatně<br />

hůře. „Divočina“ je tu spíše synonymem<br />

pro nepořádek, chaos, zanedbání<br />

péče apod. V dlouhodobě kultivované<br />

krajině Evropy, zejména střední, je „divočina“<br />

něčím na jedné straně nepatřičným,<br />

na druhé pak je, pokud se někde objeví,<br />

ať již cíleně (např. právě v národních parcích<br />

či přírodních rezervacích), nebo<br />

spontánně jako následek např. přírodních<br />

událostí, vesměs nemilosrdně „rekultivována“.<br />

I proto je dnes pro většinu lidí<br />

z vyspělých zemí „divočina“ už téměř<br />

neznámou či zapomenutou zkušeností.<br />

Často se jí bojíme nebo se nám jen prostě<br />

nelíbí.<br />

Přesto je však divoká příroda kolébkou<br />

člověka, z níž kdysi vzešel, jen si k ní<br />

nedokáže najít svůj již ztracený vztah.Ve<br />

světě ji však dnes vyhledává stále více lidí<br />

a neváhají za ní cestovat i velmi daleko.<br />

Snad každý dnes zná jméno Reinhold<br />

Messner.Jedna z největších postav světového<br />

horolezectví je osobou známou<br />

i mezi lidmi, jimž hory či tento sport<br />

mnoho neříká.Obrovské zkušenosti z hor<br />

i přírody vůbec tomuto známému člověku<br />

umožnily i jiný pohled na hodnoty<br />

„divočiny“,jež většině z nás dnes již téměř<br />

nic pozitivního neříkají. Málokdo asi ví,<br />

že R. Messner právě díky svým zkušenostem<br />

je i obhájcem „divočiny“ a v podstatě<br />

tedy i národních parků jako téměř<br />

jediných oblastí dnešního světa, kde<br />

„divočina“ má (nebo alespoň má mít)<br />

garantován prostor k svému „přežití“.<br />

Snad není na škodu uvést některé jeho<br />

výroky z interview poskytnutého v r.<br />

1999 časopisu „Nationalpark“ na téma<br />

„Ztráta divočiny“. Přestože se jeho výroky<br />

vztahují k Alpám, a tedy vysokým<br />

horám, pozorný čtenář si jistě najde nadčasové<br />

paralely k přírodě vůbec a snad<br />

i k přírodě Šumavy, dnes národního<br />

parku. Pojem vysoké hory či horolezectví<br />

si stačí jen nahradit pojmy podobnými,<br />

jako jsou např. hory či příroda vůbec.<br />

(Ostatně, že by R. Messner někdy navštívil<br />

Šumavu, sice známo není, zcela<br />

neznámá mu ale nebude, neboť podle záznamů<br />

ve vrcholové knize na „Malém<br />

Roklanu“ z 1. 10. 1994, resp. 9. 7. 1995,<br />

absolvoval přechod Bavorského lesa mezi<br />

Kaitersbergem a Třístoličníkem.)<br />

Messner a divoãina<br />

Na otázku, zda má divočina ještě<br />

v Alpách neustále zpřístupňovaných<br />

v honbě za zisky z turismu vůbec<br />

budoucnost, odpovídá:<br />

„Hory by byly zachráněny, pokud by<br />

se podařilo zastavit jejich další zpřístupňování...<br />

Pokud je někde objevena nika,<br />

z níž by bylo možno vytlouci z přírody<br />

kapitál, pak je obsazována.V Americe je<br />

to jiné.Tam je kultivována pravá filozofie<br />

divočiny. Divočina má cenu pouze jako<br />

nedotčená divočina. Pokud se ale z divočiny<br />

stane prostor ,jakoby‘ nebezpečný,<br />

mění se a tím mizí...“<br />

O vztahu zpřístupnění hor a ztráty<br />

divočiny dále říká:<br />

„...spolu s divočinou horského světa<br />

likvidujeme i možnost získání zkušeností<br />

z ní... Jen v nezpřístupněných, divočině<br />

ponechaných horách se s námi děje cosi<br />

podstatného.Velkolepý vztah mezi člověkem<br />

a přírodou se může dostavit jen<br />

tehdy,jsme-li vystaveni jejímu nebezpečí.<br />

Pokud jsou ale všude značené cesty, místa<br />

pro přistání vrtulníku, všude čeká teplá<br />

polévka a zvoní mobilní telefon, pak je<br />

důsledkem jen jednotvárná nuda.Nic velkého<br />

se mezi člověkem a horami už neodehrává...“<br />

Cestu, jak dále, vidí v radikálním<br />

řešení. Vše, co má utišit hlad po<br />

adrenalinu v krvi, by mělo být zřizováno<br />

v městských parcích či opuštěných areálech,<br />

ne však v divokých horách.<br />

4

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Co soudíte o snahách zajistit pro<br />

každého bezpečnost i ve vysokých<br />

horách?<br />

Horolezectví znamená ponoření se do<br />

přírody s její velikostí a všemi jejími riziky!<br />

Ta se horám nesmí brát, neboť ona<br />

jsou předpokladem přiměřeného, skromného<br />

zacházení s přírodou. Každý ať jde<br />

tak daleko, jak to dovoluje jeho strach<br />

i respekt. Pomocné prostředky a jiné<br />

struktury navozují zdánlivou bezpečnost<br />

a ničí tak respekt před divočinou. Slouží<br />

jen ješitnosti, ne získání zkušenosti.<br />

Je představitelné spolužití mezi<br />

kulturní krajinou a divočinou?<br />

Kulturní krajina není absolutně nic<br />

negativního. Bylo by naivní věřit, že<br />

v Alpách by bylo možno žít bez zemědělství<br />

a průmyslu... Pokud ale hovoříme<br />

o budoucnosti hor či ještě nezpřístupněných<br />

údolí, platí opět: divočina má cenu<br />

jen jako divočina.Dovolte příklad ze sféry<br />

umění. Umění Picassa patří celému lidstvu.<br />

Dovedete si představit, že by někdo<br />

přišel na myšlenku přemalovat obraz<br />

Mistra, aby jej „vylepšil“? Už by to nebyl<br />

Picasso! S horami je to totéž. Do divočiny<br />

je neustále zasahováno, přitom náleží<br />

všem šesti miliardám lidí Země...<br />

Proč se přístup ke zbytkům divočiny<br />

nezakáže?<br />

Zákazy jsou špatnou cestou. Jde o to<br />

jak.Je mi často předhazováno,že mé volání<br />

po divočině je elitářství, tzn. já mohu,<br />

ale ostatním to chci zakazovat.To není<br />

pravda. Nechci nikomu divočinu upírat.<br />

Ale každý nechť proniká do hor tak daleko,<br />

kam až mu to umožní jeho dané<br />

schopnosti. K horolezectví patří minimalismus<br />

a zodpovědnost za sebe samého.<br />

Mohli by vlci či medvědi navracející<br />

se do hor mít pro ideu divočiny<br />

význam?<br />

Medvědi a jiné velké šelmy dávají divočině<br />

zcela zvláštní dimenzi...Je to zajímavá<br />

myšlenka, ale myslím si, že z důvodu<br />

negativního přístupu zemědělců v horách<br />

k těmto druhům vůbec není dlouhodobě<br />

realizovatelná.Již jsme se v našich hlavách<br />

divočině příliš odcizili.<br />

Jakou budoucnost má cestovní<br />

ruch?<br />

Postavit někde v Alpách hotel už dnes<br />

nemá smysl. Horské obce musí být utvářeny<br />

jako komplex s vizí trvalé udržitelnosti.<br />

Toto umění znamená objevovat<br />

niky v turismu, chránit divočinu, aby<br />

dokázala přežít. Proto především mladí<br />

manažeři v oblasti turismu musí být komplexně<br />

vzděláváni, aby uměli pochopit,<br />

kde ekonomicky i ekologicky je smysluplná<br />

budoucnost Alp. Alpský turismus<br />

bezhlavě zpřístupňující a měnící se natrvalo<br />

nevyplatí. Neměl se nikdy v takovéto<br />

podobě prosadit.<br />

Jaká filozofie je v pozadí vašeho<br />

angažování se pro divočinu?<br />

Člověk se stal člověkem teprve svým<br />

bojem o přežití v divoké přírodě. Instinktivní<br />

tlak, spojený s tím, že musel přežívat<br />

v obrovské, rizika skrývající přírodě, byl<br />

rozhodující hnací silou pro vývoj člověka<br />

Cesta k divoké pfiirodû neb˘vá takhle<br />

rovná. Foto: Michal Valenta<br />

jako inteligentní a sociální bytosti. Bylo by<br />

pro nás dobrou radou,kdybychom si uchovali<br />

zbytky této divočiny.Uchovali bychom<br />

si tím potenciál, který nás teprve učinil<br />

lidmi a z hor činí více než jen skály a led.<br />

Zpracováno na základě článku „Verlust<br />

der Wildnis“, autor Matinus Martin<br />

(Nationalpark č. 3/99).<br />

Ing. Michal Valenta<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

michal.valenta@npsumava.cz<br />

Archa dosáhla cíle<br />

Text: HUBERT WEINZIERL<br />

Pfied tfiemi roky se právû v Muzeu skla ve Frauenau zrodil nápad<br />

vyrobit ze skla loì a vyslat ji na cestu na‰ím lesnat˘m pohofiím.<br />

Archa pak kotvila na mnoha místech v âechách i v Bavorsku<br />

a spojovala nejrÛznûj‰í lidi.<br />

Na své plavbě mořem lesů zažila také<br />

nebývalé změny, kterými prochází lesnictví.<br />

Les, který žije neustálými proměnami<br />

a který zvláště ve vysokých polohách<br />

není mrtvým lesem, jak se domnívá<br />

hrstka pesimistů zahleděných do minulosti,<br />

nýbrž rodí jednu mladou zelenající<br />

se generaci za druhou.<br />

A nyní se Archa vrátila zpátky domů.<br />

To mne vede k zamyšlení nad pojmem<br />

„domovina“ (něm. „Heimat“, čes. též<br />

„vlast“, „domov“) a nad jeho vztahem<br />

k pojmu „trvale udržitelný rozvoj“.<br />

Německá slova „Heimat“ a „Schöpfung“<br />

(„stvoření“, „tvorstvo“) jsou krásnými<br />

a jedinečnými – protože nepřeložitelnými<br />

– pojmy, které jsou však ohroženy<br />

inflačním zneužíváním.Tváří v tvář celosvětovému<br />

vyrovnávání rozdílů mezi<br />

identitami a regionálními charaktery by<br />

Poãátek Archy na Dobré vodû. Foto: Josef<br />

·temberk<br />

5

Téma<br />

omezené rychlosti,žalobního práva nebo<br />

ekologické daně.Mluví o zodpovědnosti<br />

za veškeré tvorstvo a prosazují atomovou<br />

energii a genové technologie.<br />

S nadšením mluví o rodinných zemědělských<br />

statcích a přitom podporují<br />

agrární velkovýrobny a velkochovy.<br />

A když si stěžují na úpadek hodnot,mají<br />

na mysli pád burzovních kurzů.<br />

Kulturní krajina v popfiedí se snoubí s pohofiím Trojmezenské hornatiny.<br />

Foto: Jifií Kadoch<br />

se ti, kdož to se svou domovinou myslí<br />

upřímně, měli snažit o rozvoj tohoto<br />

dynamického pojmu. Neboť nebezpečí,<br />

že zůstaneme „bez domova“,nám nikdy<br />

nehrozilo více než v dnešním globalizovaném<br />

světě. S rostoucím osaměním<br />

uprostřed velkých struktur roste i potřeba<br />

domova a životního prostoru, ve kterém<br />

bychom se dokázali orientovat.<br />

Spoleãn˘ domov<br />

Mít rád svůj „malý“ svět a zároveň se<br />

orientovat ve světě velkém – to je výzva<br />

nového myšlení. S vědomím, že svět je<br />

jedna velká rodina, bychom měli chránit<br />

přírodu před vlastními dveřmi a zároveň<br />

chápat Zemi jako společný domov, jako<br />

živý organismus, ze kterého nemůžeme<br />

jednoduše odejít. Pojem „domovina“ je<br />

tedy v pohybu. Globalizace a migrace<br />

způsobily, že toto slovo získalo zcela<br />

novou dimenzi a že se již mluví o různých<br />

„domovinách“. Domov jako stabilní<br />

vnitřní a vnější svět našich starých<br />

představ a snů už v této podobě neexistuje.<br />

Přiznávám se, že jako ochránce přírody<br />

a kulturních památek zastávám<br />

konzervativní představu o domovině,<br />

která zdůrazňuje regionální charakter<br />

domova zasazeného do velkého světa<br />

naší domovské planety Země.<br />

Měřítkem tohoto malého,regionálního<br />

domova je pro nás ochránce přírody<br />

to,jak zacházíme se zemí,která nám byla<br />

svěřena, s krajinou, která je bezpochyby<br />

základem naší kultury. Rodný kraj je víc<br />

než jen centrem regionálního rozvoje<br />

nebo průmyslovou lokalitou. Proto<br />

nechceme svůj rodný kraj přenechat<br />

těm, kteří mu usekávají kořeny, právě<br />

protože neporušená příroda bude<br />

v budoucnu patřit k nejžádanějším faktorům<br />

rozvoje lokalit. Zajištění sociální<br />

spravedlnosti pro všechny generace není<br />

jen finanční operací, neboť i neporušená<br />

příroda je koneckonců součástí budoucí<br />

penze. Co bude příštím generacím<br />

platný větší blahobyt,když budou obklopeny<br />

zničeným životním prostředím?<br />

Diskuse o domově je diskusí o hodnotách,<br />

které jsme po dvě generace<br />

nahradili hospodářským růstem a hmotným<br />

blahobytem. Tuto společenskopolitickou<br />

trhlinu by mohlo zacelit jakési<br />

nové hnutí pro zájmy domova – volné<br />

sdružení lidí, kteří by slovo „domov“<br />

vážili jeho obsahem a odmítali by pouhé<br />

vlastenčení, vědomi si toho, že domovina<br />

není geografickým jevem, nýbrž že je<br />

duševním, ne-li dokonce náboženským<br />

procesem, procesem nekonečným. To<br />

vyžaduje kritický postoj vůči všem farizejům<br />

a žvástalům, kteří tak rádi mluví<br />

o naší rodné hroudě!<br />

Tlachají o rozvoji regionu a v hlavě<br />

mají jen dálnice, letiště a přehrady.Tlachají<br />

o identitě a přitom ani v nejmenším<br />

nezabrání ničení památek.Tlachají<br />

o udržitelném rozvoji, ale podporují<br />

oteplování klimatu a blokují prosazení<br />

Trvale udrÏiteln˘ rozvoj<br />

Zdá se, že je na čase, abychom<br />

s domovinou začali nakládat poctivěji<br />

a abychom rozšířili významové spektrum<br />

tohoto pojmu. Podle mne podepírají<br />

pojem „domovina“ tři sloupy: příroda,<br />

kultura a udržitelný rozvoj. Ani<br />

pojem „trvale udržitelný rozvoj“ však<br />

nezůstal neposkrvněn trvalým zneužíváním.<br />

Ne nadarmo šířili někteří účastníci<br />

summitu v Riu v roce 1992 na okraji<br />

jednání v kongresových sálech sarkastický<br />

názor, že vyspělým zemím jde daleko<br />

více o „sustainable business“ než<br />

o společnou budoucnost obyvatel naší<br />

planety.<br />

Dějiny vznešené ideje trvalého rozvoje<br />

ve skutečnosti sahají až ke konkrétním<br />

úvahám vlastníků pozemků, kteří před<br />

dvěma sty lety chtěli prostřednictvím<br />

obhospodařování lesů zajistit zásobování<br />

dolů a skláren, tedy dlouhodobě zabezpečit<br />

průmyslové podniky a výnosy<br />

v „době předropné“.Tato forma udržitelnosti<br />

má ovšem ještě sestru, totiž takzvanou<br />

nauku o čistém výnosu půdy,která<br />

přeměnila smíšené lesy na monokultury,<br />

a urychlila tak rozpad stabilních a zdravých<br />

lesů, ale i odosobnění lesnictví.<br />

Klidn˘ a romantick˘ tok Studené Vltavy<br />

pod Zátoní. Foto: Jifií Kadoch<br />

6

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

VyuÏívání krajiny v souladu s ochranou pfiírody je základem trvale udrÏitelného rozvoje.<br />

Foto: Jifií Kadoch<br />

Stejně jako tenkrát,když se s pojmem<br />

čistého výnosu půdy zrodila i představa<br />

trvale udržitelného rozvoje, hrozí nám<br />

i dnes, že zopakujeme starý omyl, když<br />

politika,státní správa a svazy,když výrobci<br />

automobilů, zemědělští velkofarmáři<br />

a zástupci chemického průmyslu zacházejí<br />

s tímto pojmem nadále inflačně<br />

a lehkomyslně jako onen německý<br />

ministr dopravy, který nedávno vyzýval<br />

k trvale udržitelné výstavbě silnic.<br />

I o dlouhodobě udržitelném zadlužování<br />

státu už byla řeč. Udržitelný rozvoj<br />

však, stejně jako pojem domova, není<br />

technickým, nýbrž etickým principem<br />

a bez lidského prvku se obejde stejně tak<br />

málo jako bez magického skloubení<br />

ekologie, ekonomie a sociální spravedlnosti.<br />

bodu, když nulová řešení a nečinnost<br />

jsou často tím největším pokrokem.<br />

Ohled na dlouhodobou udržitelnost<br />

nakonec ústí v lehkost životního stylu,<br />

který je dynamický i radostný a který je<br />

vítězstvím štěstí nad tíží všeho materiálního.Ve<br />

způsobu života, který si stejnou<br />

měrou váží chleba jako stravy pro tělo<br />

i krás Země jako stravy duševní.<br />

Prvek štěstí pak odkazuje k člověku –<br />

k oné zapomenuté species, která ke<br />

svému životu potřebuje duševní rezervace<br />

stejně tak, jako zvířata a rostliny<br />

potřebují rezervace přírodní.Neboť štěstí<br />

je základem bratrského soužití člověka<br />

a přírody.Ochrana přírody tudíž začíná<br />

u šťastných lidí. Učiňme nejdříve lidi<br />

šťastnými, protože „šťastní lidé méně<br />

zničí“. Štěstí touží po harmonii a vzbuzuje<br />

vůli zachovávat a chránit.<br />

Tento způsob ochrany přírody nevyžaduje<br />

ani askezi a odříkání, ani povinnost<br />

zodpovídat se svým vnukům, nýbrž<br />

žije v přítomnosti. Chci pro sebe a pro<br />

ostatní žijící lidi a tvory zachovat kouzlo<br />

života a divočiny a radost z přírody.<br />

Tak zůstane kousek domova zachován<br />

i pro naše potomky.<br />

Nové hnutí za lepší domov by proto<br />

mělo projít obrozením, zažít svou mystickou<br />

a zároveň radostnou renesanci.<br />

Měli bychom znovu najít onu spirituální<br />

sílu, která byla mystickým pramenem<br />

ochrany kulturního dědictví. Měli<br />

bychom středem zájmu učinit nový<br />

obraz člověka a tváří v tvář globalizovanému<br />

egoismu a brutálnímu neodarwinismu<br />

dnešní doby znovu objevit odvahu<br />

k emocím,odvahu odlišit se a být sám<br />

sebou.<br />

Moje vize domoviny předpokládá<br />

solidární společenství lidí s podobnými<br />

názory a solidaritu lidí s ostatními tvory.<br />

Hodnověrnost nezískáme vznešenými<br />

řečmi o povinnosti a zodpovědnosti<br />

nebo kázáním o odříkání, nýbrž vnímavostí<br />

vůči sobě navzájem a vůči všemu<br />

živému.<br />

Hubert Weinzierl<br />

prezident DNR Deutscher<br />

Naturschutzring<br />

hubert.weinzierl@dnr.de<br />

Kam jsme dospûli?<br />

Zmíněný lidský prvek má co do činění<br />

s iracionalitou, s kulturou, domovinou,<br />

hodnotami a se štěstím. Nárůst blahobytu<br />

nikoho neučiní trvale šťastným.<br />

Být dlouhodobě šťastný je něco jiného<br />

než být dlouhodobě bohatý. Dobře žít<br />

znamená něco jiného než hodně mít,<br />

a mít víc času nebo zdraví je něco jiného<br />

než vlastnit hodně peněz. Dospěli<br />

jsme se do bodu,kdy musíme změnit své<br />

myšlení, kdy se musíme rozhodnout, co<br />

ještě vůbec můžeme dopustit. Dospěli<br />

jsme do bodu, kdy už nemůžeme jen<br />

vzývat moc techniky, nýbrž musíme<br />

v sobě najít zbytky slušnosti a začít brát<br />

ohled na budoucnost. Dospěli jsme do<br />

Malebná ‰umavská krajina je domovem nejen lidí, ale v‰ech dal‰ích rozmanit˘ch<br />

druhÛ. Foto: Jifií Kadoch<br />

7

Téma<br />

Staleté lesnické pravdy<br />

pfiestávají platit<br />

Rozhovor s profesorem Josefem Fantou: RADOVAN HOLUB<br />

Josef Fanta vystudoval Lesnickou fakultu âVUT v Praze, obor ekologie<br />

lesa, a postgraduálnû obor tvorba a ochrana krajiny. V letech<br />

1954–1964 pracoval ve V˘zkumném ústavu lesního hospodáfiství,<br />

pozdûji v Krkono‰ském národním parku. Od roku 1978 pÛsobil jako<br />

vûdeck˘ pracovník v oboru ekologie krajiny na univerzitû v Amsterodamu,<br />

v Asociaci Naturmonumenten a ve V˘zkumném ústavu pro<br />

les a krajinu v Amsterodamu. Roku 1987 se stal profesorem univerzity<br />

v Amsterodamu. Od roku 1996 pÛsobí v oboru ekologie lesa<br />

a nauky o lesním stanovi‰ti na univerzitû ve Wageningenu. Úãastnil<br />

se mnoha mezinárodních v˘zkumn˘ch projektÛ. Je autorem celé fiady<br />

vûdeck˘ch prací v oboru ekologie krajiny, ekologie lesa a jeho sukcese.<br />

Je se sv˘mi studenty pravideln˘m náv‰tûvníkem ·umavy.<br />

Jak vnímáte z pohledu českého lesníka<br />

a pedagoga působícího v Holandsku<br />

dlouholetý a stále nevyřešený spor<br />

o Šumavu, tedy zda zasahovat nebo<br />

nezasahovat proti kůrovci, zda snížit<br />

kategorii parku z II. kategorie IUCN<br />

na kategorii V. apod.?<br />

Jsem zvyklý na demokratické jednání<br />

a racionální rozhodování. Z této pozice<br />

jsou pro mě nekonečné debaty kolem<br />

Šumavy dost nepochopitelné. Detaily se<br />

zobecňují ad absurdum,výsledky výzkumů<br />

se neberou v úvahu, kritiky nemají konce.<br />

V konfrontační atmosféře se daří polopravdám,<br />

nerozlišuje se mezi emocemi<br />

a zdravým rozumem. Co zcela chybí, je<br />

konsenzus a spolupráce. Kůrovec není jen<br />

na Šumavě. Je i v Bavorském lese, v Harzu,<br />

ve Švýcarsku a jinde.Všude se dovedli – po<br />

věcné diskusi – o věci dohodnout, a to<br />

vždy ve prospěch národního parku. Není<br />

v tom něco specificky českého, že to na<br />

KÛrovec v fiídk˘ch porostech Îidovského lesa nemá ‰anci se roz‰ífiit. Foto: Jifií Kadoch<br />

Profesor Josef Fanta.<br />

Šumavě nejde? <strong>Šumava</strong> je český národní<br />

park, který má možnost být zařazen do<br />

kategorie II. IUCN. Myslím, že stojí za to<br />

udělat všechno pro to, aby se tato možnost<br />

nepromarnila. Bude to stát čas, mnoho<br />

úsilí, v některých případech bude třeba<br />

přehodnotit dosavadní stanoviska. Ale jde<br />

o to, tuto šanci využít.<br />

Na semináři v pražském Senátu<br />

jste se zmínil o tom, že čeští lesníci<br />

jsou výborní technici, ale ne tak dobří<br />

ekologové. Proč je tomu tak? A neplatí<br />

něco podobného o ekolozích, ale<br />

v opačném gardu?<br />

V 50. letech minulého století mělo tehdejší<br />

Československo pravděpodobně nejlepší<br />

lesnicko-ekologickou školu v Evropě.<br />

Totalitní režim ji zlikvidoval. Současné<br />

pěstování lesů v ČR je především technická<br />

disciplína. Ze srovnání české a zahraniční<br />

literatury je vidět, že ekologickému<br />

výzkumu lesa se v ČR nějak nedaří. Je na<br />

nižší úrovni než ve vyspělých evropských<br />

zemích. Zřejmě se mu nedostává takové<br />

pozornosti jako jiným lesnickým disciplínám.<br />

Pokud jde o ten opačný gard – rozlišujme:<br />

ekolog je výzkumník-specialista,<br />

který hledá nové vědecké informace. Lesník<br />

hospodaří. Při hospodaření by měl ve<br />

svém přístupu integrovat všechny dostupné<br />

informace a hlediska, tedy jak technická,<br />

tak i ekologická a jiná. Mnohdy se tak<br />

neděje. Myslím, že je to důsledek striktně<br />

8

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

disciplinárního přístupu ke vzdělání a výuce<br />

v ČR.Na mezinárodních studentských<br />

olympiádách dosahují čeští studenti dobrých<br />

výsledků v disciplinárních znalostech,<br />

ale jsou slabí v problémových řešeních.<br />

V západních zemích se kromě<br />

disciplinárního přístupu ve výuce rozvíjí<br />

i problémový přístup.V jeho rámci je více<br />

prostoru pro integraci různých disciplinárních<br />

hledisek – tak jak to vyžaduje problém,<br />

který se má řešit. A v diskusi je pak<br />

i více prostoru pro vzájemný respekt a věcnou<br />

argumentaci.<br />

Jak na vás působí schnoucí lesy<br />

v oblasti Březníku? Také se jich děsíte?<br />

A kolik toho na Šumavě ještě<br />

uschne, pokud se nebude zasahovat,<br />

asanovat kůrovec apod? Skutečně<br />

sežere kůrovec celou Šumavu? A sníží<br />

se v suchém lese zásoba vody?<br />

Suchých lesů v oblasti Březníku se<br />

neděsím. Je totiž omylem se domnívat, že<br />

příroda musí být vždy jen zelená. Příroda<br />

je vznik, růst i zánik. Samozřejmě chápu,<br />

že na Březníku je toho zániku najednou<br />

příliš mnoho.Ale to má své důvody. Kůrovec<br />

je totiž zástupný problém. Prvotní příčinou<br />

vzniklé situace je existence rozsáhlých<br />

smrkových monokultur. Kdysi je<br />

vysázeli předchůdci dnešních lesníků –<br />

v dobré víře, že dělají to nejlepší, co<br />

mohou. Jejich ekologické informace byly<br />

tehdy minimální (ekologická věda vznikla<br />

ve druhé polovině 19. století). Od té doby<br />

bylo ale shromážděno obrovské množství<br />

ekologických informací, mimo jiné<br />

i o lese. Ty vedou v současné době ve<br />

vyspělých evropských zemích k revizi dřívějšího<br />

konceptu lesnictví (s důrazem na<br />

trvalou udržitelnost,víceúčelovost,diverzitu,<br />

ekosystémový management, přírodě<br />

blízké hospodaření, využívání přírodních<br />

procesů atd.).Zdá se,že v ČR zůstává hospodaření<br />

se smrkem – zřejmě pod vlivem<br />

ekonomických a technických úvah – stále<br />

tou nejsvůdnější alternativou (smrk má<br />

v českých lesích více než 50% zastoupení),<br />

i když je to za současných klimatických<br />

podmínek (vzrůstající teploty) provázeno<br />

vysokým rizikem.<br />

Nemám při ruce křišťálovou kouli,<br />

abych z ní mohl vyčíst, co všechno se na<br />

Šumavě ještě stane a co nikoliv. Kromě toho<br />

nejsem ani snílkem, který bájí o divočině,<br />

ani prorokem katastrofických událostí.<br />

Situace na Šumavě je složitá.Vyžaduje<br />

plné soustředění všech, kdo s věcí mají co<br />

činit, vyžaduje smysluplný pracovní koncept,<br />

kvalifikované řízení, opřené o vědecké<br />

poznatky a plnou odpovědnost tamních<br />

lidí. Od zainteresovaných účastníků zvenčí<br />

bych místo nekonečných kritik očekával<br />

porozumění, dobrou vůli a ochotu<br />

pomoci.<br />

K poslední otázce: výzkumy hydrologických<br />

procesů konané na Šumavě<br />

v posledních letech neukazují, že by bylo<br />

třeba se obávat nějakých závažných důsledků<br />

pro hydrologický režim pohoří.Kromě<br />

toho – jde pouze o dočasné stadium ve<br />

vývoji lesa.Výzkum přirozené obnovy lesa<br />

jak na bavorské, tak i na české straně mluví<br />

jasnou řečí: obnova lesa je v chodu.<br />

Myslíte, že se v uměle vysazovaných<br />

porostech ujmou listnaté stromy,<br />

které jsou tam vysazovány s cílem<br />

získání kvalitnějšího smíšeného lesa?<br />

Dobře provedené výsadby mají samozřejmě<br />

šanci se ujmout.A každý lesník ví,<br />

jak se to má udělat. Myslím, že více než<br />

neúspěchu při výsadbě je třeba se obávat<br />

o jejich přežití pod vlivem nadměrně vysokých<br />

stavů zvěře. Správa národního parku<br />

jistě není tak bohatá, aby si mohla dovolit<br />

krmit zvěř drahými sazenicemi listnatých<br />

dřevin. Náklady na jejich ochranu proti<br />

okusu jsou nadměrně vysoké.Navíc – okus<br />

zpožďuje vznik přírodě bližšího druhového<br />

složení lesa. Racionální management<br />

zvěře je tedy nezbytnou podmínkou úspěchu<br />

plánovaných přeměn smrkových<br />

monokultur.<br />

Jaký by byl tedy nejlepší postup<br />

v Národním parku <strong>Šumava</strong>, abychom<br />

se dopracovali druhově a prostorově<br />

rozrůzněného lesa?<br />

Maximální využívání přírodních procesů<br />

v kombinaci se zdrženlivým lesnickým<br />

hospodařením, oboje zaměřené na prolomení<br />

bludného kruhu smrkových monokultur.<br />

Mělo by jít o strukturované přístupy<br />

vycházející z důkladných rozborů<br />

Zánik lesa v oblasti RoklanÛ. Sledujme kroky pfiírody k rovnováze. Foto: Jifií Kadoch<br />

9

Téma<br />

Ponechané dfievo k zetlení. Foto: Michal Valenta<br />

lokálních situací, možností i nemožností<br />

i případných rizik. Ale zásadně: co může<br />

udělat příroda, není třeba dělat umělou<br />

manipulací ekosystémů. Navíc je to zadarmo,<br />

zatímco každá manipulace lesa stojí<br />

peníze.V řadě případů bude stačit postarat<br />

se pouze o zajištění první generace budoucích<br />

semenných stromů. Jinde bude třeba<br />

dělat různé rekonstrukční zásahy. Říká se<br />

tomu adaptivní management.<br />

Jak myslíte, že na šumavské lesy<br />

zapůsobí probíhající klimatické<br />

změny – hovoří se o tom, že během<br />

příštích padesáti let se oteplí v průměru<br />

o 5 stupňů C.<br />

Klimatická změna s sebou nese mnoho<br />

nejistot pro existenci a růst lesa jako dlouhověkého<br />

ekosystému.Ve vaší otázce zmíněných<br />

5 stupňů C je jen jedna z možných<br />

– asi spíše extrémních – alternativ. Ale<br />

i kdyby to byly jen +2 stupně C, půjde<br />

nikoliv o klimatickou změnu, ale o klimatický<br />

zlom. Na severní polokouli z toho<br />

máme v průměru už +0,6 stupně C za<br />

sebou. Kde se vzrůst teplot zastaví, to není<br />

prozatím známo.<br />

Tato situace zasahuje přírodu a les značnou<br />

nejistotou o hranicích únosnosti<br />

ekosystémů, změnách v kompetičních<br />

vztazích mezi dřevinami, posunech areálů<br />

dřevin, citlivosti vůči stresovým faktorům,<br />

neočekávaných disturbancích atd. S těmito<br />

nejistotami je třeba počítat při správě<br />

tak rozsáhlého chráněného území,<br />

jakým je národní park.V některých oblastech<br />

Evropy se dnes už ví, že staleté „lesnické<br />

pravdy“ v dnešních podmínkách<br />

přestávají platit – v nových klimatických<br />

podmínkách současné doby reaguje les na<br />

hospodářské zásahy jinak než ještě před<br />

50 lety.<br />

Co se dá očekávat na Šumavě – stejně<br />

jako v jiných středoevropských pohořích?<br />

Pravděpodobně rychlejší růst a dále narůstající<br />

nestabilita smrkových porostů, větší<br />

zastoupení buku a dalších listnáčů, posun<br />

buku do vyšších nadmořských výšek, rozsáhlejší<br />

přirozená obnova měkkých listnáčů<br />

ve vyšších nadmořských výškách apod.<br />

Z těchto trendů je třeba vyvodit závěry<br />

pro možnosti uplatnění a využití přírodních<br />

procesů i pro nezbytné zásahy v lesních<br />

porostech.<br />

Na semináři v Senátu jeden z kritiků<br />

současné koncepce Národního<br />

parku <strong>Šumava</strong> jasně řekl: „Řízeným<br />

lesnickým procesem jsme schopni<br />

dospět k cílovému stavu dříve než<br />

neřízenou devastací lesa, která v NPŠ<br />

nyní probíhá.“ Váš komentář? Sníží<br />

se neřízeným rozpadem lesa druhová<br />

diverzita, o níž v parku jde především?<br />

Na kterémkoliv místě je možné vysázet<br />

třeba dvacet druhů dřevin a docílit skvělé<br />

diverzity porostu v krátké době. Jenže<br />

takové pojetí diverzity a cílového stavu<br />

ekosystémů postrádá smysl. Navíc: je<br />

někdo schopen přesně definovat zmíněné<br />

„cílové stavy“ v podmínkách probíhající<br />

klimatické změny? V národním parku<br />

nejde na prvním místě o dosahování cílových<br />

stavů. Mnohem důležitější je vývoj<br />

ekosystémů. A diverzitu nelze redukovat<br />

pouze na druhovou skladbu lesa. Diverzita<br />

má i dimenzi prostorovou a časovou, je<br />

třeba uvažovat o diverzitě genetické,diverzitě<br />

ekosystémových procesů, o skryté<br />

diverzitě půdních mikroorganismů atd.<br />

V Krkonoších jsme zjistili, že diverzita<br />

půdních procesů a bylinného patra byla<br />

mnohem vyšší pod břízou a jeřábem než<br />

pod smrkovými porosty.Výzkum v Národním<br />

parku Bavorský les ukázal,že jak druhová,<br />

tak i prostorová diverzita nově vznikajícího<br />

lesa je vyšší než v dřívějších<br />

smrkových monokulturách. I z výzkumu<br />

na Šumavě vyplývá, že prostorová a věková<br />

diverzita přirozeného zmlazení je větší<br />

než v uměle založených kulturách. Nepochybně<br />

se dá očekávat, že se tato počáteční<br />

diverzita ještě zvýší, jakmile doroste<br />

první generace listnatých semenných stromů,<br />

které na příslušná stanoviště patří.<br />

První případy výskytu semenáčků buku<br />

v odumřelých smrkových porostech byly<br />

už zaznamenány.<br />

K termínu „neřízená devastace lesa“:<br />

myslím, že má asi stejný smysl, jako kdybychom<br />

použili termínu „řízená devastace<br />

přirozených společenstev formou<br />

výsadby smrkových monokultur“. Dá se<br />

na takových termínech postavit racionální<br />

diskuse? Myslím, že nikoliv. Bylo by<br />

tedy lepší jich nepoužívat.<br />

Jak se díváte na myšlenku propojit<br />

Národní park <strong>Šumava</strong> a Národní<br />

park Bavorský les do jednoho velkého<br />

přeshraničního národního parku<br />

se společným managementem a celistvou<br />

plochou tzv. divočiny?<br />

Prakticky ve všech přeshraničních národních<br />

parcích v Evropě se realizuje myšlenka<br />

jednotného managementu na obou stra-<br />

10

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

·umavské slatû jsou klenotem hodn˘m<br />

na‰í ochrany. Foto: Jifií Kadoch<br />

nách hranice. Národní parky tak přispívají<br />

svým podílem ke vzájemnému porozumění<br />

a spolupráci mezi sousedními zeměmi.<br />

Pokud tomu tak není, brání tomu politické<br />

důvody (např. dosud nevyřešené politické<br />

vztahy mezi Bulharskem aTureckem).<br />

Přírodě je totiž jedno, jakými jazyky se<br />

mluví na různých stranách státní hranice.<br />

A pokud jde o tu divočinu:já bych s tím<br />

ještě trochu počkal. Myslím, že používání<br />

tohoto termínu je předčasné a mnohdy<br />

působí více škody než užitku.<br />

Do jaké míry by se měl zabraňovat<br />

nebo regulovat vstup turistů do<br />

cenných území, jako je Židovský les,<br />

Medvědí hora nebo Luzenské údolí<br />

v oblasti Modravy?<br />

Regulace přístupu do specifických<br />

území je plně v kompetenci Správy Národního<br />

parku a já jí v tom nemohu radit.<br />

Je pravda,že např.na Medvědí hoře by měl<br />

návštěvník možnost si položit otázku:<br />

„Proč kůrovec zlikvidoval smrkovou<br />

monokulturu, zatímco v sousedním, přirozenou<br />

cestou vzniklém a výrazně nestejnověkém<br />

smrkovém lese stojí jen tu a tam<br />

nějaký suchý strom?“ Ale takových případů<br />

se jistě najde po Šumavě celá řada. Je<br />

třeba jich bezpodmínečně využít pro<br />

informování návštěvníků.<br />

debaty již před lety. Tamní diskuse ale<br />

neměla tak zavilý charakter jako na Šumavě<br />

– byla vedena ve věcnějším tónu.<br />

V Harzu dochází v letošním roce ke<br />

spojení dřívějších dvou národních parků<br />

(původně zřízených ve východní a západní<br />

části pohoří, tedy v NDR a SRN) do<br />

jednoho celku. Kůrovce tam samozřejmě<br />

mají na značné rozloze území.V souvislosti<br />

se sjednocením managementu lesů na<br />

celém území nového parku byla provedena<br />

nová inventarizace lesa a následující<br />

hospodářská úprava ve všech lesních závodech,které<br />

s parkem hraničí – s cílem harmonizace<br />

správy hospodářských lesů s cíli<br />

národního parku. Dovedete si něco takového<br />

představit u nás, v současné nesmiřitelně<br />

rozhádané české situaci?<br />

V Polsku, které má velmi dobře fungující<br />

systém 27 národních parků, měli<br />

v uplynulých dvaceti letech problémy<br />

s mniškou v borových lesích.To se částečně<br />

dotklo i některých národních parků.Ke<br />

vzbouření lesníků a místního obyvatelstva<br />

tam ale nedošlo.<br />

V polských Krkonoších odumřely v 80.<br />

letech minulého století stovky hektarů lesa<br />

podobně jako na české straně pohoří. Na<br />

rozdíl od české strany, kde se uschlé stromy<br />

pečlivě vytěžily, aby ani kousek dřeva<br />

nepřišel nazmar, ponechali Poláci suché<br />

stromy stát. Dnes je pod nimi dostatečný<br />

nestejnověký nárost,zatímco na české straně<br />

odrůstají opět jen stejnověké smrkové<br />

mlaziny. Nestálo by za to se nad tím trochu<br />

zamyslet?<br />

Bezzásahovost se respektuje jako samozřejmý<br />

princip v polské Bialowieži stejně<br />

jako ve švýcarském Engadinu, v italském<br />

Gran Paradisu, v německých Berchtesgadenských<br />

Alpách či v rumunském Retezatu<br />

nebo Vallea Cernei. Máme co se učit.<br />

Na Šumavě se samozřejmě bude ještě<br />

dlouho lesnicky zasahovat. Bezzásahový<br />

režim by se měl v prvé řadě uplatnit v prvních<br />

zónách.V druhých zónach je třeba<br />

lesnicky cílevědomě pracovat. Mělo by jít<br />

o lesnická opatření směřující k naplnění<br />

poslání národního parku. Způsoby zpráce<br />

s lesem jsou v tomto případě samozřejmě<br />

jiné než v běžném hospodářském lese.Pro<br />

zaměstnance národního parku, zejména<br />

pro ty, kteří pracují s lesem, je to obrovská<br />

výzva.<br />

Po letech koncepčních zmatků k tomu<br />

ale <strong>Šumava</strong> má konečně vytvořeny předpoklady.<br />

Předseda vlády jasně sdělil ve své<br />

odpovědi na předloženou stížnost obcí ve<br />

věci Šumavy, že záležitost je plně v kompetenci<br />

Ministerstva životního prostředí.<br />

Tím byla definována politická zodpovědnost<br />

MŽP v této věci. Ministr Ambrozek<br />

jasně definoval strategii přístupu MŽP<br />

a z ní vyplývající úkoly Správy Národního<br />

parku <strong>Šumava</strong>. Tím byla definována<br />

odborná odpovědnost. Očekávám, že<br />

Správa Národního parku vypracuje a bude<br />

systematicky realizovat plán taktických<br />

a operačních opatření, která v plném rozsahu<br />

naplní strategické cíle managementu<br />

Národního parku.<br />

Od zainteresovaných občanů, spolků,<br />

institucí a úřadů bych očekával nikoliv<br />

zavilé kritiky, principiální nesouhlasy<br />

a neutuchající stížnosti,ale především dobrou<br />

vůli, porozumění pro složitost situace<br />

a ochotu ke spolupráci s Národním parkem<br />

při řešení tohoto složitého problému.<br />

Tak jak se to patří v dobře fungující<br />

demokratické společnosti.Nic jiného totiž<br />

nemá smysl.<br />

Prof. Josef Fanta<br />

profesor univerzity ve Wageningenu<br />

jfanta@freeler.nl<br />

Jsou v jiných zemích problémy<br />

kolem bezzásahovosti již vydiskutované<br />

nebo jsou tam v podobné fázi<br />

diskusí jako u nás? Jaké jsou v jiných<br />

evropských zemích rozdíly?<br />

V Národním parku Bavorský les si<br />

v souvislosti s kůrovcem odbyli podobné<br />

Suché porosty, které jsou u nás pfiedmûtem fiady diskusí, najdeme i v dal‰ích evropsk˘ch<br />

národních parcích. Foto: Jifií Kadoch<br />

11

Příroda zblízka<br />

Onen Svût<br />

Text a foto: PAVEL HUBEN¯<br />

Dnes nevíme, proã ves leÏící mezi Jesením a Javornou dostala toto<br />

podivné jméno. Je velmi staré a pochází nepochybnû z doby prvních<br />

kolonistÛ, ktefií zde v roce 1494 postavili skláfiskou huÈ. Název mÛÏe<br />

b˘t ale star‰í. Západnû od Onoho Svûta totiÏ po cel˘ stfiedovûk sestupovala<br />

obchodní stezka od Pancífie a MÛstku k âachrovu, zde<br />

procházela aÏ do poãátku ‰estnáctého století rozlehl˘mi pralesy. Poutník<br />

pfiicházející z âech tady náhle vstoupil do nehostinné a pusté krajiny<br />

a ten, kter˘ pfiicházel od Bavor a moÏná cel˘ den strávil pfiechodem<br />

pusté ·umavy, musel mít v tûchto místech lesa plné zuby.<br />

Zabloudit zde se mu mohlo stát osudn˘m...<br />

V moãálovité pÛdû ol‰in leÏí mnoho vyvrácen˘ch stromÛ.<br />

Sklárna v Královském hvozdu<br />

Volf z Janovic umožnil v létě roku 1494<br />

postavit sklářskou huť Mertlovi z Mochova<br />

za Čachrovem v území „Království“,<br />

tedy v území, které bylo součástí Královského<br />

hvozdu a které Volfovi nepatřilo.<br />

Z dnešního pohledu šlo zřejmě o nedovolenou<br />

„privatizaci“, její oprávněnost se<br />

ještě kolem roku 1618 prověřovala a majitel<br />

měl doložit všechny doklady o tom,<br />

jak svého majetku nabyl. Protože ale<br />

vypukla třicetiletá válka,šetření v této věci<br />

ustalo. Sklárna zde pracovala pravděpodobně<br />

do roku 1622. Na konci 15. století<br />

to byla zřejmě sklárna nejhlouběji pronikající<br />

do Hvozdu jižně od vsi Jesení.<br />

Stávala v místě dnešního Hamrlíku u Ostružné.Další,Preisslerova<br />

huť v místě dnešní<br />

Javorné, vznikla až asi o 60 let později.<br />

Zrašelinělé plochy rezervace, ač odlesněny,nebyly<br />

zřejmě nikdy dost zajímavé pro<br />

zemědělství. Ještě na pozemkové mapě<br />

z roku 1898 je místo dnešní rezervace<br />

vedeno jako „močál“.<br />

Staré lesy na mokfiadech<br />

Na mapě z počátku 20. století jsou<br />

mezi Oním Světem a Svinnou zakresleny<br />

dva izolované lesíky. Pokud je dnes navštívíte,zjistíte,že<br />

jsou si vzájemně podobné.<br />

Oba totiž rostou na zamokřené půdě<br />

s malými ostrůvky sušších míst. Oba<br />

porůstají staré porosty olše lepkavé, nejstarší<br />

olše dosahují věku kolem 100 let,<br />

většina z nich tvoří skupiny vyrůstající<br />

z vyvýšeného kořenového svazku s chůdovitými<br />

kořeny. Chůdovité kořeny olší<br />

vystupují nad terén až do výšky 1 m.Tvar<br />

kořenů napovídá,že jde o olšinu vzniklou<br />

z pařeziny, takže samotné olše mohou být<br />

mnohem starší než jejich současné jednotlivé<br />

kmeny.Typické pro oba lesíky jsou<br />

velké smrky, roztroušené po porostu a jen<br />

výjimečně tvořící menší skupiny. Stáří<br />

těchto smrků dosahuje kolem 160 až<br />

200 let.A tak olšina působí místy jako prastarý<br />

lužní prales, v němž překonáváte na<br />

jedné straně čvachtající močály, na druhé<br />

straně velké skupiny smrkových vývratů.<br />

Les je mozaikovitý a velmi rozmanitý.<br />

Prostupují jej skupiny osik, bříz a místy<br />

dokonce i buků. Zatímco největší břízy<br />

dosahují ve výčetní výšce průměrů kolem<br />

47 cm (tedy stáří cca 70 až 80 let), osiky<br />

56 cm (a stáří asi 90 let), největší buk má<br />

průměr 80 cm a jeho stáří může dosahovat<br />

130 let.Stejně stará je zřejmě i nejstarší<br />

jedle tohoto lesa.V jeho podrostu pak<br />

najdete skupiny lísek, husté podrosty<br />

střemchy, jednotlivé stromy jeřábu nebo<br />

rozptýlené kleny. Výjimečně zde roste<br />

zimolez nebo lýkovec. Hustota dřevin na<br />

jednom hektaru dosahuje cca 850 živých<br />

kmenů a asi 240 souší. Mnoho vyvrácených<br />

souší tlí na zemi. Přestože je tu<br />

poměrně mnoho ležícího dřeva různých<br />

dimenzí, nenajdete tu projevy saprofytické<br />

obnovy lesa. Mezi živými stromy je asi<br />

600 olší/ha, 160 bříz/ha a 80 smrků/ha.<br />

Les se zmlazuje převážně střemchou a jasanem,<br />

místy jeřábem, olší, břízou a klenem,<br />

výjimečně smrkem, bukem, osikou<br />

a jedlí. Expanze jasanu je místy opravdu<br />

zřetelná a jde o druh, který je v rezervaci<br />

12

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Bfiezové nálety v prostoru vytûÏeného ra‰elinného loÏiska.<br />

novým prvkem.Semena zřejmě pocházejí<br />

z výsadeb kolem nedalekých silnic.<br />

Oba lesy zřejmě zůstaly jako jediné<br />

ostrovy uprostřed rozlehlých zemědělských<br />

pozemků, a to jen díky tomu, že<br />

rostly na půdách, které už nemělo smysl<br />

obdělávat. Nepochybně zde ale původní<br />

obyvatelé pásli dobytek a vyřezávali dřevo.<br />

O tom svědčí nejen chůdovité kořeny<br />

olší, ale také velmi staré zbytky pařezů,<br />

které sice nejsou nijak hojné, ale tu a tam<br />

je najdete v těchto porostech v celé rezervaci.<br />

Na okrajích starých lesů rostou mladší<br />

olšiny.Tady roste na jednom hektaru asi<br />

1 600 živých kmenů vyšších než 1,3 m,<br />

z této hustoty je asi 1 200 ks olší lepkavých<br />

a 240 bříz.<br />

Odvodnûné pozemky a vytûÏené<br />

ra‰eliny<br />

Dnes jsou součástí rezervace i samovolně<br />

vzniklé lesy,které rostou na půdách<br />

dříve zemědělsky obdělávaných,a dokonce<br />

i v místech po těžbě rašelinného ložiska.Vývoj<br />

těchto porostů je, zdá se, zatím<br />

odlišný od starých olšin. Především je zde<br />

mnohem méně olší.Hlavní dřevinou jsou<br />

zde břízy a vrby, místy i osiky.Tyto lesy<br />

nejsou nijak staré: poslední odvodnění<br />

území proběhlo zřejmě na konci 60. let,<br />

kdy se socialistické zemědělství pokusilo<br />

systematickou drenáží odvodnit rašelinné<br />

louky,svedlo podzemní a povrchové vody<br />

do opevněného příkopu a zlikvidovalo<br />

členité meandry potoka. Od roku 1985<br />

usilovala meliorační správa o nové odvodnění,<br />

tato potřeba však po listopadu 1989<br />

pominula.Vedle odvodnění tu cca 50 let<br />

probíhala těžba rašeliny, odtěžen byl do<br />

poloviny 20. století cca 1 ha plochy.<br />

Zatímco na odvodněných rašelinných<br />

loukách nálety dřevin vytvářejí spíše skupiny,<br />

ve kterých je kolem 32 % břízy,<br />

39 % vrb, 8 % olší, 6 % smrku, 5 % střemchy<br />

a cca 3 % osik, jeřábu a borovice, na<br />

odtěžené rašelině je les v podstatě souvislý<br />

a bříza v něm dosahuje 50 až 70 %,pod<br />

ní podrostlý mladší smrk 30 % až 48 %.<br />

Hustota dřevin je vyšší než u starých lesů.<br />

Živých stromů vyšších než 1,3 m tu na<br />

jednom hektaru najdete 2 600 až 2 900,<br />

zmlazení smrku dosahuje cca 280 ks/ha.<br />

Dále se tu ve zmlazení objevuje jeřáb,<br />

směrem do rašelinných luk pak vrba,osika<br />

a bříza.<br />

Neobdělávané plochy, kdysi nešťastně<br />

odvodněné, se za posledních 30 let postupně<br />

diferencovaly i v bylinném patře.<br />

Ještě na konci 80.let tu převažovaly porosty<br />

blatouchu,tužebníku,devětsilu,potočnice<br />

a sítin.V 90. letech sem pronikl rákos<br />

a upolín evropský, který zde, oproti zvyklostem,<br />

není schopen přežívat na zemědělsky<br />

obdělávaných plochách, ale daří se<br />

mu v bezlesých sukcesích vzniklých po<br />

nepovedené melioraci. Na nedalekém<br />

mokřadu dokonce po započetí šetrného<br />

zemědělského hospodaření, představovaného<br />

jednou pozdní sečí a snížením podzemní<br />

vody o maximálně 10 cm, populace<br />

upolínu během pěti let zcela vymizela.<br />

Star˘ smrk<br />

Nad rezervací směrem ke Kohllerwastlu<br />

stával u křižovatky úvozových cest starý<br />

smrk. Hluboké cesty byly zřejmě zbytkem<br />

spleti stezek historické obchodní<br />

cesty z Můstku k Čachrovu. Byl starý asi<br />

220 let, jeho průměrný přírůst na poloměru<br />

dosahoval 3,05 mm/rok, průměr<br />

pařezu dosáhl 128 cm. Šířka koruny se<br />

pohybovala mezi 10,5 m až 13 m a spodní<br />

větve, rostoucí z kmene 3 až 4 m nad<br />

zemí, měly průměr až 36 cm. Ač zdravý,<br />

pokácen byl jako součást obnovní těžby<br />

lesního porostu v roce 1999.<br />

Mgr. Pavel Hubený<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

pavel.hubeny@npsumava.cz<br />

13

Příroda zblízka<br />

Li‰ejníky a mechorosty na sutích<br />

Text a foto: OND¤EJ PEKSA A EVA LOSKOTOVÁ<br />

Pfii procházce kolem fiíãek Vydry ãi Losenice nebo pfii v˘stupu na<br />

Luzn˘ ãi Plech˘ nás zaujmou rozsáhlé balvanité svahy. Sutû jsou fenoménem,<br />

kter˘ není na ·umavû pfiíli‰ roz‰ífien˘, a proto vûnujeme<br />

velkou pozornost nûkolika místÛm, kde se vyskytují. UmoÏÀují nám<br />

sledovat pfiirozené bezlesí s velmi specifick˘m sloÏením flóry a fauny.<br />

Holé kameny porůstají pouze lišejníky<br />

a mechorosty,které zde připravují půdu pro<br />

další rostliny.Ve štěrbinách mezi kameny se<br />

v polštářích mechů zachytávají první dřeviny<br />

(borovice, jeřáb a bříza) a suť se postupně<br />

zanáší jejich opadem (zazemňuje se),<br />

na kterém vyrůstají keříky brusinek, borůvek<br />

a také některé byliny.Tento postupný<br />

proces (sukcese) je vzhledem k extrémním<br />

podmínkám,které zde panují,velice pomalý.<br />

Proto zde můžeme i v současné době<br />

pozorovat rozsáhlé plochy holých balvanů,<br />

kde bojují o přežití pouze lišejníky s několika<br />

druhy mechorostů.<br />

Sutě (suťové akumulace) jsou velmi<br />

Kamenné mofie na Obfiím hradû.<br />

nápadným a zajímavým geomorfologickým<br />

jevem. Jsou to souvislá či jen málo<br />

rozptýlená nakupení kamenitého materiálu,zpravidla<br />

na svazích nebo jejich úpatích.<br />

Nacházíme je především v subarktických<br />

oblastech, ale lze je nalézt i v našich zeměpisných<br />

šířkách, kde jsou dokladem intenzivních<br />

zvětrávacích procesů probíhajících<br />

v poslední době ledové. Na vzniku sutí se<br />

podílí především mrazové zvětrávání. Jeho<br />

vlivem se rozpadají skalní masivy a takto<br />

vzniklý materiál se sesouvá po strmém<br />

svahu dolů.Na mírnějších svazích jsou pro<br />

vznik rozsáhlých kamenných moří důležité<br />

ještě další procesy, např. půdotok-soliflukce<br />

(pomalý pohyb půdy po zmrzlém<br />

podloží).<br />

V přírodě nalezneme mnoho rozličných<br />

typů sutí, nápadné jsou především odlišnosti<br />

ve velikosti kamenů. Můžeme narazit<br />

na balvanová moře tvořená mnohdy několikametrovými<br />

kameny či naopak na štěrkové<br />

sutě s kameny o průměru několika<br />

centimetrů.Rozdílyjsouzpůsobenycharakterem<br />

horniny, která suť vytváří. Na Šumavě<br />

se vyskytují především žulové či rulové<br />

sutě tvořené kameny značných velikostí<br />

(Povydří, Šafářův vršek, Čertova stěna).<br />

Postupné zarÛstání suti pion˘rsk˘mi dfievinami<br />

(na balvanech koncentrické stélky terãovky<br />

zakfiivené).<br />

Již při prvním pohledu na kamenné<br />

moře je patrná nehostinnost tohoto stanoviště.<br />

Stromy a byliny se zde usidlují s velkými<br />

potížemi, ve větší míře se zde dokážou<br />

uplatnit jen lišejníky a mechorosty.<br />

Tento stav trvá už tisíce let a způsobují ho<br />

specifické ekologické podmínky panující<br />

na suti.<br />

Prostředí suti můžeme rozdělit na dvě<br />

základní oblasti: exponovaný povrch suti<br />

a vnitřní prostory mezi kameny.Povrch suti<br />

je vystaven veškerým rozmarům klimatu<br />

a díky tomu vykazuje velmi nestálé teplotní<br />

a vlhkostní poměry. Při denním ozáření<br />

se silně ohřívá a v noci se naopak neúměrně<br />

ochlazuje, přičemž rozdíly teplot se<br />

pohybují v desítkách stupňů Celsia.Vnitřní<br />

prostředí je naproti tomu z hlediska teploty<br />

i vlhkosti poměrně stálé, v hloubce<br />

jednoho metru už k dennímu kolísání teplot<br />

prakticky nedochází.Ve vnitřních prostorách<br />

některých sutí (dostatečně ukloněných,<br />

s větším průměrem kamenů<br />

a s nepřekrytým povrchem) dochází k charakteristickému<br />

proudění vzduchu.V jarním<br />

a letním období má vnitřek suti menší<br />

teplotu než okolí.V důsledku toho stéká<br />

chladný (zimní) vzduch vnitřními prostory<br />

sutě dolů a vytéká na spodním okraji<br />

sutě. Zde dochází na jaře k tvorbě ledu,<br />

který tu může vytrvat až dlouho do léta.<br />

V zimě je naopak teplota vnitřního prostředí<br />

vyšší než teplota okolí (postupná<br />

výměna vzduchu během léta), což vede<br />

k vtékání chladného vzduchu do suti, kde<br />

se ohřívá a vychází při horním okraji sutě<br />

v podobě exhalací.<br />

Druhým velmi důležitým ekologickým<br />

faktorem je vedle teploty vodní režim.Ve<br />

vnitřních prostorách suti se udržuje velmi<br />

vysoká vlhkost (steče sem většina dešťové<br />

vody a výpar je minimální),naopak povrch<br />

je po většinu roku velmi suchý.<br />

Komplex ekologických faktorů vytváří<br />

na heterogenním reliéfu suti velké množství<br />

mikrostanovišť s rozličným mikroklimatem<br />

(v podstatě různé přechody dvou<br />

výše uvedených oblastí).Tato specifická stanoviště<br />

osidlují rozmanité druhy organismů<br />

z rostlinné i živočišné říše, často zde<br />

dominují lišejníky a mechorosty.<br />

Významnou vegetační jednotkou jsou<br />

na šumavských sutích reliktní březové bory<br />

(Betulo carpaticae-Pinetum, Dicrano-Pinion)<br />

14

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Dvouhrotec chvostnat˘.<br />

neboli hercynské bory vyskytující se<br />

v nadmořské výšce 630 – 930 m.Vyznačují<br />

se velmi chudým a kyselomilným<br />

bylinným podrostem a charakteristicky<br />

vytvořeným mechovým patrem.Tato společenstva,<br />

kterým dominuje borovice lesní<br />

(Pinus sylvestris),představují zbytky původně<br />

souvislého rozšíření této dřeviny po<br />

poslední době ledové.Borovici zde ve stromovém<br />

patře doprovází bříza karpatská<br />

(Betula carpatica) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia),<br />

v bylinném patře dominují především<br />

vřes, brusinka a některé trávy (metlička<br />

křivolaká, kostřava sivá).Ve vlhčích<br />

částech suti – v místech s větším zápojem<br />

stromového patra, se uplatňuje smrk, silně<br />

se zde rozrůstá borůvka a můžeme zde<br />

nalézt vlochyni.<br />

Náhodného pozorovatele upoutá na<br />

otevřené suti především pestrá mozaika na<br />

povrchu kamenů, kterou tvoří lišejníky<br />

spolu s několika drobnějšími druhy<br />

mechorostů.Holý povrch kamenů,který je<br />

po většinu roku silně osluněný a suchý,<br />

mohou tyto organismy osídlit díky svým<br />

specifickým biologickým vlastnostem.<br />

Jejich tělo (stélka, rostlinka) je tzv. poikilohydrické<br />

– vodu přijímá i vydává pasivně<br />

a je odolné vůči delšímu nedostatku vody.<br />

Pokud se nachází ve vyschlém stavu, jsou<br />

všechny vnitřní metabolické pochody<br />

téměř zastaveny a stélka je velmi odolná<br />

vůči vysokým i nízkým teplotám a dlouhotrvajícímu<br />

suchu.Proti působení přímého<br />

slunečního záření jsou některé druhy<br />

navíc vybaveny dalšími ochrannými prostředky<br />

– např. u mechorostů světlými<br />

chlupy odrážejícími sluneční paprsky<br />

a u lišejníků lišejníkovými látkami chránícími<br />

před negativním účinkem UV záření.<br />

Z lišejníků nalezneme na kamenech<br />

hlavně druhy s korovitou a lupenitou stélkou.<br />

Korovité lišejníky reprezentují např.<br />

hnědé stélky drobnovýtrusky Acarospora<br />

fuscata,zelenožluté plodnice misničky zelenavé<br />

(Lecanora polytropa), dále šálečka Lecidea<br />

plana a rozličné druhy mapovníků<br />

(Rhizocarpon badioatrum, R. eupetraeum, R.<br />

Vzácnûj‰í pérovec hfiebenit˘.<br />

geographicum – m.zeměpisný,R.lecanorinum<br />

– m. misničkovitý). Z lupenitých druhů<br />

můžeme jmenovat terčovky (Parmelia panniformis,<br />

P. stygia – t. smoločerná) a hnědé<br />

pupkovky (Umbilicaria deusta – p. spálená,<br />

U. polyphylla – p. mnoholistá). Mechorostů<br />

je na holých kamenech málo, rostou<br />

v drobných tmavších polštářcích pevně<br />

přichycených k povrchu kamene. Nejčastěji<br />

nalezneme rozličné děrkavky s výraznými<br />

chlupy (např. Grimmia donniana – d.<br />

česká, G. montana – d. chlumní, G. muehlenbeckii<br />

– d. Mühlenbeckova), rozpadavé<br />

polštářky štěrbovky skalní (Andreaea rupestris)<br />

a méně sevřené polštáře zoubkočepek<br />

(Racomitrium heterostichum – z. různořadá,<br />

R. lanuginosum – z. kosmatá, R. sudeticum –<br />

z. sudetská). Když svou pozornost zaměříme<br />

na více stinná a vlhčí místa, nalezneme<br />

dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium),<br />

ploník ztenčený a p. jalovcový (Polytrichastrum<br />

formosum, Polytrichum juniperinum)<br />

a některé játrovky, např. křižítku<br />

břichatou a sečovku Hatcherovu (Lophozia<br />

ventricosa, L. hatcheri).<br />

Spodní část suti je výrazně ovlivněná<br />

zimním prouděním vzduchu.Teplota ve<br />

štěrbinách je nízká i v nejteplejších měsících<br />

v roce, sníh zde leží dlouho do jara<br />

a led nacházíme i uprostřed léta.V důsledku<br />

toho jsou zde více zastoupeny chladnomilné<br />

druhy, které mají těžiště svého<br />

středoevropského rozšíření ve vysokohorských<br />

či alpinských oblastech. Můžeme<br />

jmenovat např. lišejníky terčovku zakřivenou<br />

(Arctoparmelia incurva) vytvářející koncetrické<br />

stélky či krevnatec věterní (Ophioparma<br />

ventosa) s výraznými rudými<br />

plodnicemi.Z mechorostů to jsou např.na<br />

obnažených půdách drobná plonitka horská<br />

(Oligotrichum hercynicum) či na kamenech<br />

veleška Blyttova (Kiaeria blyttii)<br />

s výrazným volátkem na tobolce.<br />

Zajímavé druhy lišejníků nalezneme na<br />

převislých plochách kamenů,kam se vůbec<br />

nedostane dešťová voda. Rostou tu lišejníky,<br />

které jsou maximálně přizpůsobeny<br />

příjmu vody ve formě vodní páry. Často<br />

mají moučnatou stélku a tvoří rozsáhlé<br />

souvislé povlaky.Rozlišíme zde jasně žlutý<br />

lišejník sírový (Chrysothrix chlorina), žlutozelenou<br />

šálečku žlutou (Psilolechia lucida)<br />

a šedé stélky druhů rodu Lepraria.<br />

Dalším důležitým mikrostanovištěm na<br />

suti jsou prostory mezi kameny. Bývají<br />

alespoň částečně vyplněné humusem tvořeným<br />

opadem ze stromů a umožňují tak<br />

růst mnoha dalším druhům. Na otevřené<br />

suti se tyto prostory nacházejí leckdy i ve<br />

značné hloubce mezi balvany (i více než<br />

metr), pod stromovým krytem na okraji<br />

suti je opadu několikanásobně více<br />

a humus zde kryje nejen štěrbiny, ale i celé<br />

Vegetace ve ‰tûrbinách mezi kameny (dutohlávka<br />

lesní, tûhovec bezÏebern˘).<br />

kameny.Ve vnitřním prostředí suti stejně<br />

jako pod stromovým krytem panuje vlhké<br />

stálé klima, které vyhovuje spíše mechorostům,ale<br />

nalezneme zde i řadu lišejníků,<br />

především s keříčkovitou stélkou.Veliké,<br />

rozvolněné a vysoké porosty patří patrovitému<br />

rokytníku skvělému (Hylocomium<br />

splendens), naproti tomu rokyt cypřišový<br />

(Hypnum cupressiforme) porůstá svými<br />

copánkovitými plazivými stélkami i kameny<br />

skoro bez humusu a tvoří na nich kompaktní<br />

nízký polštář.Ve vlhkých štěrbinách<br />

nalezneme játrovku s výrazně třízubými<br />

Pestrá mozaika korovit˘ch li‰ejníkÛ (mapovníky,<br />

pupkovky a dal‰í).<br />

15

Příroda zblízka<br />

listy – rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata),<br />

jemný kožíšek vytváří dvouhroteček<br />

různotvárný (Dicranella heteromala) a za<br />

sucha silně kadeřavé listy mají stebníky<br />

(např. Cynodontium polycarpon). Mezi další<br />

běžné mechy patří travník Schreberův (Pleurosium<br />

schreberi) s žebříčkově větvenými<br />

rostlinami a dvouhrotec čeřitý (Dicranum<br />

polysetum) se zvlněnými lístky. Na zazemněných<br />

sutích, kde je větší vlhkost a zastínění,<br />

dominuje několik druhů rašeliníků<br />

(např. Sphagnum capillifolium – r. ostrolistý,<br />

S. girgensohnii – r. Girgensohnův). Jejich<br />

porosty přecházejí plynule z jednoho<br />

kamene na druhý, čímž činí pohyb po suti<br />

značně nebezpečný, protože pod svými<br />

polštáři skrývají často hluboké mezery<br />

mezi kameny. V tmavých štěrbinách na<br />

obnaženém humusu nás na první pohled<br />

jistě zaujme zelenožlutě fosforeskující dřípovičník<br />

zpeřený (Schistostega pennata).<br />

Z lišejníků můžeme jmenovat různé druhy<br />

dutohlávek, z nichž nejvýraznější jsou<br />

severské druhy dutohlávka lesní,d.sobí a d.<br />

horská (Cladonia arbuscula, C. rangiferina, C.<br />

stellaris). Dále tu lze spatřit např. dutohlávku<br />

červcovou, d. znetvořenou, d. sírovou,<br />

d. štíhlou či d. hvězdovitou (Cladonia coccifera,<br />

C. deformis, C. sulphurina, C. gracilis, C.<br />

uncialis). Kromě dutohlávek rostou na<br />

humusu také mnohem méně nápadné<br />

korovité lišejníky, jako jsou např. Placynthiella<br />

icmalea a Trapeliopsis granulosa.<br />

Jak lze vidět,zdánlivě nehostinná a pustá<br />

kamenná moře mají řadu svých obyvatel<br />

a tvoří přirozené prostředí pro mnoho<br />

druhů. Je to jedno z míst, kde se mohou ve<br />

velké míře uplatnit lišejníky a mechorosty,<br />

protože konkurence cévnatých rostlin je<br />

zde velice slabá. Umožňují nám nahlédnout<br />

do doby krátce po ústupu ledovce ze<br />

střední Evropy. Extrémní ekologické podmínky,<br />

které na nich panují, zaručují, že<br />

pokud budeme tato místa opatrovat a chránit<br />

před vlivem a zásahem člověka, budeme<br />

je moci sledovat v neměnné formě<br />

i další stovky let.<br />

Ondřej Peksa, Eva Loskotová<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

OPeksa@seznam.cz<br />

loskotova@centrum.cz<br />

Pûvci, zahrady a zima<br />

Text: LIBOR DVO¤ÁK Foto: IVAN DUDÁâEK<br />

S pozvoln˘m pfiíchodem podzimu se pomalu, ale jistû mûní druhové<br />

sloÏení ptákÛ, ktefií se dají pozorovat v zahradách nebo na<br />

podobn˘ch stanovi‰tích v lidsk˘ch sídlech. Nejv˘raznûji lze tyto<br />

zmûny pozorovat mezi nejpoãetnûj‰ím ptaãím fiádem – pûvci.<br />

Během září a října odletí mnoho druhů<br />

zimovat do jižní Evropy či Afriky. Odlet<br />

většiny lesních druhů zůstane pro laika<br />

utajen, zato zmizení městských a vesnických<br />

ptáků postřehne snad každý. Nejnápadnější<br />

je tah vlaštovek obecných (Hirundo<br />

rustica) a jiřiček obecných (Delichon<br />

urbica), které se shromažďují na drátech<br />

elektrického vedení. Z běžných druhů<br />

zahrad odlétá též konipas bílý (Motacilla<br />

alba), rehek domácí (Phoenicurus ochruros)<br />

nebo špaček obecný (Sturnus vulgaris).<br />

Odlet mnoha druhů pěvců neznamená<br />

S˘kora koÀadra (Parus major) patfií mezi<br />

nejãastûj‰í pûvce na krmítku.<br />

ovšem konec ptačího života měst a vesnic.<br />

Zbývá dosti stálých nebo potulných<br />

druhů, které neodlétají, ale dokážou si<br />

sehnat potravu v našich zahradách i v zimě<br />

– jsou to zvláště plodožraví a semenožraví<br />

ptáci (odlétají převážně hmyzožravé druhy).<br />

Po zemi neúnavně pobíhá a shání potravu<br />

kos černý (Turdus merula). Přestože<br />

část našich kosů odlétá (zejména mladí ptáci),<br />

většina zůstává, navíc se k nám zatoulají<br />

i kosové ze severu. Blízkým příbuzným<br />

kosa je drozd kvíčala (Turdus pilaris). I když<br />

u nás tento druh hnízdí,tak na podzim naši<br />

ptáci odlétají a místo nich se masově objevují<br />

kvíčaly ze severu.Velmi často sedají<br />

v desítkách až stovkách na stromy, kde<br />

dokážou během krátké chvíle dokonale<br />

obrat například jeřabiny nebo jablka.<br />

Během zimních měsíců se mnohem<br />

častěji než v létě objevují v zahradách lesní<br />

druhy pěvců. Důvodem bývá nejčastěji<br />

dostupnější potrava,ať už na krmítku,nebo<br />

jako semena a plody zahradních rostlin.<br />

Mezi zatoulance z lesa se dá počítat brhlík<br />

lesní (Sitta europaea),břidlicově modrošedý<br />

pták pobíhající po kmenech hlavou dolů.<br />

Stejně tak převážně lesním druhem je mlynařík<br />

dlouhoocasý (Aegithalos caudatus),<br />

který se v zimě pravidelně objevuje<br />

v zahradách. Svým pestrým peřím s příměsí<br />

růžové patří k příjemným oživením<br />

zimy. Společně s ním se z lesa do zahrad,<br />

nejčastěji na krmítko,zatoulají sýkora lužní<br />

(Parus montanus), sýkora parukářka (Parus<br />

cristatus) a sýkora uhelníček (Parus ater).<br />

Jejich tři příbuzné – sýkora babka (Parus<br />

palustris), sýkora koňadra (Parus major)<br />

a sýkora modřinka (Parus caeruleus) – jsou<br />

zde mnohem hojnější a také na krmítcích<br />

patří k nejpočetnějším. Dalšími častými<br />

obyvateli zahrad jsou vrabci, zejména vrabec<br />

domácí (Passer domesticus). Příbuzný<br />

vrabec polní (Passer montanus) – snadno<br />

rozeznatelný podle černé rohlíčkovité<br />

skvrny na tváři a kaštanově hnědé hlavy –<br />

sem občas zaletuje z okolních křovin<br />

a polí.Na rozdíl od převážně plodožravých<br />

kosů a kvíčal jsou výše zmínění ptáci<br />

semenožraví, proto jsou tak častými hosty<br />

krmítek. Nejinak je tomu i v případě strnada<br />

obecného (Emberiza citrinella), jediného<br />

strnada,který je hojný po celé Šumavě.<br />

Žlutě zbarvení samci sedící ve větvích<br />

holých stromů jsou v zimě velmi nápadní.<br />

Běžnými obyvateli zimních zahrad jsou<br />

také někteří pěnkavovití ptáci. Všude<br />

častým druhem je pěnkava obecná (Fringilla<br />

coelebs),která hojně navštěvuje krmítka,<br />

často ve společnosti zvonka zeleného<br />

(Carduelis chloris).Tento zelenavě šedý pták<br />

má své jméno podle nezaměnitelného<br />

hlasu, často slyšitelného koncem zimy,<br />

který opravdu připomíná elektrický zvonek.Snad<br />

nejpestřejším „zimním“ ptákem<br />

je stehlík obecný (Carduelis carduelis). Pro<br />

tohoto ptáka je velmi typické vybírání<br />

semen z bodláků nebo okoličnatých rostlin.<br />

Do jeho příbuzenstva patří dva druhy<br />

s barevnou hlavičkou a hrudí. Jsou to<br />

16

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

konopka obecná (Carduelis cannabina)<br />

a čečetka zimní (Carduelis flammea).<br />

Zatímco konopka se zejména v nižších<br />

polohách pravidelně objevuje v zahradách,<br />

tak čečetka je spíše horský druh,<br />

který do zahrad zavítá častěji v zimě, kdy<br />

přiletí více čečetek ze severu.Výčet pěnkavovitých<br />

ptáků v zahradách můžeme<br />

ukončit dvěma nápadně zbarvenými<br />

druhy – běžně se vyskytujícím hýlem<br />

obecným (Pyrrhula pyrrhula) a mnohem<br />

vzácnějším dlaskem tlustozobým (Coccothraustes<br />

coccothraustes). Hýl se během zimy<br />

živí zejména bobulemi (jeřabiny, šípky),<br />

zatímco dlask se jako semenožravý druh<br />

zatoulá spíše na krmítko.<br />

Velmi typickými druhy zimních zahrad<br />

jsou ptáci, kteří u nás nehnízdí, ale pouze<br />

přilétají zimovat ze severní Evropy. Nejčastějším<br />

takovým pěvcem je pěnkava jikavec<br />

(Fringilla montifringilla). Přilétá pravidelně<br />

každou zimu, ale často uniká<br />

pozornosti, protože tvoří smíšená hejna<br />

s jinými ptáky, hlavně pěnkavou obecnou.<br />

Nápadným zimním hostem je šedavě<br />

a růžově zbarvený pěvec s výraznou chocholkou<br />

– brkoslav severní (Bombycilla garrulus).<br />

Pravidelný přílet má tento druh<br />

v listopadu a zdržuje se ve střední Evropě<br />

často až do dubna. Neobjevuje se ovšem<br />

každou zimu, jeho výskyt má spíše charakter<br />

invaze. Na Šumavě byl brkoslav<br />

hojně pozorován v předchozí zimě<br />

2004–2005. Posledním takovým zimním<br />

hostem je drozd cvrčala (Turdus iliacus),<br />

který se u nás objevuje pravidelně na podzimním<br />

a jarním tahu, pozorování ze zimy<br />

jsou vzácnější, stejně tak jako z hnízdního<br />

období. Nejčastěji bývá k zastižení na<br />

ovocných stromech – rád totiž konzumuje<br />

přemrzlá jablka.<br />

Do zahrad samozřejmě zalétá mnoho<br />

dalších druhů pěvců,jako třeba ťuhýk šedý<br />

(Lanius excubitor). Naši jedinci odlétají na<br />

jih a na zimu k nám přilétají ťuhýci ze<br />

severu.Vyskytuje se všude v kulturní krajině,<br />

kde často loví hraboše, ale stravu si<br />

doplňuje semeny a plody rostlin. Pro<br />

potravu zaletují do zahrad i blízkosti lidských<br />

obydlí ptáci z čeledi krkavcovitých<br />

– sojka obecná (Garrulus glandarius), straka<br />

obecná (Pica pica),ořešník kropenatý (Nucifraga<br />

caryocatactes),havran polní (Corvus frugilegus)<br />

nebo vrána obecná (Corvus corone).<br />

Všichni tito posledně jmenovaní ptáci patří<br />

společně s dalšími spíše mezi vzácnější<br />

hosty zahrad. Jak je ale z podaného výčtu<br />

zřejmé, zimní zahrady rozhodně nejsou<br />

mrtvé…<br />

Libor Dvořák<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

libor.dvorak@npsumava.cz<br />

V nûkter˘ch zimách masovû pfiilétá brkoslav severní (Bombycilla garrulus), kter˘ s oblibou<br />

konzumuje pfiezrálá jablka a jiné duÏnaté plody.<br />

Krásn˘m hostem zahrad je ãeãetka zimní (Carduelis flammea).<br />

Typick˘m zimním hostem ze severu Evropy je drozd kvíãala (Turdus pilaris).<br />

17

Příroda zblízka<br />

Slimáãek polní<br />

Deroceras agreste<br />

Drobný nahý plž, dorůstá obvykle do<br />

2 cm délky.Původní je na vlhčích otevřených<br />

stanovištích – travnatých březích<br />

vodních toků a rašeliništích nebo<br />

horských loukách.Velmi hojný je též na<br />

polích nebo v zahradách.<br />

Libor Dvořák<br />

Hrotenka<br />

Keratella serrulata<br />

Hrotenka Keratella serrulata patří mezi<br />

vířníky – drobné vodní živočichy mikroskopické<br />

velikosti.Vyobrazený druh<br />

má tělo kryté pevným krunýřem opatřeným<br />

ostny, do něhož se může zatáhnout<br />

v případě nebezpečí. Vpředu<br />

vyčnívá hlavová část s vířivým orgánem<br />

tvořeným brvami (na snímku mimo<br />

rovinu ostrosti), které slouží pohybu a<br />

též přihánějí k ústnímu otvoru potravu.Vzadu<br />

je vajíčko, které samička nosí<br />

přilepené ke krunýři až do jeho vylíhnutí.<br />

Keratella serrulata dává přednost<br />

kyselým vodám a je proto na Šumavě<br />

hojná. Obývá tam stojaté vody od rašelinných<br />

tůněk po všechna šumavská<br />

jezera. Skutečná velikost je asi 0.2 mm.<br />

Jak to bylo se zalednûním<br />

v okolí jezera Laka?<br />

Text a foto: PAVEL MENTLÍK<br />

Jezero Laka je jedním z šumavských<br />

ledovcových jezer,které bylo v rámci glaciologických<br />

výzkumů dosud poměrně<br />

přehlíženo. Je to možná proto, že jezero<br />

není hrazeno výraznými morénovými<br />

valy jako ostatní jezera, ale naopak<br />

kamennou hrází, kterou zde navršili staří<br />

obyvatelé Šumavy, aby zvýšili stav vody<br />

v jezeře, které poměrně výrazně hospodářsky<br />

využívali. Protože podrobný geomorfologický<br />

výzkum v okolí jezera<br />

dosud neprobíhal, obecně se předpokládala<br />

malá glaciální aktivita v této oblasti.<br />

Výzkumné práce probíhající v letech<br />

2004–2005 však ukázaly zcela jiné skutečnosti.<br />

Vût‰í morény<br />

neÏ se pfiedpokládalo?<br />

Jak je patrné z obrázku 1, v předpolí<br />

jezera Laka sestupují nezpevněné glaciální<br />

sedimenty až do nadmořské výšky<br />

1 045 m n. m.V této nadmořské výšce<br />

jsou od okolního terénu oddělené<br />

poměrně výrazným stupněm (se sklonem<br />

16–21°),který blíže k jezeru místy vytváří<br />

val odpovídající boční moréně (označení<br />

1).<br />

Na obr. 2 je znázorněn měřený profil<br />

složenou glaciální formou v předpolí<br />

jezera Laka (linie profilu viz obr.1).Je zde<br />

patrné omezení formy poměrně výraznými<br />

valy bočních morén, a to jak na<br />

jihovýchodě, tak na severozápadě (číslo<br />

1). Na obrázku je rovněž zřejmý i výše<br />

popsaný val ústupové morény (číslo 2).<br />

Prezentovaný profil však tento val protíná<br />

v šikmém směru, a proto není jeho<br />

morfologický projev příliš výrazný.<br />

Zhruba uprostřed je celá akumulace proříznuta<br />

vodním tokem vytékajícím<br />

z jezera Laka, který zde vytváří strž s asymetrickými<br />

svahy (výrazně vyšší a strmější<br />

jsou svahy na pravém břehu toku).<br />

Obr. 1: Vybrané geomorfologické formy<br />

v okolí jezera Laka.<br />

Minimálnû dvû rÛznû rozsáhlá<br />

zalednûní<br />

V bezprostředním okolí jezera se<br />

nachází val, který je paradoxně protažený<br />

souhlasně se směrem jezerní pánve<br />

(č. 3, viz obr. 2). Val je místy morfologicky<br />

poměrně výrazný (až 8 m vysoký).<br />

V bezprostředním okolí jezera byl pravděpodobně<br />

zlikvidován při stavbě cesty<br />

a hráze. Jeho tvar je zvýrazněn strouhou<br />

umělé stoky, která spojuje povodí Jezerního<br />

a Drozdího potoka a využívala se<br />

k nadlepšování stavu vody ve sklářských<br />

hutích na Nové Hůrce.Tvar tohoto valu<br />

nekoresponduje s prostorovým uspořádáním<br />

výše popsaných akumulací a je<br />

pravděpodobné, že vznikal v době, kdy<br />

Obr. 2: Mûfien˘ pfiíãn˘ profil sloÏenou glaciální formou v pfiedpolí jezera Laka. âísla 1<br />

a 2 souhlasí s oznaãením valÛ na obr. 1. Linie profilu viz obr. 1; ZS – zmûna smûru.<br />

Popis os: horizontální – stupnû (°) – sklon georeliéfu; vertikální – m n. m..<br />

18

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Jezero Laka od jihozápadu.<br />

rozsah ledovce byl menší a hřbet uzavírající<br />

jezerní pánev na západní straně<br />

usměrňoval akumulaci materiálu v místě,<br />

kde ledovec opouštěl údolí dnes vyplněné<br />

jezerem. Z výše uvedeného vyplývá,<br />

že v okolí jezera Laka můžeme najít geomorfologické<br />

důkazy o dvou různě rozsáhlých<br />

zaledněních.<br />

Pohled z karové stûny na jezero Laka.<br />

Geomorfologická záhada<br />

Při pohledu na obrázek 1 nás však<br />

zaujme ještě jedna věc, která je pro glaciální<br />

oblasti Šumavy naprosto netypická.Vidíme,<br />

že glaciální tvary zde zasahují<br />

jakoby za hřbet hradící na severozápadě<br />

jezerní pánev. Je zřejmé, že ledovec<br />

v době svého největšího rozšíření musel<br />

tento hřbet přesahovat a uložit tak materiál<br />

na tato místa, kde bychom jej stěží<br />

očekávali.Tato skutečnost je potvrzena<br />

i existencí zajímavé geomorfologické<br />

formy,která na rozšíření glaciálních sedimentů<br />

plynně navazuje. Forma je tvořena<br />

plošinou posetou žulovými bloky<br />

a nad ní se zvedajícím výrazným stupněm,<br />

jenž protíná celý hřbet ve směru,<br />

v kterém zřejmě ledovec uvedený hřbet<br />

překonával.Uvedenou skutečnost kromě<br />

jasných geomorfologických důkazů<br />

potvrzuje i přibližně stejný stupeň zvětrání<br />

(resp. stejné relativní stáří) žulových<br />

bloků na popsané plošině a ve spodní<br />

části hřbetu.<br />

Příčinou toho, že ledovec zřejmě překračoval<br />

uvedený hřbet, je skutečnost, že<br />

strmá část karové stěny (s rozdílem<br />

nadmořských výšek 145 m na vzdálenost<br />

320 m) je vůči samotné jezerní pánvi<br />

posunuta asymetricky směrem na severozápad.Výška<br />

hřbetu,který ledovec překračoval,<br />

je zde proti dnu karu naopak<br />

pouze 40–50 m.<br />

Tento článek je první předběžnou<br />

zprávou upozorňující na zajímavý glaciální<br />

reliéf v okolí jezera Laka.Podrobnější<br />

výsledky by měly být známy v průběhu<br />

léta 2006.I o nich bychom rádi referovali<br />

na stránkách tohoto časopisu.<br />

Pavel Mentlík<br />

Západočeská univerzita, Plzeň<br />

pment@kge.zcu.cz<br />

Kfiivka obecná<br />

Loxia curvirostra<br />

Samička užívající si zimního slunného<br />

dne. Sameček je červený. Někteří rodiče<br />

své potomky vyvádějí už v zimě<br />

a mladé křivky lze spatřit již v únoru.<br />

Na Šumavě poměrně hojná, početnost<br />

závisí na úrodě šišek.<br />

Ivan Dudáček<br />

Kvûtnatec ArcherÛv<br />

Anthurus (Clathrus) archeri<br />

Plodnice této zajímavé a vzácné houby<br />

vyrůstá z kožovitého vajíčka podobně<br />

jako hadovka smrdutá. Bělavý pórovitý<br />

nosič se nad zemí dělí na několik (4 až<br />

6) červených ramen,která nesou olivově<br />

zelený páchnoucí sliz,který obsahuje<br />

výtrusy. Ty jsou pak roznášeny po<br />

okolí mouchami.Vyskytuje se vzácně<br />

v okolí Cudrovic uVolar.<br />

19

Příroda zblízka<br />

V národním parku uprostfied Nûmecka<br />

(a pfiesto blízko ·umavû)<br />

Text a foto: MICHAL VALENTA<br />

V fiíjnu 2005 nav‰tívili pracovníci Správy NP ·umava rÛzn˘ch profesí,<br />

zejména lesníci, jeden z nejznámûj‰ích nûmeck˘ch národních parkÛ,<br />

NP Harz. Proã právû sem do „srdce“ Nûmecka?<br />

Je v Evropě asi jen málo národních<br />

parků,jež by si (s výjimkou na sebe navazujících<br />

území) byly výrazněji podobné.<br />

Je ale asi jeden národní park relativně<br />

také ve středu Evropy, který má mnohé<br />

velmi podobné rysy s NP <strong>Šumava</strong>.Také<br />

jeho území bylo rozděleno železnou<br />

oponou, také obyvatelstvo jeho regionu<br />

bylo od sebe hermeticky odděleno (přestože<br />

mluvilo stejným jazykem), také<br />

jeho nejvyšší polohy „korunovala“ nedobytná<br />

radarová odposlouchávací zařízení,<br />

jimž nová doba Evropy dala možnost<br />

přeměnit se na „ pozorovatelny přírody“<br />

– a především je to rozsáhlá lesnatá<br />

oblast, kde na řadě míst, zejména ve vyšších<br />

polohách,byste měli určitě problém<br />

ujistit se stoprocentně, zda jste na Šumavě<br />

nebo – v Harzu.<br />

Ano,v pohoří Harz ve středu Německa<br />

si člověk často skutečně připadá jako<br />

v šumavských smrčinách. Jen ty harzské<br />

leží o nějakých pár desítek až stovek<br />

metrů níže- na planinách pod nejvyšším<br />

vrcholem Brocken (1 142 m) moře smrčin<br />

navozuje dojem Šumavských plání.<br />

V 800 m si tu ale připadáte jako u nás<br />

v 1 000 či 1 100 m. Je to dané severnější<br />

polohou Harzu i jeho izolovanou<br />

pozicí uprostřed rozlehlých nížin Německa,<br />

kde stojí v cestě mohutným větrům<br />

od Severního moře. I proto jeho<br />

nejvyšší vrchol má klimatické parametry<br />

odpovídající Alpám zhruba ve 2 000 m,<br />

nejvyšší naměřená rychlost větru na plochém,<br />

přirozené bezlesém vrcholu je<br />

kolem 263 km/hod.! (Asi i proto správkyně<br />

informačního střediska NP Brockenhaus<br />

může oprávněně tvrdit: „I když<br />

jsem tu takový vítr nezažila, vím, co to<br />

jsou létající psi a létající lidé…“)<br />

Scenerii horských plání se smrčinami<br />

jen podtrhují vrchoviště se zakrslým smrkem,<br />

jinak velmi podobná našim, smilkové<br />

horské palouky, ale i hluboce zařezaná<br />

údolí s roztroušenými skalními<br />

výchozy (zde zvanými „klipy“) či suťovými<br />

kamennými moři.V nižších polohách<br />

je samozřejmě mnohem více buku<br />

i jiných listnáčů. Jenomže pro přesun<br />

z pásma bučin do téměř subalpinské<br />

tundry na vrcholu Brockenu tu stačí překonat<br />

něco kolem 600 m výškového rozdílu…Asi<br />

jen historie lesů je tu poněkud<br />

Informaãní stfiedisko v St. Andreasbergu vzniklo z b˘valého dÛlního objektu.<br />

drastičtější – nikoli ale kvůli sklářství jako<br />

u nás, ale zejména díky důlním dílům<br />

a rudným ložiskům (jedno z nich –<br />

Rammelsberg u historického Goslaru,je<br />

jedinou evropskou lokalitou s nepřetržitou<br />

dobou těžby přes 1 000 let!) byly lesy<br />

v minulosti prakticky zcela vytěženy<br />

a obnoveny zejména smrkem.Ani po II.<br />

světové válce nezažily klid – velkoplošné<br />

holoseče k úhradě válečných reparací pro<br />

Anglii apod.Pozůstatky po důlní činnosti<br />

nejsou jen pod zemí, i v horských<br />

polohách tu naleznete vodní kanály,sloužící<br />

zásobení dolů vodou z rašelin…<br />

VytûÏená krajina a národní park?<br />

Přesto je Harz dnes národním parkem.<br />

Dokonce donedávna tu byly dva na sebe<br />

navazující- v r. 1990 vyhlášený NP<br />

Hochharz (8 900 ha) v bývalé NDR<br />

(dnes Sachsen-Anhalt) s nejvyšším vrcholem<br />

Brockenem – a v r. 1994 vyhlášený<br />

NP Harz (15 800 ha) v Dolním<br />

Sasku (Niedersachsen).Oba jsou – poprvé<br />

v Německu – od r. 2005 sloučeny<br />

v jediný NP Harz. S 24 700 ha je NP<br />

Harz jen o málo větší než soused Šumavy<br />

– NP Bavorský les. Podobně jako on<br />

zahrnuje především nejvyšší a „nejpřírodnější“<br />

části pohoří (i když se rozkládá<br />

„jen“ mezi 200 a 1 142 m n. m.). Při<br />

téměř 95 % lesnatosti a faktu, že všechna<br />

sídla leží mimo NP, je také klasickým<br />

„lesním“ národním parkem.<br />

I hlavní poslání NP Harz je stejné jako<br />

u našich sousedů – „přírodu nechat přírodou“.To<br />

také nechybí v žádném z četných<br />

informačních materiálů ani v informačních<br />

střediscích NP – např. v moderním<br />

„Brockenhausu“ na vrcholu Brockenu.<br />

Znamená to, že do r. 2024, tedy do 30 let<br />

od vzniku parku,má být min.75 % plochy<br />

NP Harz v přírodní zóně Ia, kde „hospodaří<br />

jen příroda“.<br />

V dolnosaské části NP Harz je dnes<br />

45 % plochy NP bez hospodářských<br />

zásahů člověka (z toho také asi 400 ha<br />

vrchovišť). Za posledních 10 let tak zde<br />

bylo „předáno přírodě“ 13 % plochy<br />

parku, v dalších 10 letech je počítáno<br />

s dalšími 17 % plochy. (Přírodě ještě<br />

vzdálené lesní ekosystémy se tu do bezzásahového<br />

režimu převádí postupně,což<br />

mezinárodní kritéria IUCN také umožňují.<br />

Postup stanoví plán péče, který je<br />

zpracován pro každý lesní porost tzv.<br />

20

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Brocken 1142 m n. m. – nejvy‰‰í vrchol NP Harz.<br />

zóny vývoje lesa Ib tak, aby postupně<br />

dosáhl režimu odpovídajícího poslání<br />

parku podle svého zařazení v příslušné<br />

podzóně – v Ib1 během 10 let , v Ib2<br />

během 20 let , v Ib3 do 30 let).<br />

V nižších polohách je toho dosahováno<br />

snadněji, např. uvolňováním listnáčů<br />

či podsadbami zejména buku tam, kde<br />

ještě převládá vesměs kulturní smrčina<br />

(sem směřuje přes 80 % všech zásahů typu<br />

přeměny porostů v parku,přičemž přednost<br />

má ovšem vždy přirozený vývoj).<br />

I smrãiny Harzu znají kÛrovce<br />

Ve vyšších polohách s horskými smrčinami<br />

– zde je to už od 750 m – jsou<br />

v důsledku historického vývoje zčásti<br />

jako kulturní smrčiny ponechány přírodě.I<br />

zde logicky hrozí riziko přemnožení<br />

kůrovců. Přesto právě polohy horských<br />

smrčin po velkoplošných napadeních<br />

kůrovcem se skupinovitými i jednotlivými<br />

nárosty smrku či jeřábu tvořily<br />

významnou část zvětšené přírodní zóny<br />

Ia v minulém desetiletí.V takových horských<br />

smrčinách tak už žádné další ani<br />

obnovní zásahy plánovány nejsou.<br />

Na vrcholových náhorních pláních<br />

např. Bruchbergu (927 m) s rozlehlými<br />

plochami starých rozvolněných smrčin,<br />

plošně i skupinovitě odumřelých po<br />

napadení kůrovcem,v nichž už dorůstají<br />

mladé smrky a jeřáby,je scenerie horského<br />

lesa na stovkách hektarů prakticky<br />

k nerozeznání od podobných smrčin po<br />

napadení kůrovcem a odumření na hraničním<br />

hřebeni Šumavy a Bavorského<br />

lesa – např. mezi Luzným a Špičákem…<br />

Život smrku i koloběh života smrčin<br />

je s jeho odvěkým souputníkem – kůrovcem<br />

– prostě spojen, pokud je – ať už<br />

v Harzu, či jinde, ale prakticky jen<br />

v národních parcích – umožněno, aby se<br />

les mohl vyvíjet bez dalších regulačních<br />

zásahů člověka. Snad jen s tím rozdílem,<br />

že tady jsou plochy, v nichž se les může<br />

vyvíjet podle svých zákonů,zdálky méně<br />

nápadnější než např. v NP Bavorský les.<br />

Mekka turismu – i to je Harz<br />

Turisticky je NP Harz „magnetem“<br />

snad půlky zejména severního Německa.<br />

Není divu – hory uprostřed nekonečných<br />

nížin, velká města na dosah,<br />

množství lesů, atraktivní skaliska, vrchoviště,<br />

navíc atrakce typu úzkokolejky na<br />

Brocken se statisíci návštěvníků ročně…<br />

I proto 10 mil.návštěvníků ročně.I proto<br />

asi pravidla, která se nám určitě budou<br />

zdát až příliš přísná…:<br />

– vstup dovolen na celém území<br />

parku jen po cestách (je jich dost, jen<br />

minimum ale asfaltovaných),<br />

– do lesa (s výjimkou rašelinišť) lze<br />

však vstupovat i mimo cesty do vzdálenosti<br />

500 m od okraje obcí ležících na<br />

okraji parku,<br />

– cyklisté také jen po cestách, ale jen<br />

vyznačených,<br />

– sběr plodů a hub pro vlastní potřebu<br />

ve vymezených oblastech od 1. 7.–<br />

15. 10, u sběru borůvek zákaz používání<br />

„hřebenů“,<br />

– zákaz kouření v lese v letním období,<br />

– psi na celém území parku jen na<br />

vodítku,<br />

– koupání jen na vymezených 2 částech<br />

v okolí horských nádrží Oderteich<br />

a Silberteich.<br />

Přesto je dobře patrné, že region<br />

s národním parkem žije – i když by<br />

možná atraktivitu spojovanou obecně<br />

s pojmem národní park zase tak moc<br />

nepotřeboval.10 mil. návštěvníků ročně<br />

je jistě dost i tak.<br />

S výjimkou Brockenu – turismu prakticky<br />

„obětované hory“ – však na rozlehlých<br />

plochách parku,zejména na podzim,<br />

máte mnohdy pocity velmi blízké<br />

podmínkám na „horní“ Šumavě.V NP<br />

Harz lze putovat hodiny – poznávat jak<br />

rukou lesníka směrem k přírodě směrované<br />

polopřirozené i kulturní lesy (třeba<br />

i za pomoci harvestorů, je-li to účelné<br />

a s ohledem na ekologické požadavky<br />

a terén možné), tak nádherné smíšené<br />

lesy v téměř přirozeném stavu již ponechané<br />

samovolnému vývoji. Na stahektarových<br />

plochách horského lesa tu lze<br />

ale procházet a poznávat i bez zásahů člověka<br />

se vyvíjející „divočinu“ v podobě –<br />

mnohdy tak frustrujícího, ale pro jakýkoli<br />

koloběh života v člověkem přímo<br />

neovlivňované přírodě neodmyslitelného<br />

– rozpadu starých horských smrčin po<br />

napadení kůrovcem a postupně vznikajícího<br />

nového lesa.<br />

Proč vůbec? Asi výstižně to naznačuje<br />

základní informační leták NP Harz:<br />

„Procesy probíhající v národním parku<br />

nám ukazují,co příroda bez našeho zasahování<br />

vůbec chce. Podle čeho se máme<br />

v ochraně přírody orientovat, pokud<br />

takové neovlivňované procesy už vůbec<br />

neznáme?“<br />

Michal Valenta<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

michal.valenta@npsumava.cz<br />

Horské smrãiny v zónû Ia na pláních Bruchbergu<br />

(927 m n. m.). Jsme skuteãnû<br />

v Harzu nebo na ·umavû?<br />

21

Národní park a lidé<br />

Extenzifikace zemûdûlství<br />

pfiiná‰í i úskalí<br />

Text: MILAN SKOLEK, VLASTA KROUPOVÁ Foto: MILAN SKOLEK<br />

V roce 2004 se na katedru anatomie a fyziologie hospodáfisk˘ch zvífiat<br />

Zemûdûlské fakulty Jihoãeské univerzity v âesk˘ch Budûjovicích<br />

obrátili zástupci ze ‰umavské GW Farmy Kti‰ spol. s r. o. s opakovan˘m<br />

problémem sníÏené plodnosti u masného skotu. Pfii hledání pfiíãin<br />

tohoto stavu v chovatelsk˘ch podmínkách, v celkovém zdravotním<br />

stavu a ve v˘Ïivû zvífiat byl pfii chemickém vy‰etfiení krevní plazmy zji‰-<br />

tûn hlubok˘ deficit fosforu – prvku, kter˘ v˘znamnû zasahuje do Ïivotních<br />

dûjÛ ovlivÀujících plodnost. Následn˘m pátráním po pfiíãinách<br />

tohoto stavu se dospûlo k pfiekvapiv˘m zji‰tûním, s dal‰ími ‰ir‰ími<br />

souvislostmi, s pfiímou vazbou na ekologii krajiny.<br />

Velké plochy pozemků této zemědělské<br />

farmy,využívané k pastvě skotu i ke sklizni<br />

píce (siláž, senáž), byly v minulosti<br />

odvodněny systematickou drenáží. Na<br />

těchto odvodněných plochách se zejména<br />

v suchých letech projevuje vláhový<br />

deficit, což ve spojení s extenzitou zemědělské<br />

výroby vytváří příhodné podmínky<br />

pro rozvoj světlomilných až xerofylních<br />

druhů, zvláště některých druhů<br />

jetelů (jetel plazivý – Trifolium repens L.,<br />

jetel zvrhlý – Trifolium hybridum L.),<br />

jejichž zastoupení bývá dominantní,<br />

na úkor kulturních trav. V kombinaci<br />

s časnou pastvou či sklizní píce je pak<br />

v přijímaném krmivu citelný nedostatek<br />

fosforu a vysoký obsah vápníku (široký<br />

poměr Ca : P), čímž byly způsobeny<br />

i popisované příznaky snížené plodnosti<br />

stáda masného skotu. Ze světa je obecně<br />

známo, že nedostatek fosforu je aktuální<br />

především v aridních oblastech, v půdách<br />

uměle odvodněných a pastevně využívaných.Tomu<br />

se naše odvodněné a pastevně<br />

využívané plochy nápadně podobají,<br />

zvláště v suchých letech,jako byl např.rok<br />

2003.<br />

Podáváním upraveného minerálního<br />

lizu se zvýšeným obsahem fosforu se<br />

plodnost skotu postupně začala zlepšovat.<br />

Oba extrémy, intenzivnû zemûdûlsky vyuÏívan˘ pozemek a plocha ponechaná ladem,<br />

nejsou pro pfiírodu tím nejlep‰ím fie‰ením.<br />

Suplementace chybějícího fosforu formou<br />

minerálních lizů jako výlučného<br />

řešení u masného skotu,závislého výhradně<br />

na objemných krmivech, má určitá<br />

technologická i fyziologická omezení. Je<br />

proto zcela zásadní,aby příjem fosforu byl<br />

zcela pokryt v přirozené formě, v objemném<br />

krmivu.<br />

Řešení tohoto problému spočívá především<br />

ve snaze o nápravu člověkem<br />

narušeného ekosystému a v uplatnění<br />

správného zemědělského managementu,<br />

s přímým dopadem na přirozenou kvalitu<br />

krmiv či pastvy.<br />

Dnes je proto kladen velký důraz na<br />

systémy a formy zemědělského hospodaření<br />

v podmínkách celé Šumavy, zvláště<br />

na území Národního parku a Chráněné<br />

krajinné oblasti, kde je nutná diferenciace<br />

ve vztahu k jednotlivým rostlinným<br />

a živočišným druhům, společenstvům<br />

a biotopům.To nás také vedlo k napsání<br />

této kratičké úvahy.<br />

Proběhlou privatizací zemědělských<br />

majetků bývalých státních a vojenských<br />

statků a jednotných zemědělských družstev<br />

vznikly i na Šumavě poměrně velké zemědělské<br />

celky a subjekty, které v mnoha<br />

případech po „staru“ uplatňují velkovýrobní<br />

formy a technologie hospodaření.<br />

Na vině je především legislativa, ekonomika<br />

a do určité míry i některé nabízené<br />

dotační tituly v rámci agroenvironmentálních<br />

programů.<br />

Restrukturalizace z velké části již privatizovaného<br />

zemědělství na extenzivní<br />

formy hospodaření na území Národního<br />

parku a Chráněné krajinné oblasti <strong>Šumava</strong><br />

tak proběhla ve většině případů rychlým<br />

až spontánním způsobem.<br />

Extenzifikace zemědělství v horských<br />

oblastech Šumavy ve zjednodušené podobě<br />

spočívá v minimalizaci nákladů, od<br />

čehož se odvíjí především upuštění od<br />

používání minerálních hnojiv, a v zatravnění<br />

veškeré orné půdy,ve sklizni trvalých<br />

travních porostů v jedné, maximálně ve<br />

dvou sečích a v pastvě skotu bez tržní produkce<br />

mléka, případně ovcí.Těmto trendům<br />

nejvíce odpovídá systém ekologického<br />

zemědělství, který je na Šumavě<br />

rovněž uplatňován.<br />

Mezi viditelné cíle této podoby extenzivního<br />

hospodaření na Šumavě patří<br />

22

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Extenzivní pastva skotu pfiispívá k údrÏbû<br />

zemûdûlské krajiny.<br />

ochrana vodních zdrojů, udržení potřebného<br />

bezlesí, zabránění plošné sukcesi<br />

lesních porostů, ale i revitalizace květnatých<br />

luk, zachování vzácných biotopů<br />

(mokřady,refugia vzácných a ohrožených<br />

rostlin a živočichů) a krajinných prvků<br />

(solitérní stromy, staré sady, kamenné<br />

snosy, tarasy...).<br />

Po více než desetileté plošné extenzifikaci<br />

zemědělské činnosti na Šumavě se<br />

daří omezit sukcesi lesních porostů, plošně<br />

ochránit vody a přispět k jejich čistotě<br />

a zčásti produkovat i živočišné produkty<br />

v kvalitě „BIO“.<br />

Naproti tomu kosené a pasené trvalé<br />

travní porosty,stráně a celkový ráz krajiny<br />

neodpovídají svou biodiverzitou a estetickou<br />

působivostí stavu, který byl znám<br />

z prvé poloviny dvacátého století, kdy<br />

i zde na Šumavě převládaly maloplošné<br />

formy zemědělského hospodaření.Tento<br />

obecně zafixovaný stav se stal „jakýmsi<br />

ideálem“ pro esteticky působivou a ekologicky<br />

vyváženou venkovskou krajinu.<br />

V dnešní době zemědělci svou prováděnou<br />

hospodářskou činností zajišťují především<br />

údržbu zemědělsky využitelných<br />

pozemků (kosení, pastva). Pozemky zemědělsky<br />

obtížně využitelné (zejména<br />

pro velkou,těžkou techniku),ačkoliv jsou<br />

často z botanického hlediska velmi cenné,<br />

zůstávají ležet ladem a jsou ve většině případů<br />

prostorem pro rozvoj nastupující<br />

sukcese dřevin.Tím vzniká vážná hrozba<br />

zániku či změny rostlinných společenstev<br />

na nich se nacházejících. Citelně zde<br />

chybí malovýrobní péče zemědělce-hospodáře<br />

o pozemky s rozdílnými potřebami<br />

managementu.<br />

Dosažené výsledky výzkumné činnosti<br />

biologů v Čechách, Německu a Rakousku,<br />

přednesené na řadě vědeckých konferencí,<br />

ukazují, že při použití stávající<br />

techniky obdělávání luk a pastvin nelze<br />

pouhým upuštěním od používání minerálních<br />

hnojiv a snížením počtu sečí<br />

obnovit „vysněné květnaté louky“ ve velkém.<br />

Jejich detailní poznatky o faktorech<br />

uplatňujících se v koexistenci tisíců rostlinných<br />

a živočišných druhů však mohou<br />

zemědělce a obyvatele venkova inspirovat<br />

alespoň k částečným úpravám stávajícího<br />

managementu,který by mohl vést k navození<br />

přírodě bližšího stavu, byť jenom na<br />

malých travních plochách.V praxi to především<br />

znamená alespoň na části pozemků<br />

zavést „jemnější“ formy hospodaření,<br />

které by více respektovaly přírodní podmínky<br />

jednotlivých biotopů a stanovišť.<br />

Tyto plochy by se po čase mohly stát refugii<br />

ohrožených rostlin i živočichů, s jejich<br />

možnou následnou migrací do volné krajiny.<br />

Ing. Milan Skolek<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

milan.skolek@npsumava.cz<br />

Seismická observatofi<br />

Ka‰perské Hory<br />

Text: JAN ZEDNÍK<br />

¤íjnové zemûtfiesení v Pákistánu o velikosti 7,6 na Richterovû<br />

stupnici si podle posledních odhadÛ vyÏádalo více neÏ 79 000<br />

obûtí. Opût se potvrdilo, jak niãivé úãinky mají silná zemûtfiesení<br />

v rozvojov˘ch zemích, kde se staví kamenné ãi cihlové budovy,<br />

které nemohou odolat prudk˘m a dlouhotrvajícím otfiesÛm.<br />

Jednou z moderních seismick˘ch stanic, které zaregistrovaly<br />

zemûtfiesení v Pákistánu a pomohly urãit jeho polohu a velikost,<br />

je umístûna v Ka‰persk˘ch Horách na ·umavû.<br />

Niãivé zemûtfiesení v Pákistánu<br />

Co se vlastně v Pákistánu stalo? Indická<br />

deska se tlačí z jihu na Euroasijskou po<br />

dobu asi 50 milionů let rychlostí kolem<br />

4 cm za rok. Dlouhodobým působením<br />

tohoto tlaku došlo k vyvrásnění vysokých<br />

pásemných pohoří, jako jsou Himálaje,<br />

Hindukuš, a k vyzdvižení pamírské náhorní<br />

plošiny.Velké tektonické napětí se<br />

občas uvolní krátkodobým procesem -<br />

zemětřesením. Dne 8. října došlo během<br />

pár minut k podsunutí Indické tektonické<br />

desky pod Euroasijskou desku o několik<br />

metrů podél západní části himálajského<br />

okrajového zlomu, který tvoří hranici<br />

těchto desek. Zemětřesení jsou v oblasti<br />

Topografická mapa styku Indické a Euroasijské<br />

tektonické desky. NíÏiny jsou<br />

oznaãeny zelenou barvou, pásemná pohofií<br />

ãervenou. Poloha niãivého zemûtfiesení<br />

8. fiíjna 2005 je znázornûna hvûzdiãkou.<br />

·ipky znázorÀují smûr pohybu<br />

Indické desky vÛãi Euroasijské, rychlost<br />

pohybu je udávána v milimetrech za rok.<br />

indického subkontinentu častá a vzhledem<br />

k velké hustotě osídlení také bohu-<br />

23

Příroda Národní park a lidé<br />

žel mimořádně tragická. Neomezují se<br />

jen na bezprostřední okraje desek, ale<br />

nastávají i uvnitř indického poloostrova<br />

a hluboko v pásemných pohořích. Jižní<br />

Asie tak spolu s Čínou vedou smutné<br />

statistiky počtu obětí při ničivých zemětřeseních.<br />

Seismická stanice Ka‰perské<br />

Hory<br />

Zemětřesení je proces, při kterém<br />

dojde v důsledku nahromaděného napětí<br />

v Zemi k rychlému vzájemnému<br />

pohybu dvou sousedních bloků hornin.<br />

Přitom se uvolní velké množství energie,<br />

které se formou elastických (seismických)<br />

vln šíří na všechny strany z ohniska<br />

do zemského tělesa. Na povrchu<br />

registrujeme komplikované vlnové obrazy<br />

– seismogramy – složené z mnoha<br />

fází. Ze seismogramů se určí časy příchodů<br />

seismických vln a z údajů více stanic<br />

je pak možné lokalizovat polohu<br />

ohniska zemětřesení. Z amplitud kmitání<br />

půdy se počítá velikost zemětřesení na<br />

Richterově stupnici. Ze seismogramů je<br />

také možné odvodit směr zlomových<br />

ploch, na kterých došlo k posunu dvou<br />

bloků vůči sobě.<br />

Stálé seismické observatoře jsou zřizovány<br />

na mnoha místech na Zemi pro<br />

nerušená dlouhodobá pozorování nejrůznějších<br />

seismických jevů – lokální<br />

mikrozemětřesení,odpaly průmyslových<br />

náloží v blízkých lomech, důlní otřesy<br />

vyvolané hornickou činností, podzemní<br />

jaderné výbuchy či silná vzdálená zemětřesení.<br />

Na observatořích jsou umístěny<br />

velmi citlivé analogové snímače<br />

pohybů půdy – seismometry a digitální<br />

registrační zařízení. Moderní seismometry<br />

jsou schopné věrně zachytit pohyby<br />

půdy v obrovském rozsahu amplitud<br />

od desítek kmitů za vteřinu, vybuzených<br />

explozí v lomu nebo blízkým<br />

zemětřesením, až po velmi dlouhé vlny<br />

generované nejsilnějšími zemětřeseními.<br />

Seismometry jsou umístěny na betonových<br />

pilířích ukotvených do pevného<br />

podloží. Proti rušivým výkyvům teploty<br />

a tlaku jsou přístroje chráněny vnějšími<br />

izolačními kryty. Registrační zařízení<br />

má za úkol digitalizaci signálů<br />

naměřených seismometry,jejich uložení<br />

na pevný disk a nepřetržitý přenos do<br />

datového centra k dalšímu zpracování.<br />

Přesná časová informace je zajišťována<br />

pomocí GPS přijímače. Záznam zemětřesení<br />

v Pákistánu dne 8. října 2005 na<br />

stanici Kašperské Hory je znázorněn na<br />

obrázku.<br />

Historie stanice<br />

Geofyzikální ústav Akademie věd ČR<br />

(dále GFÚ) zřídil stanici Kašperské Hory<br />

(KHC) na počátku 60. let.Tato seismická<br />

stanice byla určena k doplnění ústřední<br />

seismické stanice Geofyzikálního ústavu<br />

v Průhonicích u Prahy pro instalaci velmi<br />

citlivých krátkoperiodických a dlouhoperiodických<br />

seismografů. Kromě registrace<br />

zemětřesení (například z nedalekých<br />

Alp) bylo jejím úkolem také monitorování<br />

pokusných jaderných výbuchů v Nevadě<br />

v USA, v Číně, na Nové Zemi a v<br />

Semipalatinsku v bývalém Sovětském<br />

svazu a na francouzském atolu Mururoa.<br />

Na základě seznamu opuštěných podzemních<br />

děl z Českého báňského úřadu<br />

provedli během let 1958-1959 dr. Kárník<br />

a dr.Tobyáš prohlídku jejich stavu z hlediska<br />

bezpečnosti, přístupu a možných<br />

zdrojů seismického neklidu, které způsobuje<br />

např. silniční a železniční doprava,<br />

Dfievûn˘ pavilon finského typu na stanici Ka‰perské Hory. Jsou zde umístûna pÛvodní<br />

analogová registraãní zafiízení ze ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch let. Foto: Petr Jedliãka<br />

Záznam vertikální sloÏky kmitání pÛdy na<br />

stanici Ka‰perské Hory ze dne 8. fiíjna<br />

2005. Modré a ãervené stopy se stfiídají<br />

po 30 minutách. Podélná elastická vlna,<br />

která se Zemí ‰ífií nejrychleji, dorazila na<br />

stanici ve 3 hodiny 59 minut svûtového<br />

ãasu (velké v˘chylky vpravo nahofie na ãervené<br />

stopû). Doba ‰ífiení této vlny z ohniska<br />

otfiesÛ na stanici KHC ãinila 8 minut 20<br />

vtefiin. Ilustrativní denní záznamy vybran˘ch<br />

stanic âeské seismické regionální<br />

sítû lze nalézt na adrese http://www.ig.<br />

cas.cz/live.php.<br />

průmysl. Zkušební měření byla uskutečněna<br />

v roce 1959. Konečné místo bylo<br />

vybráno z hlediska minimálního krátkoperiodického<br />

seismického rušení, které<br />

dovoluje detekovat pohyb podloží od<br />

amplitudy posunutí půdy od 2 miliardtin<br />

metru výše!<br />

Stanice Kašperské Hory s kódovým<br />

označením KHC byla po svém vzniku<br />

zařazena do mezinárodní sítě seismických<br />

stanic.Vyhodnocené seismogramy<br />

se předávají pravidelně do mezinárodních<br />

datových center, kde se určují<br />

základní údaje o jednotlivých zemětřeseních.Podle<br />

statistiky mezinárodního seismologického<br />

centra ISC ve Velké Británii<br />

zaregistrovala stanice KHC v období<br />

1964-1989 nejvíce seismických jevů ze<br />

všech stanic světové sítě a zařadila se tak<br />

k nejcitlivějším stanicím vůbec. Úroveň<br />

krátkoperiodického seismického neklidu<br />

se udržovala po celou dobu na velmi<br />

nízké úrovni až na období 1992–1995,<br />

kdy byla vyvážena hornina z blízké průzkumné<br />

zlatonosné štoly Naděje. Stanici<br />

v té době hrozilo minimálně výrazné<br />

zhoršení registračních podmínek, v případě<br />

pokračujícího průzkumu, nebo<br />

dokonce těžby zlata její zavření.<br />

Seismická stanice KHC se nachází<br />

u Kašperských Hor v údolí Zlatého<br />

potoka v blízkosti místní cesty,která spojuje<br />

Kašperské Hory s osadou Červená.<br />

Jan Zedník<br />

Geofyzikální ústav AV ČR Praha<br />

jzd@ig.cas.cz<br />

24

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Programy pro vefiejnost 2005<br />

Text a foto: DANA Z¯VALOVÁ<br />

Programy pro vefiejnost se s postupem ãasu stávají standardní<br />

nabídkou Správy NP a CHKO ·umava ve vztahu k vefiejnosti.<br />

Jsou cílené nejen k náv‰tûvníkÛm národního parku, ale i k místním<br />

obyvatelÛm. Jejich nabídka rok od roku stoupá co do poãtu<br />

akcí i mnoÏství témat a také okruh tûch, ktefií se náv‰tûvníkÛm<br />

vûnují, se roz‰ifiuje.<br />

Patří mezi ně nejen externí lektoři, ale<br />

především zaměstnanci Správy NP<br />

a CHKO <strong>Šumava</strong>, od ředitele Aloise Pavlíčka,<br />

přes náměstky, zaměstnance lesních<br />

správ i odborných pracovišť, profesionální<br />

strážce až po pracovníky středisek ekologické<br />

výchovy a informačních center.<br />

Akce jsou plánovány do průběhu celého<br />

roku (i když převážná část jich samozřejmě<br />

probíhá během letní turistické sezony)<br />

a po celém území NP a CHKO <strong>Šumava</strong>.<br />

Šanci na jejich využití tak mají prakticky<br />

všichni návštěvníci i místní obyvatelé.<br />

Novinky v programech<br />

Výčet všech programů není smyslem<br />

tohoto článku, ráda bych ale zmínila<br />

některé novinky, které s sebou přinesl rok<br />

2005.<br />

Naprostým hitem sezony se staly<br />

doprovody do některých vybraných I.zón<br />

NP <strong>Šumava</strong>,které se uskutečnily na základě<br />

výjimky MŽP. Poprvé tak měl určitý<br />

počet zájemců (objednávalo se 12 osob<br />

a všechny termíny byly velmi rychle<br />

zamluvené) možnost navštívit např. Modravské<br />

slatě, navíc v doprovodu, a tedy<br />

i s výkladem, odborníků. Soudě podle<br />

ohlasů, šlo skutečně o jeden z nejžádanějších<br />

programů vůbec, a proto nebude<br />

pravděpodobně chybět ani v nabídce pro<br />

příští rok.<br />

Velký důraz se kladl i na akce, které<br />

souvisely s vysvětlováním filozofie národního<br />

parku, smyslu ponechání určité části<br />

území přírodním procesům a jejich vlastním<br />

pravidlům.Většina z nich proběhla na<br />

nově otevřené zážitkové trase „Proměna<br />

Iva Forstová pfii zdobeni vánoãních<br />

perníkÛ.<br />

horské smrčiny“ na Březníku za doprovodu<br />

profesionálních strážců.<br />

Rok 2005 byl také rokem 200. výročí<br />

narození spisovatele Adalberta Stiftera<br />

a i tato skutečnost se promítla do řady<br />

aktivit.Uskutečnily se různé výstavy,přednášky,<br />

zájemci měli možnost putovat po<br />

místech,která A.Stifter miloval,to vše především<br />

v Horní Plané a jejím bezprostředním<br />

okolí.<br />

¤e‰ení úkolu na trase závodu BûÏí celá rodina.<br />

Své si najdou i domácí obyvatelé<br />

Poslední skupinou programů, které<br />

bych ráda dala prostor,jsou akce pro místní<br />

obyvatele. Jsou pořádány jak pro děti,<br />

tak i pro dospělé. Některé z nich již mají<br />

v regionu několikaletou tradici (Staročeské<br />

hry ve Stožci nebo závod Běží celá<br />

rodina v kempu zahrádky u Borových<br />

Lad), jiné si ji teprve budují.Většina těchto<br />

programů probíhá mimo hlavní turistickou<br />

sezonu na informačních střediscích<br />

formou „Tvořivých dílen“.V pohodové<br />

atmosféře tu vznikají často velmi hezké<br />

vánoční nebo velikonoční dekorace.<br />

Podrobné informace o akcích najdete<br />

na www.npsumava.cz nebo v přehledné<br />

informační brožuře „Programy pro veřejnost<br />

2006“.<br />

Mgr. Dana Zývalová<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

dana.zyvalova@npsumava.cz<br />

25

Příroda Národní park a lidé<br />

Opravy drobn˘ch kamenn˘ch<br />

památek v NP ·umava,<br />

tentokrát jako pfiídavek<br />

Text: JOSEF JI¤IâKA A VLADIMÍR HORPENIAK<br />

PfiestoÏe projekt oprav drobn˘ch kamenn˘ch památek byl v loÀském<br />

roce po pûti letech prací oficiálnû ukonãen, zÛstal je‰tû zbytek<br />

14 objektÛ, jejichÏ opravu odsunulo nastupující zimní období<br />

na následující rok a které se letos jako jak˘si pfiídavek pfiipojí<br />

k hlavnímu dílu. Mezi památkami, které mají svou, nám vût‰inou<br />

uÏ neznámou historii, není na místû zavádût ãlenûní na památky<br />

více a ménû dÛleÏité. Pfiesto v tomto posledním souboru si podle<br />

na‰eho názoru tfii z nich zaslouÏí zvlá‰tního zfietele.<br />

Rozměrný kamenný kříž z roku 1852<br />

v bývalém Huťském Dvoře u Schwarzenberského<br />

plavebního kanálu byl vážně<br />

poškozen. Chyběla jeho horní sloupová<br />

část včetně hlavy a litinového kříže a do<br />

jeho zániku už mnoho nezbývalo. Opravy<br />

se úspěšně zhostila firma Kamenosochařství<br />

Váňa a syn z Prachatic, která chybějící<br />

kamenné části vyrobila v dílně<br />

a celý kříž pak smontovala na místě.<br />

Opravená deska. Foto: Josef Jifiiãka<br />

patrně nejstarší mezi všemi opravenými<br />

památkami. Do té doby jím byl kamenný<br />

kříž v Zadní Zvonkové s letopočtem<br />

1740.O historii kovaného kříže pojednává<br />

pan PhDr.Vladimír Horpeniak z Muzea<br />

Šumavy v Kašperských Horách.<br />

Kovaný kříž nad Flusárnou u Kašperských<br />

Hor, na severním svahu Huťské<br />

hory,patří mezi nejstarší dochované kříže<br />

ve volné krajině v oblasti střední Šumavy.<br />

Je patrně totožný s tím,který zaznamenala<br />

rukopisná mapa Zlaté stezky kašperskohorské,<br />

pořízená roku 1736 (Státní<br />

ústřední archiv v Praze - SMP 463/c, DV<br />

1/3). Okolí kříže tato mapa pojmenovává<br />

„Bei dem kalten Offen“. Kříže bývaly<br />

v krajině při cestách důležitým orientačním<br />

místem. Lze předpokládat, že kříž na<br />

tomto význačném místě Zlaté stezky<br />

(s jedinečnou vyhlídkou do kraje) stával<br />

již od nejstarších dob. Kašperskohorská<br />

Zlatá stezka byla budována z rozkazu<br />

Karla IV. v letech 1356–1366.<br />

Ing. Josef Jiřička<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

josef.jiricka@npsumava.cz<br />

KfiíÏ na HuÈském Dvofie. Foto: Jifií Kadoch<br />

Rok po dvoustém výročí úmrtí Josefa<br />

Rosenauera byl uveden do důstojného<br />

stavu i jeho památník stojící u plavebního<br />

kanálu nad Novým Údolím – respektive<br />

pamětní deska, která je na něm umístěna.<br />

K poškození tentokrát nedošlo<br />

„zubem času“,ale celkem osmi ranami ze<br />

střelných zbraní různých ráží; poškození<br />

bylo později neodborně zahlazeno. I toto<br />

vandalství se podařilo napravit.Restaurování<br />

pamětní desky provedl v ateliéru<br />

umělecký restaurátor pan Lukáš Kubíček<br />

z Prahy.<br />

Tři a půl metru vysoký kříž stojící<br />

u historické Zlaté stezky nad Flusárnou<br />

na svahu Huťské hory byl vykován<br />

v hamru z jednoho kusu železa a bohatě<br />

ozdoben.Torzo, které z něho zbylo, už<br />

původní kříž sotva připomínalo. Naštěstí<br />

se v archivu pana Emila Kintzla z Kašperských<br />

Hor našla jeho původní fotografie,<br />

podle níž pan Josef Nekovář z Netolic<br />

vyrobil jeho chybějící části, a paní Jindra<br />

Nazarská ze Lčovic namalovala postavy<br />

Krista a Panny Marie. Tento kříž bude<br />

PhDr.Vladimír Horpeniak<br />

Muzeum Šumavy Kašperské Hory<br />

horpeniak@sumavanet.cz<br />

KfiíÏ nad Flusárnou. Foto: Josef Jifiiãka<br />

26

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Setkání stráÏcÛ<br />

Text: MICHAL VALENTA Foto: JAN KONVIâKA<br />

Jediné zatím skuteãnû a doslova pfieshraniãní spoleãné informaãní<br />

stfiedisko ãesko-bavorské ·umavy v historické budovû hraniãního<br />

nádraÏí v AlÏbûtínû u Îelezné Rudy si mÛÏe dát do vínku dal‰í<br />

dobr˘ spoleãn˘ poãin.<br />

Ve dnech 7.–11. listopadu 2005 se zde<br />

podařilo uspořádat první společný odborný<br />

kurz k doplnění znalostí strážců – rangerů<br />

obou národních parků Bavorský les<br />

a <strong>Šumava</strong>. Díky dobrému projektu agilního<br />

vedoucího bavorských strážců Josefa<br />

Erharta a díky němu i financování celého<br />

projektu z prostředků EU se tak v prostorách<br />

střediska i na společných exkurzích do<br />

obou národních parků mohla setkat převážná<br />

většina „rangerů“ obou Správ.Vzhledem<br />

k tomu, že listopad je pro oba parky<br />

obdobím mezisezonního klidu, mohli se<br />

strážci jistě s klidnějším svědomím věnovat<br />

nejen sebevzdělání, ale i postupnému vzájemnému<br />

poznávání. Chtě nechtě je rozdíl<br />

mezi oběma jazyky přece jen stále podstatný<br />

a pětidenní denní společný kurz – byť<br />

za stálé přítomnosti překladatele - určitě<br />

napomohl i tomu, že mnozí své jazykové<br />

znalosti přece jen osvěžili a hlavně navázali<br />

potřebné kontakty se svými kolegy „přes<br />

hranici“.<br />

Díky řadě přednášejících z obou stran<br />

hranice bylo strážcům poskytnuto množství<br />

informací, které přispějí k získání větší<br />

důvěryhodnosti u návštěvníků obou parků.<br />

Stanou se tak pro ně zdrojem informací<br />

nejen o „svém“ národnímu parku, ale<br />

i o tom sousedním.V situaci, kdy se hranice<br />

obou států ve smyslu Schengenské<br />

dohody v brzké době stanou „jen“ vnitřní<br />

„unijní“ hranicí, je toto téma stále aktuálnější.<br />

Spoleãné foto úãastníkÛ setkání.<br />

„Rangeři“ se sejdou za rok v listopadu<br />

2006 ještě jednou ke druhému, speciálněji<br />

již zaměřenému kurzu. I když se strážci<br />

obou parků doposud každoročně setkávali<br />

na společné terénní exkurzi, ať již u nás na<br />

Šumavě, nebo v Bavorském lese, poprvé<br />

takto uskutečněný kurz je určitě dobrým<br />

společným počinem přece jen „vyšší<br />

kvality“.Vše ve smyslu v r. 1999 podepsaného<br />

„Memoranda o vzájemné spolupráci<br />

obou národních parků“ právě v prostorách<br />

dnešního informačního střediska<br />

v Alžbětíně.<br />

Sklenûná archa v mofii lesÛ<br />

Text a foto: JOSEF ·TEMBERK<br />

Na poãátku byla, jak to tak b˘vá, my‰lenka: nápad dvou umûleck˘ch<br />

skláfiÛ vytvofiit ohromnou loì ze skla a umístit ji na<br />

kopec, ven do pfiírody. SdruÏení Waldzeit rozvinulo tuto základní<br />

ideu v rozsáhl˘ pfieshraniãní projekt, na kterém se v˘znamnû<br />

podílely správy národních parkÛ ·umava a Bavorsk˘ les.<br />

Výsledkem byla skleněná archa, která se<br />

tak mohla v červnu roku 2003 vydat na<br />

tříletou cestu česko-bavorským příhraničním<br />

regionem. Odkazujíc k biblickému<br />

symbolu archy, zvala tato symbolická<br />

loď k dialogu na téma ochrany<br />

přírody a lesní divočiny v národních parcích,<br />

na téma sklářských a dalších tradic<br />

ve společném regionu Bavorského lesa<br />

a Šumavy. Rok 2004 byl rokem plavby<br />

skleněné archy po Šumavě. Na jejím<br />

počátku byla křehká archa vložena do<br />

obří dlaně ze dřeva,symbolu šetrné ruky<br />

člověka vůči přírodě.<br />

„Projekt archy přitáhl mnohem více<br />

lidí, než jsme si na začátku vůbec odvážili<br />

pomyslet,“ konstatoval Klaus Möller,<br />

předseda spolku Waldzeit, při akci ve<br />

Frauenau pořádané na závěr tříletého<br />

putování archy po světě.Posuďte sami:29<br />

měsíců na cestě, 19 různých stanovišť, asi<br />

50 návazných akcí s více než 3 000 účastníky,<br />

kromě toho bezpočet návštěvníků<br />

mimo konání veřejných akcí.<br />

Archa pfied muzeem skla ve Frauenau.<br />

Před muzeem skla ve Frauenau archa<br />

v dlani stráví určitě tuto zimu.Kam bude<br />

směřovat její další cesta se zatím necháme<br />

překvapit. Příznivci archy si mohou<br />

zakoupit v informačních střediscích<br />

Správy NP <strong>Šumava</strong> česko-německou<br />

knihu dokumentující celou tříroční<br />

plavbu tohoto unikátního uměleckého<br />

objektu po „Zelené střeše Evropy“.<br />

27

Příroda Národní park a lidé<br />

Román Adalberta Stiftera Vítek<br />

Nad poselstvím díla autorovû i na‰í dobû<br />

Text: JAN PODLE·ÁK<br />

Spisovatel Adalbert Stifter (narozen 23. fiíjna 1805 v Horní Plané,<br />

zemfiel 28. ledna 1868 v Linci), kter˘ byl i v˘znamn˘m malífiem,<br />

náleÏí písemnictví nûmeckého jazyka, tedy literatufie<br />

nûmecké a rakouské, ale v zemském smyslu je jeho literární dílo<br />

i souãástí kultury ãesk˘ch zemí a ve smyslu regionálním mÛÏe<br />

b˘t zafiazeno i do tvorby ‰umavské.<br />

V literárním díle Adalberta Stiftera –<br />

v povídkách a románech – se projevuje<br />

výrazná inspirace jeho českou vlastí,<br />

zejména pak rodným šumavským krajem.<br />

Českou látku má Stifterův třídílný historický<br />

román Witiko (Vítek),který vydal<br />

v letech 1865–1867 pešťský nakladatel<br />

Gustav Heckenast a jenž měl být první<br />

částí zamýšlené románové trilogie z české<br />

historie, zvláště z dějin rodu Vítkovců<br />

a jejich rožmberské větve: Vítek, Vok,<br />

Záviš.V realizaci tohoto záměru spisovateli<br />

zabránila těžká nemoc a tragická smrt.<br />

Dějištěm románu Vítek jsou Čechy<br />

a Morava na konci vlády knížete Soběslava<br />

I. (1125–1140) a za vlády knížete a od<br />

roku 1158 krále Vladislava II. (1140–<br />

1173), což bylo období naplněné pohnutými<br />

či přímo tragickými událostmi,<br />

jejichž příčinu lze spatřovat jednak ve<br />

sporech o knížecí trůn mezi příslušníky<br />

přemyslovské dynastie, jednak v mocen-<br />

Portrét A. Stiftera. Foto: Josef Jifiiãka<br />

Rodn˘ dÛm Adalberta Stiftera v Horní Plané. Foto: Josef Jifiiãka<br />

28

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

ských ambicích vysoké šlechty. Ke zpracování<br />

tohoto tématu byl Adalbert Stifter<br />

dobře připraven i po historiografické<br />

stránce, neboť prostudoval velké historické<br />

syntézy Františka Palackého a Václava<br />

Vladivoje Tomka (v německých překladech)<br />

a české středověké kroniky.<br />

Ke sporům o trůn docházelo v přemyslovském<br />

rodě tehdy, když nebyl respektován<br />

původní nástupnický zákon, podle<br />

něhož se panujícím knížetem stával nejstarší<br />

člen rodu. I dobrý panovník Soběslav<br />

I. se na konci vlády snažil zajistit knížecí<br />

trůn svému synu Vladislavovi,avšak po<br />

Soběslavově smrti většina světských a církevních<br />

velmožů zvolila knížetem jeho<br />

synovce Vladislava. Roku 1142 však proti<br />

Vladislavovi II. povstali moravští Přemyslovci<br />

v čele s knížetem Konrádem Znojemským<br />

a část šlechty a došlo k válce, ve<br />

které Vladislav II. se svými stoupenci z řad<br />

šlechty a prelátů zprvu utrpěl porážku, ale<br />

nakonec s pomocí svého švagra německého<br />

krále Konráda III. zvítězil. Dobyl<br />

moravská údělná knížectví, avšak jejich<br />

vladaře ponechal v úřadě. Jako spojenec<br />

německých králů a římských císařů Konráda<br />

III. a Fridricha I. Barbarossy se Vladislav<br />

II. zúčastnil v roce 1147 neúspěšné II.<br />

křížové výpravy do Palestiny a roku 1158<br />

vítězného tažení do Itálie proti odbojnému<br />

městu Milánu. I když války – vnitřní<br />

i zahraniční – znamenaly velkou zátěž pro<br />

český stát,byla vláda Vladislava II.,který se<br />

opíral o církev a o své přívržence z řad<br />

šlechty, úspěšná.<br />

Mladý český šlechtic Vítek, titulní<br />

postava románu, je původně stoupencem<br />

a služebníkem knížete Soběslava I., ale<br />

když po Soběslavově smrti poznává, že<br />

jeho mladistvý syn Vladislav nemá naději<br />

stát se českým panovníkem a že legitimním<br />

knížetem se stal jeho bratranec Vladislav<br />

II., přiklání se na stranu tohoto vládce.<br />

Pomáhá mu pak se svými lidmi ze<br />

šumavského hvozdu jak v bojích s moravskými<br />

Přemyslovci a zrádnými šlechtici,<br />

tak i v bojích v Itálii. Za svou čestnost,<br />

obětavost a nezištnost je Vítek oceňován<br />

a odměňován oběma českými panovníky.<br />

V románě Vítek vystupuje řada postav<br />

– historických i smyšlených.Vedle knížat<br />

Soběslava I. aVladislava II., jejich manželek<br />

a dalších Přemyslovců jsou to králové<br />

Konrád III. a Fridrich I., pražští biskupové<br />

Silvestr a Oto,olomoucký biskup Jindřich<br />

Zdík a jiní domácí a cizí kněží, představitelé<br />

vysoké a nižší šlechty české,<br />

německé a rakouské i četné osoby z lidu.<br />

Jde převážně o postavy kladné, což odpovídá<br />

Stifterovu mravnímu ideálu; výrazně<br />

zápornou postavou je sobecký velmož<br />

„Srdce Vltavy“ u Horní Plané (pfied vybudováním Lipenské pfiehrady). Fotografie pfievzata<br />

z knihy Josefa a Marie Erhartov˘ch: ·umava. Foto: Josef Erhart<br />

Načerat,jeden ze strůjců odboje proti Vladislavovi<br />

II.<br />

Román Vítek vyniká Stifterovou<br />

objektivitou ve zpracování tématu, jeho<br />

křesťanským světovým názorem a láskou<br />

k české a moravské zemi a jejímu lidu bez<br />

rozdílu jazyka.V duchu Kristova evangelia<br />

a humanitní filozofie Johanna Gottfrieda<br />

Herdera vyzařují z románu ideje rovnosti<br />

lidí a národů před Bohem, lásky<br />

k bližnímu, práva, snášenlivosti a mírumilovnosti,<br />

a to i přestože velkou část románového<br />

děje vyplňují války. Stejně jako<br />

v jiných svých dílech je i zde Adalbert<br />

Stifter zastáncem řádu, spravedlnosti<br />

a pokojného, harmonického soužití lidí<br />

a národů.<br />

✶✶✶<br />

Od vydání prvního dílu Stifterova Vítka<br />

již uplynulo 140 let,a tak i z tohoto důvodu<br />

nebude dnes toto dílo běžnou četbou.<br />

Navíc rozsáhlost románu (český překlad<br />

Jitky Fučíkové, vydaný nakladatelstvím<br />

Vyšehrad v Praze roku 1953, čítá 694<br />

stran), složitost jeho děje (vedle hlavní<br />

dějové linie řada epizodních dějů), obsáhlé<br />

a detailní popisy a množství jednajících<br />

postav ztěžují chápání textu.Přesto román<br />

Vítek neztratil svou hodnotu ani nyní a je<br />

možno říci, že jeho poselství je stále aktuální.<br />

Především nás osloví autorova láska<br />

k rodné zemi a rodnému kraji. Jak nás<br />

v díle potěší připomenutí Horní Plané,<br />

Frymburka, Prachatic,Vimperka, Kašperských<br />

Hor a celé Šumavy (a také přilehlých<br />

krajů Bavorska a Rakouska), ale<br />

i Prahy! Zvláště <strong>Šumava</strong>né ocení autorovy<br />

krásné popisy šumavské krajiny a přírody.<br />

Němce, Rakušany a Čechy může<br />

román Vítek motivovat k pozitivnímu<br />

utváření vzájemných vztahů. Němci<br />

a Češi jednají spolu v románě přátelsky,<br />

bez vyvyšování se jedněch nad druhé.<br />

Vítek v díle uzavírá sňatek s bavorskou<br />

šlechtičnou Bertou se Schauenburgu, což<br />

má i symbolický význam. Po tragických<br />

událostech 20. století, které tak těžce<br />

poznamenaly vzájemné německo-české<br />

vztahy (německá okupace českých zemí,<br />

druhá světová válka, poválečné vysídlení<br />

Němců z Československa), může být<br />

román i inspirací k pokojnému soužití<br />

a přátelské spolupráci obou národů (včetně<br />

sudetoněmeckého kmene).<br />

Jestliže Adalbert Stifter vkládá v románě<br />

Vítek knížeti Vladislavovi II. do úst tato<br />

slova: „Však jednou nastanou časy, kdy nebude<br />

žádný národ osamocen a jednotlivé národy<br />

mezi sebou budou jako člověk s člověkem, soused<br />

se sousedem a přítel s přítelem.Dnes potřebuji<br />

pomoc,zítra ji ty zase potřebuješ ode mne“<br />

(překlad Jitky Fučíkové) – jde tu o pouhou<br />

utopii?<br />

PhDr. Jan Podlešák<br />

Jihočeská univerzita, České Budějovice<br />

29

Příroda Národní park a lidé<br />

Zdíkov<br />

Text a foto: PAVEL HUBEN¯<br />

Osídlení proniklo do údolí SpÛlky pravdûpodobnû na konci 13. století,<br />

první písemné zmínky o zdej‰ích sídlech se zachovaly aÏ z roku<br />

1318. Tento star˘ záznam uvádí, Ïe Vilém Bavor ze Strakonic daroval<br />

strakonickému konventu maltézsk˘ch rytífiÛ Velk˘ a Mal˘ Zdíkov<br />

(dnes Zdíkovec) a Brani‰ov s farním podacím právem, lesy a horami,<br />

ml˘ny, rostlinami, pastvinami a pozemky na zboÏí zdíkovském „pod<br />

lesem“. Vilém Bavor získal toto panství od pánÛ z Janovic, ktefií byli<br />

pány Vimperka. Zdík z Janovic, pravdûpodobn˘ zakladatel Zdíkova, je<br />

zaznamenán v listinách zemského soudu roku 1295...<br />

Krajina minulosti<br />

Dodnes můžete najít starou středověkou<br />

cestu, která dříve spojovala Zdíkov<br />

sVimperkem.Jmenovala se „Stará silnice“<br />

a vede od Zdíkova po červené turistické<br />

stezce na Křesanov. Některé její kameny<br />

nepochybně pamatují kroky středověkých<br />

poutníků, možná i dusot kopyt koně<br />

samotného Zdíka. Za panování Malovců<br />

z Malovic koncem 16. století byl pravděpodobně<br />

na místě dnešního zámku postaven<br />

kamenný dům pro správu zdejšího<br />

majetku. Nazýval se „Starý zámek“.<br />

V archivních materiálech je tento dům<br />

poprvé udáván v roce 1666,tehdy už však<br />

měl zpustlý dvůr.V mapě z poloviny 18.<br />

století nevyhlíží Zdíkov nijak velký, lze<br />

rozlišit asi 70 objektů soustředěných<br />

kolem křižovatky cest z Vimperka na<br />

Masákovu Lhotu a Zdíkovec a v místě<br />

dnešního Zábrodu.Lesní Chalupy v dnešní<br />

podobě nestály, tři samoty leží na svazích<br />

údolí a v nivě potoka přitékajícího<br />

od Albrechtce. Zdíkovec pak tvořilo 16<br />

objektů s kostelem a hřbitovem doprovázejících<br />

silnici od Masákovy Lhoty<br />

kVacovu a Hodonínu.Většina údolí Zdíkovského<br />

potoka a Spůlky byla odlesněna.<br />

Pouze mezi Spůlkou nad cestou mezi<br />

Stachy a Zdíkovcem rostl široký les sestupující<br />

od dnešního Bláhova.Také mezi<br />

Zábrodem a Vimperkem bylo souvisle<br />

zalesněné území protkané změtí cest,ale<br />

široko daleko bez samot nebo dvorů.<br />

Odlesněná byla zde jen úzká údolí potoků.Nápadný<br />

velký rybník na Zdíkovském<br />

potoce přímo ve Zdíkově ležel na stejném<br />

místě jako dnes, jeho tvar byl však více<br />

protáhlý směrem proti proudu Zdíkovského<br />

potoka, který jej obtékal ze západní<br />

strany. Neměl také žádný ostrov.<br />

F. Mandák ve svém Čtení o Zdíkově<br />

uvádí, že komise vypravená do Zdíkova<br />

v roce 1771 zjistila, že: „...Obecný lid je<br />

nečistý a nedbalý, o jeho zdraví a ušlechtění<br />

nikdo nepečuje. Četné nemoci připisují se obecné<br />

nouzi a nedostatku obživy, ale neškodilo by<br />

přidržeti sedláka policejním nařízením k větší<br />

čistotě těla i obydlí. Drůbež žije celou zimu ve<br />

světnici společně s lidmi, a tak vzniká úžasné<br />

množství hmyzu. Světnice mají malá okénka<br />

a možno otevříti jen malinkou vyhlídku...Lidé<br />

se moc nesvlékají a mokrý oděv suší na těle...<br />

V horách jsou četní voláči, příčinou toho prý je<br />

voda. Snad by proti tomu pomohlo užití mořské<br />

soli...“<br />

Dnešní zámek dal vystavět na místě starého<br />

hrabě František Antonín Thun-Ho-<br />

Leteck˘ snímek: Rozpt˘lené osídlení na Lesních Chalupách.<br />

30

<strong>Šumava</strong> ◆ Zima 2005<br />

Zdíkovské chalupy se odli‰ují od domÛ centrální ·umavy.<br />

henstein roku 1865. Stavba byla dokončena<br />

roku 1868. Na místě původní velké<br />

zahrady vznikl současný rybník s oválným<br />

ostrovem uprostřed,kolem něj byl vysázen<br />

park směrem k Žírci. Materiál vykopaný<br />

z rybníka byl navršen před zámkem a vytvořil<br />

tak umělé nádvoří obehnané opěrnou<br />

zdí. Zámecký park se zámkem kdysi<br />

propojovala krátká podzemní chodba.Park<br />

od roku 1919 zpustl a změnil se na polodivoký<br />

lužní biotop s mnoha mokřinami<br />

a velkými stromy,zejména s impozantními<br />

olšemi.V roce 1869 zde žilo 1 335 obyvatel,<br />

jejich počet vzrostl do roku 1930 na<br />

1 454. Po 2. světové válce zde došlo,<br />

podobně jako ve Vimperku,ke zřetelnému<br />

poklesu počtu obyvatel, a to na 924 obyvatel<br />

v roce 1950. Do roku 1991 však počet<br />

trvale bydlících opět vzrostl na 1 056.<br />

Zdíkovské chalupy<br />

Kolem Zdíkova se dodnes zachoval<br />

převážně odlesněný prostor, na území<br />

CHKO <strong>Šumava</strong> jde o krajinu poměrně<br />

výjimečnou, která se zachovala jen<br />

v několika enklávách.Zcela netypicky od<br />

poloviny 18.století rozsah odlesnění spíše<br />

vzrostl,les sice pokryl většinu dříve odlesněných<br />

údolí, jeho kompaktní hranice<br />

mezi Zdíkovem,Vimperkem a Lesními<br />

Chalupami se však posunula výrazně<br />

výše. Les se vrátil na místa, odkud byl<br />

vyklučen jen na několika místech.Zásluhu<br />

na jeho návratu na obnažený vrch<br />

zvaný „Hřebena“ má místní okrašlovací<br />

spolek, který se na přelomu 19. a 20. století<br />

snažil vrátit stromy i do zcela odlesněné<br />

krajiny a vysázel nejen alej mezi<br />

Masákovou Lhotou a Zdíkovem, ale<br />

vytvořil i malé lesíky na vyvýšeninách<br />

v okolí Zdíkova.<br />

V obci dodnes najdete řadu původních<br />

staveb,převážně roubených domků.Jejich<br />

styl není ani zdaleka jednotný,takový,jaký<br />

najdeme třeba na Stašsku.Původní domky<br />

tu mají řadu odlišností. Stojí tu nevelké<br />

domy se sedlovými střechami, doplněné<br />

často rozličnými bočními přístavky. Je to<br />

pochopitelné,neboť sama koncepce těchto<br />

domků počítala jen s malým, pro život<br />

nezbytným objemem stavby.Typově už<br />

nejde o roubené stavby alpské nebo klasicky<br />

šumavské, vzniklé kombinací středočeského<br />

roubeného domu s alpským.<br />

Jde až na několik výjimek o zřetelnou<br />

odrůdu středočeského roubeného domu.<br />

Místnosti jsou řazeny za sebou, komora<br />

přidaná ke světnici ve štítové stěně je jen<br />

výjimečným zjevem. Střecha je sedlová<br />

s poměrně strmým sklonem. Často je<br />

k objektu přiřazen mohutný boční štít<br />

nebo přístavek napojený na hlavní objekt.<br />

Ve vsi je však zachováno i několik klasických<br />

šumavských domů, podobných<br />

těm, které známe například z nedalekých<br />

Stach. Jsou zde však ve výrazné menšině<br />

a najdeme je spíše u mladších samot<br />

v Lesních Chalupách.Tyto chalupy jsou<br />

větší, mohutnější, se zřetelným obdélníkovým<br />

půdorysem a s komorou vedle<br />

hlavní místnosti u štítu. Hospodářská část<br />

objektu je výrazně větší než obytná, za<br />

maštalemi navazuje velká stodola, často<br />

přistavěná do „L“ a tak uzavírající dvůr.<br />

Zajímavé je, že většina původních chalup<br />

nemá výraznou polovalbu, jaká je typická<br />

pro šumavské domy vzniklé v 18. a 19.<br />

století.<br />

Mgr. Pavel Hubený<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

pavel.hubeny@npsumava.cz<br />

Na zákresu domu v Lesních Chalupách je vidût, Ïe si stafií stavitelé<br />

s umístûním domu ve svahu nekomplikovali Ïivot. Radûji<br />

sklonili celou stfiechu, neÏ by dÛm zakopávali hloubûji do<br />

terénu. Dnes se staví opaãnû.<br />

31

Příroda Aktuality<br />

Vladimír Viener<br />

Sazeči velectěný,<br />

vyber si písmo půvabné,<br />

ať verše mé jsou čteny<br />

a poezie nevadne.<br />

Otto Ježek<br />

âerné umûní se stalo celoÏivotní<br />

náplní ãlovûka s vnímavou myslí.<br />

Narodil se v typické šumavské obci<br />

Zbytiny 21. ledna 1935. Každodenní<br />

pohledy na vrcholky Boubína, Bobíka,<br />

Želnavské hornatiny ho provázely od<br />

mládí a malebná tekoucí říčka Blanice<br />

zanechala v jeho citlivé duši ty nejkrásnější<br />

vzpomínky, které se projevily<br />

v jeho druhé lásce – fotografování.<br />

Vladimír Viener byl bystrý, chápavý<br />

mladík, a tak po vychození školy v Prachaticích<br />

se začal učit sazečem písma –<br />

typografem ve světoznámé knihtiskárně<br />

Steinbrener, tehdy již v národní správě.<br />

Schopnost vnímat svět jinýma očima ho<br />

přivedla po absolvování Střední průmyslové<br />

školy grafické v Praze k práci technologa<br />

a technického redaktora. Společně<br />

se svými kolegy úzce spolupracoval<br />

s nakladatelstvími na tvorbě bibliofilských<br />

skvostů umění, prózy a poezie, jako byla<br />

například Lyra Pragensis, nakladatelství<br />

Odeon, Orbis, Československý spisovatel<br />

a jiná nakladatelství.<br />

Vladimír Viener byl také prvním technickým<br />

redaktorem časopisu <strong>Šumava</strong><br />

Správy CHKO <strong>Šumava</strong> ve Vimperku<br />

a v roce 1973 pomohl tomuto časopisu<br />

uvidět „světlo světa“.<br />

Zmínil jsem se již o jeho zálibě – fotografování.<br />

Jeho fotografie byly vždy věrným<br />

obrazem skutečnosti a obsahově rozmanité.<br />

Byly to snímky nejenom pro<br />

potřebu časopisů a novin, fotografoval<br />

portréty, skupiny, krajiny, přírodu i jiné<br />

žánry.Měl velkou výhodu před ostatními.<br />

Jako rodilý Šumavák věděl,kam si má zajít<br />

pro vhodný motiv a jak jej technicky<br />

dobře zpracovat.<br />

Vladimír Viener byl také u zrodu vydávání<br />

oblíbeného Šumavského kalendáře,<br />

jímž jsme navázali na slavnou tradici<br />

vydávání kalendářů ve Vimperku. I tento<br />

kalendář každý rok zdobily jeho fotografie.<br />

Jeho neobyčená aktivita ho přivedla<br />

spolu sVáclavem Mildem k vydávání Vimperských<br />

aktualit v 60.až 80.letech minulého<br />

století. Poslední dobou působil jako<br />

technický redaktor Vimperských novin.<br />

Navrhovat a umění realizovat návrhy byla<br />

jeho nejsilnější stránka. Kolik vpravdě<br />

uměleckých technických návrhů desek,<br />

přebalů, tzv. „kabátů“ knih prošlo jeho<br />

tvořivýma rukama!<br />

Předčasná zákeřná nemoc si vyžádala<br />

život Vladimíra VIENERA dne<br />

18. X. 2005. Časopis <strong>Šumava</strong> je mu<br />

vděčen za to, že právě on stál u jeho<br />

zrodu.<br />

Čest jeho památce!<br />

František Kadoch<br />

Krátce o asanaci rizikov˘ch stromÛ<br />

UmoÏnûní bezpeãného prÛchodu na nauãné stezce k Obfiímu hradu.<br />

V minulém čísle časopisu <strong>Šumava</strong> jsme<br />

naše čtenáře informovali o odstraňování<br />

nebezpečných stromů okolo turistických<br />

stezek v NP <strong>Šumava</strong>.V této krátké zprávě<br />

doplníme již podané informace několika<br />

konkrétními čísly.<br />

Od července až do listopadu letošního<br />

roku bylo v NP <strong>Šumava</strong> vyznačeno a evidováno<br />

celkem 4398 odumřelých stromů,<br />

z čehož 3938 stromů bylo klasifikováno<br />

jako rizikový strom, který může, vzhledem<br />

ke snížené stabilitě kmene (např.<br />

v důsledku narušení saprofytickými houbami),<br />

ohrozit zdraví, život nebo majetek<br />

osob neočekávaným pádem.Tyto stromy<br />

bylo nutno asanovat.Na činnosti se podílelo<br />

39 lesníků z 10 lesních správ a 16<br />

strážců ze 4 strážních obvodů. Asanaci<br />

provedlo 13 kvalifikovaných a proškolených<br />

firem.Nejvíce práce s evidencí měli<br />

pracovníci LS Stožec,LS Plešný a strážního<br />

obvodu Stožecko, zde v lokalitách<br />

okolo Plešného jezera a vrcholu Plechý<br />

společnými silami vyznačili a zaevidovali<br />

2957 rizikových stromů. Dalšími významnými<br />

lokalitami bylo Povydří (453<br />

rizikových stromů) a lokalita Obří hrad<br />

(159 rizikových stromů) v oblasti strážního<br />

obvodu Modravsko a pod správou LS<br />

Modrava, LS Srní, LS Křemelná a Městských<br />

lesů Kašperských Hor, kde celková<br />

výše vyznačených a evidovaných stromů<br />

dosáhla 836 kusů.<br />

Dovolte nám na tomto místě poděkovat<br />

všem, kteří se na tomto úkolu<br />

podíleli za rychlý a odpovědný přístup<br />

a kvalitně provedenou práci. Jsme přesvědčeni,<br />

že tímto náročným opatřením<br />

Správy NP a CHKO <strong>Šumava</strong> jsme přispěli<br />

k vyšší bezpečnosti všech, kteří se<br />

rádi toulají po šumavských stezkách, ať<br />

již jako návštěvníci, nebo místní rodáci.<br />

V této odpovědné práci budeme pokračovat<br />

i v dalších letech.<br />

Ing.Aleš Kučera<br />

32

<strong>Šumava</strong> ◆◆Zima Jaro 2005<br />

V lednu 2006 vyjde 13. svazek<br />

Edice Chránûná území âR<br />

Edice Chráněná území ČR je po<br />

mnoha stránkách ojedinělý projekt. Ke<br />

čtenářům se dostává dílo, které s výjimečně<br />

podrobnou obrazovou dokumentací<br />

představuje chráněnou přírodu<br />

celé České republiky.Svazky jsou členěny<br />

podle krajů, samostatný díl bude<br />

věnován ochraně jeskyní a závěrečný<br />

svazek přinese shrnutí tématu ochrany<br />

přírody a krajiny v ČR.<br />

Svým rozsahem a šíří záběru je tato<br />

velkoryse pojednaná řada publikací<br />

první svého druhu v Evropě.<br />

Dílo vychází ze širokého autorského<br />

a redakčního zázemí,k realizaci se podařilo<br />

získat naše přední specialisty z oblasti<br />

zoologie, botaniky, geologie a dalších<br />

oborů. Zbývající díly budou vydány<br />

během roku 2006.<br />

Čtenáři tohoto časopisu možná znají<br />

dosud nejrozsáhlejší svazek Českobudějovicko<br />

a odvozenou publikaci <strong>Šumava</strong>.<br />

Úspěšným završením mimořádného<br />

edičního počinu Edice Chráněná území<br />

ČR získá naše veřejnost kvalitní a obsáhlou<br />

encyklopedii, která si vedle cíle<br />

zachovat vysokou úroveň odbornosti<br />

klade za cíl také oslovit širší veřejnost<br />

a přispět tak k prohlubování našeho vztahu<br />

k přírodě a krajině České republiky.<br />

Edici vydává AOPK ČR ve spolupráci<br />

s Ekocentrem za podpory Státního<br />

fondu životního prostředí České<br />

republiky. Produkci edice a její grafické<br />

zpracování zajišťuje společnost Artedit.<br />

Svazky edice,které již vyšly:Ústecko,<br />

následovaly svazky Zlínsko, Liberecko,<br />

Pardubicko, Královéhradecko, Olomoucko,<br />

Jihlavsko, Českobudějovicko,<br />

Ostravsko, Plzeňsko a Karlovarsko,<br />

Praha.Tučně jsou zvýrazněny ty, které<br />

je dosud možno objednat na níže uvedené<br />

adrese.<br />

Svazek Střední Čechy má 860 stran,prodejní<br />

cena je 990,– Kč.Knihu Vám zašleme<br />

na dobírku – objednávky telefonicky<br />

(222 322 482) nebo e-mailem<br />

(krajina@artedit.cz ). Lze ji také zakoupit<br />

na adrese ARTEDIT, Sokolovská<br />

114, Praha 8 Karlín.<br />

Fotograf Martin<br />

Milfort bilancuje<br />

U příležitosti autorovy první retrospektivní<br />

výstavy vydává Galerie Klatovy-Klenová<br />

obrazovou publikaci<br />

„<strong>Šumava</strong>-krajina poznání“. Kniha, ke<br />

které napsal úvodní slovo Marcel Fišer,<br />

obsahuje na 120 výtvarných černobílých,<br />

převážně krajinářských fotografií<br />

Martina Milforta z období od r. 1974<br />

do r. 2004.<br />

Keltové na ·umavû v kniÏní podobû<br />

Koncem září tohoto roku, při příležitosti otevření<br />

nové stejnojmenné naučné stezky, vydala Správa<br />

NP a CHKO <strong>Šumava</strong> spolu s Národním muzeem<br />

v Praze útlou knihu Miloslava Slabiny s názvem<br />

Keltové na Šumavě – Za tajemstvím Obřího<br />

hradu.Autor se zde zabývá historií keltského osídlení<br />

na Šumavě a v Pošumaví a ve světle posledních<br />

výzkumných prací podrobněji stavbou a posláním<br />

hradiště Obří hrad u Nicova.<br />

Kniha je k dostání v informačních střediscích<br />

Správy NP a CHKO <strong>Šumava</strong> a u knihkupců, kteří<br />

projeví zájem o její prodej.<br />

Publikace dobře poslouží i jako průvodce pro<br />

zájemce, kteří se vydají sami za poznáním tohoto<br />

pravěkého tajuplného místa.<br />

Josef Jiřička<br />

Skonãil<br />

StifterÛv rok<br />

V letošním roce jsme si připomněli<br />

200. výročí narození hornoplánského<br />

rodáka Adalberta Stiftera.Vyvrcholení<br />

oslav proběhlo ve dnech 22.–23. 10.<br />

2005 v Horní Plané. 23. 10. se konalo<br />

slavnostní setkání v Kulturním a informačním<br />

centru za přítomnosti Josefa<br />

Pühringera, zemského hejtmana Horního<br />

Rakouska, Christy Stewens, bavorské<br />

ministryně pro sociální věci<br />

a rodinu, Jana Zahradníka, hejtmana<br />

Jihočeského kraje, a mnoha dalších<br />

významných hostů. Slavnostní referát<br />

přednesl Milan Uhde.<br />

Položením věnců u pomníku Adalberta<br />

Stiftera oslavy skončily. Správa NP<br />

a CHKO <strong>Šumava</strong> se na jubilejních oslavách<br />

podílela a sama i pořádala mnohé<br />

stifterovské akce během celého roku.<br />

Helena Flíčková<br />

33

Příroda Aktuality<br />

Nová obrazová<br />

publikace ·umava<br />

Nové lyÏafiské trasy<br />

K 320 kilometrům udržovaných lyžařských<br />

tras v Národním parku <strong>Šumava</strong><br />

přibudou v letošní zimní sezóně 2 nové<br />

tratě: Rolba bude projíždět 4 km po<br />

nově připraveném pásu mezi Stožcem<br />

a Novým Údolím, ve spolupráci s obcí<br />

Stožec. Spojení z Kvildy na Filipovu<br />

Huť bylo rovněž rozšířeno pro průjezd<br />

stroje se stopotvarem, ve spolupráci<br />

s městem Kašperské Hory a obcí Horská<br />

Kvilda.<br />

Josef Štemberk<br />

V první polovině prosince 2005 se<br />

objeví v prodeji nová obrazová publikace<br />

s názvem ŠUMAVA V PROMĚ-<br />

NÁCH. Autor Vladislav Hošek v ní<br />

zachycuje nálady šumavské přírody<br />

během všech ročních období. Kniha<br />

má 108 stran, formát 210 x 230 mm,<br />

obsahuje řadu panoramatických snímků<br />

z celé Šumavy a bude jistě vhodným<br />

dárkem pod stromeček.<br />

Redakce časopisu <strong>Šumava</strong> se omlouvá prof. Mrkvovi.V letním čísle časopisu nebylo<br />

z technickcýh důvodů možno zapracovat jeho poslední korekci článku.<br />

PoÏáry národních parkÛ v USA jsou legální<br />

Požáry jsou přirozeným přírodním činitelem ekosystémů na západě i jihozápadě Severní<br />

Ameriky. Udržují rovnováhu mezi lesem a bezlesím, vytvářejí mozaiku různověkých<br />

porostů, umožňují vyklíčení a růst semenáčků mnoha druhů, které by v hustě zapojených<br />

lesích neměli šanci žít. Mnoho druhů rostlin si vytvořilo nejrůznější adaptace, které<br />

jim umožňují požáry přežívat. Je to například velmi tlustá kůra (douglasky) nebo speciální<br />

typ šišek (borovice pokroucená), k jejichž otevření dochází teprve až po zahřátí na<br />

více než 113°F, tedy po požáru.<br />

Boyd Evison<br />

Americký ekolog a ředitel celé řady špičkových<br />

národních parků v USA roku 1994 navštívil<br />

Šumavu. Byl tu na pozvání obcí a Regionálního<br />

sdružení <strong>Šumava</strong>. Patřil mezi americké experty,<br />

jejichž rozesílání do různých částí světa zaštiťovala<br />

dokonce americká vláda. Šumavě a jejím lidem<br />

přijel poradit jako člověk s mnoha zkušenostmi<br />

z různých národních parků, které měly to štěstí,<br />

že jejich koncepce zůstala stejná po desítky let.To,<br />

co napsal v roce 1994, zůstává však dodnes platné. K mnoha věcem, které Evison pokládal<br />

tehdy za samozřejmost, se teprve nyní, v roce 2005, horko těžko prokousáváme.<br />

Rybáfiství v národním parku<br />

Vodní toky v Národním parku <strong>Šumava</strong> mají trochu odlišný management rybářství, než<br />

toky mimo chráněné území. Jaký je zde nastolen způsob ochrany toků, jakým způsobem<br />

se pracovníci národního parku snaží zajistit přirozenou skladbu rybí obsádky a na další<br />

otázky odpoví příspěvek v jarním čísle časopisu <strong>Šumava</strong>.<br />

34

<strong>Šumava</strong> Setkáte ◆se Jaro s nimi 2005<br />

DÛlkatec plicní Lobaria pulmonaria Terãovka pomouãená Hypogymnia farinacea Provazovka bradavkatá Usnea filipendula<br />

âárniãka psaná Graphis scripta BaÀatka zakfiivená Brachytecium reflexum ·urpek Orthotrichum<br />

Kapraìovka podhofiankovitá Rokyt cypfii‰ov˘ Hypnum cupressiforme Srpnatka háãkovitá Sanionia uncinata<br />

Plagiochila porelloides<br />

Foto: OND¤EJ PEKSA A EVA LOSKOTOVÁ

ISSN 0862-5166<br />

04

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!