Šumava

Příroda zblízka
listy – rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata),
jemný kožíšek vytváří dvouhroteček
různotvárný (Dicranella heteromala) a za
sucha silně kadeřavé listy mají stebníky
(např. Cynodontium polycarpon). Mezi další
běžné mechy patří travník Schreberův (Pleurosium
schreberi) s žebříčkově větvenými
rostlinami a dvouhrotec čeřitý (Dicranum
polysetum) se zvlněnými lístky. Na zazemněných
sutích, kde je větší vlhkost a zastínění,
dominuje několik druhů rašeliníků
(např. Sphagnum capillifolium – r. ostrolistý,
S. girgensohnii – r. Girgensohnův). Jejich
porosty přecházejí plynule z jednoho
kamene na druhý, čímž činí pohyb po suti
značně nebezpečný, protože pod svými
polštáři skrývají často hluboké mezery
mezi kameny. V tmavých štěrbinách na
obnaženém humusu nás na první pohled
jistě zaujme zelenožlutě fosforeskující dřípovičník
zpeřený (Schistostega pennata).
Z lišejníků můžeme jmenovat různé druhy
dutohlávek, z nichž nejvýraznější jsou
severské druhy dutohlávka lesní,d.sobí a d.
horská (Cladonia arbuscula, C. rangiferina, C.
stellaris). Dále tu lze spatřit např. dutohlávku
červcovou, d. znetvořenou, d. sírovou,
d. štíhlou či d. hvězdovitou (Cladonia coccifera,
C. deformis, C. sulphurina, C. gracilis, C.
uncialis). Kromě dutohlávek rostou na
humusu také mnohem méně nápadné
korovité lišejníky, jako jsou např. Placynthiella
icmalea a Trapeliopsis granulosa.
Jak lze vidět,zdánlivě nehostinná a pustá
kamenná moře mají řadu svých obyvatel
a tvoří přirozené prostředí pro mnoho
druhů. Je to jedno z míst, kde se mohou ve
velké míře uplatnit lišejníky a mechorosty,
protože konkurence cévnatých rostlin je
zde velice slabá. Umožňují nám nahlédnout
do doby krátce po ústupu ledovce ze
střední Evropy. Extrémní ekologické podmínky,
které na nich panují, zaručují, že
pokud budeme tato místa opatrovat a chránit
před vlivem a zásahem člověka, budeme
je moci sledovat v neměnné formě
i další stovky let.
Ondřej Peksa, Eva Loskotová
Správa NP a CHKO Šumava
OPeksa@seznam.cz
loskotova@centrum.cz
Pûvci, zahrady a zima
Text: LIBOR DVO¤ÁK Foto: IVAN DUDÁâEK
S pozvoln˘m pfiíchodem podzimu se pomalu, ale jistû mûní druhové
sloÏení ptákÛ, ktefií se dají pozorovat v zahradách nebo na
podobn˘ch stanovi‰tích v lidsk˘ch sídlech. Nejv˘raznûji lze tyto
zmûny pozorovat mezi nejpoãetnûj‰ím ptaãím fiádem – pûvci.
Během září a října odletí mnoho druhů
zimovat do jižní Evropy či Afriky. Odlet
většiny lesních druhů zůstane pro laika
utajen, zato zmizení městských a vesnických
ptáků postřehne snad každý. Nejnápadnější
je tah vlaštovek obecných (Hirundo
rustica) a jiřiček obecných (Delichon
urbica), které se shromažďují na drátech
elektrického vedení. Z běžných druhů
zahrad odlétá též konipas bílý (Motacilla
alba), rehek domácí (Phoenicurus ochruros)
nebo špaček obecný (Sturnus vulgaris).
Odlet mnoha druhů pěvců neznamená
S˘kora koÀadra (Parus major) patfií mezi
nejãastûj‰í pûvce na krmítku.
ovšem konec ptačího života měst a vesnic.
Zbývá dosti stálých nebo potulných
druhů, které neodlétají, ale dokážou si
sehnat potravu v našich zahradách i v zimě
– jsou to zvláště plodožraví a semenožraví
ptáci (odlétají převážně hmyzožravé druhy).
Po zemi neúnavně pobíhá a shání potravu
kos černý (Turdus merula). Přestože
část našich kosů odlétá (zejména mladí ptáci),
většina zůstává, navíc se k nám zatoulají
i kosové ze severu. Blízkým příbuzným
kosa je drozd kvíčala (Turdus pilaris). I když
u nás tento druh hnízdí,tak na podzim naši
ptáci odlétají a místo nich se masově objevují
kvíčaly ze severu.Velmi často sedají
v desítkách až stovkách na stromy, kde
dokážou během krátké chvíle dokonale
obrat například jeřabiny nebo jablka.
Během zimních měsíců se mnohem
častěji než v létě objevují v zahradách lesní
druhy pěvců. Důvodem bývá nejčastěji
dostupnější potrava,ať už na krmítku,nebo
jako semena a plody zahradních rostlin.
Mezi zatoulance z lesa se dá počítat brhlík
lesní (Sitta europaea),břidlicově modrošedý
pták pobíhající po kmenech hlavou dolů.
Stejně tak převážně lesním druhem je mlynařík
dlouhoocasý (Aegithalos caudatus),
který se v zimě pravidelně objevuje
v zahradách. Svým pestrým peřím s příměsí
růžové patří k příjemným oživením
zimy. Společně s ním se z lesa do zahrad,
nejčastěji na krmítko,zatoulají sýkora lužní
(Parus montanus), sýkora parukářka (Parus
cristatus) a sýkora uhelníček (Parus ater).
Jejich tři příbuzné – sýkora babka (Parus
palustris), sýkora koňadra (Parus major)
a sýkora modřinka (Parus caeruleus) – jsou
zde mnohem hojnější a také na krmítcích
patří k nejpočetnějším. Dalšími častými
obyvateli zahrad jsou vrabci, zejména vrabec
domácí (Passer domesticus). Příbuzný
vrabec polní (Passer montanus) – snadno
rozeznatelný podle černé rohlíčkovité
skvrny na tváři a kaštanově hnědé hlavy –
sem občas zaletuje z okolních křovin
a polí.Na rozdíl od převážně plodožravých
kosů a kvíčal jsou výše zmínění ptáci
semenožraví, proto jsou tak častými hosty
krmítek. Nejinak je tomu i v případě strnada
obecného (Emberiza citrinella), jediného
strnada,který je hojný po celé Šumavě.
Žlutě zbarvení samci sedící ve větvích
holých stromů jsou v zimě velmi nápadní.
Běžnými obyvateli zimních zahrad jsou
také někteří pěnkavovití ptáci. Všude
častým druhem je pěnkava obecná (Fringilla
coelebs),která hojně navštěvuje krmítka,
často ve společnosti zvonka zeleného
(Carduelis chloris).Tento zelenavě šedý pták
má své jméno podle nezaměnitelného
hlasu, často slyšitelného koncem zimy,
který opravdu připomíná elektrický zvonek.Snad
nejpestřejším „zimním“ ptákem
je stehlík obecný (Carduelis carduelis). Pro
tohoto ptáka je velmi typické vybírání
semen z bodláků nebo okoličnatých rostlin.
Do jeho příbuzenstva patří dva druhy
s barevnou hlavičkou a hrudí. Jsou to
16