23.12.2012 Views

Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

V následujících dnech jsem byl vyveden z míry. Cítil jsem se vedle<br />

toho muže slabý a nedostatečný a štvalo mě, jak se mnou zacházel. Zdálo<br />

se mi, že mě soustavně podceňuje; nebyl jsem přece už žádné dítě! „Proč<br />

bych měl dobrovolně přijmout roli osla, vysedávajícího v benzínové<br />

stanici,“ říkal jsem si, „když na svém místě, na universitě, budím obdiv a<br />

úctu?“<br />

V tělocvičně jsem trénoval tvrději než obvykle - tělo mi žhnulo<br />

horečkou, když jsem si probojovával cestu od jednoho cviku ke<br />

druhému. A přece mě to uspokojovalo jaksi méně než dosud. Pokaždé,<br />

když jsem zvládl nový cvik nebo se mi dostalo pochvaly, vzpomněl jsem<br />

si, jak se mnou ten dědek mrštil na pohovku.<br />

Můj kouč Hal si se mnou začal dělat starosti a vyptával se, co se se<br />

mnou děje. Ujišťoval jsem ho, že všechno je v nejlepším pořádku. Jenže<br />

nebylo. Už mě netěšily zábavy s chlapci z mužstva. Byl jsem prostě<br />

zmatený.<br />

Tu noc se mi vrátil sen o Smrtce, ale byl jiný. Vítězně se smějící<br />

Sokrates, zahalený do ponurého smrtčina roucha, na mne namířil pistoli<br />

a vystřelil z ní praporek s nápisem „Bum!“. Pro změnu jsem se probudil<br />

se smíchem místo výkřiku.<br />

Následující den jsem ve schránce našel lístek. Obsahoval jen jednu<br />

větu: „Tajemství střechy.“ Když tu noc Sokrates přišel na stanici, už<br />

jsem tam seděl na schodech a čekal na něho. Přišel jsem o něco dřív,<br />

abych se chlapů z denní směny na Sokrata pozeptal - abych zjistil jeho<br />

skutečné jméno a dokonce snad, kde bydlí - ale ti o něm nic nevěděli.<br />

„Koho by to zajímalo?“ zívl jeden z nich. „Je to prostě jakýsi dědek,<br />

kterému vyhovují noční směny.“<br />

Sokrates si svlékl větrovku. „Tak co,“ vybafl jsem na něj, „ povíte mi<br />

konečně, jak jste se dostal na tu střechu?“<br />

„Povím; myslím, že už jsi připravený to slyšet,“ řekl vážně. „Ve<br />

starém Japonsku byla elitní skupina bojovníků - zabijáků.“ Poslední<br />

slovo vyslovil tak, že jsem si velmi jasně uvědomil, jaké se venku<br />

rozhostilo ticho. Zase jsem pocítil šimrání v týle.<br />

„Ti bojovníci,“ pokračoval, „se jmenovali nindžové. Provázely je<br />

strašlivé legendy a pověsti. Říkalo se o nich, že se dovedou proměnit ve<br />

~ 25 ~

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!