Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Mentální hluk z publika začínal být únavný jako příliš hlasitě hrající
rádio. Přestal jsem se dívat dalekohledem, ale nenavlékl jsem si řemínek
kolem krku; pak jsem se málem zřítil ze svého trámu při pokusu zachytit
ho, když mi vyklouzl a padal přímo na žíněnku a na gymnastku, která na
ní cvičila.
„Soku!“ šeptal jsem zděšeně. Klidně seděl. Podíval jsem se dolů, jakou
škodu jsem způsobil, ale dalekohled zmizel.
Sokrates se zašklebil: „Když cestuješ se mnou, věci fungují podle
trochu jiných pravidel.“
Pak zmizel a já jsem se řítil prostorem, ne však dolů, ale nahoru. Měl
jsem neurčitý pocit, jako bych šel pozpátku od okraje útesu, dolů do
kaňonu, pak do mlhy jako postava z bláznivého filmu, promítaného
pozpátku.
Sokrates mi utíral obličej vlhkým šátkem. Sesul jsem se na židli, k níž
jsem byl stále připoután.
„Tak co,“ řekl, „rozšiřuje cestování obzory? „To bych řekl! Co
kdybyste mě teď,rozvázal“
„Ted ještě ne,“ odpověděl a znovu natáhl ruce k mé hlavě. Vykřikl
jsem: „Ne, počkejte!“ Ale v tom okamžiku zhasla světla a zvedl se
bouřlivý vítr, který mne odnesl do jiného prostoru a času.
Stal jsem se větrem, zůstaly mi ale oči a uši. A viděl a slyšel jsem
daleko široko kolem. Vanul jsem kolem východního pobřeží Indie blízko
Bengálského zálivu, kolem uklízečky v plné práci. V Hong Kongu jsem
kroužil kolem prodavače jemných látek, který hlasitě smlouval se
zákazníkem. Hnal jsem se ulicemi Sao Paula a vysoušel pot německých
turistů, hrajících pod tropickým sluncem volejbal.
Nevynechal jsem žádnou zemi. Duněl jsem přes Čínu, Mongolsko a
přes širé a bohaté země Sovětského svazu. V Rakousku jsem
vychutnával údolí a alpské louky, proháněl jsem se v chladu norských
fjordů. Rozfoukal jsem smetí v pařížské ulici Pigalle. V jedné chvíli jsem
byl smrští, ženoucí se přes Texas, v následující chvíli jsem byl
příjemným vánkem, hladícím vlasy dívky, která v Cantonu ve státě Ohio
uvažovala o sebevraždě.
~ 41 ~