Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
OBLUZENÁ MYSL<br />
Bylo pozdě večer. Když jsem skončil práci a navečeřel se, na chvíli<br />
jsem si zdříml. Probudil jsem se krátce před půlnocí. Pomalu jsem se<br />
ubíral k čerpací stanici svěžím vzduchem časného jara. Do zad mi foukal<br />
silný vítr, jako by mne po cestách universitního městečka chtěl popohnat<br />
kupředu.<br />
Když jsem se blížil ke známé křižovatce, zpomalil jsem. Začalo lehce<br />
mrholit a ochladilo se. V záři z teple osvětlené kanceláře jsem zamženým<br />
oknem viděl obrysy Sokovy postavy; pil ze svého šálku a směs<br />
očekávání a strachu mi stáhla hrdlo a zrychlila tep.<br />
Když jsem přecházel ulici a blížil se ke dveřím kanceláře, díval jsem<br />
se na dlažbu. Vítr se mi opíral o zátylek. Náhle mě zamrazilo, a když<br />
jsem zdvihl hlavu, uviděl jsem Sokrata, jak stojí ve dveřích a nasává<br />
vzduch jako vlk. Věděl jsem, že má v sobě velkou vřelost a soucit, ale<br />
cítil jsem za jeho tmavýma očima velké neznámé nebezpečí.<br />
Můj strach se rozplynul, když vlídně řekl: „To je dobře, že ses vrátil.“<br />
Pozval mě širokým pohybem ruky do kanceláře. Jen jsem se zul a<br />
posadil, ozval se zvenčí zvonek. Utřel jsem zamžené okno a podíval se<br />
ven; přikodrcal se tam starý plymouth s prázdnou duší. Sokrates už byl<br />
venku ze dveří ve své pláštěnce do deště z armádních přebytků. Když<br />
jsem se za ním díval, divil jsem se, jak jsem z něho vůbec mohl mít<br />
strach.<br />
Dešťové mraky ztemnily noc, přinášely s sebou prchavé obrazy černě<br />
zahalené smrti a proměňovaly šelest mírného deště na střeše v divoké<br />
bubnování kostnatých prstů. Byl jsem unaven po intensivní dřině v<br />
tělocvičně a neklidně jsem na pohovce měnil polohy. Měli jsme ten den<br />
poslední tvrdý trénink před soustředěním na mistrovství vysokých škol,<br />
které se mělo konat příští týden.<br />
Sokrates otevřel dveře kanceláře. Zůstal stát ve dveřích a řekl: „Pojď<br />
ven - teď hned“ a odešel. Když jsem vstal a obouval se, podíval jsem se<br />
do mlhy venku. Sokrates tam stál za čerpadly těsně za světlem, které<br />
vycházelo z budovy. Napůl skrytý ve tmě vypadal, jako by na sobě měl<br />
plášť s černou kapucí.<br />
~ 33 ~