Architektura sokoloven v Podkrkonošské – Jiráskově ţupě ... - Theses

stavebních prvků) znovuoţivuje klasicismus. Geometrické „metopy“ nad hlavní
římsou bočních zdí asociují dórská kladí antických chrámů. Pozorovatele zaujme
výtvarně působivá variace cihelných vazeb v kombinaci s omítanými plochami
nadokenních říms (ploché vodorovné pásy omítky probíhající i nad více okny
zároveň). Dobová záliba v uplatňování reţného zdiva plyne z inspirativních
studijních pobytů především v Holandsku, Anglii, Německu a Belgii, které
absolvovali věhlasní architekti, mezi něţ patří kromě Ladislava Machoně
například Josef Gočár či Otakar Novotný. Holandský architekt Hendrik Petrus
Berlage, tvůrce „nahých zdí“ a stoupenec konstrukčního racionalismu, na
Machoně zřejmě silně zapůsobil. „Kaskádovité“ uspořádání jednotlivých pater
sokolovny a jejich krabicovitých částí v mnohém připomene Berlageovo
Gemeentemuseum v Haagu, stejně jako uplatnění světlých okrových cihel.
Součást dispozice dobrušské sokolovny tvoří kromě tradičních prostor
(tělocvičný sál s jevištěm, malá tělocvična, šatny, sociální zázemí, byt sokolníka)
také kino, loutkové divadlo, klubovna a hostinské pokoje.
Přestoţe se stavbou vlastní sokolovny jednota finančně vyčerpala a
zadluţila, pyšnili se její členové naplněním Tyršovy výzvy, ţe „každý spolek by
se vynasnažiti měl, aby svou vlastní budovu si postavil.“ 7
49