Josef Žádník

Zpráva z pobytu
Zhejiang University, Hangzhou, China
Josef Žádník, Anna Kratochvílová
Zrovna sedím na letišti v Pudongu, Shanghai, Čína a vzpomněl jsem si, že mým posledním
úkolem je napsat několik posledních řádků o těch šesti měsících, co jsem tu byl. Pojďme do
toho.
Zprvu musím říci, že se mi do psaní vůbec nechce, byl bych raději, kdyby byla ještě tak
polovina pobytu přede mnou a já mohl pokračovat v objevování tak krásné země, poznat
více skvělých lidí a v neposlední řadě absolvovat pár dalších zajímavých předmětů na
univerzitě.
Nejjednodušší pro souhrn mých prvních čtyřech měsíců je příst si blog, který jsem napsal
na www.people4u.eu ale jdem na shrnutí. Před pěti a půl měsící jsem přistál na tomto letišti
a doopravdy jsem nevěděl do čeho jdu, žádný buddy tady na mě nečekal a tak jsem se vydal
z Shanghai do Hangzhou prvním autobusem, na který jsem natrefil (vlak je mnohonásobně
lepší a levnější). Přijel jsem do Hangzhou, vzal jsem taxíka na univerzitu a šel jsem se
ubytovat. K mému překvapení nikdo nemluvil anglicky a navíc všichni kantoři měli ještě pár
dní dovolenou.
Po prvním týdnu nastalo jedno ze zásadních rozhodnutí. Měl jsem se rozhodnout, jakým
směrem se studia na Zhejiang University budou ubírat, nu podle slov sl. Bílové: „Ale
nemyslete si, že vám tam povolíme studovat jenom čínštinu.“ Jsem se rozhodl studovat
management s Číňany a to v angličtině. Musím říci, že tato volba byla naprosto skvělá, Čínu
nepoznáte tím, že se naučíte něco čínsky, ale že poznáte Číňany a musím říct, že to se mi
snad i povedlo.
Začíná check‐in, tak to trochu urychlím. Kdybych měl něco říci o studiu, tak bych asi
vychválil katedru na které studuji, jediné předměty které se dali s naší universitou srovnávat,
byly předměty, které byly učeny zahraničními lektory či děkanem fakulty. Problémem v Číně
je, že vás učí buďto naprostí machři a nebo lidi, kteří si v praxi na to, co učí, ani nesáhli. Úplně
nejšťastnější jsem byl, když jsem absolvoval předmět marketing, něco podobného už mám za
sebou s doc. Vávrovou a tedy, smekám klobouk (kdybych nějaký měl). To, co předvedli
Číňané se ani z 10% nemohlo rovnat tomu, co se učí u nás na ČVUT. Některé předměty byly
zase naprosto skvělé, ale jsem docela hrdý na ČVUT.
Nechci říci, že by Zhejiang University byla špatná univerzita, naopak, je velice dobrou
univerzitou se skvělou budoucností, ale na rozdíl od ČVUT vás tu jen učí, dovoluji si říct, že na
naší katedře managementu při FEL ČVUT nás učí myslet a to je ten největší rozdíl.
No a ještě pár slov na konec, pro ty, kteří sem pojedou. Nevěřte tomu, co čtete na netu (v
češtině), co vidíte v televizi, co si přečtete v novinách, zabalte dvoje trenky a ponožky a běžte
poznávat naprosto skvělou zemi se skvělým jídlem, poměrně dobrým pivem, dobrými lidmi a
krásnými dívkami.

Příloha
• Pepa
• Zábava
• Fórum
• Fotogalerie
• Škola
• Práce
Josef Žádník
people4u.eu
Blog Pepy
Ningbo
Datum: 03. června 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda, tek jsem se zase dostal k tomu, abych vám napsal pár řádků.
Teďka jsem byl tři dny ve městě Ningbo. Je to druhé největší
město v mé provincii, Zhejiang. Docela nic moc k vidění, jen
město plné lidí. Ale je to přístav, tak tu mají docela dobré jídlo z
moří a oceánů. Docela jsem si na tom pochutnal. Nu ale proč
jsem sem vlastně jel. Byla tu soutěž ohledně studentských
business plánů, tak to jsem si říkal, že to musím vidět. Tak mě
jeden tým ubytoval u sebe. Ale pěkně od začátku
Původně jsem myslel, že tam pojedu jen na jednu noc, ale dozvěděl jsem se, že prý mají
docela volno v hotelu, tak jsem přijel dříve. Jakmile jsem vystoupil z vlaku a chtěl jsem se
někam dostat, tak jsem narazill. To že lidi neumí anglicky, na to jsem si už zvykl,že nerozumí
mojí čínštině na to jsem si zvykl taky, ale že neumí číst pyinin, tak to mě dostane vždycky.
Prostě umí jen ty jejich charaktery a to zase můj telefon nezvládá.
Takže pro všechny ‐ !!! Jak pojedete do Číny, tak papír a vše poctivě
napsaný na papírku, jak charaktery, tak výslovnost, tak co to znamená. !!!
Problém je v tom, že když vlezete do taxíku a on vám nerozumí, tak vám
ten taxík prostě někdo ukradne. No a to než se s taxikářem domluvíte tak
ho nemáte. Nakonej jsem se domluvil s jedním motorkářem a ten mě

hodil, tam kam jsem potřeboval. Dorazil jsem na místní univerzitu, bylo už po deváté večer a
všech 150 týmů tu pilovalo své prezentace. V jedenáct jsme se dostali na hotel a ulehli jak
koťata.
Druhý den měli týmy prezentace, tak jsem počkal na Lydii než odprezentují a pak jsme
vyrazili do města. Je to docela sranda, Lydie je jako chlap, absolutně nikdy se neptá na cestu.
No nechtěl jsem se koukat moc dlouho koukat na to rozhodování, tak jsem jí řekl, že
nastoupíme do prvního autobusu, kam nastoupí víc jak čtyři lidi a vystoupíme tam, kde
vystoupí více jak polovina. Kupodivu jsme se dostali do centra. Prolezli jsme docela důkladně
jednu pagodu, pokoukali po centru a dali mořské plody k večeři. Byly fakt docela dobrý. Na
cestu zpět jsme se vydali na kole, ale my jsme nešlapali, na to jsme měli číňana. Nejlepší bylo,
žměl na sobě triko od nějaké místní univerzity. Tak jsem si říkal, že to je krásná budoucnost
vystudovaného. Ale ne, to měl asi jen nějaké triko.
No ale zpět k té soutěži. Bylo tam 150 týmů, po čtyřech
soutěžících asi ze 25 škol. Ti co vyhráli, tak jdou do národního
kola. Lýdie vyhrála, tak jde dál. M2la za projekt něco ohledně
vakcíny pro krávy, moc jsem to nechápal, ale je to něco, co se
vyvinulo, tady u nás na univerzitě a oni tomu vytvořili business
plán, aby se to uchytilo na trhu. No uvidíme jaká bude realita.
No a třetí den jen vyhlášení a jelo se domu. Jinak teďka pořád sedím před počítačem a
snačím se nějak naučit jak udělat aspoň trochu obstojné www stránky znáte programátory,
jsou hrozně drazí a navíc polovina za co platíte je jen stažená z netu, tak se to nějak musím
naučit, abych zvládl aspoň něco. Takže jsem teďka v jednom kole, i když stále před počítačem.
Mějte se pěkně, váš Pepek
Vaření
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Ninbo
Datum: 30. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Tak se vám zase po dlouhé době hlásím. Nu víte, mám tu toho docela hodně a pěkně se mi to
krátí a vůbec nestíhám. Ale zpět k názvu tohohle článku. Včera jsem zorganizoval společné
vaření s kámošema ze třídy.
Ráno jsme se sešli, já a tři slečny, v obchoďáku a udělali ohromný
nákup. Každý je z jiné části Číny, popřípadě České republiky jako
já a Anča. Tak jsme toho nakoupili docela hodně. Během
nakupování jsme si pronajali byt, jelikož to je jediné místo kde se
dá vařit. Na koleji to nejde. Tak jsme pak přijeli do toho bytečku a
začala gastronomická show. Kde se sešlo 8 lidí ze třídy a pár
kamarádů. S Ančou jsme se rohodli, že uděláme bramboráky a
chlupatý knedlíky. Začali jsme bramborákama a řeknu vám, že jsme Číňany dostali, olizovali
se až za ušima. Pak následovala jedna polívka z oblasti GuangZhou a knedlíky ze severu číny.
Tyto dvě lahůdky byly od Fish a Lýdie. Následovala nějaká kuřecí křidélka od MiuMiu a pak

ještě nějaké masíčko od Fish. Během toho se nám pomalinku dělalo zelí a škvařil bůček.
Bohužel jsme nesehnali kmín, ale myslím, že i tak to bylo dobré. No pak jsme se pustili do
dělání těsta na knedlíky, bohužel tu nemají hrubou mouku, tak jsme to udělali s hladké, ale
docela to šlo a vůbec to nedalo srovnan s babičinejma chlupatejma knedlíkama.
Během přípravy knedlíků jsem puštěný počítatč, kde na mě koukaly recepty od maminy a od
strejdy a já jsem to překládal číňanům do angličtiny. Jak jsme to
udělali, tak si myslím, že si pochutnali, ale nejvíce ovací bylo za
bůček. Během té přípravy jsem několikrát slyšel, že to vypadá
jako oblíbené jídlo prezidenta Mao ‐ jako ten bůček. Tak jsem se
tak trochu pousmál.
Víte, zrovna jsem se o něm bavil s jedním kolegou asi dva dny
zpět. Oni ho tu berou jako někoho kdo postavil novou Čínu, před ním tu byly jen nějaké
dynastie a oni ho berou jako začátek nové Číny, někdo ho berer jako zosobněné to nejlepší
co mohlo Čínu potkat, někdo zase to bere jako historický přežitek. Bude to znít asi docela
blbě, ale to jak tu berou berou Mao mi trochu připomíná, jak mi bereme v Čechách Masaryka.
Taky prvního prezidenta po aristokracii a je nemorální na něm hledat nějaké chyby, jelikož on
je ten správný a dobrý. Tady to je dotažený do většího extrému, že se tu kolem něho vytvořil
jakýsi kult osobnosti. Máte ho na každé bankovce a když se zeptáte proč, tak vám prostě jen
odpoví proto. Oni prostě berou čínu jako Čínskou lidovou republiku a moc se neohlížejí zpět.
No abych se vrátil k tomu vařní, tak jsme měli s Ančou úspěch a během té party jsme toho i
řádně vypili, tady já a Anča. Ještě nyní píši článek s docela těžkou hlavou. Nu mějte se zatím
pěkně a snad zase brzo něco napíšu.
Jak se takhle zpětně koukám na ty fotky, tak tam moc fotek
knedlíků a bramboráků není, asi jak se po nich zaprášilo. No ty
nepovedené bramboráky, to jsme zkoušeli pánev, ale stejně se to
všechno snědlo :)
Ale co musím dodat, je to, že jak jsem porvé kousnul do toho
bramboráku, tak jsem si fakt vzpomněl na to jak mamina dělá
bramboráky a na dvou pánvích a my státou jen chodíme s nenasytnejma žaludkama a ona to
prostě všechno stíhá. Doopravdy jsem si zase připomněl tu naší kotlinu. Docela se těším na
to naše jídlo. Prostě jak si člověk přivykne na nějakou chuť, tak se toho nepustí.
Pepek
SIFE ‐ recruitment
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Cooking
Datum: 30. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,

dneska jsem se dostal ke psaní, tak rovnou druhý článek, dokud mám čas. Již dříve jsem vám
psal o té studentské organizaci SIFE (jako všechny studenské organizace je založena kvůli
optimalizaci daní), ale mají vždy nějaký vznešený cíl. Ale této se to docela i daří plnit. Tak
jsem byl pozván jako zahraniční student k výběru nových studentů do této organizace.
Docela se mi líbilo, že prvního informačního meetingu se zúčastnilo asi 200 lidí, to jsem
nečekal, bylo tro v sobotu odpoledne, to by v čechách přišlo tak 5. Nu jiný kraj a hlavně se tu
zas tak velký rozdíl mezi víkendem a pracovním dnem nedělá. Všech těchto dvěstě lidí se
přihlásilo do první ho kola výběru. Bylo otevřeno maximálně 20 volných míst tak začala
redukce. Takovouhle konkurenci máte v Číně všude. Není to jako v
Čechách, když chcete sehnat pracovní sílu, tak na ní čekáte půl roku a pak
ještě zjistíte, že to je lemp. Tady máte ohromnou masu lidí a každý chce
mít dobré místečko, ta tlačenice je velká.
Zpět k výběru, takže před prvním kolem bylo čtení životopisů a procházení
jejich profilů, to se vyloužilo asi 80 lidí a následovalo se k prvnímu kolu,
kde byly skupinové diskuze. Tam se dělaly první obrázky o uchazečích a po
tomto prvním kole zbylo jen 50 lidí. Následovaly business hry a něco z
reálného života SIFEstudentů. Ukazovali svoje myšlení a orientaci ve
společnosti s řešením reálného problému. Prostě jako kdyby jste během přijímacího
pohovoru na post dealera řekli tomu člověku, že teďka si vezmete auto a pojedete s ním ať
vám ukáže kolik toho prodá. Docela zajímavé.
Po tomto kole zbylo jen 40 lidí a následovaly osobní pohovory. Tam už jsem byl i já. Měl jsem
s těma číňanama pohovory v angličtině. To nebylo kvůli tomu, že by má angličtina byla tak
dobrá, to vůbec ne, ale kvůli tomu, že mám jiný akcent a hlavně mě ti lidi neznali a můžu se
jich ptát na takové ty zabíjecí otázky při pohovoru jako jsou:
"proč si máme vybrat zrovna vás, když tu je dalších 200 lidí",
"jakým způsobem můžete přispět naší organizaci právě vy",
"řekněte mi událost z vašeho života na kterou jste doopravdy
hrdý" či "přibližte nám poslední událost, kdy jste měl konflikt s
nadřízeným a jak jste ho řešil". Bylo to docela zajímavé. Ale ještě
lepší bylo, že pak byl pohovor v čínštině, třeba 20 minut, ničemu
jsem nerozumněl, ale tak jsem koukal na ty lidi, jak se chovají při
pohovoru a řeknu vám, že z 80% jsem se shodl s lidma co je vybírali, jeslti toho člověka berou
či ne. Hold na té neverbální komunikaci asi něco bude.
No a takhle jsme to prosili až na konečných 18 lidí. Docela zajímavá zkušenost, naprosto
odlišná od Čech. Takovouhle tlačenici zažijete možná tak u KPMG či jiných konzultantských
pozicí. Ale tady to vidíte všude.
Do fotek jsem vám strčil jak vypoadá v téhle době kampus, tak se mějte krásně a zase někdy
ahoj
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ZjgCampus
Ahoj všem ‐ koukněte do položky škola (video)

Datum: 19. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Nejprve se musím omluvit, že jsem se dlouho neozval. Měl jsem tu toho doopravdy hodně na
práci, ale snad to už bude teďka lepší. Jak asi všichni víte, tak jsme tu měli v Číně zemětřesení,
ale mě se to nějak nedotklo. Jen teda se mě dotklo, že to je vidět na lidech. Ve zprávách běží
události z SiChuanu jak tahají mrtvá těla a čísla o mrtvých stále rostou a dokonce jsou stejná,
co slyším od vás. Hnedka den po zemětřesení centrální vláda zasedla a poslala nějakou
finanční pomoc, milice a vojíky na pomoc s následky. Když je tady nějaká akce, tak se vždy
drří minuta ticha a ode dneška je to týden av přesnou minutu začátku zemětřesení se svěsí
vlajky na půl žerdi na tři dny. Je to doopravdy vidět na lidech, že je to asi vzalo, když se s
nima o tom bavíte. Ale zase na druhou stranu žijou olympiádou a někdo kdo sem přijede na
otočku, tak to na nich ani nepozná.
Teďka do trochu veselejšího soudku. Co jsem vlastně dělal tu celou dobu.
No nejdříve se vrátím o více jak týden zpět. To jsem vytáhl ženské a šli
jsme nakupovat, už jsem musel říct Anče, že si musí něco koupit. Tak jsme
vyrazili na nákupy, do outletů a pak do nějakého toho Fake‐marketu. Nu
řeknu vám, že pravé čínské značky jsou s kvalitou naprosto nastejno to co
koupíme u nás ve značkových krámech, akorát, že jsou neporovnatelně
levnější. Fake jsou kvalitativně níž, je to poznat, ale to co jsem si koupil z
čínských značek, tak mě doopravdy nadchnulo. Tak jsme nakupovali a
nakupovali, já jsem jen projížděl regály a házel to na holky a jim to slušelo. Bylo to fajn. Když
pak Anča psala domu, co vše nakupovala, tak se doma vyděsili, aby jí vůbec zbyly nějaký
peníze, ale ono když si tu koupíte něco dobrého, tak to máte tak pětkrát levnější než u nás.
Ale co jsem si chtěl koupit já, tak to jsem nesehnal, nevěřili byste jaký je tu problém sehnat
na mou malinkou nožičku číslo 46 boty. Prostě peklo. Tak jdu dneska znovu pokouknout po
obchodech.
Ale nakupování není to, proč jsem byl stále tak nedostupný, hlavní důvod je v tom, že jsme
měli třídní soutěž, no a když jsem součást třídy, tak jsem jim chtěl pomoct k trochu lepšímu
výsledku. Začalo to tím, že mě požádali o nějaké video, ale když jsem je viděl, jak jsou
neorganizovaní, tak jsem se náhle stal režisérem celého představení. Během těchto pár dnů
jsem poznal jaký je problém Číňanů a jejich slabost. Když bych vám přiblížil jejich vdělávání,
tak je hlavně zaměřeno na memorování a na studiu uspěšných
příkladů. To takhle sedím na hodině Human Resource
Management a slyším stále jak president Lenovo udělal výborný
krok, když udělal to či ono, jak třeba koupil divizi počítačů od IBM.
To je skvělé, že tohle studenti vědí, ale oni nevědí nic moc jiného.
Absolutně vůbec neumějí aplikovat, když to porovnám s klukama
ode mě z oboru. Tady máte jen přednášky a domácí úkoly. To u
nás k tomu máte ještě semináře a cvíka, kde vás naučí aspoň
něco jak použít ty věci, které jste se stejně na přednášce nenaučili. Ale je to nikdo nenaučí.
Učebnice podle kterých se učíte, jsou staré maximálně jeden rok, ale stejně vás ten učítel učí
podle příkladu Lenovo a IBM, který je starý nějakých 10 let a to je špatně, obchod není tam
1é let zpět, ale někde tam vepředu. Takže pokud to tak půjde dál, nebojte se, než se číňan
naučí aplikovat a ne pouze KOPÍROVAT, tak na tom třeba budeme lépe, jde o to, jestli se to u
nás s tím školstvím neposere a místo toho aby se studenti učili aplikovat to co vědí, tak se

udou učit kopírovat a okecat to co někde stáhli. To je asi takový malý rozdíl mezi realitou a
tím, kam jsme se mohli dostat. Ale co je fajn, že tradiční čínská kultura číňany docela svazuje
aby měli rychlejší rozlet, což je jediné štěstí.
Nu ještě o tom něco napíšu, ale teďka zpět k té naší soutěži, prostě měl jsem na to 6 dnů a k
tomu ještě dokončit 3 videa pro SIFE. Tak jsem se do toho pustil.
Půjčili jsme kameru a vrhli jsme se do natáčení. V autobuse jsem
napsal draft scénáře a šlo se točit. Bylo to něco naprosto jiného,
než když jsme dělali něco na gymplu se třídou. Největší problém
byl v tom, že nikdo neměl ani jeden nápad, v tu dobu jsem
pochopil, to co jsem psal výše. Tak jsme to začali nějak dávat
dohromady. Přes dvě noci jsem stříhal video, které bylo na
pozadí vystoupení a pak jsem se dozvěděl, že místní municipalita má požadavek, aby to bylo
orientováno na olympiádu. To mě samozřejmě naštvalo, jelikož, jsem měl už vše hotové a
hlavně jsem měl natočený materiál, kde nebyla ani zmínka o olympiádě. No tak jsem další
noc seděl před počítačem a makal na změnách. Z dalšího dne vám moc neřeknu. Dal jsem si
tři pivka ke snídani a spal asi 20 hodin. Takže když jsem se další den probudil a šel jsem se
kouknout na jejich zkoušku, tak jsem se zdělil, hodil jsem tam pár hrozných pohledů, dal
jsem si 6 pivek, zahrál si basket a druhý den, kdy už byl den vystoupení jsem skoro přišel o
hlasivky, když jsem jim na začátku řekl, že mlžou na všechno zapomenout a šli jsme na to od
začátku. Ale nejlepší bylo, že za 4 hodiny, jsem to do nich nacpal.
Šli jsme na generálku, všechny třídy byly nastrojené jeli jim za
zády powerpointové prezentace a jeli generálku. V tu chvíli jsem
všem řekl, že je to sice generálka, ale problém byl, že byla bez
ozvučení a ta naše prezentace na tom byla docela závislá. Tak
jsem jim všem řekl, ať si jen všichni ujistí, kdy mají nástupy,
nepustil jsem prezentaci, naprosto nic, byli jsme normálně
oblečení, prostě se mi nechtělo těm ostatním ukázat, co skvělého
máme připraveno. Byl jsem totiž na ně docela hrdej, co jsem z
nich vytřískal. Tak jsem tam zmateně pobíhali po pódiu já jsme
na ně křičel, že jsou pomalí a každý si o nás myslel, že
potřebujeme ještě tak měsíc.
V ten samý den, co jsme měli vystoupení, tak Lydie a SIFE měli
celonárodní soutěž SIFE, to je ta studentská organizace, co
pomárá lidem s jejich podnikatelskými záměry. Během vystoupení druhé třídy se ke mě
dostalo, že skončili v semifinále, že měli nějaký problém v prezentaci a že budou asi za dvě
hoďky v našem kampusu. Měl jsem před sebou maximálně hodinu volného času, než jsme
měli vystoupení. Vzal jsem kámoše a jeli jsme koupit kytku. Víte, když někdo nevyhraje, tak
aspoň něco aby jí potěšilo. Nasedli jsem do taxíku a jeli jsme k jednu obchoďáku, kde bylo asi
dvacet květinářství. Čas mi utíkal tak čtyřnásobným tempem.
Koupili jsme kytici a najednou žádný taxík, aby nás hodil zpět a já
měl pouze nějakých deset minut. Zeptali jsme se prvího osobního
auta, vlezli jsme do něj a ten chlapík nás hodil do kampusu. Vylítl
jsem z toho auta s kyticí v ruce směrem ke konferenčímu sálu a
vidím jak oni jsou na jevišti a jsou zrovna v místě, kde já mám asi

tak patnáct vteřin abych se objevil na jevišti. hodil jsem na sebe prostěradlo, abych vypadal
jako Řek a letěl jsem na jeviště. Řeknu vám, že ten timing byl naprosto dokonalý, přiběhl
jsem na jeviště přesně v ten čas, když jsem měl říct svou první větu. Prtostě to dopadlo
naprosto skvěle. Když mi pak všichnni řekli, jak jim spadl kámen ze srdce, když mě tam viděli,
měli v záloze jednoho, co by tu roli vzal za mě, ale prostě se to stihlo. Po dllouhé době nával
adrenalinu nebo endorfinu, prostě nevím čeho, ale bylo to
naprosto super.
Nejlepší na tom všem bylo, že jsme vyhráli jednoznačně cenu
poroty, ale bohužel celkově jsme byli druzí, protože jedna třída si
tam přitáhla půlku sálu. Jejich hlasům jsme konkurovat nemohli,
ale hlavně, že jsme vyhráli tu porotu. Po tom fakt dobrým
vystoupení, které jsem skoro neviděl jsme potřebovali zrelaxovat, ale já měl u sebe ještě tu
kytici pro Lydii, tak jsem vyrazil do restaurace, kde měli lidi ze SIFE pozdní večeři, řeknu vám,
že když mě viděla s tou kytkou, tak to bylo docela fajn. Dokonce jsem dostal i hubana. Pak
jsme celá třída vyrazili na karaoke, kde jsme byli asi do čtyř do rána.
Tak to je ten důvod, proč jsem teďka nebyl jaksi v dosahu.
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Shooping
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ClassCompetitionPreparation
Teching in the coutry side ‐ BaiJi
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ClassCompetition
Datum: 03. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (1)
Ahoj Vážení, už jsem zpět
Jak asi víte, tak jsem byl teďka několik dní na venkově mezi farmáři v jedné zapadlé vesničce,
kdesi v horách. Než se pustím do psaní, tak vám řeknu, že jsem
dorazil v pořádku a maminka se sestřičkou se o mě už nemusí
obávat.
Jak jsem se vlastně k něčemu takovému dostal. Jedna kamarádka
ze třídy, mimochodem prezidentka SIFE Hangzhou – Mezinárodní
studentská organizace, mi mimochodem jen tak řekla, že jede
někam na venkov během týdenního volna učit malé děti na
základní školu. Hnedle se mi rozzářily oči a už jsem rušil své plány
do Guilinu. Zeptal jsem se, jestli můžu jet a jel jsem. Ředitel školy se jen prý ptal, jestli
nejsem něco jako politicky obědvaný buřič. No víte už nám zhasla pochodeň na olympiádu a
v Tibetu taky klidu nebylo v posledních pár týdnech.
Týden před odjezdem jsem přemýšlel co vlastně budu ty děti učit. Nakonec mě napadlo, že
když jsem z naší Evropy, že zkusím nějakou zábavnou formou ji m zbělit něco o zeměpise
Evropy. Nakreslil jsem tedy ohromnou politickou mapu Evropy, nakoupil pastelky a vodovky,
zopakoval pár hlavních měst a byl připraven. K dokonalé připravenosti jsem si ještě přibalil
láhev domácí slivovice a nějakou tu čokoládu.
Pondělí byl odjezd v osm ráno a já jsem ještě v jednu v noci
dokončoval s Lydií vystřihování vlajek a hlavních měst. Takže

jsme toho moc nenaspali. Znáte to, to pak sednete do čínského autobusu kolena za hlavou a
to se už pak nevyspíte vůbec. Přijeli jsme na nádráží a zjistili jsme, že je nás čtrnáct. U nás by
se nic nedělo, prostě 14 lidí, ale tady jsme v Číně. 4 znamená pro Číňany smrt, takže
v telefonních číslech nikdo nechce čtyřku a podobně, ale co je ještě horší je 14 to znamená,
že prostě umíráme „going to die“. Nikoho jsme na nádraží nenechali a vyrazili. Nohy za
hlavou nebyly, budu proklínat student agency až přijedu do Čech. Sice tu nebyla žádná
stevardka a nebyl tu žádný nefungující automat na kafe, ale toho místa, že normální Číňan by
se tam snad ztratil. Po několika hodinách a vykládání čínské numerologie a
základů čtení z ruky jsme dorazili do HuangShan. Již dříve jsem byl
v HuangShan, ale to asi byla nějaká vesnička, tohle bylo velké město pod
horami, jinak docela pěkné. Ředitel školy nás vyzvedl na nádraží a vyrazili
jsme do města na oběd. Jídlo zde je pálivější než v Hangzhou, ale stojí to
za to. Po obědě jsme vyrazili do starého město, kde jsem našel hotýlek,
kde se ubytujeme s Peťkou a Ráďou až přijedou. Uličky byly plné
obchůdků s kaligrafií a cenami pro západní turisty. Zapadli jsme s bandou
do jedné postranní uličky na jídlo. Byla to taková polévka, do které se
připravovaly do těsta zabalené kousky masa. Také docela fajn. Jídlo se
jedlo, podle mého, v domě té rodiny, co jídlo připravovala. Byla velká místnost a pak za
dveřmi měli normální bydlení. Pochopil jsem, že se dostávám do trochu chudšího kraje. Ale
kdo u nás nemá v baráku, kde bydlí živnost. Po obhlídce města na nás čekaly u restaurace
dva mikrobusy, které nás měly dopravit do naší cílové vesničky. Cesta do hor byla uzounká a
klikatá, ale co mě překvapilo, byla to asfaltovka. Ptal jsem se lidí a řekli mi, že je stará 4 roky.
Vidíme ten rozvoj, ta silnice se táhla minimálně 10km pře hory pouze do té vesnice. Opět
jsem měl možnost vidět krásné hory okolo mě, ale nižší než jsem
byl minule.
Dorazili jsme do vesnice a všechny děti se rozutekly. Byl jsem
první cizinec, který tu vesnici navštívil. Tak stydlivé a plaché děti,
to se jen tak nevidí. Ale koukl jsem se na školu, srovnal s obrázky
z videa, které jsem viděl před odjezdem a za rok, co tam tihle lidé
nebyli, se toho změnilo doopravdy strašně moc. Před odjezdem
mi říkali, že mám být připravený na vše, čekal jsem lidi v chýších,
ale přijel jsem do zemědělské vesnice, byla chudá, ale nikdo tu neumíral hlady. Lidé nebrečeli
na ulici, dětska byla umytá a dobře ustrojená, prostě jen o něco horší česká vesnice. A to je
nejchudší vesnice v této provincii. Musím říct, že jsem stále ve
východní části Číny, která je relativně bohatá. V západní části to
vypadá hůř, snad budu mít video z podobného projektu, ale když
si uvědomíme jaké část populace žije na východě oproti minimu
lidí, co žije na západě, tak udělala Čína v mých očích docela
hodně.
Pro ředitele školy jsem byl hrozně vážená osoba, dostal jsem
v místním hotýlku nejlepší pokoj a po ubytování jsme se vydali na večeři. Snídaně, obědy,
večeře vše se odehrávalo v jednom stavení, kde asi byla největší místnost, ale také to byl
dům nějaké místní rodiny. Před večeří se odehrála docela zajímavá, ale neobvyklá situace.
Kevin, klučina, který to zařizuje a hlavou Melton Foundation na místní univerzitě se předbíhal
ve zdvořilostních gestech s ředitelem. Znáte to, máte ta nejlepší místa a nikdo si tam nechce
sednout. Mně bylo jasné, že řediteli vzdorovat nemůžu, tak jsem se po pár gestech, že si
toho velice cením, pokojně usadil. Nakonec vedle mě skončil i Kevin. První otázkou bylo, co

udeme pít. Já ihned odpověděl, že pivo. Přijde mi hrozně legrační, jak asiaté pijí alkohol, aby
stvrdili nějaký obchod či nějakou oslavu, což se děje skoro po celém světě. Ale oni nic
nevydrží. Po sléze, co jsem stoupl v očích ředitele a vypil je ze zásob piva, mi James
(president ASIEN Hangzhou – studentská organize pro podnikání) řekl, že
takových lidí by tu potřebovali víc. Že bych prý mohl dělat pro čínské
společnosti zabíjecího manažera (dobrá práce ☺ ). Během večeře ještě
následovala pálenka a odchod na hotýlek někdo s lehkou hlavou a někdo
jako Kevin s krví podlitými oči.
Na hotelu ještě následoval meeting ohledně budoucího dne, abychom si
rozdělili třídy a řekli, kdo co bude potřebovat. Vybojoval jsem si nejstarší
ročník, tedy šesťáky. Pak už jen následovaly karetní hry a spánek.
Než se pustím do dalšího dne, tak bych vám rád něco řekl o Čínském
školství.
Není to tu takový socialismus jak jsem očekával, smíš tvrdý kapitalismus. Tohle mě na Číně
jaksi zklamalo, myslel jsem, že zde je vše zadarmo z veřejných služeb, ale v tomto jsem se
zmýlil. Mají tu de facto tři stupně jako u nás. Základní, střední a vysoké školy. Základní škola
je od nějakých šesti let do dvanácti let, něco jako první stupeň základní školy. Tento stupeň
vzdělání je přístupný všem a je zadarmo. Následuje nižší stupeň střední školy, ten trvá do
nějakých šestnácti let, od tohoto stupně vzdělání již musíte za školu platit
a není tedy toto vzdělání povinné. Následuje vyšší střední a vysoká škola.
Pro mnoho Číňanů je střední škola peklo, je to hlavně o biflování, mnozí
z nich mi říkali, že oproti střední škole si na vysoké odpočinou.Pokud
budete chtít studovat střední školu, tak si musíte připravit přibližně 4 000
RMB na rok a vysokou školu 8 000 RMB ročně a více. Existují zde i
soukromé školy, od základních až po vysoké a tam se platí mnohem více.
Nedokážu si představit tu vlnu odporu, kdyby se v tak bohaté zemi, jako
jsme my začalo platit školné pouze v takové výši jako tady. Už jen bych
dodal k vysokým školám, že tu jsou i jedny vysoké školy, kde nejsou
poplatky. Z těchto vysokých škol vycházejí pracovníci státní správy a
učitelé. Když tuto školu studujete, musíte následně několik let pracovat ve státní správě.
Například učitel je poslán učit na nějakou vesnici minimálně na dva roky a pak teprve do
města. Když jsem se o tomto systému bavil se studenty tak mi říkali, že je zde ale veliký
problém v tom, že jak je Čína velká, tak není výjimkou, že nefunguje komunikace mezi orgány
státní správy a že prostě někteří studenti do práce na venkově nenastoupí a nikdo se to
nedozví. Musím říci, že to tu není takové jednoduché z tohoto pohledu.
Druhý den, po budíčku a snídani, jsme nastoupili do školy. Představili jsme se třídě a začalo
vyučování. Někdo přednášel o olympijských hrách, jinde bylo malování,
moře, origami, prostě něco, aby se děti dostala také k něčemu novému. Já
jsem měl připravenou hodinu zeměpisu, po té, co jsem nalepil na zeď
mapu Evropy, se kterou jsem se několik hodin lopotil na koleji, jsem ořezal
pastelky dal dětem volnou ruku ať mi vybarví moře, docela se jim to
povedlo a trefili i Černé moře, jenom zapomněli na Balt. Hnedka jsem
mohl vidět ve třídě, kdo je z jakých poměrů, nikoli z oblečení či
vystupování, ale z toho kdo co ví. Měl jsem ve třídě dva kluky, kteří byli
docela bystří a věděli toho docela hodně oproti ostatním. Pak si každý
vybral zemi naučili jsme se je vyslovovat v čínštině i v angličtině a hodina
pro dnešek skončila. Během dne byly tři vyučovací hodiny, během ostatních dvou jsem

zevloval po třídách a koukal jak kamarádi učí. Bylo to něco pěkného jak banda lidí, kteří ještě
v noci vyřizují emaily kvůli nějaké konferenci jede na venkov, zaplatí si to a stráví s dětmi
několik dní. Po vyučování jsme pádili na oběd a na odpolední dobrovolné vyučování. Byl jsem
na sebe docela hrdý, jak mi kámoši chválili ten nápad a jeden co tam jezdí už několik let mi
řekl, že až přijedu za několik let, tak to na té stěně stále bude. Odpoledne bylo tedy
dobrovolné vyučování, nějaký tanec a k tomu také stolní hra se stejnými
pravidly jako piškvorky. Hnedka jsem se zúčastnil bojů o vítěze, ale vyšoupl
mě hnedka v prvním kole nějaký malý klučina poměrem 3:0. Nu stáhl jsem
krovky a šel porazit někoho stejně starého, což se mi povedlo. Po tomto
odpoledni následovalo něco docela jiného a pro mě zajímavého, rozdělili
jsme se do skupin a šli za rodinami šesťáků. Oni jsou v posledním ročníku a
rodina se rozhoduje co dál. Řeknu vám, že průměrný roční příjem rodiny
v té vesnici je 4000 RMB, což je roční školné na střední škole. Dokážete si
asi představit, že zas tak jednoduché rozhodování to zrovna není.
Nedokázal jsem si představit, že takoví prckové po šesté třídě by šli někam
do práce. Ale kluci mi říkali, že budou rádi, pokud aspoň tak 6 dětí ze 20 půjde na střední
školu.
Hlavním příjmem rodin je výroba bambusového lešení, produkce sušených sladkých brambor
a pak si přivydělávají čajem a různými výrobky z bambusu. První rodina, kterou jsme
navštívili byla doopravdy chudá, roční příjem něco okolo 2500 RMB, otec pracuje někde ve
městě na stavbě a matk a se stará o hospodářství. V této rodině nehrála televize jako
v ostatních. Moc dobře mi nebylo, ale víte jak, nesmíte si to
všechno tak brát, ale Peťka by to asi neskousla. Ostatní dvě
rodiny na tom byli již lépe. Mimochodem, obydlí v této vesnici je
většinou z velké místnosti, kde je kuchyň a něco jako chodba,
dále z obýváku a místností pro spaní. Většinou to je 2+1.
V kuchyni u stropu jsou zavěšené kusy vepřového a hovězí masa,
nádherně to tam vonělo, ale po prvním udivením nad školou
jsem viděl čínský venkov, ale stále to bylo lepší než jsem očekával.
Ti lidé jsou chudí a nemají to jednoduché, ale není to tak jak by se mohlo televize zdát. Ta
návštěva rodin byla kvůli tomu, že nadace, pro kterou několik studentů pracuje dává malé
stipendium studentům, ale je potřeba vědět jestli i rodiče podporují to dítě, aby šlo na
střední školu. Na vesnici má dívka větší šanci získat vzdělání, je to jednoduché, klučina je
silný, může se zapojit do práce a živit rodinu.
Po návštěvě rodin následoval asi 4 hodinový meeting ohledně toho co lidé viděli, kdo se jim
zdá dobrý, no prostě nic pro mě, bylo to v čínštině. Ale během meetingu běžel film, který byl
natočen v oblasti blízko Tibetu. Nebudu popisovat, co jsem viděl, ale pokusím se to video
získat a pak uvidíte sami. Tam je doopravdy těžké živobytí a jediným možným lepším životem
je vzdělání a ti lidé to vědí. Jediné, co vidíte, jsou učící se studenti, jelikož z šesti set se na
vysokou dostane jen dvacet.
Po meetingu jsem usnul jako mimino a následoval druhý den
školy. S dětmi jsem dokončil mapu, vybarvil jednotlivé státy,
nalepil vlajky států a obrázků hlavních měst. Děti pak kreslily
vlajky jednotlivých států a já jsem byl šťastný. Nejkrásnější bylo,
když ostatní třídy skončily vyučování a oni byli nalepení na té
mapě, prohlíželi si obrázky a každý pevně v ruce držel svojí vlajku
když začala další hodina, tak bylo těžké je od té mapy dostat. Docela krásná dětská vděčnost.

Následovalo vyučování jako den předem, po vyučování jsme dali s dětmi fotbálek a šli na
oběd. Po obědě následovala procházka k jednomu vodopádu asi 300 metrů od vesnice, byl
doopravdy krásný a já jsem viděl jak by sem mohli tahat turisty ukázali jim, jak pracuje rolník,
jak se trhá čaj, jak se stará o rýži, ukázali jim místní hory a
vody. Probral jsem to s jedním klukem, řekl, jsem mu, že toto je
Čína, co také chtějí vidět turisté, ne jen pozlátka jako je Peking a
Šanghaj, ale i toto. Ukázat jim jak lidé žijí.
Před poslední nocí ve vesnici následovala večeře s ředitelem, vzal
jsem na ní domácí slivovici, kterou mě vybavil tatínek a
čokoládou s chili, kterou jste mi někdo poslal. Místní jídlo je totiž
mírně pálivější. Když jsem rozlil ostatním slivovici, všichni Číňani lehli téměř pod stůl, zrudly
jim oči a já byl docela v pohodě, přestalo mě bolet v krku. Prý, že
to je něco hrozně silného. Ředitel přitáhl jeho pálenku, ale
smrděla mi jako přípravek na mytí oken, tak jsem ve strachu
abych zítra ještě viděl pouze přisrknul a po pár dalších gestech
přisrknutí prohlásil, že už mám taky dost. Když jsme se pak
dostali na hotel, tak jsem koupil několik piv, abych si trochu
zpravil chuť, ale znáte Číňany, jedno pivo je pro ně až, až. Tak
jsem si dal tedy jen asi tři a dali jsme karty, koukli jsme na film Obsluhoval jsem anglického
krále s čínskými titulky a šli pokojně spinkat. Druhý den už jen následoval odjezd prťavými
auty přes hřebeny hor ho HuangShan a odjezd do Hangzhou.
Úplně bych zapomněl napsat, to místečko, kde jsem byl se jmenuje BaiJi a je v provincii
AnHui, blízko města HuangShan.
Mějte se krásně, Pepek
Večeře na West Lake
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/TechingInCountryBaiJi
Datum: 03. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Vážení,
tak po příjezdu z BaiJi, kde jsem se neměl špatně, ale viděl jsem,
co jsem viděl. Jsem jako novic v Partě pozval několik lidí na večeři.
Zašli jsme večer na West Lake do jedné restaurace a jedli a pili až
jsme se za břicha popadali. Večerní west lake je naprosto úžasný.
To si takhle sedne do restaurace, najíte se, pak se projdete za
svitu lamp a měsíce a všude kolem vás je hrozně lidí, ale vy je
nevnímáte, protože jste napapkaní a unešeni tou krásou. Jen
vám ještě řeknu, co jsme pili, ale co jsme hlavně jedli.
Jehněčí kotlety, tresčí filet, hřebenatku (lasturu), salát z mořských řas, Bramborový salát,
lotusový kořen, baby zelí, ostnatce, pařené vepřové žaludky, ovocné dorty, tiramisu, mořské
plody na špejli, kopec zmrzliny, kávový puding, papayu se ságovou palmou pro dámy (prý po
tom rostou prsa), kakaový bob se šlehačkou, banánové palačinky, vepřová soté, úšně, kraby,

hovězí na špejli, vejce na různá způsoby, tofu z mořských plodů, pikantní krevetky, salát z
čajovníku a hub, karase, krevetky v těstíčku, ledové krevetky, cibulové placky, mini pizzy,
ledové kuřecí řezy, kachní prsíčka a mnoho dalšího co neumím pojmenovat, teda spíše
přeložit z angličtiny :) To vše jsme zapíjeli chilským vínem, tedy jen jednou lahvinkou, jelikož
alkohol v restauraci je na místní poměry docela drahý, teda i na naše poměry.
Ale všechno tohle jídlo jsme do sebe naházeli v pěti lidech.
Zdraví Pepula Bambula
Trip to Xitang
Datum: 03. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
dneska toho píšu nějak hodně, ale to kvůli tomu, že mi opět
nešel dva dny net. Jak jsem přijel z vesnice, tak mě hnedka druhý
den vzal James na výlet do Xitang, je to městečko kousek od
Shanghai, kde kulturní revoluce v Číně nechala aspoň nějaké
malé kousky čínské historie. Po té, co jsem viděl na venkově jsem docela náročný turista,
takže jsem asi očekával víc než se stalo. Někomu na dovolené by se tam asi líbilo. Je to
vlastně městečko, které má docela zachované staré město.
Co mi ale docela vadí je to, jak se čína snaží opět najít
zapomenutou historii a začíná stavět monumentální vstupy do
těchto skanzenů, kde sice je vidět, že je vše uděláno lidskou
rukou a z kamene a ne jako u nás, že vám na hradě vybetonují
stánek a obloží to "okrasnými" betonovými dlaždicemi. Jen pak
vidíte to polorozpadlé staré město, které se hemží turisty
dychtícími si ukousnout trochu té čínské pět tisíc let dlouhé
historie. Už mi asi tohle nestačí. Ale je to doopravdy pěkné místo
k návštěvě. Mimochodem se zde točila i Mission impossible 3. Co mě ale opět dostalo bylo to,
když jsme pak zašli na jídlo do jednoho zapadlého krámku u nádraží, tak jsme si tam dali
pivka, zeleninu, rýži, dva druhy vepřového a naprosto úžasnou rybu. Ta ryba byla jedna z
nejlepších, co jsem kdy měl. Doopravdy jsem si pochutnal. Koukněte na fotky a zhodnoťte
sami toto městečko zapomenuté čínské historie.
Zdraví Pepek
Příprava na vesnici
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/TripToXitang
Datum: 27. dubna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,

dneska popovídám jen v krátkosti, protože toho mám ještě dost, co udělat. Jen jsem vám
chtěl říct, že zítra tedy odjíždím do nejchudší vesnice ve vedlejší provincii. Nejchudší podle
statistik místní vlády. Byl jsem na orientation před odjezdem a tam jsem se to dozvěděl. Prý
mám být připravený na všechno :) Docela se těším. Připravil jsem děckám ohromnou mapu
Evropy, budu totiž uči zeměpis Evropy, nakoupil pastelky a vodovky aby si to mohla děcka
vybarvit. Teďka jdu tisknout vlajky států a fotky hlavních měst. Každý bude mít pod palcem
jeden stát a nakreslí si jeho vlajku. Snad je to něco malinko naučí. Třeba budou po odjezdu
vědět víc než polovina obyvatel USA :) Ale to Orientation mě docela překvapilo. Trvalo to sice
asi 3 hodiny, ale lidi, co se toho účastní nejsou žádná béčka. Jedou tam se mnou zástupci
čtyřech studentských organizací tady na univerzitě, ale většinou to jsou nějací hlavouni (ale
jako normální studenti). Bylo docela pěkné se koukat, co to tam chodí za lidi. Prezentace
začala někde v sedm a devět se tam přiřítilo pár číňanů v sakách a holky v lodičkách, že se
omlouvají, ale že měli ještě jeden meeting, sedli si a poslouchali. Prostě studenti, co tu jsou
managerská elita jede na venkov vyučovat chudé děti, to je něco naprosto skvělého.
Nu mějte se, jdu to dopřipravit, jen závěrem, ředitel té místní základky se ptal, jestli jako
nejsem nějakej politickej, kvůli těm problémům s Tibetem a pochodní ve Francii, tak se za mě
zaručili, že prý jsem naprosto čistý :) Protože tam budu snad prý první cizinec, kterého v té
vesnici uvidí.
Večeře se třídou
Datum: 21. dubna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Včerejšek byl docela zajímavý den, mimo toho, že jsem měl v hlavě střep po oslavě narozenin,
která trvala asi do pěti do rána, tak jsem se byl kouknout k West Lake s jednou holčinou ode
mě ze třídy. Byla teďka na stáži v Polsku. Je to zajímavé, ona jede do Polska na pár týdnů,
pracuje tam ve firmě, kde pro ně hledá něco v Číně a tady se jí to hodí do životopisu. Docela
zajímavá spolupráce. Nedělní West Lake byl přecpaný lidmi, ale naštěstí jsem všude viděl, jak
mi běhali asiati pod rukama.
Pak jsme se vydali na třídní večeři, kterou má ta moje třída jednou do týdne. Je to zajímavé,
že se sejdou v restauraci lidi každý týden, co spolu chodí do třídy a navíc v počtu dvaceti
kousků.Byli jsme v restauraci typu "ALL You Can Eat" takže jsem si dal do těla. Byl jsem v
podobné ve státech, ale tady byl naprosto jiný přístup. Ve státech jste si chodili pro vše, tady
pouze pro zeleninu, přílohy a nějaké levnější maso. Jinak u vašeho stolu přistál číšník a na
rožni měl vždy nějaký jiný kus masa. Snědl jsem toho nespošítaně a těch druhů, to už ani
pořádně nevím. Jediné, co mi chybělo, aby za mě někdo hýbal pantem. Hrála nám k tomu
živá hudba a ty Číňani lítali od stolu ke stolu a bavili se a já jsem si vzpomněl na články v
našich novinách a trochu se mi postesklo. Váte, už mě ani nebavilo fotit, prostě jsem si jen
užíval tu krásnou pohodu kolem sebe. Dal jsem si k tomu i pivko, které si sami v restauraci
vařili, prostě bájo. Když jsem pak zaplatil 70 RMB, tedy 60 RMB (studentská sleva), tak jsem
sedl do taxíka a nechal se odvést na kolej. Jak jsem tak koukal z okínka taxíku kolem sebe.
Tak jsem si jen řekl, že ti lidi, co píšou o Číně tu snad asi nikdy nebyli.
Když jsem se tam začal bavit, co budou dělat lidi příští týden, co máme volno, tak mi jedna
holčina říkala, že jeden někam do vesnice učit chudé děti. Ani nevíte jak se mi rozzářily oči,
hnedka jsem zapomněl na Guilin a zeptal se, jestli můžu jet s ní. Pojede tam taková bandička

lidí z univerzity, tak jedu s nima. Prý se mám připravit, že uvidím doopravdy chudé lidi.
Uvidím druhou stranu Číny. Jsem doopravdy zvědavý. Mějte se krásně.
Pepek
Oslava narozenin
Datum: 20. dubna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
dneska se mi píše článek s těžkou hlavou. Není to ale kvůli tomu, že by se něco stalo, ale
mám docela solidní kocovinku. Kamarád ze třídy, jediný další cizinec, měl oslavu narozenin.
Byl jsem pozván a nemohl jsem chybět. Problém byl v tom, že se docent ve škole rozhodl, že
bude v sobotu škola, v sobotu večer. Tak jsem nejdříve běžel do školy od šesti do půl desáté
večer a pak pádil na párty. Byli pozváni i ostatní lidi ze třídy, spousta z nich to slíbila, ale prý
se objevil nějaký problém v jejich projektu, takže to šli v sobotu v noci řešit. Hovada! Mně
osobně to docela zklamalo, ale znáte to, Čína, jiný kraj jiný mrav.Něco po desáté jsem dorazil
na párty. Docela internacionální párty, lidi z celého světa. Ale úžasné bylo, že když jsem řekl
Česká republika, tak jsem i někdy slyšel odpověď Praha. Nechápu, že jsme tak rychle po
"sametové revoluci" opustili takové trhy jako je Afrika, Asie či Jižní Amerika. Abych to zkrátil,
hlava mě bolí ještě teď, takže to byla výborná párty. Navštívili jsme nějaké dva noční kluby v
HZ, které oplývaly krásnými Číňankami. V prvním klubu přistála na stole láhev Jacka Danielse,
no vypadejte po tom normálně. Kluby tu jsou v cenové relaci, asi jako v Praze, ale vypadají
naprosto skvěle. Není problém vidět obrazovku o rozměrech 6 x 10 metrů. Zase jsem si něco
užil. Je to prostě krásný západní svět za rozumné ceny :)
K závěru bych jen dodal: Brazilky jsou naprosto krásné ženské :)
Ahojda
Čínská hrozba
Datum: 17. dubna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdravím všechny,
hnedka do toho skočím. Předevčírem mi přišla v noci zpráva, jestli by bylo možné, abych se
přišel podívat na prezentaci jedné skupinky studentů z mé třídy, kteří jsou v jedné
studentské organizaci SIFE. Že prý mají den na to nějakou soutěž v Šanghaji. Nu řekl jsem si,
že se kouknu, za podívání nic nedám. Co jsem viděl mě naprosto dostalo!!!
SIFE je celosvětová organizace, kterí združuje studenty ekonomického zaměření, který ve
svém volném čase a organizují projekty na pomoc lidem ve svém okolí. Tato pomoc je však
cílená smšrem využít nějakého ekonomického potenciálu, využít schopností naučených ve
škole a přenést to do organizace či lidem, kteří nejsou tímto směrem vzdělaní. Tato skupina
lidí si našla chráněnou dílnu handicapovaných lidí, vylepšila jim organizaci práce, našla jim
nové odběratele jejich výrobků, po průzkumu trhu vyšli s novým výrobkem na trh. Díky jejich

oční práci, kde na začátku nebylo nic, ani nápad, se jim podařilo zvednou měsíční příjem
těchto lidí z 196 RMB na 526 RMB. To vše jen za pomocí aplikace vědomostí, které se naučili
ve škole.
Když jsem viděl jejich prezentaci, tak jsem málokdy zažil něco tak profesionálního. Pouze ti
co prezentovali nebyli přirození, ale to se dá odbourat. Bylo to něco, čím jsem byl absolutně
uchvácen. Ale co mě potěšilo nejvíce bylo to, že na jejich finální prezentaci jsem byl pozván
já, další tři profesoři a pár studentů PhD. Docela si toho vážím a snad se mi toho podaří i
nějak využít. Následně jsem se bavil s jedním klukem ze třídy a říkal jsem mu, že se bojím
číny na poli mezinárodního obchodu, naštěstí mě trochu uchlácholil, že mi řekl. Viděl jsi to
nejlepší. Zhejiang je jedna ze tří nejlepších univerzit v Číně a tohle je její obchodní elita. Ale
řeknu vám, stejně to byla síla.
Večer jsem si byl zahrát kulečník. Čekal jsem nějakou zaplivanou hospodu, no přišel jsem tam
a kam se "serem" rovnější stůl jsem neviděl. Naprosto čisto, výborné vybavení a když
dohrajete hru, tak přiběhne číňanka a postaví vám koule. Pro ty co mají ještě pubertální
sklony, tak ty koule se kterými hrajete kulečník. Hodina stolu stojí od 25 RMB do 39 RMB. Ale
pokud chcete, tak tu najdete herny i za 7 RMB za hodinu, ale asi bez takového servisu. Nu, v
posledních dnech mě to tu překvapuje čím dál tím víc a čím dál tím více pozitivněji. Kdo tu
nebyl ‐ nepochopí.
Do fotek jsem hodil obrázky West Lake v dnešních dnech
Zdraví Pepek
Shangahai ‐ Rodiče
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/WestLakeSpring
Datum: 15. dubna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda všem,
Už jsem sem týden nepsal. Bylo to tím, že jsem byl v Šanghaji za rodiči. No
víte, bojí se o mě, tak mě přijeli zkontrolovat, jestli vůbec žiji. Byli tu
dokonce čtyři dny, tak si mě snad trochu užili.
Tak jak to začalo. Do SH jsem přijel v pátek, ráno jsem vstal brzo ráno a
pádil jsem na vlak. Zamluvil jsem si hotel, který byl hnedka naproti jejich
hotelu, shodou okolností to byl hotýlek ve kterém jsem už jednou dříve byl.
Do jejich hotelu jsem se ubytovat nešel. Znáte to, trojnásobné ceny a horší
ubytování, akorát, že vám pitomě usmívající Číňan otvírá dveře. To já se radši pěkně vyspím.
Původně mi měli rodiče přijet někdo okolo deváté hodiny, ale jelikož se ESO Travel moc
nevytáhlo, tak celý zájezd jel courákem a naši dorazili až něco po
druhé hodině. To já jsem na ně už pilně čekal. Následoval
program, který měla cestovka připravený. Byla to prohlídka Nan‐

Jing Lu, což je jedna pěkná třída v SH, blízko People´s square (PS). Vystoupili jsme na té pěší
třídě a všichni dostali volný rozchod. Což jsem nečekal, myslel jsem, že průvodce nás zahltí
tunou nepotřebných informací, tak jsem vzal naše na náměstí, jelikož jsem věděl, že se
průvod pak bude procházet směrem na nábřeží, kde je vidět nová část SH, kde začíná Pu‐
Dong a jeho finanční centrum. Prošel jsem tedy s našimi zahrady na PS, ukázal jsem jim
místní divadlo, operu a neznámější muzeum v SH. Poté jsme se vrátili na Nan‐Jing Lu a
pokračovali jsme cestou, kterou bohužel někteří nevědomí účastníci zájezdu měli projitou.
Dostali jsme se na nábřeží a mohli jsme vidět, asi tu nejznámější, scenérii SH – pohled na
Perlovou věž a ostatní mrakodrapy, jako je například Tin Mao Toner. Následně jsme se
odebrali na projížďku lodí, což bylo docela zajímavé, obzvláště v té chvíli, když tam byli s
námi Číňani z vnitrozemí, kteří nejsou zvyklí na Evropany a zuřivě se začali fotit s tatíkem,
který svou postavou okouzlil každou Číňanku.
Po docela zajímavé, ale krátké plavbě lodí, jsme se autobusem
odebrali do restaurace, která byla umístěna na jakémsi škuneru.
Musím vám říct, že jsem byl docela šokován, to co jim
naservírovali (za tu cenu) mě dostalo. No dal jsem tam pár soust
do pusy, aby taky na někoho zbylo, ale docela mě to dostalo. Po
večeři jsme se přesouvali do hotelu a po výkladu průvodkyně, která nevěděla jaká bije
(spletla si stadion s nádražím, neznala čínskou výslovnost atd.) jsem prohlásil, že rodiče už nic
s tímto průvodcem nezažijí. Myslel jsem, že uvidím něco zajímavého, ale v tuto chvíli jsem se
stal průvodcem mých rodičů.
Když jsem viděl otrávené tváře lidí po tom sterilním zájezdu, kde poznali pouze hotel,
autobus, nějakou památku a to bylo vše, jsem byl šokován. To, co ti lidé viděli a zažili, to
doopravdy Čína nebyla.
Hnedka jsem po p říjezdu do hotelu jsem vzal rodiče do místních uliček, které vám trochu
přiblíží atmosféru dnešní noční Šanghaje. Objednal jsem jim nějaké místní
noční speciality a trochu jsme se prošli.
Druhý den jsem vstal o něco dříve, abych koupil něco malého našim ke
snídani. Koupil jsem „naj‐čchá“ to je čaj s mlékem, ale já ho doopravdy
zbožňuji, k tomu jsem pak našel nějakého prodejce místních snídaní, tak
jsem koupil maso se zeleninou obalené v rýži – docela lahůdka, a vydal
jsem se za našima. Zrovna se chystali na snídani, tak jsem jim dal do rukou,
co jsem přinesl – po dlouhé době ochutnali čínskou kuchyni. Táta prohlásil,
že na snídani nejde, tak mi dal kupón a já jsem vyrazil s mamkou. To, co
jsem tam viděl a ochutnal, tak mě vyděsilo. Tyto „lepší“ hotely se snaží
přiblížit svou kuchyní Britským turistům, takže se přiblížit té nejhorší kuchyni, která existuje.
To co jsem tam ochutnal, tak byl mix čehosi, ale odpudivého. Když jsem se pak ptal lidí kolem
jestli měli již čínské knedlíky, tak mi řekli, že ano, ale tvářili se, že to je nic moc. Tak jsem se
ptal, co měli. Normální neplněný knedlík a nahoře marmeláda. Prosím vás, tohle není Čína,
to je něco, co by tady nejedl ani pes. To mě již docela naštvalo a prostě rodiče už nikam jet
nesměli! Teď jsme tam byli spolu a čekal na ně rychlokurz o Číně ve třech dnech.
Hnedka jsme vyrazili na metro. Jak už víte z předchozích článků, tak je metro upravené bez

nějakých stop po vandalech, prostě lahůdka. Hnedka jsem naše vzal na návštěvu „Fake
Marketu“, kde máte na výběr z mnoha padělků i pravých, ale kradených originálů světových
značek. Vzal jsem je na jeden, kam moc turistů nezamíří a kde ještě nejsou Číňani zkažení
ruskými a západními móresy o cenách. Potkal jsem tam opět starého známého prodejce, tak
nás zase protáhl celým QiPu Lu. Po nákupech jsme jen hodili věci na hotel a zamířili jsme na
prohlídku nejvyšší dostavěné budovy v SH – Tin Mao Tower. Dorazili jsme tam přesně když se
město začalo rozsvěcet, ale hlavně v době, kdy jsme čekali pouze 5 minut na výtah. Na
vyhlídce jsme strávili asi hodinku, kde jsme mohli vidět i krásný dutý prostor ve středu věže.
Po této hodině, jsme se dostali dolů a fronta lidí se točila okolo celé věže „Josef Žádník –
NÁHODY s.r.o.“ Už byl docela čas večeře, tak jsme dorazili na hotel a já jsem rodiče zatáhl do
místní studentské restaurace. Konečně ochutnali Čínu. Za pár Juanů jsme se zde nadlábli, že
se táta nemohl hýbat a mamině tekly ještě druhý den sliny jak to
bylo dobré.
Další den jsem vytáhl rodiče na Perlovou věž, pod kterou se
ukrývá krásné muzeum. Nešel jsem s nimi dovnitř, jelikož jsem
uháněl koupit lístky na vlak na další den. Myslím si, že naši byli
docela nadšení. Následně jsme jeli vyzkoušet Maglev, prostě
vláček na magnetickém polštáři, to se nikde jinde nevidí. Na rozdíl od průvodce jsem věděl v
jakých hodinách jezdí Maglev maximální rychlostí. Tak jsme koupili lístky a dostali jsme se až
na rychlost 431 km/h. Když jsme si prošli letiště, tak jsme jeli zpět, ale když jsem viděl jak je
Ekonomy Vlase narvaná lidmi, tak jsme na poslední chvíli zaběhli do první třídy a nikdo nic
nechtěl vidět. V tu chvíli jsem doopravdy začal přemýšlet, zda‐li si zařídit společnost, která by
zařizovala náhody.Zpět jsme se taky pěkně proletěli a já jsem šel vyzvednou dvě čínské
studentky, se kterýma jsem se dohodl, jestli by nám neukázali restauraci, kde dostaneme
pravou pekingskou kachnu. Jak jsem chtěl, tak se stalo. V SH je speciálka na pekingské
kachny. Zašli jsme tam a naši mohli vidět i druhou stranu Číny po předchozím dni. Den
předem jedli ve studentské restauraci a dnes v luxusní restauraci,
kde jsme si mimo kachny dali i výborné langusty. Mimochodem,
správná Čínská kachna se balí do placek a je nakrájena na 108
kousků. Pře jídlem se všem u stolu podá část kůže z biskupa,
která se jí s trochou cukru. Pak následuje klasická konzumace
kachničky, kterou balíte do těstíčka, popřípadě ochucujete
omáčkou. Co mě překvapilo, že se naši poprvé dostali v Číně k
česneku, což je klasické čínské koření. I když, na jejich zájezdu mě

to už ani nepřekvapilo. Po této luxusní a výborné večeři jsem naše uložil ke spánku blažených
lidí, kteří aspoň trochu přičuchli k Číně.
Poslední den jsme vstávali docela brzo a vyrazili jsme směrem Hangzhou, když už mě přijeli
rodiče zkontrolovat, tak taky musí vidět kde a jak žiji. Omylem jsem koupil lístky do první
třídy. Vlak sice nejel rychleji, ale bylo více místa. Oproti předchozímu dni jsme jeli pouze
170km/h, ale i tak to bylo výborné. Po příjezdu jsme se přesunuli na můj kampus, který je
sice starý pěkných pár let, ale i tak, to naše uchvátilo. Zašli jsme na oběd do menzy, kde jsem
několik směšných Juanů rodiče nadlábl, kde ochutnali opravdové čínské speciality. V
Hangzhou jsme si prohlídli samozřejmě i West Lake, zahrady kolem a řekl bych, že to hlavně
mamku uchvátilo. Táta byl v vytržení z toho, kolik tu jezdí elektrických skútrů a jak je toto
město bohaté a krásné. Já bych řekl, že nejoblíbenější auto tady
je Audi A6 v černé barvě. Před odjezdem jsme vyrazili na
hedvábný trh. Hedvábí je typickým produktem Hangzhou, vedle
čaje. Mamka byla unešená, co krásného se tu dá najít. Pak už
jsem jen s rodiči cestoval zpět a na letiště. Zde jsme byli o něco
dříve než cestovka, takže jsme nemuseli pospíchat a krásně si
všechno připravit. Oni pospíchali, jelikož, jeli Maglevem, ale
bohužel jim chyběla ta minuta času, Jejich maximální rychlost byla pouze 300 km/h. Znáte to,
když jedete takovou rychlostí, tak děláte kolem sebe docela hluk a lidé kolem vás chtějí mít
taky svůj klid, tak pro to jen těch 300 km/h.
Jakmile jsem se s našima rozloučil a odbavil je tak jsem zamířil na cestu zpět. Co se mi na této
cestě líbilo, bylo to, že jsem jel sice courákem, ale průvodčí se každého zeptala kam jede a vy
jste mohli klidně spát a ona vás probudila před stanicí, kde máte vystoupit, takže prostě
pohodička i pro cizince. Doufám, že se našim Čína líbila a že jsem jim aspoň trochu ukázal,
jaká taky Čína může být.
Pepek
Po nemoci do Shanghaie
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ShanghaiParents
Datum: 04. dubna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdravím čtenáře,
musím hnedka ze začátku říci, proč se hlásím z takovým zpožděním. Byl jsem teďka asi tak 10
dnů nemocný, tak jsem doopravdy neměl chuť na nic. Měl jsem horečky a vše možné i
nemožné. Ale nebojte, už jsem zpět a hnedka jsem se vydal do Shanghai. Naši přijedou příští
týden, tak jsem to tam šel všechno omrknout.
Na netu jsem si našel vlaky, tak jsme to šli koupit, ale bohužel dneska je nějaký svátek
mrtvých, takže všechny levné byly beznadějně vyprodány. Tak jsem vzal za vděk tím
rychlíkem, nad kterým se páni z ČD tak rozplývali. Cesta byla opět v pohodě, takže krása. Po
příjezdu jsem potřeboval zamluvit hotel, na dobu jak přijedou rodiče. Tak jsem vyrazil s

Ančou do hotýlku, kde jsem už jednou bydlel. Znáte mě, já a má čínština, tak mi to
zarezervovala. Doufám, že se naši ozvou a že je tam potkám.
Posléze jsme si dali rozchod a já vyrazil hledat "fake markety". Hnedka
jako první jsem dorazil do jednoho baráku s počítačema a mobilama, ale
moc jsem se nezdržoval, ceny obhlédnu příští týden. Dále jsem hledal razit
market s krejčími, pozor našel jsem. Příští týden si nechám ušít jeden
oblek, takže budu vědět cenu i kvalitu, tak nebojte, vy všichni, které to
zajímá. Posléze jsem razil na fake market, kde bylo naprosto vše, ale taky
hrozně turistů, tak jsem to pouze obhlédl a pospíchal do ulic, někde v
PuDongu, kde by měly být další. Vylezl jsem z metra a šel si svou cestou a
najednou ke mně lidi a ptají se, co potřebuji a tak. No já je odmítám, ale jeden ať se jdu
jen
kouknout. No byl jsem na obhlídce, tak jsem svolil. Zatáhl mě do obyčejného obchoďáku, tak
si říkám, no super, to bych nenašel. Ale najednou vám otevřou tajné dveře a tam teprv
začíná ta správná sranda. Říkal jsem si, že bych potřeboval nějakou tašku na doklady, tak je
tam vidím, vkapse jsem měl pár peněz, tak jsem si řekl, že zkusím, jak se smlouvá. Nakonec
jsem z obchodu odcházel o nějaké peníze lehčí a chlapík za mnou mi nese kabelu značky
Louis Vuitton. Tak jsme šli dál, já mu říkám, že bych se koukl po nějakých oblecích. Tak mě
zatáhl do ohromného centra a do jednoho malého krámku. Tam jsem si vybral styl, tedy
Giorgio Armani no a pak už jen velikost, zkombinovali to na mě a pak začalo už jen smlouvání.
Musím vám říci, že jsem tu ženskou sedřel z kůže, věděl jsem, kolik mám v peněžence a víc
jsem ani dát nemohl, ale dostal jsem se na cenu, na kterou jsem chtěl. Takže chlapík mi zase
nese už tašku a oblek, myslel jsem, že jak mi to nosí, takže chce
nějaký prachy, za to, že mě provedl. Tak mu říkám, že potřebuju
do Bank of China, si vybrat peníze. Ten Číňan se mnou prochodil
půlku PuDongu, ale bankomat mimo provoz. Vzal mě zpět, ať si
něco prohlédnu, že mi to přiveze druhý den na hotel a tam to
pak zaplatím, no super služba, ale já jsem jen potřeboval jet, už
mě tlačil čas. Tak se ho ptám, kolik mu mám dát, ať se mnou jede
do centra, kde bude bankomat fungovat. No ale nakonec jsem to
pochopil, on dostává nějaká procenta od těch krámků. kam vás zavede. Takže žádné peníze
nechtěl. Já měl posledních pár juanů na metro, abych mohl odjed na nádraží. Ale co se
nestalo, jak jsem byl v časovém presu, tak mávne na mototaxi. Jsou to taxíky bez licence a na
motorce. Již dříve jsem si říkal, že bych to zkusil, ale nějak jsem se neodvážil. Posadil mě na
to, dal místo mně tomu řidiči deset juanů a já jel. Jen jsem mu slíbil, že až přijedu za týden,
tak že mu zavolám a že mě zase provede on.
Taxík mě dovezl velice rychle a řekl bych, že jel i bezpečně. No dnešek byl doopravdy
naprosto suprový den. To smlouvání jsem si naprosto užil, pak taxikář. Prostě krása. Večer
jsem přijel do Hangzhou a už mi nejel autobus. Sedneme tedy do taxíku a nějak vyplynulol,
že se jede bez taxametru. Cesta místo 6O juanů nás stála jen 30, takže další krásné zakončení
příjemného dne.
Už se těším, až přijedou naši, mějte se. Ahoj
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Shanghai02 ‐ fotečky pro železničáře
HuangShan ‐ Yellow Mountain ‐ Žluté Hory

Datum: 24. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdravím všechny,
zrovna jsem se probudil a řeknu vám, že jsem rozlámaný jak nějaký kolovrat. Včera jsem se
vrátil po třech dnech v horách a cítím se jak mrtvolka. Řeknu vám, ale to co jsem viděl, bylo
něco naprosto úžasného. Pokusil jsem se udělat pár foteček, ale
kdo tam nebyl, nepochopí.
Jak to vše probíhalo. Lu Wang, tan klučina ode mně ze třídy mi
řekl, že jede do hor a jestli nechci také. Nu neváhal jsem a ihned
jsem řekl, že ano. To bylo asi tak před týdnem. Říkal jsem si,
nějaké hory v okolí na jeden den, aspoň nějaká pěkná procházka.
Po pár dnech jsem dostal email, že tam jede asi celá třída Číňanů a já, řekl jsem si proč ne, se
zahraňákama je stejně nuda. Čtu dál a dozvídám se, že to bude na tři dny. Nějaký pochod. Na
netu jsem si našel, že vrcholy tam mají okolo 1600 ‐ 1900 m. Řekl jsem si Anče, jestli mi
nepůjčí krosnu, zabalil jsem nutné věci a tento obsah věcí jsem zdvojnásobil po varování od
taťky, ať hory nepodceňuji.
V pátek ráno jsem dorazil na stanoviště a nikde ani noha. Jak jsem zvyklý
od nás, tak 15 minut před odjezdem tam stepuje již polovina lidí, tak to tu
nehrozí, všichni přišli minutu před odjezdem. Nasedli jsme do autobusu a
jeli jsme 3 hodiny do vnitrozemí. Všude byla mlha, tak jsem si říkal, že nám
to pěkně začíná. Přijeli jsme k úpatí hor, ubytovali se v místním hotelu,
docela špeluňka, ale to mi doopravdy nevadilo. Prý, že máme dneska již
volno, no s tím jsem se nechtěl smířit, tak jsem řekl Luovi, že pokud by
něco bylo, tak ať dá vědět, ale že jdu fotit město. Jen co jsem se dostal
trochu dál, tak mi píše, že se zorganizoval výlet. Tak jsem dal do
kroku. Jeli jsme v malé skupince do údolí milenců. No, když jsem se
dozvěděl, že je to údolí milenců, tak jsem si řekl dopr... a kde je někdo ke mně :) No, vlezné
bylo 70 RMB pro dospělé, já jakožto čínský student jsem to měl za 35 RMB, plus nějaká ta
doprava. Zajímavé je, že můžete lézt skoro všude, ale hlavní cesty jsou dlážděny kamenem,
takže docela pěkná procházka, všude nějaký ten vodopádek, prostě pěkňoučké. Fotečky
máte na druhých stránkách. Jak jsme pak dorazili na hotel, tak začalo pršet a já jsem si říkal,
no to je teda super, pozdní odpoledne a já abych zůstal na hotelu. Naučil jsem tedy Číňany
hrát texaský poker, co mě naučil Řízek. Hráli jsme tak hoďku a já si pak zašel na večeři. Všude
to bylo docela drahé, tak jsem zůstal u nějakých nudlí. Při večeři jsem zaujal nějakého
malého chlapečka, tak jsme si povídali, ale tím způsobem, že mi
Lu překládal. Večer přestalo pršet, jen krápalo, tak jsem vyrazil
udělat pár foteček. Jak jsem pak přišel, tak jsem vytuhl a spal až
do rána.
Druhý den jsme jeli autobusem ke vstupu do hor. Vstupné je 200
RMB plus doprava. Počasí nevypadalo vlídně, ale co se dá dělat,
všude byla hrozná mlha, Výstup nahoru byl všude po dlážděných schodech, můžete použít
lanovku, ale to jsem odmítl. Řeknu vám, že to byla dřina se dostat nahoru na horu. V
polovině kopce se ale najednou udělalo jasno a já viděl pod sebou mraky, to jsem ještě nikdy
předtím nezažil, bylo to něco krásného a těšil jsem na vrchol. Nu, jak jsme dorazili na vrchol,

tak jsme se dostali do druhé vrstvy mraků a mlhy a nebylo vidět na krok. Takže žádné pěkné
rozhledy. Jídlo tady bylo asi tak desetkrát dražší než ve městě. No
ono také něco stojí zaplatit ty lidi, co to den co den tahají na
svých zádech nahoru. No řeknu vám, je to doopravdy drsné, jak
vidíte turisty, jak si jedou nahoru lanovkou a pak ty dělníky, co
táhnou nahoru na zádech třeba jen tvárnice nebo cement či jídlo
pro turisty. Jak jsme postupně sešli všichni na kopci, tak jsme
pokračovali po hřebenu k další hoře, až jsme pak odpoledne došli
k místu, kde jsme spali. Byla to místnost se čtyřmi palandami a nás bylo 13 kluků. Je dobré
být evropanem mezi asiaty, nikdo nechtěl se mnou spát na posteli, protože jsem velký, takže
jsem měl postel pro sebe :) Ale ještě než se šlo spát, tak já a 3 kluci jsme šli doprovodit holky
do jiného hotelu, kde spaly holky. Pršelo, bylo hnusné počasí, ale co jsem viděl, to bylo něco
úžasného. Viděl jsem hory jak plavou v moři mraků a naprosto úžasné scenérie. Něco
naprosto skvělého. Doprovodili jsme holky na místo, tam jsme měli příší den v pět ráno sraz.
Chtěl jsem počkat na západ Slunce, ale kvůli tomu, že byl
doopravdy velký déšť, tak jsem to vzdal. K večeru jsme přišli na
pokoj a v devět jsme zalehli, protože jsme ve čtyři ráno chtěli
vstát, abychom mohli kouknout na východ Slunce.
Přes noc jsem se od jedné vůbec nevyspal, protože si tam dva
kluci docela solidně notovali v chrápání, takže druhý den byl pro
mě docela nakládačka. Ale pokud byste tu chtěli spát třeba jen sami na pokoji, tak si
připravte minimálně tak 1300 RMB, tohle ubytko stálo od 100 RMB do 200 RMB. Ráno jsme
tedy vstali a během 15‐ti minut jsme byli připraveni. Jediné, co
jsem nepochopil, jak se někdo může ztratit na cestě, kterou jde
dvakrát předešlý den. Asi jen já jsem věděl kudyma jít. Tak jsme
nakonec dorazili a čekali na východ Slunce. Byla spousta mraků,
takže nic moc nebylo vidět, ale blázniví Číňani to fotili jak o život.
No já jsem pak spíš fotil je, jak jsou otrávení, že ten východ
Slunce nebyl nic moc. Pak jsme se vydali ven z hor, zase jinou
cestou. Jak jsem tak viděl ty chlapíky, co nosí všechny ty věci
nahoru, tak jsem požádal Lu, jestli by mi nedohodl, že bych to
zkusil, první z nich to odmítl, ale druhý se nechal překecat. Vzal
jsem to na hrb a myslel jsem, že umřu, mělo to alespoň takových
padesát kilo. No doopravdy jim nezávidím tu práci. Cesta
zpět nám to zabrala několik hodin, ale ty hory jsou doopravdy
úžasné. Před obědem jsme se dostali k východu a následovala
exkurze, jak se připravuje správně čaj. Bylo to v Čínštině, jako vše,
takže jsem z toho nic neměl, ale nakonec jsem dostal i nějaký
anglicky psaný papír s pokyny. Něco jsem nakoupil, jak správný turista a už následovala jen
cesta do Hangzhou. Jak jsem se dostal na pokoj, rychle jsem zašel na ohromnou večeři a pak
jsem usnul jak malé kotě.
Musím říct, že až sem pojede Ráďa s Peťkou na tu předsvatební cestu, tak se tam asi s nima
vydáme, jestli budou chtít, možná zrušíme něco jiného, ale pokud pojedete do Číny, tak tohle
musíte vidět. Co mi říkal Lu, tak tyto Žluté hory, jsou pro Číňany, něco jako Velká čínská zeď.
Bylo to doopravdy super.

Pepek
Hot Pot
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/YellowMountain
Datum: 18. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
tak jsme byli v sobotu na HotPotu. Sešli jsme se tam my dva Češi
a Číňani, co byli nebo jedou do Česka. Tak jsem jim dával pár tipů,
co si u nás dát. Copak jsem jim doporučil? No samozřejmě české
pivo. Ale pak jsem jim říkal, že musejí ochutnat veškeré české
sladkosti, čokolády a zákusky ‐ to tady moc neumí. Když jsem jim dával tip na borůvkové
knedlíky, tak se na mě holky koukaly jako na blázna. Vůbec si to nedokázaly představit. Při
popisu tataráka se mi začaly dělat sliny a číňani měli více protažené obličeje :).
Byli jsme v hospůdce, kde se dělá Hot Pot, což je vlastně něco
jako horká polévka, do které se na chvíli dává vše, co si
objednáte. Bylo to fakt dobré, jako vše tady. Co jsem si oblíbil,
byly jakési knedlíky z rýžového těsta. Ty mne naprosto dostaly,
ale přejedl jsem se po nich tak, že jsem den neměl hlad. Co mě
pobavilo bylo to, že jsme si objednali strašně moc přísad, které
jsme postupně přidávali do HotPotu a ani jsme všechny nesnědli.
To, co jsme nesnědli, tak nám zase odečetli z účtu. To mě dostalo. Na to budeme muset zajít
s Petruškou a s Ráďou až p řijedou do Hangzhou. Bylo nás tam sedm a celé nás to stálo něco
okolo 650 CZK, takže za jídlo opět dobré ceny.
Den na to jsem šel na večeři s jedním kámošem ze třídy a trochu jsme se tady picnuli. Poprvé
v Číně. Dlouho jsem neměl zase ráno takový příjemný pocit bolehlavu. Jo a mimochodem už
mi zase otevřeli nějaké předměty, tak to je dobré :) Příště písnu více. Mějte se, zatím pa.
Opět škola
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/HotPot
Datum: 18. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdravím všechny,
tak se mi dostal do rukou nový rozvrh a mám další tři předměty, tak to vypadá zajímavě,
Dneska jsem byl ve škole zase do půl desáté. Jelikož tu tak pozdě nejezdí autobusy, tak jsem
opět musel jet taxíkem. Rozhodl jsem se, že si koupím inline brusle a zkusím tu cestovat na
nich. Tak dám vědět, jak mi to na nich jde, tedy až si nějaké koupím, ale mohlo by to být
zajímavé :) Teďka ty přednášky měl děkan z fakulty, takže to byla taková čínsko‐angličtina.
Půjdu si na to koupit knihu, tak jsem zvědam o kolik mě oškubou :) Nu jdu si přečíst, co se
tam dneska dělalo a dopřeložit si věci.

Mějte se, Pepek
One month over
Datum: 14. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
tak máme měsíc za sebou, To nám to ale letí, příští týden se pojedu kouknout do Shanghaie,
abych mohl taťuldu s maminou řádně provést. No jinak co se stalo za poslední měsíc asi
všichni víte. Musím vám ale říct, že se docela divím, jak obzvláště dámy, znechutila ta žabička.
Nu co k postřehům, co jsem ještě neřekl, doopravdy nevím, nabaví mě číst můj blog zpětně.
Ale na co si fakt musíte dám bacha až přijedete:
Doprava
Naprostý chaos. Když vidíte Číňany, jak neumí jezdit, tak si řeknete fajn, ale když vídíte, jak
parkují nebo couvají, tak zlaté ženské u nás. Někdy to je spíš k pláči, než k smíchu. Metro v
SH je totálně přecpané, ale v Pekingu to je prý ještě horší. Ale máme výhodu, vždy uvidíme a
budeme mít rozheld. Cestování vlakem je pohodička, tedy pokud nepřejedete stanici a
podobně, ale to se mi zatím nestalo. Vnitrostátní lety jsem nezkoušel a nevím jestli zkusím,
ty jejich vlaky jezdí doopravdy rychle.
Pouliční život
Jak jsem psal, tak na každém rohu stojí někdo v uniformě. Ale co, alespoň je tu bezbečno. S
tím bezpečím mám takovou příhodu. Jak jsem byl v SH, tak mi kluci říkali, co se jim stalo. To
takhle vyrazili na procházku a slečně jednoho kluka ukradl zloděj z kabelky peněženku.
Nemilá záležitost. Ale co se stalo pak... Ona tam měla nějakých 30 RMB, tak zloděj si řekl, že
pro tohle nemá cenu krást‐ zaťukal jim na rameno, že prý něco ztratili. Tak tohle by se u nás
doopravdy nestalo. Jinak na ulici jím všechno ‐ nudle, maso, prostě vše co se naskytne a
zatím mi špatně nebylo. Maminka mi říkala, že si myslí, že je tu čisto. Musím souhlasit. Číňan
sice odhodí, co má v ruce, ale na každém kilometru ulice jsou další tři Číňani, kteří to sbírají.
Takže zajímavé. Dříve jsem si myslel, že tu ekologie neexistuje a recyklace je pro ně cizí slovo.
Nu, je tomu tak jen částečně. Láhve nejsou vratné a neexistují tady kontejnery na papír, sklo
či plasty. Takže běžného Číňana něco takového nezajímá. Ale všiml jsem si, že jsou zde k
vidění recyklační pracovníci (nejsou to homeless). Prostě oni jdou a koš po koši, ulici po ulici
třídí tyto odpadky, dokonce jsem viděl i pár sběren, kde se vykupoval papír, sklo, plasty, látky
a dokonce i polystyren. Takže to tu zas tak s tou ekologií špatné není. Je jasné, že tento
způsob není absolutně vůbec produktivní, ale když musíte dát práci 1,5 milirdě lidí, tak hold
produktivita jde asi stranou.
Jídlo
No, nebudu dále básnit o tom, jak se tu skvěle vaří. Jen se mi líbila reakce Jamese (Číňan, co
studoval na ČVUT). Říkal, to je hrozné, já jsem tam přišel do menzy a tam nějakých 6 druhů
jídel, které mi připadaly pořád stejné (znáte to prašť jako UHO). No a tady máte třeba stovku
jídel, prostě pohodička. Myslím si, že oni do jídel zpracují naprosto vše a přitom to je

mňamka. Jinak na co jsem si ještě nezvykl, je to, že když se třeba jí ryba nebo kuře a prostě
máte kost v puse nebo něco, co nechce polknout, tak to prostě vyplivnete na stůl na
úhlednou hromádku. Já bych při nejmenším čekal nějaký talířek na kosti, ale to se tu
nenosí :) . Ještě k tomu jídlu, maminko, tatínku, Petruško a Ráďo, naučte se jíst hůlkama jinak
se nenajíte :) No, zas tak těžké to není, já se to naučil během prvního jídla. Hlad vás donutí :)
Příště vám udělám seriál, jak správně držet hůlky.
Tento týden jsem měl volno, byl jsem orodovat na fakultě o
nějaké předměty a potkal jsem pár lidí ze třídy, kteří dělají v
něčem, jako je naše ISC nebo IAESTE, akorát že se tu nestarají o
zahraňáky jako u nás, ale spíše jen o aktivity svých studentů. Jak
jsem měl volno, tak jsem si jeden den vyzdobil pokoj a jinak, když
je pěkně, tak chodím odpoledne na
basket, kolem večeře do posilky a
večer běhat. Kdybyste viděli tu posilku, to reprezentuje asi
čínskou mysl. To, že tu nejsou žádné nové stroje a je jich tu málo,
to bych pochopil, ale je tu nehorázný nepořádek. Předevčírem
jsem se jim snažil naznačit, že pokud se udělá řada činek, od
lehkých až po těžké a bude se to dávat na jedno místo, takže to
bude lepší, ale kdepak, včera jsem tam přišel a po mém pořádku
ani vidu ani slechu. Jinak si
tam připadám jak king se svou srandovní postavičkou. 90% lidí co tam je, tak si k tomu ani
neumí stoupnout, no nejsem žádný znalec, ale fakt mě to tam baví se na ně koukat, jak si
tam ničí těla špatným postojem a tak. Prostě si tam spíš hrajou. Jinak včera jsem byl s
holkama z Nového Zélandu, Francie a Rakouska na večeři a nechci nic říkat, ale nemyslíte, že
ty Číňanky jsou hezčí?
Jinak drazí rodičové, jak se sem pojedete kouknout a zbude vám trochu volného místa, tak
bych bral nějakých pár věciček. Jelikož jsem na východě, tak se sem nedostala ta 5‐ti břitá
novinka od Gillette a mají tu pouze Mach3. Takže pokud by byly náhradní hlavy na Gillette
Fusion. Pak bych byl rád za nějaký anti‐perspirant, moc to tu chlapi nepoužívají, ale nenašel
jsem tu OldSpice, na který jsem zvyklý. Pak bych moc poprosil o nějakou českou čokoládu.
Ale ne studentskou, tu nemusím, ale jedna by se šikla třeba jako prezent. Co Číňani neumí, je
čokoláda a kafe. A pak, pokud zbyde místo, tak to můžete vyvážit Plzní. Děkuji moc.
Mějte se krásně, moje evropská bando, jo a řekněte Ráďovi, že se bude muset jít ukázat do
místní posilky, až přijede :)
Shanghai
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/MonthOff

Datum: 11. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
asi jste mě tu dlouho neviděli, byl jsem totiž v Šanghaji. Tak jaké
to pak bylo. Vyrazil jsem s klukama, co tu mají skupinky kytaristů,
jak jsem psal nedávno. Jeli tam navštívit jejich slečny, tak jsem se
přidal, jako osoba "+1". Když jsme přijeli na nádraží, tak jsem
naštěstí už měl místenku koupenou od kluků, ale budu si to muset vyzkoušet, jestli to taky
zvládnu. Nádraží mi trochu připomínalo hlavák v Praze, akorát že tu nebyli bezdomovci a
bylo tu čisto. Pokud budete cestovat vlakem, tak vás do odbavovací haly pustí pouze pokud
máte koupený lístek, projedou vám batožinu rentgenem a pak teprve můžete vstoupit.
Cestovali jsme do Shanghai (SH) fakt dobrým vlakem, něco jako naše pendolino, vlak lítal 170
km/h, takže jsme byli v SH za 1:15 minut. Lístek mě stál 160 CZK,
plus nějaké taxy. Pozor ‐ když jedete vlakem musíte si uschovat
lístek i kvůli tomu, aby vás pustili ven z nádraží, ale
předpokládám, že pokud bych zahrál tupého cizince, tak by mi
prošlo všechno. V SH jsme sedli na metro a cestovali do hotelu,
kde kluci zarezervovali pokoje. Jelikož v Číně mají oddělené dívčí
a klučičí koleje, tak jsme nespali s klukama dohromady, ale každý
měl svůj dvoulůžkový pokoj. Musím říct, že pokoj byl doopravdy dobrý. Za dvě lůžka jsem
zaplatil něco přes 500 Kč, což bych v Evropě těžko hledal za jedno. Ještě se vrátím k těm
kolejím. Kluci mají dovoleno navštěvovat koleje jen mezi 12:00 a
13:00 ‐ této hodině se říká hodina opravy počítačů. Říkal jsem
klukům, jak jsem bydlel na Větrníku a byl jsem machr přes
počítače, ale narozdíl od nich jsem byl k dispozici 24 hodin denně.
Ale pozor na to, já neposkytoval žádný extra servis.
Jak jsme dorazili, tak jsme si zašli na oběd, dokonce jsem i vybíral
jídlo, ale tím způsobem, že jsem zapíchl hůlku někde v menu a
snažil se nakreslit čínské charaktery, kde jsem měl zrovna hůlku. Pak jsme vyrazili do města,
řeknu vám takových lidí to je něco božského, kam se hrabe New York. Jedna věc se mi
tu moc líbila. Sice tu je plno lidí, ale já mám vždycky bezva rozhled :) Večer jsem měl sraz s
jednou dívkou, se kterou jsem si psal přes na náměstí People square. Tak mi ukázala trochu
noční SH. No řeknu vám, byl jsem s ní v klubu, kde byli ti američané a evropané ve věku 35 až
45 let, stáli v jedné řadě, drželi v ruce pivo, nikdo nikoho navzájem neznal, ale všichni
vypadali naprosto stejně a směšně (asi jako když FELák jde balit právničky na Hvězdu).
Dokonce se mi naskytla příležitost pozorovat, jak si jeden amík domlouvá cenu s nějakou
Číňankou, téměř před očima soudruha policisty. V každém takovém baru je jeden policista,
který stojí v koutu a má hrozně nudnou práci, ale mimo jiné tam mají i security stuff. Ale ty
vyhazovače bych tipoval na Mongolce, protože byli větší jak já. Jinak se v Číně moc nepije
alkohol, to asi jen my Češi jsme takové násosky. ŽenLi mi říkala, že ještě nikdy nebyla opilá.
Ale samozřejmě, že jsem tam viděl Číňany v dosti špatném stavu v objetí s nějakými
Američany, ale ženy tu nepijí skoro vůbec. Ale řeknu vám, že mě doopravdy překvapilo, že
jsem byl schopen konverzovat tak dlouho v angličtině a moc mi nedocházela témata, to mě
překvapilo. Problém pro mé ego byl pouze jediný, že ŽenLi má lepší angličtinu jak já (v
Čechách skoro každý), ale naštěstí pracuje jako překladatelka, tak aspoň malá náplast.

Druhý den jsem se přesunul do druhého hotelu, ten byl na předměstí SHv
distriktu Quinpu (Činpu), tam bydlí ŽenLi, že mi to tam prý ukáže. Ale bylo
docela hnusné počasí, ale trochu mi to připomínalo Boleslav, ale asi o 2
miliónech obyvatel. Mimochodem opět jsem ochutnal "naj čchá" to je čaj
s mlékem a vším různým uvnitř a doopravdy super, ale prý jsem první
zápaďák, kterému to chutná. Druhý den jsme razili zpět do SH, kde mi
ŽenLi ukázala nějaké obchody s padělky. Co se mi ale líbilo víc, že mne jako
bílého turistu odchytli na ulici, zatáhli do obchůdku, kde za jedním
regálem se zbožím měli tajné dveře a za nimi tisíce hodinek, značkových
obleků a všeho možného, to možná je i lepší než velké obchody s padělky,
jelikož tu mají nižší nájmy a dá se ukecat větší sleva. Tak za 14
dnů se tam pojedu kouknout jen po nákupech. Takže vám řeknu,
že mě SH doopravdy nadchnula. Pomalinku asi začínám chytat
nákupní horečku, ale musím se krotit.
Cesta zpět se konala také vlakem, ale horší třídou. Takže nám
trvala jeden a půl hodiny a v tvrdších sedačkách, ale zato mě lístek stál nějakých 80 CZK,
takže se to vydržet dalo. Jinak HZ a SH jsou od sebe asi 170 km. Zatím jsem na svých cestách
neviděl nic pro Evropana zarážejícího, ale třeba až pojedu směrem na chudší východ, tak se
něco naskytne. Jediné zarážející, co tu je, tak jsou jejich návyky. Při stolování jedí docela
nahlas a když třeba se obírá kost, tak pak se to plive na stůl, to mi přišlo docela nechutné, ale
už jsem se to taky naučil :) A co mě zarazilo bylo, když jsem šel po ulici a viděl jsem před
sebou doopravdy pěknou slečnu, tak si říkám, dám se do kroku ať se mé oko nabaží, ale po
chvíli slyším jak tahá hlen až někde z paty a plive to na ulici. Tak to mě dostalo, že jsem si
musel na chvíli odpočinout na lavičce.
Příště to tu zakončím nějak lépe nebojte, Pepek
Delicatessen
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Shanghai
Datum: 06. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Nový gurmánský zážitek,
Zdravím všechny pilné čtenáře. Dneska jsem měl docela
mňamkový den. Ráno jsem vstal a dokoukal filmík, u kterého
jsem v noci usnul a pak jsem se vydal do sousedního kampusu.
Měl jsem tam schůzku se sekretářkou katedry, ale měl jsem tam
být až ve dvanáct, tak jsem se vydal pěšmo, byla to pěkná osmi a půl kilometrová procházka,
akorát že poprchávalo. Nu dorazil jsem a šli jsme na oběd. Dal jsem si nějaké kuřecí, ale u
přílohy jsem měl i kousky medúzy, nevím, medúza mi asi moc nejede, je taková docela tuhá,
ale musí se to zkusit :). Nu nic, probrali jsme, jak se dá studovat na Zhejiang University PhD,
říkal jsem si, že by bylo zajímavé tady studovat doktorát a publikovat v angličtině, ale chtěli
by po mě něco okolo 120 tis. Kč ročně, což je oproti faktu, že u nás mi za to budou platit
docela rozdíl. Ale třeba se mi podaří najít nějaký program u nás, že by to bylo nějakou

formou výměny. Pokusím se to nějak zjistit, protože 8 let na jedné vysoké škole je docela
opruz.
Nu, jak jsem šel z oběda, měl jsem čas asi tři hodinky před večeří,
tak jsem zašel do místní kampusové knihovny, kouknout se, jak
to tu chodí. Byla docela velká, všude studující a spící studenti nad
knížkama a já se snažil najít něco v angličtině. Nakonec jsem
našel něco i z oboru, tak jsem se na 3 hodinky zahloubal do četby
risk managementu a pak do praktit Total quality management
(vzpomněl jsem si na Bohouše a na Gřucha). No, pak jsem se byl
projít o patro výš do periodik, měli sice všechno v čínštině a s
anglickými názvy, tak mě překvapilo, že jim tu vychází i periodika
typu: užití polymerů v elektrotechnice. Nu, čas uběhl a měl jsem
sraz s Ančou, Jamesem a Tien.
Měli jsme v plánu zajít na večeři, ale ještě bylo brzo, tak jsme
skočili na čaj. Znáte mě, já čaj piju, pouze když mě bolí v krku.
Tak James říkal, že zajdeme na čaj s mlékem, tak jsem si vzpomněl na něco podobného, co
dělají v Anglii a zvedl se mi skoro kufr. Nu, šel jsem. A řeknu vám, něco super, fakt to bylo
něco naprosto skvělého. Stojí to okolo 25 korun, prostě pití skvělé, jednou
jsem si dal něco s takovýma kuličkama (asi nějak upravená rýže) a
podruhé cosi z nějakých květů s nějakou řasou a taky lahůdka. Po čaji jsme
se vydali do restaurace. Již delší dobu jsem vyhlašoval, že chci zkusit něco
zajímavého, tak mě James zatáhl na žáby. Nesmím tento článek dávat číst
žádné Evropance, jinak mě už žádná nepolíbí. Vyjádřil jsem žádost, jestli si
ji mohu vyfotit naživu, než nám ji připraví. Servírka souhlasila, ale měli prý
v kuchyni mokro, tak abych prý neupadl, že mi ji přinese (nevím jestli kvůli
bordelu v kuchyni, ale spíš kvůli vlhké podlaze, protože tu mají bílého jako
někoho, kterému se nesmí nic stát :)) No, tak nám ji přinesla. Tak sladce
mrkala, ale já už myslel na to, jak sladce mi potom bude. James s Tien se
postarali o celé menu a tak jsme mohli povečeřet. Řeknu vám, kam se hrabe kachna, kterou
jsme měli také, na tu žábu. Fakt naprosto skvělé maso. Sice se to u nás nejí, ale mohlo by
se
s tím začít. Úžasně měkké masíčko. No prostě lahůdka. Dali jsme u toho každý jedno pivko
(dobré na ledviny ‐ 2,5% alkoholu) a šupajdili domů. No, těším se, na co mě zatáhnou příště.
Předem se omlouvám všem lidem, kterým zkazím mínění o mně, ale hodlám ochutnant vše,
co mi nabídnou. Poznámka pro Petrušku, ptal jsem se jich, jestli jedí kočky, tak se na mě
divně podívali a řekli .......... kočky? ne! Takže můžeš přijet.
No a to byl asi dnešek přátelé, mimochodem nebudu v kontaktu až do neděle, jelikož jedu do
Shanghaie. Pokusím se tam najít nějaký Fake Market.
Pepek
Laundry
Datum: 05. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,

musím vám říci hnedka zpočátku, že včera jsem nepsal kvůli tomu, že jsem dělal úkol do
školy do pozdních hodin a pak jsem padl za vlast, takže si nepamatuji ani první díl Simpsonů,
co si pouštím na dobrou noc. Nu, zpět k tomu, co se dělo včera. Měl jsem volno, tak jsem se
vydal prát. Už jsem to potřeboval, měl jsem poslední trenky, pro fusekle jsem musel rozšířit
množinu na čísla celá. To maskování provádím kvůli mamince. Nu, našel jsem prádelnu, hodil
jsem tam prádlo, posypal to práškem, jako když si posypete moučkovým cukrem kynuté
borůvkáče, prostě hodně. Za hoďku jsem se vrátil a těšil se na čisté prádlo. To těšení bylo to
jediné, co mi zbylo. Když tak vytahuji oblečení, tak na něm všude vidím nějaké bílé fleky.
Říkám si, to se asi ten prášek pořádně nerozpustil, ale prd, byl to papír. Někdo tam přede
mnou zapomněl nějaký papír a mě se vysrážel do všeho oblečení. No zaplakal jsem a doufal,
že to nějak opadá, až to uschne. Ale nedal jsem se jen tak lehce odradit. Mezi prádlem jsem
našel větší část toho papíru, byla to písemka z čínštiny, a podle Anči to psal nějaký Korejec ‐
to písmo je prý moc kulaté. Takže se už budu koukat pořádně do bubnu, jestli tam není
nějaký zákeřný Korejec, či nějaká kočička, aby to nedopadlo ještě hůř :)
Do dneška mi to všechno uschlo, tak to je fajn a docela jsem se toho i zbavil. Jinak ve fotkách
jsou i kluci, se kterýma budu brnkat na kytaru, sem tam zajdem na večeři.
Speciálně zde přikládám fotečku pro Dášu s Háčkem , jak jsem
pokročil v mém skládání té "rubikovy" kostky. Asi to nikdy nedokončím, ale snaha trvá.
Pepek
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Laundry
Chléb a Hry
Datum: 03. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Chléb a hry,

Dneska je pondělí a já mám volno. Ráno,jak jsem vstal, tak jsem si chtěl jít poprvé
vyprat, už tu mám špíny požehnaně. Zašel jsem si koupit provoz pračky, ale bylo otevřeno až
od dvanácti, no a to se mi kvůli prádlu tak dlouho čekat nechtělo. Šel jsem si tedy zaběhat,
dal jsem své čtyři kilometry a pádil na kolej. Oblékl jsem se a přesunul se do druhého
kampusu, kde mi kolega zařídil tisk vizitek. Jedna mě přišla asi na korunu, ještě jsem je nikdy
netiskl, tak nevím, kde se to pohybuje, ale určitě bych to zvládl sehnat i lépe, ale dělal jsem
jich jen 100 kusů. Zašli jsme na oběd, něco jsem mu poradil k jeho projektu na webu a
zaúkoloval jsem ho, ať mi najde někde v okolí všechny výrobce všeho možného, co jste po
mně někteří chtěli.
Abych se ale vrátil k názvu, proč Chléb a hry. Jak jsme
poobědvali, tak jsem ještě čekal, než si budu moci zajít pro kartu
do jídelny, abych nemusel chodit do té se zahraničníma
studentama, ale do té s Číňanama. Zahraňáci, co jsou tady, tak to
jsou všechno studenti čínštiny, překladatele člověk sežene
vždycky, ale dobrou čínskou spojku, těžko. To byla jen taková
ekonomická vložka. Ale zpět, jak jsem tam čekal, tak jsem si
uvědomil, že se vlastně nic od dob Říma nezměnilo. Velký soudruh v tom má prostě jasno.
Dejte lidem levné jídlo a zábavu zadarmo a nemáte žádný
problém. Když jsem za oběd platil 30 Korun, tak jsem si to
uvědomil. Tenis, badminton, basket, atletická dráha na umělém
povrchu, fotbal na umělém povrchu nebo na trávě – prostě to je
všechno zadarmo. To je něco naprosto skvělého. U nás se budete
chtít proběhnout po dráze a hnedka vás někdo vyžene, v lepším
případě zaplatíte.
Když jsem pak po tomto hlubokém zamyšlení přesvědčil Číňanku
u okénka, aby mi vydala tu kartu (vytvořila se za mnou pořádná fronta), tak jsem se vydal
pěšmo do mého druhého kampusu. Řeknu vám, tak intenzivní bytovou výstavbu jsem ještě
neviděl, možná to je něco, jako u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale o tom vím
pouze z „před 25 lety na ČT24“. Procházel jsem se a viděl jsem růst celá sídliště. To zapůsobí.
Jsou to baráky o nějakých 22 patrech, tak jsem si říkal, jak to budou řešit za pět let s auty při
tomto růstu ekonomiky. Sice mají pod každým sídlištěm podzemní parkoviště, hnedka u
vjezdu, což je něco velice zajímavého. Ale říkám si, že když v sedm všichni vyrazí do práce, že
to bude vypadat zajímavě.
Takže takto asi dneska se mnou. Jinak uháním kolegy ze skupiny, aby mi koukali
poslat nějaká data do toho úkolu. Abych se do toho mohl už pustit.
Jinak net mi už jde, opravil jsem ho dokonce i sám, ale nějak mi blbnou stránky. Budu
to muset nějak vyřešit.
Pepek
Po víkendu
Datum: 02. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojky,
omlouvám se, že poslední dobou nějak nedělám fotky, ale bylo
toho doopravdy hodně do školy, tak jsem nic nestíhal. V sobotu

jsem doufal, že se trochu vyspím, ale probudil jsem se před osmou, no naštvalo mě to, ale co
se dalo dělat. Sebral jsem míč, jelikož jsem byl domluven s klukama ze třídy, že půjdeme na
basket. V sobotu bylo doopravdy krásně, v noci je zima, ale přes den bylo docela vedro až
jsem si spálil plešku. Zítra jdu kupovat čepici. Šel jsem s klukama na oběd a tak jsme kecali o
obchodě, tak se mi hnedka v sobotu koukali po čínském webu, tak jsem zvědavý, jestli něco
najdou. V sobotu jsem nechal tisknout vizitky, tak by měly vypadat nějak jako na obrázku,
doufám, že mi to nezkazí.
Musím ale říct, že mi pořád leží v hlavě ten profesor z OCEAN TOMO, no ještě mu musím
vypracovat závěrečnou zprávu z projektu, tak si na ni musím dát záležet. Je to hrozné, když
se nechci shodit :) Napsal jsem týmu ať mi pošlou nějaká data, tak to snad zítra udělám. Jinak
jsem byl v sobotu večer v centru, nikde tu nemjí točené pivo, no hrůza. Zašel jsem se
pokoukat do místních obchoďáků, abych věděl jak to vypadá. No budu se muset nechat
provést od Lily po Shanghai, abych to tam našim ukázal. Jinak jsem byl v sobotu ve Starbucks
no kafe dobré, ale na místní poměry snad nejdražší pití. Za presso a cheese cake jsem tam
nechal 120 CZK, to bych za to nedal ani u nás :) Zašel jsem pak s Ančou na pivko do hospody
a je tu tedy safra velký rozdíl mezi obchodem a hospodou. Za třetinku v hospodě zaplatíte
tak 60CZK, zatímco v krámě dáte za 0,56l takových 10 CZK. Chápu proč tu do hospody moc
nechodí kvůli pití. Jinak Číňani moc alkoholu neholdují.
Ještě musím musím zprávičku pro babičky a maminku, než jsem v sobotu usnul, tak jsem
dostal doopravdy ohromnou chuť na borůvkové kynuté knedlíky s tvarohem, moučkovým
cukrem a kilem másla. Na to si ale budu muset počkat ještě půl roku.
Dnešek byl taky docela zajímavý, přečetl jsem si jeden plagát, že tu je pár lidí, co jsou
fandové do kytar, tak jsem se jim hnedka ozval, stavil jsem za nima a možná z toho i něco
bude. Zase jsem dostal chuť si koupit kytaru, ale asi by byl velký problém ji dostat domu, tak
nevím, nevím. Po dlouhé době, jsem si zase zahrál. Pak jsem si šel zaběhat, dal jsem své 4
kilometry na stadionu a chtěl padnou za vlast, ale Anča přitáhla nějaké známé, tak jsme zašli
na večeři. V pátek se chystám do Shangahi, ale nebojte, dokonce i na cestu nebudu sám,
jelikož tam ti kluci jdou kupovat kytary, tak s nima jdu někdy teďka koupit lístky na vlak. No a
v Shanghai bych měl být tak dvě noci někdo v hotýlku a provést by mě měla Lily, co znám z
netu, tak to snad klapne. Už se docela těším. Musím tam najít nějaké ty krámy s kopiemi
všeho možného. A pokud se bude muset smlouvat, tak s Číňankou po boku, to snad půjde i
lépe. Tak já si jdu pomalinku lehnout přátelé.
Akorád mi to zmenšení u té vizitky nějak pocuchalo barvy, takže se na barvy moc nekoukejte.
Originál je mnohem lepší
Pepek
Tak mám po zkoušce
Datum: 29. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdavím,
omlouvám se všem, že jsem nebyl jchopen odpovídat na emaily, ale měl jsem toho nějak
hrozně moc tento týden. Ono vstávat v půl sedmé a zelouhnout ve dvě ráno mi nedělá
nejlépe. Včera na večeři jsem byl sám a rozhodl jsem se, že udělám na hodinu spreadsheet
na oceňování patentů. Sedl jsem na to a bylo hotovo. Když jsem to přinesl do školy, tak jsem
si připadal jako když jsem na ekonomce v Praze, ti lidi to studují, ale nevědí o tom nic.

Dostalo se to pod ruku tomu přednášejícímu profesorovi z USA, tak mi dal email, že pokud
budu chtít třeba nějaký intership (práce na zkušenou) ve státech, tak ať se ozvu, ale prý se
mám i normálně, že jeho známý má nějakou firmu v Polsku, co dělá do úspor v energetice.
Tak to mě docela dostalo.
No, večer jsem šel na zkoušku, odešel jsem jako druhý, nevěděl jsem jak to chtějí podrobně,
tak aspoň uvidím jak jsou doopravdy nároční, ale přes víkend ještě musím napsat nějaké
povídání o tom jak jsem vedl rozhodování při té naší case study. Zatím mi nefungují
komunikátory, ale snad to brzy nějak opravím. Email mi jde, ale snad zítra najdu nějakou sílu
na odpověď.
Maminko, neboj, odpovím, ale teďka lehnu do postele a probudím se až ráno. Jo
mimochodem tati můžeš se zeptat Smoly, jestli nezná nějakou společnost OCEAN TOMO,
myslím že jsou z Chicaga, tam totiž maká, ten můj přednášející profesor :)
Mějte se pěkně, Pepek
POZOR ‐ nejde mi net, ale snad to brzy opravím
Datum: 28. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahoj všem,
Tak jsem si na vás udělal zase chvilku času, jak mám teďka ten předmět, tak se nestačím divit.
Včera, tedy ve středu, jsem byl ve škole od osmi ráno do desíti do večera. Musím vám říct, že
jsem dlouho nedal hlavě tolik zakouřit. Naštěstí se Číňani chovají jako normální studenti, tak
to docela jde. Ale každý den dostáváme domácí úkoly do druhého dne, to jsem se tedy
nemohl přestat divit. Je mi jasné, že v Čechách, bych to stejně dělal večer před odevzdáním,
ale je toho docela hodně. Včera, tedy dneska jsem šel spát ve dvě ráno, ale překvapil jsem
teda všechny studenty svou připraveností, prostě jsem je roznesl. Měli jsme za úkol napsat
pár stran manažerského souhrnu o patentu druhé skupiny. Tak jsem se dal do tvorby
třístránkové brožury, no není to nic moc, ale pověsím to na web. Ale musím říct, že za těch
pár nočních hodin, to je docela dobrý výkon. Materiály k tomu na webu sice byly, ale pouze v
čínštině, tak jsem si vymýšlel jak se dalo, ale mám na to asi odhad, tak to dopadlo docela
dobře.
Jinak jak jsme měli ten safra dlouhý den ve škole, tak jsem přinesl patent lineárního motoru,
který byl zprovozněn na FEL ČVUT a byl jsem ve svém živlu, všechno to jsou čistí manažeři a
té technice doopravdy nerozumí. Chápu jakou výhodu musí mít Smola. No jeden kolega ze
skupiny tam přinesl patent na využití tepelného čerpadla a to mi lil vodu na mlýn. Přesně to
jsem dělal poslední rok a půl, tak jsem mu tam nakreslil diagram jak to funguje a co vše by se
s tou aplikací dalo udělat aby byla více efektivní. V tu chvíli jsem se stal velitelem skupiny.
Hold když jsem jeho vybraný patent ovládal lépe jak on, tak jsem to musel i odprezentovat.
Ale řeknu vám, že při prezentacích se stalo to, po čem jsem toužil ve Čechách hrozně dlouho.
Nad každou prezentací vypukla v angličtině bouřlivá debata, něco naprosto skvělého. S
angličtinou jsem na tom snad docela v pohodě, ale mám co zlepšovat. No dneska jsem tedy
zase ve škole a zrovna mám přestávku na oběd, nádherně jsem se nadlábnul za nějakých 30
CZK v místní menze. Teďka sedím na kafíčku, tedy něco čemu říkají kafe (v Čechách bych
Kafe je tady asi nejdražší nápoj, když toϑto nepil) a platím za to 50 CZK srovnám s ostatním,

ale problém je v tom, že ho tu vůbec neumí. Takže poznámka pro podnikavce s ambicemi, je
tu pouze Starbucks, takže, výborná italská by se tu určitě uplatnila, pijí tu totiž odporné
Nescafe.
Už to jen zběžně dokončím, je něco po sedmé a dokonce jsem dorazil i na kolej, ale vrhám se
zase do úkolů. Musím ukázat těm Číňanům, že u nás nejsme žádná béčka.
Tak nazdar já zase letím, zase jindy
First time at school
Datum: 26. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
no řeknu vám hnedka z počátku, že se mi dneska bude psát
těžkou rukou, byl jsem poprvé ve škole. No jak mi proběhl den,
ráno jsem vstal dosti v předstihu, abych na první hodinu nepřišel
pozděl, obrousil jsem zuby a hurá na autobus. Cestou jsem se
snažil naučit pár čínských slovíček, ale skoro jsem ani do školy nedojel. Milá autobusačka
ťukla nějaké audi a tak jsem musel zacvakat další autobus. Dorazil jsem do školy, dokonce i v
čas, ale nikde nikdo, učebna byla úplně prázdná. Tak jsem si řekl, že mi teda krásně začíná
semestr. Zůstal jsem tam tedy do osmi a dorazila jedna studentka, zavolala známým a prý
dneska hodina odpadá. Tak jsem si řekl super, no už jsem se tak těšil. Dorazil jsem tedy zpět
na kolej a řekl jsem si, že vyrazím do města hledat jeden market s foto příslušenstvím, je to
štreka, ale řekl jsem si, že mám den čas, tak to můžu risknout. Řeknu vám, že procházka byla
pěkná, ale market jsem nenašel namísto toho jsem našel tržnice s hadrama, no budu to
muset omrknout s nějakou holkou, já si sám nic nevyberu.
Jak jsem dorazil z procházky na kolej a plánoval si večeři někde ve
městě, tak mi přijde smska, že se výuka dneska bude a to od
18:30. Tak jsem si řekl, že někoho žralo svědomí a nebo si to
studenti vydupali. Měl jsem ještě dvě hoďky tak jsem vystartoval,
že nafotím druhý kampus. Fotky jsem udělal a dorazil do třídy.
Třída plná Číňanů a já si říkal, že to tak půlka z nich vzdá a oni
tam seděli jak přibití. Přednáška byla od toho Američana docela
dobrá, snad jsem trochu ro zuměl, ale není to moje oblast, tak jsem zvědavý. Hodina nám
skončila ve 21:20 a byli jsme tam ve stejném složení jako na začátku, no to by se u nás
nestalo. Nakonec nám zadal i domácí úkol, což mě velice nadchnulo. Tak jak to dopíšu, tak
jdu hledat 10 patentů ČVUT za poslední rok. Snad najdu aspoň jeden.
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/FirstTimeAtSchool
Mějte se pěkně, dneska jsem to uřízl rychle, jsem totiž ospalý jak kotě, Pepek
Hiking in Hangzhou
Datum: 24. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)

Zdravím usilovné čtenáře,
tak chtěl dneska vstát v pět ráno, že bych vám nafotil východ
sluníčka, nastavil jsem si dokonce i budíka, nečekaně jsem se i
probudil, ale když jsem vytáhl ruku ven, tak mi umrzla a já se
raději vrátil do postele. Vyrazil jsem tedy až po deváté. Řeknu
vám, že tam bylo docela plno lidí, no ale nemůžu se divit, je jich
tu pár miliónů, tak si nemůžu stěžovat, že pár z nich napadlo to
samé co mě. Musím říci, že na to, jak bylo odpudivé počasí, tak se mi chození pohřebenu
docela zalíbilo. Možná pojedu příští týden ( i s někým ‐ maminko) někam dál na dva dny. Ale
zase jsem se zadivil. Už jsem si zvykl na to, že Číňani dělají kolem sebo hrozný bordel a pustí
na zem vše, co zrovna nechtějí v ruce, ale mají výhodu, že všude jsou takové babičky či
uklízeči, kteří to vše hnedka seberou. Takže je všude doopravdy čisto. Ale co mě dostalo byl
fakt, že tak třetina holek si to tam špacírovala suveréně v podpatkách. To mě dostalo. Fotky
sice nejsou nic moc, protože počasí bylo tak na ležení v posteli.
Odpoledne jsem přišel a Anča se zrovna vrátila z kostela, tak mě
vytáhla, že bysme mohli najít jeden market s foto technikou,
který jsem našel na webu a kouknout se k řece. Šel jsem stativ
potřebuji jak sůl (sůl mi zatím ještě neposílejte). Poprvé jsem
tady jel autobusem, řeknu vám, že se tu vyznat, je něco
nadlidského. Po chvíle hledání druhého spoje jsem zavelel a na
market se nešlo, ale mířili jsme rovnou k říčce. Tu jsme našli,
koukli se, že je to taková naše Nisa a nakonec jsme se dostali i těmi autobusy zpět. Po
takovém dlouhém cestování jsem dokonce stihl i otevřenou menzu, tak jsem tam zašel a
dokonce i objednal maso, ale zase jsem se hrůzně přejedl. Večeře mě přišla na devadesát
korun, ale zase jsem to prostě přehnal. Příště si toho dám méně.
Jinak se mějte krásně, Pepek
Setkání s kancelářskými krysami
Datum: 23. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda všem,
tak vám řeknu, že poslední dny byly zvláštní. Hnedka ráno po oslavách jsem vyrazil a do ulic a
nestačil jsem se divit. Všechny ulice byly čisté, nikde nebylo stopy po bujarých oslavách
předešlého dne. Připadá mi, že ve službách ohledně odpadů musí být zaměstnána snad
polovina Číňanů. Večer jsem se pak šel cournout do města si dát něco k jídlu, tak jsem
zastavoval u každého stánku a domlouval se, že si něco dám. Nakonec jsem skočil do mekáče,
chuť byla stejná jako u nás, ale bylo to to nejhorší, co jsem za celý večer jedl. V noci tu byla v
jednom klubu něco jako diskotéka pro zahraniční studenty. Musím se za sebe stydět, ale asi
jsem tam přišel moc střízlivý, ale když jsem to tam viděl, tak se mi udělo nějak mdlo a
nevydržel jsem tam ani na jedno pivko. Nebýval jsem takový, ale asi už nějaká taková
povrchní zábava nic neříká. Škoda, mohla mě aspoň dneska bolet hlava.

Dneska ráno jsem si měl domluvit výuku čínštiny, ale narazil jsem na problém, který se hold
vyřešit nedá. Veškeré jazykové kurzy, které byly otevřeny byly koncipovány pro ty, kteří se
zde učí pouze čínsky. I když jsem na ně naléhal, zda‐li neotevřou nějaký kurz, tak se 4 ‐ 6
hodinami týdně, tak prostě smůla. To mě tedy docela nakrklo. Musím tu studovat můj obor,
aby mi ve škole nezatopily, ale čekal jsem, že soudruh něco takového vyřešit umí. No tak
doufám, že tedy najdu nějakou Číňanku, která mi dá lekce čínštiny.
Dneska jinak sedím před kompem, jelikož je venku docela kláda a snažím se naplánovat
cestování po Číně. Bude to záležet na tom, jestli se přijede kouknout Peťule s Ráďou či ne.
Plány vám ukážu ke kritice jak je budu mít kompletně hotové. Zatím jen jedno číslo, mám
naplánováno přibližně 15 609 km vlakem. Za tyto dva dny jsem neudělal žádné pěkné fotky,
tak tu nic není. Třeba ještě večer něco udělám, ale si ne.
Mějte se, Pepek
Smogová epizoda
Datum: 21. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdravím všechny,
co se tedy odehrálo dneska, ani jsem nečekal, že toho bude tolik. Ráno mě probudila smska
od jedné slečny, se kterou jsem si psal ještě, když jsem byl v Čechách. Psalo se v ní ať hlavně
dneska nezapomenu jít ven, jelikož se slaví poslední den nového čínského roku. Hnedka po
ráno to pěkně potěší.
Okolo dvanécté jsem chtěl udělat něco pro mé tělo a čekl si, že basketball bude tím
optimálním vyžitím. Přišel jsem na hřiště a začal jsem si házet, pak tam přišli nějací kuchaři,
no házeli to jako knedlíky do vody ‐ prostě hrůza. Ale chvilku na
to tam přišla taková postaviška subtilního číňana a začal se mnou
hrát. No řeknu vám, byl o dvě hlavy menší, ale dostal jsem tedy
pořádný klepec. Dostal jsem ho tedy pokaždé, když jsem šel přes
něho horem, ale ta jeho technika, no jedna báseň. Kam se
hrabou kluci od nás ze Slávie. Mimochodem, jak se mám naučit
zavěsit, každý číňan si totiž myslí, že to umím :)
V pět jsem vypravil na kolej, koukl na jeden díl Simpsonů a šel jsem do města se kouknout
jaké to bude. Celá procházka mi trvala asi 5 hodin, ale řeknu vám, že okolo šesté hodiny se
nad Hangzhou rozprostřel neproniknutelný sirný oblak, jako by byla nějaká smogová epizora.
Každý kdo měl ruce tak zapaloval dělobuchy, které by v Evropě nepřipadaly k použití. Což mě
vede k myšlence, že když to srovnám s evropou, tak nikde není zábradlí, žádné ochrany
čehosi, ale nikdo nikam nepadá a nikdo nezraňuje. To je zvláštní, co? Evropo! Ty se s těch
tvých regulací a nařízení jednou ***. Jak jsem procházel městem, tak jsem narazil i na nějaké
představení, bylo to věnováně oslavě nadcházejících
Olympijských her, žeknu vám, že se těch Číňanů začnu bát. To, co
ty děti předváděly bylo úžasné a dopilované do posledního
detailu. Když to srovnám s tím, co je možné vidět u nás, tak se
tak trochu pousměju a mám stejný výraz ve tváři, jak když jsem

před 10 leti koukal na americký film a bavil se nad tím, jak jsou ti američani jednodušší, že se
zmůžou pouze na taková jednoduchá vystoupení. Snad je také zasáhne globalizace a zleniví a
budou na tom taky tak jako my :) No jak jsem procházel, tak když jsem chtěl odpočinout mé
bubínky od hluku zapadl jsem do nějaké uličky, ale kupodivu jsem se cítil bezpečně.
Absolutně jinak než v pravé poledne v Brooklynu. Zajímavé je, že nikomu to tu nevadí. Komu
to ale doopravdy nevadí jsou pejkaři, jelikož se tu psi nechovají pro potěšení, ale pro úplně
něco jiného. Dnešek byl doopravdy pěkný den. Abych to trochu zabil, tak si budu muset
koupit stativ, ty fotky z noci budou chtít hodně dopilovat :)
Pepek
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/EndOfNewChineseYear02
První kontakt
Datum: 20. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojda,
zprvu vám musím říct, že jsem ani nečekal jak bude dnešek plný
zážitků :) Ránoé jsem směle vstal a chtěl jsem si během hodinky
zařídit rozvrh a jít hrát basket. To bych ale nesměl být v Číně
zrovna já. Jak jsem přišel do Lobby, tak tam nikdo, žádný kartor,
vůbec nikdo, kdy mi udělal ten rozvrh. No sebral jsem se a šel za koordinatorem, ten tam
nebyl, tak jsem počkal do desíti a už se ukázal. Ten zavolal na Fakultu Managementu, ale
sranda byla, že tam o mě absolutně vůbec nevěděli. No vydal jsem se tam, samozřejmě že
taxíkem, autobusem ještě jezdit neumím. Když jsem přišel, tak se divili, že je někdo, kdo
nestuduje jen jazyky, bohužel musím, na ČVUT mi to přikázali. Tak mi tam navrhli, že bych
mohl mít hnedka na začátku semestr intenzivně mezinárodní obchod, co tam bude vyučovat
nějaký profesor z Pennsylvánské univerzity, no neber to. Prý to bude předmět pět dnů za
sebou a pak hned zkouška. No ale sekretářka byla na mě hodná, pošle do konce týdne rozvrh
předmětů, které budou v angličtině, tak se pak uvidí.
No, ale k zajímavější části dne, jak jsem byl na fakultě, kam tedy
budu za studiem denně cestovat busem tak půl hodiny, tak jsem
tam potkal jednu francouzku, co zrovna potřebovala na kampus
odkud jsem. Je to francouzska s čínskými rodiči. Tak jsem jí sem
vzal odvedl jí za koordinátorm, No pak jsme skočili na oběd.
Jelikož jsme neměli co dělat, tak jsme se šli cournou k jezeru. Pak
jsme šli na nákupy, jelikož si potřebovala koupit DVD přehrávač,
pro zápaďáky to je tady směšně levné. Dobře jsme pokecali a z plánovaného basketbalu
nezbylo nic. Ale jak jsme nakupovali, tak mi doporučila jednu pochoutku, má to být jazyk od
nějakého ptáka, ale řeknu vám, že fakt bomba.
Mějte se všichni krásně :)
Den po registraci

Datum: 19. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahoj všem,
tak jsem dneska vstal, musím říci, že tedy něco před polednem.
Všichni jste tam v Evropě ještě spali a já se šel projít k jezeru
West Lake, procházka mi trvala asi tak 6 hodin. Sice počasí
nebylo nic moc, ale West Lake i přes to byl krásný. Při cestě zpět
jsem se cítil docela trapně, když se za mnou táhly tři číňanky a furt se tak pochychtávaly, asi
ta výška. No přišel jsem na kolej a měl jsem pěkný black out. Odpojili mi elektřinu, tak jsem
zaběhl na recepci vyplázl 100 RMB a zachvíli mi zase světlo svítilo.
Večer jsem se šel projít do města, musím říct, že přecházet sedmiproudou silnici je docela
síla, ale držel jsem se nějakého číňana, který se jak vidno vyznal, přežil jsem.
Tak se můžete kouknout jen na pár foteček od West Lake
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/WestLake
Zatím, Pepek
Nazdar všem z Číny
Datum: 18. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Už jsem se připojil na net !!!!! Hurá
Musím Vám ale sdělit neradostnou novinku, velký soudruh odřízl veškeré komunikačníkační
prostředky jako je skype a icq, pokusím se najít něco podobného, co by mohlo jít. No budu
vám sem i nadále házet nějaké informace co se se mnou děje, v prvé řadě vám sem dám pár
odstavců, co jsem napsal, když jsem neměl net
Váš Pepek
Bon voyage,
Datum: 18. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Doopravdy nevím jestli to je správně napsáno, ale byla to slova, kterými mě vítala letuška,
když jsem z Paříže odlétal do Číny. Asi bych se měl vrátit k úplnému začátku.
Příprava na cestu
Dostal jsem krásný dopis z čínské univerzity, že mám přijet někdy mezi 14. a 15. únorem,
neváhal jsem a koupil jsem si letenku. Pak mé kroky následovaly na čínskou ambasádu, kde
byla velice příjemná slečna. Chtěl jsem asi moc, chtěl jsem dvou‐vstupové vízum, za které
jsem i zaplatil, ale nějak se konzulovi nelíbilo, tak bohužel.
Všechny tyto přípravy jsou docela nudné, zajímavější to bylo tak dva dny před odjezdem. To
jsem samozřejmě neměj ani jedinou věc zabalenou a maminka z toho měla docela hrůzu.

Jediné co jsem měl, tak to byla kočička od sestřičky, myslím že jí říká Zuzanka, ale
přejmenoval jsem jí na Bedřicha.
Abych to vše dokončil, poslední týden v Čechách byl ve znaku pití alkoholu se všemi známými
a neznámými, takže má játra dostala docela nakládačku.
Po dvanácté hodině 12‐tého února jsem vyrazil v doprovodu rodiny do Vídně, musím tedy
říci, že Vídeň byla asi nejhezčí, co jsem viděl. Na letiště jsem nás dovezl asi na třetí pokus,
takže docela sranda, naštěstí jsem ještě 7 hodin do odletu. Loučení bylo trpké s příchutí
pralinek. No neuvidím ty mé blízké tak šest měsíců, tak se nedivte. Nedal jsem na sobě znát
úzkost a byl tím nej. Nu po odjezdu mé doprovodné bandy jsem tak polehával na letišti na
těch mých věcech, úspěšně jsem prošel check‐in a dále následoval na departure lounge. Tam
jsem si dal vynikající malé espresso od Starbucks, asi poslední na dlouhou dobu a následoval
boarding na letadlo. Mimojité musím říct, že letiště ve Vídni, je tedy pěkný prcek, asi jako
nádražní hala v Liberci, akorát tam nebyly ty půvabné hospůdky. Jiná byla, když jsem přistál
na Charle de Gaul v Paříži. Tak ohromné letiště jsem ještě neviděl. Nakonej jsem našel i
správný gate a shodou okolností tam byla i Anča, ta slečna se kterou jedu na tu univerzitu.
Nu odložili nám let asi o hodinu, znáte to, Francouzi. Nasedli do letadla a vedle mě jeden
asiat, tak se dáme do povídání, já asi dost nahlas, což mi po přistání Anča říkala. Zajímavé
bylo, že se ho ptám odkud je a on že není z Číny, že je z Tchaj‐Wanu, tak jsem si říkal, že tohle
téma raději dále rozebírat nebudu. Pokecal jsem si dobře, ale musím říct, že letušky, teda nic
než moc. Po přistání jsem dokonce objevil i svou batožinu a vydel se na hledání autobusu
tam do mého Hangzhou. Jeden spoj mě čekal hned na nádraží tak jsem jen až dotoč města.
Když jsme tam přijeli, tak řidič začal něco čínsky a to jsem byl samozřejmě mimo. Tak jsem
vystoupili asi jako polovina osazenstva, nechtěl jsem jet do další provincie. Nu chytil jsem
taxíka a snažil jsem se mu vysvětlit, že chci na Yuquan Campu sof Zhejiang University, ale
pochopil až když jsem mu to ukázal čínsky na pozvávacím dopise.
Zajímavé to bylo, když jsem dorazil, dokonce jsem trefil i na recepci, ale nikdo neuměl
anglicky, ukázal jsem jim papír a následoval jednu ženu do druhého patra, tam mi předala
pokoj, dokonce mi spočítala i baterie v dálkovém ovládání, i když ovládání zjevně fungovalo.
Podepsal jsem, ale co dál nikdo nikde na mě nečekal a neuměl anglicky, tak jsem se vydal
s Ančou po Campusu a po městě, dokonce jsme natrefili i na administrační budovu, kdy visel
potrhaný papír, že registrace bude probíhat až někdy v neděli, no docela chaos. Ale, nu což,
řekne si čecháček a jde si vyměnit peníze, jelikož musí zaplatit za kolej. Jdu do nejbližší banky,
výhoda je v tom, že co jsem koukal, tak je všude snad stejný kurz, soudruh si to umí zařídit,
ale trvalo jim asi 20 min, než mi vyměnili 400 USD a museli na to být dva. Pak mi něco říkejte
o čínské pracovitosti. Jinak kurz byl okolo 7 RMB/USD. Ale řeknu vám, že toho chození na mě
bylo dost. Přijdu na pokoj a klenba jak v lednici. Pustím tedy klimatizaci, která by snad uměla
i hřát, ale během noci si jdu dát dvě sprchy. Ráno jsem se rozhodl zaplatit kolej, no to byl šok.
Platil jsem v přepočtu asi 4500 CZK za měsíc plus elektřinu, no dal jsem jim to tam a šel na
pokoj, klimatizace mi začíná pomalu hřát, ale řeknu vám, srdce energetikovo zaplesá, jakmile
investici provádí univerzita a ví, že elektřinu bude platit zahraniční student, tak sem šoupli
něco ve třídě F, což je doopravdy sranda, to se snad u nás ani nesmí prodávat. Pustil jsem to
samozřejmě naplno, abych měl trochu teploučko a šel jsem na procházku, říkal jsem si, že
než se začne o nás zahraňáky někdo starat, tak to tu trochu poznám.
Vyrazil jsem ani nevím jakým směrem, ale prostě jsem šel, dorazil jsem k nějakému
bambusovému háji, ale šel jsem dál, až jsem dorazil k nějaké bonsai zahradě, ta byla
naprosto úžasná, musím vám říct, že na procházky s dívčinou něco úžasného. Ale hlavním
cílem bylo najít West Lake, což má být jezero něco jako naše čtyři mácháče. Zapomněl jsem

podotknou, že jsem si ještě vtipně nepořídil mapu. Jezero jsem nakonec našel a byl jsem rád,
že jsem se od univerzity vydal správným směrem. Při cestě zpět mě zaujala jedna pagoda, tak
jsem vylezl na kopec a koukl na Hangzhou a zjistil, že je to doopravdy velké město. Když
jsem slézal, tak jsem nedopatřením trefil na opačnou cestu a nějak jsem zabloudil. Řekl jsem
si, že nohy ještě nebojí a je teprv něco po třetí hodině, tak se kouknu, jak žije mé nové město.
Myslím si, že jsem našel i kousek středu a vypadalo to docela pěkně, ale po pár hodinkách
jsem si začal říkat, že bych se mohl vrátit na univerzitu. Nenašel jsem, při svém
volnomyšlenkářství jsem zjistil, že jsem si ani nenapsal adresu, kde to vlastně bydlím. Nu
žádní zmatky neproběhly, vzal jsem foťák, zastavil prvního taxíka a díky focení celé procházky,
jsem se mu snažil vysvětlit, kam, že to vlastně chci. Byl to chlapec šikovná a pochopil,
dokonce vzal i mobila a zavolal asi čtyřikrát někomu, kdo mu překládal z mé angličtiny.
Musím vám říci, že jsem byl úplně někde jinde, než blízko mé univerzity, ale chlapík trefil.
Koupil jsem si něco k snědku, nějaké místní pivo a řekl, si že něco napíšu na blog. Po cestě
jsem potkal nějaké tři bílé holky, tak to jsem se dal hnedka do pokecu a byla to Francouzska,
Angličanka a Rakušanka. Tak jsem se za zastavil v atriu, kde seděly a dal se do povídání. Nu,
kažé se hrozně stýská po příteli, tak jsem si řekl: „a zase vedle“, ale pokec byl fakt fajn. Po
dlouhé době nějaká blonďatá hlava. Nakoupil jsem do sebe tři místní pivka a sedím tady a
snažím se něco napsat.
K pivkům.
Zatím jsem toho nezkusil moc, ale připadnou mi dobrá asi jako Gambrinus, prostě dobré na
čištění ledvin. Ale chuťově jdou, ale bez alkoholu.
K ženským
No doufal jsem, že to bude lepší. Řeknu vám, že první den se mi nelíbila ani jedna, ale teďka
jsem tu po druhém dni viděl na ulicích pár pěkných, tak si říkám, že tak za týden, se mi snad
líbit budou ☺.
¨
K bydlení
Je to tu docela fajn, až na to, že na můj požadavek na přihlášce, že měřím 2 metry a 30
centimetrů nijak nereagovali a mám postel, která má tak maximálně 190 cm. Tudíž mám
malou postel a na nohy tak dlouhé, že mi na ně táhne. Topení moc neznají, asi jako na
Floridě.
K režimu
Řeknu vám, že je tu policajt před každou veřejnou budovou (i před kolejí) a na každé
křižovatce, tak se cítím docela bezpečně.
Snad mi půjde brzy net a pokecáme na stránkách všichni, mějte se krásně.
Váš Pepek
Vážení a milí,
Datum: 18. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)

dneska byla sobota, tak jsem si řekl, že se podívám do města a pokusím se infiltrovat pozice.
Šel jsem tedy do obchodu a koupil jsem basketbalový míč. Doopravdy dobrý Spalding a dal
jsem za něj 750CZK, asi ho budu muset nějak propašovat domů. Po nakoupení dalšího
teplého oblečení jsem odpoledne vyrazil mezi čínské kluky si zahrát. Začal jsem sám, ale
posléze jsem se zapojil do hry. Na tom hřišti bylo asi dvacet košů a pod každým se hemžili
číňani. Byl jsem jediný s rovnýma očima tam. No začátky byly těžké, vzpomínal jsem na to,
jak se to vlastně hraje, ale postupně jsem se do toho dostal. Ale řeknu vám, že ti Číňani, jak
jsou malí tak jsou safra rychlí, ale výška zvítězila.
Ale doplazil jsem se na pokoj, hodil do sebe litr jasmínového čaje a asi brzo lehnu, dlouho
jsem se nehýbal a pohyb mě opět zdolal.
Zítra by mě měla čekat registrace a zapisování do rozvrhů. Jsem zvědavý jak se to zvládne,
protože neorganizovanost zde, se mi zdá velikou. Popovídám zítra jak se to vše zvládlo, třeba
už budu mít brzo i internet.
Mějte se
Ahojky všem,
Datum: 18. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Tak co pak jsem dělal dneska, no probudil jsem se brzy ráno, pokecal s jednou
Novozélanďankou a šel si zase lehnout. Ve dvanáct se stavil James, ten Číňan, kterého jsem
potkal v Praze. Tak mě vzal do města a zařídil mi čínské telefonní číslo. Takže mám nové
čínské telefonní číslo: 137 571 245 44, ale nebojte, každý den si budu měnit SIMku. Pak přišla
jeho sestra s jejím klukem, zašli jsme do supermarketu, tak jsem koupil nějaké hamu, to se
z toho (hlavně sestra) ***.
Co jsem si tedy koupil, prý nejlepší čínské pivo, píše se jako TSINGTAO, je
to asi jako náš Staropramen. Dá se to pít. Pak jsem si koupil uzenou
kachnu, no doufám, že bude dobrá, vypadá fakt drsně, pak slepičí pařáty a
nějaký pikantní bambus, no jsem zvědavý.
Tohle mě ale vše čeká až zítra, jelikož jsem dneska byl s Číňany na večeři
dali jsme si nějaké místní normální jídlo, bylo docela normální a dobré.
Myslím, že nebudu muset chodit do McDonalda. Akorát jsem si přečetl, že
budu potřebovat při registraci JW202 form, který jsem potřeboval na
ambasádě, ale nikde nepsali, že ho budou chtít, tak jsem si to nepsal, ale
snad to nějak vyřeším. Pokud ne tak budu někoho otravovat aby to našel a
poslal mi to.
Mějte se krásně rodinko a přátelé.
Musím ještě dodat, že po pár smskách s vámi (2x tatínek, 1x maminka a 1x sestřička) a po 1,5
l místního piva jsem se rozhodl ochutnat ty pařáty a kachnu.
Musím říci, že pařáty už vychladly, takže nic moc, ale ta kachna
byla fakt fajn, sice tam bylo hodně tuku, ale maso byla naprosto
výborné, ta kachna přišla na 20 RMB, tedy asi na 60 CZK, je to
dost, ale fakt naprosto super, snad přiložím foto i po. Musel
jsem se vámi sdělit s mým kulinářským zážitkem.
Zatím čau

Fotky!!!
Datum: 18. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Jak jsem zjistil, tak mě soudruh nakrknul ještě víc, odřízl mě i od mého ftp serveru, kam jsem
mohl vkládat fotky, pokud to nějak nevyřeším tady, tak se pokusím dávat nějaké fotečky
sem: picasaweb.google.cz/josefzadnik
Registration day ‐ Ahojky ručím co jsem zakázal a přikazuji, co jsem zrušil
Datum: 18. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Nebo nějak tak to bylo. Mám super novinku. Jde mi skype a messenger, icq zatím neběží, ale
zkusím Mirandu, co to udělá, ale hlavní je, že si už můžeme psát ☺ Byl tu totiž za mnou
James, tak se mi porochňal v počítači nahrál tam nějaký čínský prográmek a velký soudruh
může ostrouhat. Hehe.
Jinak jsem dneska vyřizoval školu, dostal jsem jejich ID. Čekal jsem nějaký
průkaz a je to taková knížka se spoustou
něčeho, čemu vůbec nerozumím. Pak jsem
řešil internet a nakonec jsem skočil s Jamesem
a Annou na večeři. Musím uznat, že bylo vidět,
že je James Číňan a že se vyzná. Jídlo bylo fakt dobré, tedy až na
tofu, to mi nějak nejelo. Měl jsem i něco extrémně pálivého, že
mi až z toho skoro uletěla sanice, ale mňamka. Tady se koukněte
jak to vypadalo.
No a teďka čekám, až přijdete všichni z práce a vyzkouším komunikátory,
ale myslím, že na
volání přes skype to nebude. Je to tu dost pomalé, ale zkusíme to.
Pepino
picasaweb.google.cz/josefzadnik
Hi you all // Nazdar všem
Datum: 19. ledna 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
I have decided to translate everything in this web into english. This modification is due to
people i will meet in Great China. Btw.: Dont correct my mistakes, i make it anytime. Only
my sister can do the corrections. In czech too.
Rozhodl jsem se překládat vše na webu i do angličtiny. Tato změna je kvůli snad i nějakým
lidem, co potkám v Číně, aby si taky mohli počíst. Mimochodem ‐ hrubky mi neopravujte,
bude jich hodně. To totiž může pouze moje sestřička. A to i v češtině.
Squash turnaj

Datum: 09. prosince 2007| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahoj všem,
tak se uskutečnil v sobotu prestižní SQUASHOVÝ TURNAJ. Očekávanou část zúžila pouze
nemoc Petra Chaloupky, jinak se všichni přihlášení zúčastnili bojů o 2kg sekané od mé
babičky. Mimochodem, druhou cenu, kterou zasponzorovala Monika Štajnarová byla láhev
domácí slivovice, ze které nebyla zaplacena spotřební daň.
Průběh zápasů byl narušen nějakým automobilovým závodem v areálu kopce strahova a tak
se účastníci loudali jak švábi na pivo. Bylo poznat i na zaplněnosti ochozů squash centra, že
se blízko koná sportovní akce. Tudíž naše ochozy nebyly zaplněny do posledního místo.
Tímto apeluji na fanoušky a fanynky tohoto úžasného sportu ať se příště přijdou podívat v
hojnějším počtu.
Jak bylo určeno, tak se hrálo ve dvou skupinách a do semifinále postupovali 2 nejlepší. V
příloze budou i jednotlivé rozpisy.
Skupina A: Nečekaným vítězem jsem se stal já, nevím jak se tomu stalo, ale asi nikdo z naší
skupiny nechtěl sekanou. Na druhém místě se umístil Váňa, který byl již rozehřátý při vstupu
do kurtů, jelikož běžel z Klamovky až na Strahov. Na třetím místě se umístil Mirek, který v
zápalu boje a ve jménu sportovního ducha vystřelil míčkem Váňovi oko z hlavy. Na posledním
místě, v těsném závěsu za skupinou, se umístila Monča, nebojte, po zápase jsme jí to naučili,
příště jí to pujde lépe.
Skupina B: Dění v této skupině není tak dokonale zmapované, ale vítězem skupiny se stala
Katka, která pohle analytiků sázkových kurzů byla již od začátku odhadována na vítězku
celého turnaje. Na druhém místě skončil Gřuch, který se donutil i k nadlidským výkonům, po
té co si den před nasadil vepřovou hlavu na večírku Kolbenky. V této velice vyrovnané
skupině skončil natřetím místě Martin, taky částečně handicapován příjezdem z moravského
vinného sklípku.
Jak vidíte obsazení našeho turnaje bylo jedinečné.
V semifinále jsem se setkal s Gřuchem a Katka s Váňou. Boje byly doopravdy kruté, ale na
některých účastnících byla znát únava způsobená předchozí konzumací alkoholu.
Ve finále jsem potkal Váňu, kterého jsem musel vyklepnout, jelikož nepiji slivovici a druhou
cenu, bych si nemohl vychutnat. Pro obě strany byl výsledek optimálním.
Nu a takto tedy dopadl náš Mikulášský squash turnaj. Následně jsme se všichni přesunuli do
Starobřevnovské krčmy, kde jsme po vzoru Gřucha nasadili všichni znovu vepřové hlavy.
Doufám, že zítra se budu moci hýbat, tělesná aktivita mě doopravdy zničila. Ale babičko,
sekená byla doopravdy výborná.
Novoroční Squash turnaj

Datum: 09. prosince 2007| Autor: ipep | Komentáře (0)
Po velice úspěšném úvodním squashovém turnaji, bylo vrchním velením (tedy mnou)
rozhodnuto o konání již v pořadí druhého turnaje. Zatím dávám předběžně opět dopředu čas
na vaše návrhy:
Termín: navrhoval bych něco na začítek ledna, třeba pátek 11. ledna. Přesun na pátek je
volen kvůli Gřuchovým stížnostem, že v sobotu bude vždy znevýhodněn, jelikož v pátek bude
mít určitě zase nějakou akci.
Místo: Mirek navrhoval něco na Palmovce, no dá vědět jak to tam vypadá
Účastníci: Hlaste se opět na josef.zadnik@people4u.eu
Fanynky: přijďte, po zápase můžete sledovat jak při opětovném rituálu nasazování vepřových
hlav budeme fotit novoroční kalendář.
Trocha čínštiny
Datum: 22. listopadu 2007| Autor: ipep | Komentáře (0)
Přikládám všem zájemcům odkazy na užitečnou čínštinu :)
čínština pro úplné začátečníky ve formě mp3: http://www.clearchinese.com/mp3‐
lessons/newbie/index.htm
trocha čínského psaní: http://www.clearchinese.com/chinese‐writing/introduction.htm
Budu rád za další možné odkazy
Mějte se krásně, Pepek
Zdravím všechny
Datum: 21. listopadu 2007| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahoj všem nově i staře příchozím
Chtěl bych vás tu přivítat. Jak vidíte tak stránky jsou již téměř u konce a už se čeká pouze na
to až je budem plnit. Snad byste měli mít přístupné Fórum, tak mi tam dávejte všechny
blbosti, co vás napadnou :).
Nesmím ale zapomenout poděkovat Řízkovi, tedy tvůrcovi tohoto webu, jak ho znám tak
určitě hodně nocí nespal, aby to udělal. Takže až bude psát či cokoli číst, můžete mu poslat
děkovný email. Adresu na něj vám ale sdělím až později.

Vítejte, Pepek
© 2007 Ipep | www.people4u.eu