Josef Žádník

nějakých stop po vandalech, prostě lahůdka. Hnedka jsem naše vzal na návštěvu „Fake
Marketu“, kde máte na výběr z mnoha padělků i pravých, ale kradených originálů světových
značek. Vzal jsem je na jeden, kam moc turistů nezamíří a kde ještě nejsou Číňani zkažení
ruskými a západními móresy o cenách. Potkal jsem tam opět starého známého prodejce, tak
nás zase protáhl celým QiPu Lu. Po nákupech jsme jen hodili věci na hotel a zamířili jsme na
prohlídku nejvyšší dostavěné budovy v SH – Tin Mao Tower. Dorazili jsme tam přesně když se
město začalo rozsvěcet, ale hlavně v době, kdy jsme čekali pouze 5 minut na výtah. Na
vyhlídce jsme strávili asi hodinku, kde jsme mohli vidět i krásný dutý prostor ve středu věže.
Po této hodině, jsme se dostali dolů a fronta lidí se točila okolo celé věže „Josef Žádník –
NÁHODY s.r.o.“ Už byl docela čas večeře, tak jsme dorazili na hotel a já jsem rodiče zatáhl do
místní studentské restaurace. Konečně ochutnali Čínu. Za pár Juanů jsme se zde nadlábli, že
se táta nemohl hýbat a mamině tekly ještě druhý den sliny jak to
bylo dobré.
Další den jsem vytáhl rodiče na Perlovou věž, pod kterou se
ukrývá krásné muzeum. Nešel jsem s nimi dovnitř, jelikož jsem
uháněl koupit lístky na vlak na další den. Myslím si, že naši byli
docela nadšení. Následně jsme jeli vyzkoušet Maglev, prostě
vláček na magnetickém polštáři, to se nikde jinde nevidí. Na rozdíl od průvodce jsem věděl v
jakých hodinách jezdí Maglev maximální rychlostí. Tak jsme koupili lístky a dostali jsme se až
na rychlost 431 km/h. Když jsme si prošli letiště, tak jsme jeli zpět, ale když jsem viděl jak je
Ekonomy Vlase narvaná lidmi, tak jsme na poslední chvíli zaběhli do první třídy a nikdo nic
nechtěl vidět. V tu chvíli jsem doopravdy začal přemýšlet, zda‐li si zařídit společnost, která by
zařizovala náhody.Zpět jsme se taky pěkně proletěli a já jsem šel vyzvednou dvě čínské
studentky, se kterýma jsem se dohodl, jestli by nám neukázali restauraci, kde dostaneme
pravou pekingskou kachnu. Jak jsem chtěl, tak se stalo. V SH je speciálka na pekingské
kachny. Zašli jsme tam a naši mohli vidět i druhou stranu Číny po předchozím dni. Den
předem jedli ve studentské restauraci a dnes v luxusní restauraci,
kde jsme si mimo kachny dali i výborné langusty. Mimochodem,
správná Čínská kachna se balí do placek a je nakrájena na 108
kousků. Pře jídlem se všem u stolu podá část kůže z biskupa,
která se jí s trochou cukru. Pak následuje klasická konzumace
kachničky, kterou balíte do těstíčka, popřípadě ochucujete
omáčkou. Co mě překvapilo, že se naši poprvé dostali v Číně k
česneku, což je klasické čínské koření. I když, na jejich zájezdu mě