Josef Žádník

Dneska ráno jsem si měl domluvit výuku čínštiny, ale narazil jsem na problém, který se hold
vyřešit nedá. Veškeré jazykové kurzy, které byly otevřeny byly koncipovány pro ty, kteří se
zde učí pouze čínsky. I když jsem na ně naléhal, zda‐li neotevřou nějaký kurz, tak se 4 ‐ 6
hodinami týdně, tak prostě smůla. To mě tedy docela nakrklo. Musím tu studovat můj obor,
aby mi ve škole nezatopily, ale čekal jsem, že soudruh něco takového vyřešit umí. No tak
doufám, že tedy najdu nějakou Číňanku, která mi dá lekce čínštiny.
Dneska jinak sedím před kompem, jelikož je venku docela kláda a snažím se naplánovat
cestování po Číně. Bude to záležet na tom, jestli se přijede kouknout Peťule s Ráďou či ne.
Plány vám ukážu ke kritice jak je budu mít kompletně hotové. Zatím jen jedno číslo, mám
naplánováno přibližně 15 609 km vlakem. Za tyto dva dny jsem neudělal žádné pěkné fotky,
tak tu nic není. Třeba ještě večer něco udělám, ale si ne.
Mějte se, Pepek
Smogová epizoda
Datum: 21. =unora 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Zdravím všechny,
co se tedy odehrálo dneska, ani jsem nečekal, že toho bude tolik. Ráno mě probudila smska
od jedné slečny, se kterou jsem si psal ještě, když jsem byl v Čechách. Psalo se v ní ať hlavně
dneska nezapomenu jít ven, jelikož se slaví poslední den nového čínského roku. Hnedka po
ráno to pěkně potěší.
Okolo dvanécté jsem chtěl udělat něco pro mé tělo a čekl si, že basketball bude tím
optimálním vyžitím. Přišel jsem na hřiště a začal jsem si házet, pak tam přišli nějací kuchaři,
no házeli to jako knedlíky do vody ‐ prostě hrůza. Ale chvilku na
to tam přišla taková postaviška subtilního číňana a začal se mnou
hrát. No řeknu vám, byl o dvě hlavy menší, ale dostal jsem tedy
pořádný klepec. Dostal jsem ho tedy pokaždé, když jsem šel přes
něho horem, ale ta jeho technika, no jedna báseň. Kam se
hrabou kluci od nás ze Slávie. Mimochodem, jak se mám naučit
zavěsit, každý číňan si totiž myslí, že to umím :)
V pět jsem vypravil na kolej, koukl na jeden díl Simpsonů a šel jsem do města se kouknout
jaké to bude. Celá procházka mi trvala asi 5 hodin, ale řeknu vám, že okolo šesté hodiny se
nad Hangzhou rozprostřel neproniknutelný sirný oblak, jako by byla nějaká smogová epizora.
Každý kdo měl ruce tak zapaloval dělobuchy, které by v Evropě nepřipadaly k použití. Což mě
vede k myšlence, že když to srovnám s evropou, tak nikde není zábradlí, žádné ochrany
čehosi, ale nikdo nikam nepadá a nikdo nezraňuje. To je zvláštní, co? Evropo! Ty se s těch
tvých regulací a nařízení jednou ***. Jak jsem procházel městem, tak jsem narazil i na nějaké
představení, bylo to věnováně oslavě nadcházejících
Olympijských her, žeknu vám, že se těch Číňanů začnu bát. To, co
ty děti předváděly bylo úžasné a dopilované do posledního
detailu. Když to srovnám s tím, co je možné vidět u nás, tak se
tak trochu pousměju a mám stejný výraz ve tváři, jak když jsem