Josef Žádník

Jediné co jsem měl, tak to byla kočička od sestřičky, myslím že jí říká Zuzanka, ale
přejmenoval jsem jí na Bedřicha.
Abych to vše dokončil, poslední týden v Čechách byl ve znaku pití alkoholu se všemi známými
a neznámými, takže má játra dostala docela nakládačku.
Po dvanácté hodině 12‐tého února jsem vyrazil v doprovodu rodiny do Vídně, musím tedy
říci, že Vídeň byla asi nejhezčí, co jsem viděl. Na letiště jsem nás dovezl asi na třetí pokus,
takže docela sranda, naštěstí jsem ještě 7 hodin do odletu. Loučení bylo trpké s příchutí
pralinek. No neuvidím ty mé blízké tak šest měsíců, tak se nedivte. Nedal jsem na sobě znát
úzkost a byl tím nej. Nu po odjezdu mé doprovodné bandy jsem tak polehával na letišti na
těch mých věcech, úspěšně jsem prošel check‐in a dále následoval na departure lounge. Tam
jsem si dal vynikající malé espresso od Starbucks, asi poslední na dlouhou dobu a následoval
boarding na letadlo. Mimojité musím říct, že letiště ve Vídni, je tedy pěkný prcek, asi jako
nádražní hala v Liberci, akorát tam nebyly ty půvabné hospůdky. Jiná byla, když jsem přistál
na Charle de Gaul v Paříži. Tak ohromné letiště jsem ještě neviděl. Nakonej jsem našel i
správný gate a shodou okolností tam byla i Anča, ta slečna se kterou jedu na tu univerzitu.
Nu odložili nám let asi o hodinu, znáte to, Francouzi. Nasedli do letadla a vedle mě jeden
asiat, tak se dáme do povídání, já asi dost nahlas, což mi po přistání Anča říkala. Zajímavé
bylo, že se ho ptám odkud je a on že není z Číny, že je z Tchaj‐Wanu, tak jsem si říkal, že tohle
téma raději dále rozebírat nebudu. Pokecal jsem si dobře, ale musím říct, že letušky, teda nic
než moc. Po přistání jsem dokonce objevil i svou batožinu a vydel se na hledání autobusu
tam do mého Hangzhou. Jeden spoj mě čekal hned na nádraží tak jsem jen až dotoč města.
Když jsme tam přijeli, tak řidič začal něco čínsky a to jsem byl samozřejmě mimo. Tak jsem
vystoupili asi jako polovina osazenstva, nechtěl jsem jet do další provincie. Nu chytil jsem
taxíka a snažil jsem se mu vysvětlit, že chci na Yuquan Campu sof Zhejiang University, ale
pochopil až když jsem mu to ukázal čínsky na pozvávacím dopise.
Zajímavé to bylo, když jsem dorazil, dokonce jsem trefil i na recepci, ale nikdo neuměl
anglicky, ukázal jsem jim papír a následoval jednu ženu do druhého patra, tam mi předala
pokoj, dokonce mi spočítala i baterie v dálkovém ovládání, i když ovládání zjevně fungovalo.
Podepsal jsem, ale co dál nikdo nikde na mě nečekal a neuměl anglicky, tak jsem se vydal
s Ančou po Campusu a po městě, dokonce jsme natrefili i na administrační budovu, kdy visel
potrhaný papír, že registrace bude probíhat až někdy v neděli, no docela chaos. Ale, nu což,
řekne si čecháček a jde si vyměnit peníze, jelikož musí zaplatit za kolej. Jdu do nejbližší banky,
výhoda je v tom, že co jsem koukal, tak je všude snad stejný kurz, soudruh si to umí zařídit,
ale trvalo jim asi 20 min, než mi vyměnili 400 USD a museli na to být dva. Pak mi něco říkejte
o čínské pracovitosti. Jinak kurz byl okolo 7 RMB/USD. Ale řeknu vám, že toho chození na mě
bylo dost. Přijdu na pokoj a klenba jak v lednici. Pustím tedy klimatizaci, která by snad uměla
i hřát, ale během noci si jdu dát dvě sprchy. Ráno jsem se rozhodl zaplatit kolej, no to byl šok.
Platil jsem v přepočtu asi 4500 CZK za měsíc plus elektřinu, no dal jsem jim to tam a šel na
pokoj, klimatizace mi začíná pomalu hřát, ale řeknu vám, srdce energetikovo zaplesá, jakmile
investici provádí univerzita a ví, že elektřinu bude platit zahraniční student, tak sem šoupli
něco ve třídě F, což je doopravdy sranda, to se snad u nás ani nesmí prodávat. Pustil jsem to
samozřejmě naplno, abych měl trochu teploučko a šel jsem na procházku, říkal jsem si, že
než se začne o nás zahraňáky někdo starat, tak to tu trochu poznám.
Vyrazil jsem ani nevím jakým směrem, ale prostě jsem šel, dorazil jsem k nějakému
bambusovému háji, ale šel jsem dál, až jsem dorazil k nějaké bonsai zahradě, ta byla
naprosto úžasná, musím vám říct, že na procházky s dívčinou něco úžasného. Ale hlavním
cílem bylo najít West Lake, což má být jezero něco jako naše čtyři mácháče. Zapomněl jsem