Josef Žádník

Datum: 19. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Nejprve se musím omluvit, že jsem se dlouho neozval. Měl jsem tu toho doopravdy hodně na
práci, ale snad to už bude teďka lepší. Jak asi všichni víte, tak jsme tu měli v Číně zemětřesení,
ale mě se to nějak nedotklo. Jen teda se mě dotklo, že to je vidět na lidech. Ve zprávách běží
události z SiChuanu jak tahají mrtvá těla a čísla o mrtvých stále rostou a dokonce jsou stejná,
co slyším od vás. Hnedka den po zemětřesení centrální vláda zasedla a poslala nějakou
finanční pomoc, milice a vojíky na pomoc s následky. Když je tady nějaká akce, tak se vždy
drří minuta ticha a ode dneška je to týden av přesnou minutu začátku zemětřesení se svěsí
vlajky na půl žerdi na tři dny. Je to doopravdy vidět na lidech, že je to asi vzalo, když se s
nima o tom bavíte. Ale zase na druhou stranu žijou olympiádou a někdo kdo sem přijede na
otočku, tak to na nich ani nepozná.
Teďka do trochu veselejšího soudku. Co jsem vlastně dělal tu celou dobu.
No nejdříve se vrátím o více jak týden zpět. To jsem vytáhl ženské a šli
jsme nakupovat, už jsem musel říct Anče, že si musí něco koupit. Tak jsme
vyrazili na nákupy, do outletů a pak do nějakého toho Fake‐marketu. Nu
řeknu vám, že pravé čínské značky jsou s kvalitou naprosto nastejno to co
koupíme u nás ve značkových krámech, akorát, že jsou neporovnatelně
levnější. Fake jsou kvalitativně níž, je to poznat, ale to co jsem si koupil z
čínských značek, tak mě doopravdy nadchnulo. Tak jsme nakupovali a
nakupovali, já jsem jen projížděl regály a házel to na holky a jim to slušelo. Bylo to fajn. Když
pak Anča psala domu, co vše nakupovala, tak se doma vyděsili, aby jí vůbec zbyly nějaký
peníze, ale ono když si tu koupíte něco dobrého, tak to máte tak pětkrát levnější než u nás.
Ale co jsem si chtěl koupit já, tak to jsem nesehnal, nevěřili byste jaký je tu problém sehnat
na mou malinkou nožičku číslo 46 boty. Prostě peklo. Tak jdu dneska znovu pokouknout po
obchodech.
Ale nakupování není to, proč jsem byl stále tak nedostupný, hlavní důvod je v tom, že jsme
měli třídní soutěž, no a když jsem součást třídy, tak jsem jim chtěl pomoct k trochu lepšímu
výsledku. Začalo to tím, že mě požádali o nějaké video, ale když jsem je viděl, jak jsou
neorganizovaní, tak jsem se náhle stal režisérem celého představení. Během těchto pár dnů
jsem poznal jaký je problém Číňanů a jejich slabost. Když bych vám přiblížil jejich vdělávání,
tak je hlavně zaměřeno na memorování a na studiu uspěšných
příkladů. To takhle sedím na hodině Human Resource
Management a slyším stále jak president Lenovo udělal výborný
krok, když udělal to či ono, jak třeba koupil divizi počítačů od IBM.
To je skvělé, že tohle studenti vědí, ale oni nevědí nic moc jiného.
Absolutně vůbec neumějí aplikovat, když to porovnám s klukama
ode mě z oboru. Tady máte jen přednášky a domácí úkoly. To u
nás k tomu máte ještě semináře a cvíka, kde vás naučí aspoň
něco jak použít ty věci, které jste se stejně na přednášce nenaučili. Ale je to nikdo nenaučí.
Učebnice podle kterých se učíte, jsou staré maximálně jeden rok, ale stejně vás ten učítel učí
podle příkladu Lenovo a IBM, který je starý nějakých 10 let a to je špatně, obchod není tam
1é let zpět, ale někde tam vepředu. Takže pokud to tak půjde dál, nebojte se, než se číňan
naučí aplikovat a ne pouze KOPÍROVAT, tak na tom třeba budeme lépe, jde o to, jestli se to u
nás s tím školstvím neposere a místo toho aby se studenti učili aplikovat to co vědí, tak se