Josef Žádník

Ančou do hotýlku, kde jsem už jednou bydlel. Znáte mě, já a má čínština, tak mi to
zarezervovala. Doufám, že se naši ozvou a že je tam potkám.
Posléze jsme si dali rozchod a já vyrazil hledat "fake markety". Hnedka
jako první jsem dorazil do jednoho baráku s počítačema a mobilama, ale
moc jsem se nezdržoval, ceny obhlédnu příští týden. Dále jsem hledal razit
market s krejčími, pozor našel jsem. Příští týden si nechám ušít jeden
oblek, takže budu vědět cenu i kvalitu, tak nebojte, vy všichni, které to
zajímá. Posléze jsem razil na fake market, kde bylo naprosto vše, ale taky
hrozně turistů, tak jsem to pouze obhlédl a pospíchal do ulic, někde v
PuDongu, kde by měly být další. Vylezl jsem z metra a šel si svou cestou a
najednou ke mně lidi a ptají se, co potřebuji a tak. No já je odmítám, ale jeden ať se jdu
jen
kouknout. No byl jsem na obhlídce, tak jsem svolil. Zatáhl mě do obyčejného obchoďáku, tak
si říkám, no super, to bych nenašel. Ale najednou vám otevřou tajné dveře a tam teprv
začíná ta správná sranda. Říkal jsem si, že bych potřeboval nějakou tašku na doklady, tak je
tam vidím, vkapse jsem měl pár peněz, tak jsem si řekl, že zkusím, jak se smlouvá. Nakonec
jsem z obchodu odcházel o nějaké peníze lehčí a chlapík za mnou mi nese kabelu značky
Louis Vuitton. Tak jsme šli dál, já mu říkám, že bych se koukl po nějakých oblecích. Tak mě
zatáhl do ohromného centra a do jednoho malého krámku. Tam jsem si vybral styl, tedy
Giorgio Armani no a pak už jen velikost, zkombinovali to na mě a pak začalo už jen smlouvání.
Musím vám říci, že jsem tu ženskou sedřel z kůže, věděl jsem, kolik mám v peněžence a víc
jsem ani dát nemohl, ale dostal jsem se na cenu, na kterou jsem chtěl. Takže chlapík mi zase
nese už tašku a oblek, myslel jsem, že jak mi to nosí, takže chce
nějaký prachy, za to, že mě provedl. Tak mu říkám, že potřebuju
do Bank of China, si vybrat peníze. Ten Číňan se mnou prochodil
půlku PuDongu, ale bankomat mimo provoz. Vzal mě zpět, ať si
něco prohlédnu, že mi to přiveze druhý den na hotel a tam to
pak zaplatím, no super služba, ale já jsem jen potřeboval jet, už
mě tlačil čas. Tak se ho ptám, kolik mu mám dát, ať se mnou jede
do centra, kde bude bankomat fungovat. No ale nakonec jsem to
pochopil, on dostává nějaká procenta od těch krámků. kam vás zavede. Takže žádné peníze
nechtěl. Já měl posledních pár juanů na metro, abych mohl odjed na nádraží. Ale co se
nestalo, jak jsem byl v časovém presu, tak mávne na mototaxi. Jsou to taxíky bez licence a na
motorce. Již dříve jsem si říkal, že bych to zkusil, ale nějak jsem se neodvážil. Posadil mě na
to, dal místo mně tomu řidiči deset juanů a já jel. Jen jsem mu slíbil, že až přijedu za týden,
tak že mu zavolám a že mě zase provede on.
Taxík mě dovezl velice rychle a řekl bych, že jel i bezpečně. No dnešek byl doopravdy
naprosto suprový den. To smlouvání jsem si naprosto užil, pak taxikář. Prostě krása. Večer
jsem přijel do Hangzhou a už mi nejel autobus. Sedneme tedy do taxíku a nějak vyplynulol,
že se jede bez taxametru. Cesta místo 6O juanů nás stála jen 30, takže další krásné zakončení
příjemného dne.
Už se těším, až přijedou naši, mějte se. Ahoj
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Shanghai02 ‐ fotečky pro železničáře
HuangShan ‐ Yellow Mountain ‐ Žluté Hory