Josef Žádník

tak patnáct vteřin abych se objevil na jevišti. hodil jsem na sebe prostěradlo, abych vypadal
jako Řek a letěl jsem na jeviště. Řeknu vám, že ten timing byl naprosto dokonalý, přiběhl
jsem na jeviště přesně v ten čas, když jsem měl říct svou první větu. Prtostě to dopadlo
naprosto skvěle. Když mi pak všichnni řekli, jak jim spadl kámen ze srdce, když mě tam viděli,
měli v záloze jednoho, co by tu roli vzal za mě, ale prostě se to stihlo. Po dllouhé době nával
adrenalinu nebo endorfinu, prostě nevím čeho, ale bylo to
naprosto super.
Nejlepší na tom všem bylo, že jsme vyhráli jednoznačně cenu
poroty, ale bohužel celkově jsme byli druzí, protože jedna třída si
tam přitáhla půlku sálu. Jejich hlasům jsme konkurovat nemohli,
ale hlavně, že jsme vyhráli tu porotu. Po tom fakt dobrým
vystoupení, které jsem skoro neviděl jsme potřebovali zrelaxovat, ale já měl u sebe ještě tu
kytici pro Lydii, tak jsem vyrazil do restaurace, kde měli lidi ze SIFE pozdní večeři, řeknu vám,
že když mě viděla s tou kytkou, tak to bylo docela fajn. Dokonce jsem dostal i hubana. Pak
jsme celá třída vyrazili na karaoke, kde jsme byli asi do čtyř do rána.
Tak to je ten důvod, proč jsem teďka nebyl jaksi v dosahu.
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Shooping
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ClassCompetitionPreparation
Teching in the coutry side ‐ BaiJi
http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ClassCompetition
Datum: 03. května 2008| Autor: ipep | Komentáře (1)
Ahoj Vážení, už jsem zpět
Jak asi víte, tak jsem byl teďka několik dní na venkově mezi farmáři v jedné zapadlé vesničce,
kdesi v horách. Než se pustím do psaní, tak vám řeknu, že jsem
dorazil v pořádku a maminka se sestřičkou se o mě už nemusí
obávat.
Jak jsem se vlastně k něčemu takovému dostal. Jedna kamarádka
ze třídy, mimochodem prezidentka SIFE Hangzhou – Mezinárodní
studentská organizace, mi mimochodem jen tak řekla, že jede
někam na venkov během týdenního volna učit malé děti na
základní školu. Hnedle se mi rozzářily oči a už jsem rušil své plány
do Guilinu. Zeptal jsem se, jestli můžu jet a jel jsem. Ředitel školy se jen prý ptal, jestli
nejsem něco jako politicky obědvaný buřič. No víte už nám zhasla pochodeň na olympiádu a
v Tibetu taky klidu nebylo v posledních pár týdnech.
Týden před odjezdem jsem přemýšlel co vlastně budu ty děti učit. Nakonec mě napadlo, že
když jsem z naší Evropy, že zkusím nějakou zábavnou formou ji m zbělit něco o zeměpise
Evropy. Nakreslil jsem tedy ohromnou politickou mapu Evropy, nakoupil pastelky a vodovky,
zopakoval pár hlavních měst a byl připraven. K dokonalé připravenosti jsem si ještě přibalil
láhev domácí slivovice a nějakou tu čokoládu.
Pondělí byl odjezd v osm ráno a já jsem ještě v jednu v noci
dokončoval s Lydií vystřihování vlajek a hlavních měst. Takže