Josef Žádník

Dneska je pondělí a já mám volno. Ráno,jak jsem vstal, tak jsem si chtěl jít poprvé
vyprat, už tu mám špíny požehnaně. Zašel jsem si koupit provoz pračky, ale bylo otevřeno až
od dvanácti, no a to se mi kvůli prádlu tak dlouho čekat nechtělo. Šel jsem si tedy zaběhat,
dal jsem své čtyři kilometry a pádil na kolej. Oblékl jsem se a přesunul se do druhého
kampusu, kde mi kolega zařídil tisk vizitek. Jedna mě přišla asi na korunu, ještě jsem je nikdy
netiskl, tak nevím, kde se to pohybuje, ale určitě bych to zvládl sehnat i lépe, ale dělal jsem
jich jen 100 kusů. Zašli jsme na oběd, něco jsem mu poradil k jeho projektu na webu a
zaúkoloval jsem ho, ať mi najde někde v okolí všechny výrobce všeho možného, co jste po
mně někteří chtěli.
Abych se ale vrátil k názvu, proč Chléb a hry. Jak jsme
poobědvali, tak jsem ještě čekal, než si budu moci zajít pro kartu
do jídelny, abych nemusel chodit do té se zahraničníma
studentama, ale do té s Číňanama. Zahraňáci, co jsou tady, tak to
jsou všechno studenti čínštiny, překladatele člověk sežene
vždycky, ale dobrou čínskou spojku, těžko. To byla jen taková
ekonomická vložka. Ale zpět, jak jsem tam čekal, tak jsem si
uvědomil, že se vlastně nic od dob Říma nezměnilo. Velký soudruh v tom má prostě jasno.
Dejte lidem levné jídlo a zábavu zadarmo a nemáte žádný
problém. Když jsem za oběd platil 30 Korun, tak jsem si to
uvědomil. Tenis, badminton, basket, atletická dráha na umělém
povrchu, fotbal na umělém povrchu nebo na trávě – prostě to je
všechno zadarmo. To je něco naprosto skvělého. U nás se budete
chtít proběhnout po dráze a hnedka vás někdo vyžene, v lepším
případě zaplatíte.
Když jsem pak po tomto hlubokém zamyšlení přesvědčil Číňanku
u okénka, aby mi vydala tu kartu (vytvořila se za mnou pořádná fronta), tak jsem se vydal
pěšmo do mého druhého kampusu. Řeknu vám, tak intenzivní bytovou výstavbu jsem ještě
neviděl, možná to je něco, jako u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale o tom vím
pouze z „před 25 lety na ČT24“. Procházel jsem se a viděl jsem růst celá sídliště. To zapůsobí.
Jsou to baráky o nějakých 22 patrech, tak jsem si říkal, jak to budou řešit za pět let s auty při
tomto růstu ekonomiky. Sice mají pod každým sídlištěm podzemní parkoviště, hnedka u
vjezdu, což je něco velice zajímavého. Ale říkám si, že když v sedm všichni vyrazí do práce, že
to bude vypadat zajímavě.
Takže takto asi dneska se mnou. Jinak uháním kolegy ze skupiny, aby mi koukali
poslat nějaká data do toho úkolu. Abych se do toho mohl už pustit.
Jinak net mi už jde, opravil jsem ho dokonce i sám, ale nějak mi blbnou stránky. Budu
to muset nějak vyřešit.
Pepek
Po víkendu
Datum: 02. března 2008| Autor: ipep | Komentáře (0)
Ahojky,
omlouvám se, že poslední dobou nějak nedělám fotky, ale bylo
toho doopravdy hodně do školy, tak jsem nic nestíhal. V sobotu