Josef Žádník

udou učit kopírovat a okecat to co někde stáhli. To je asi takový malý rozdíl mezi realitou a
tím, kam jsme se mohli dostat. Ale co je fajn, že tradiční čínská kultura číňany docela svazuje
aby měli rychlejší rozlet, což je jediné štěstí.
Nu ještě o tom něco napíšu, ale teďka zpět k té naší soutěži, prostě měl jsem na to 6 dnů a k
tomu ještě dokončit 3 videa pro SIFE. Tak jsem se do toho pustil.
Půjčili jsme kameru a vrhli jsme se do natáčení. V autobuse jsem
napsal draft scénáře a šlo se točit. Bylo to něco naprosto jiného,
než když jsme dělali něco na gymplu se třídou. Největší problém
byl v tom, že nikdo neměl ani jeden nápad, v tu dobu jsem
pochopil, to co jsem psal výše. Tak jsme to začali nějak dávat
dohromady. Přes dvě noci jsem stříhal video, které bylo na
pozadí vystoupení a pak jsem se dozvěděl, že místní municipalita má požadavek, aby to bylo
orientováno na olympiádu. To mě samozřejmě naštvalo, jelikož, jsem měl už vše hotové a
hlavně jsem měl natočený materiál, kde nebyla ani zmínka o olympiádě. No tak jsem další
noc seděl před počítačem a makal na změnách. Z dalšího dne vám moc neřeknu. Dal jsem si
tři pivka ke snídani a spal asi 20 hodin. Takže když jsem se další den probudil a šel jsem se
kouknout na jejich zkoušku, tak jsem se zdělil, hodil jsem tam pár hrozných pohledů, dal
jsem si 6 pivek, zahrál si basket a druhý den, kdy už byl den vystoupení jsem skoro přišel o
hlasivky, když jsem jim na začátku řekl, že mlžou na všechno zapomenout a šli jsme na to od
začátku. Ale nejlepší bylo, že za 4 hodiny, jsem to do nich nacpal.
Šli jsme na generálku, všechny třídy byly nastrojené jeli jim za
zády powerpointové prezentace a jeli generálku. V tu chvíli jsem
všem řekl, že je to sice generálka, ale problém byl, že byla bez
ozvučení a ta naše prezentace na tom byla docela závislá. Tak
jsem jim všem řekl, ať si jen všichni ujistí, kdy mají nástupy,
nepustil jsem prezentaci, naprosto nic, byli jsme normálně
oblečení, prostě se mi nechtělo těm ostatním ukázat, co skvělého
máme připraveno. Byl jsem totiž na ně docela hrdej, co jsem z
nich vytřískal. Tak jsem tam zmateně pobíhali po pódiu já jsme
na ně křičel, že jsou pomalí a každý si o nás myslel, že
potřebujeme ještě tak měsíc.
V ten samý den, co jsme měli vystoupení, tak Lydie a SIFE měli
celonárodní soutěž SIFE, to je ta studentská organizace, co
pomárá lidem s jejich podnikatelskými záměry. Během vystoupení druhé třídy se ke mě
dostalo, že skončili v semifinále, že měli nějaký problém v prezentaci a že budou asi za dvě
hoďky v našem kampusu. Měl jsem před sebou maximálně hodinu volného času, než jsme
měli vystoupení. Vzal jsem kámoše a jeli jsme koupit kytku. Víte, když někdo nevyhraje, tak
aspoň něco aby jí potěšilo. Nasedli jsem do taxíku a jeli jsme k jednu obchoďáku, kde bylo asi
dvacet květinářství. Čas mi utíkal tak čtyřnásobným tempem.
Koupili jsme kytici a najednou žádný taxík, aby nás hodil zpět a já
měl pouze nějakých deset minut. Zeptali jsme se prvího osobního
auta, vlezli jsme do něj a ten chlapík nás hodil do kampusu. Vylítl
jsem z toho auta s kyticí v ruce směrem ke konferenčímu sálu a
vidím jak oni jsou na jevišti a jsou zrovna v místě, kde já mám asi