Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných ... - Calla

stabilizovaných, pozdějších sukcesních stadií netrvá příliš dlouho. Ve většině případů
se tak stává již po dvaceti letech sukcese. To samozřejmě neznamená, že
vegetace se již dále nemění, změna však již není příliš rychlá a nápadná. V relativně
humidním klimatu střední Evropy spontánní sukcese vede většinou ke vzniku lesa.
To ale nemusí být vždy žádoucí, jak bylo rovněž zmíněno v předchozích kapitolách,
protože uzavřený porost dřevin hostí většinou mnohem menší počet druhů různých
skupin, než mozaika lesa a bezlesí, mladých a starších sukcesních stadií. Proto
považujeme za vhodné, aby bylo možné na vybraných stanovištích opakovaně vracet
sukcesi k mladším stadiím (kácení a vyřezávání dřevin, mechanické narušování
povrchu apod.). Tyto aktivity by se rovněž mohly stát součástí rekultivačních projektů
namísto drahých technických opatření.
Občas se můžeme setkat s obavou, že narušená místa ponechaná spontánní
sukcesi se mohou stát zdrojem šíření plevelných a invazních druhů do okolí.
Taková situace nám není známa. Pokud se v těžebně či na deponii objeví invazní
druh, pronikl sem z blízkého okolí. Zato o důležitosti zde probíraných míst pro
chráněné a ohrožené druhy nemůže být pochyb, o čemž podrobně pojednávají
předchozí kapitoly.
V případě všech těžbou a průmyslovými deponiemi narušených míst je žádoucí
reliéfová heterogenita. Tato geodiverzita je předpokladem pro vysokou biodiverzitu.
Přimlouváme se za to, aby povrch nebyl pracně a draze zarovnáván a naopak
byl cíleně vytvářen jako členitý již v průběhu těžby nebo sypání výsypek a tvorby
deponií. Modelace reliéfu by se mohla v řadě případů stát konečnou fází rekultivace,
zbytek by bylo možné ponechat spontánní sukcesi.
Seminář jednoznačně ukázal, že těžební prostory a průmyslové deponie
mohou být z hlediska přírodovědného přínosem, pokud jsou ponechána spontánní
sukcesi. Ta může být někde mírně usměrňovaná nebo blokovaná. Podmínkou
však je, že těžebny a deponie by neměly zničit cennější lokality, než
mohou vytvořit.
Poděkování: Autoři děkují za spolupráci a doplnění dat kolegům Petře Konvalinkové,
Pavlu Kovářovi a Vladimíru Melicharovi.
/ Literatura /
Prach K., Řehounková K., Řehounek J., Konvalinková P. (2010): Restoration of
Central European mining sites: a summary of a multi-site analysis. – Landscape
Research (in press).
167