Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných ... - Calla

sukcesních stadiích a z lokalit časem (po cca deseti letech) zmizí přirozenou cestou
(Kočár 1997, Řehounková a Prach 2008). Jedinou výjimkou je akát (Robinia pseudacacia),
ovšem pouze v suchých a teplých oblastech. Ten může průběh sukcese zcela
změnit a díky svým specifickým vlastnostem vytvářet monodominatní společenstva,
tzv. akátiny, s velmi chudým a jednotvárným podrostem několika odolných
nitrofytů (Řehounková a Prach 2008). Pokud tedy uvažujeme o ovlivňování sukcese,
na prvním místě by mělo být tlumení akátu v okolí plánovaných těžeben.
Druhou možností přírodě blízké obnovy je řízená (usměrňovaná) sukcese. Kromě
již zmíněného potlačování invazních druhů se může jednat např. o dosazování
původních druhů dřevin, především listnáčů. Pochopitelně by nemělo jít o listnaté
monokultury v řádcích, ale spíše o skupinky geograficky a stanovištně původních
druhů, které by se na plochy špatně šířily. Vysazování nebo výsevy tzv. pionýrských
druhů dřevin (bříza, vrba, topol) proto považujeme za úplně zbytečné. Dosazování
listnáčů snad lze doporučit jedině v případech, kdy v okolí chybějí zdroje diaspor
(např. v rozsáhlých komplexech agrocenóz), i tam se však časem cílové dřeviny
dostanou samy. Jakékoli sázení či výsevy je ovšem třeba vždy pečlivě zvážit, protože
v mnoha těžebních prostorech by mohlo zrychlené osídlování dřevinami ohrozit
vzácné druhy i společenstva.
Managementové zásahy ve prospěch některých významných druhů či společenstev
jsou třetí formou přírodě blízké obnovy. Ze všech jmenovaných způsobů obnovy
stojí nejvíce finančních prostředků, tvoří však (a tvořily by i nadále) jen malé
procento ploch přírodě blízké obnovy. Typickými příklady cenných biocenóz, které
potřebují pravidelné managementové zásahy, jsou písčiny a oligotrofní mokřady.
Oba typy společenstev se musejí obnovovat pravidelně, jinak se postupně obohacují
živinami, což nutně vede k jejich zániku. Z rostlin na těchto stanovištích můžeme
zmínit např. chráněnou plavuňku zaplavovanou (Lycopodiella inundata), pro kterou
managementové zásahy v nezapojených vlhkých písčinách udržují vhodná
náhradní stanoviště.
Poměrně dobrou tradici u nás mají managementové zásahy ve prospěch některých
druhů obratlovců. Můžeme jmenovat např. obnovu tůní pro rozmnožování
ropuchy krátkonohé (Epidalea calamita) a dalších druhů obojživelníků či obnovu
kolmých hnízdních stěn pro břehule říční (Riparia riparia). Např. v Jihočeském
kraji hnízdilo v roce 2009 plných 57 % břehulí ve stěnách pískoven upravovaných
speciálně kvůli jejich hnízdění (Heneberg 2009).
Zkušenosti s managementovými zásahy ve prospěch bezobratlých jsou zatím
v českých pískovnách mizivé, ačkoli se především mezi hmyzem najde celá řada
mizejících pískomilných specialistů. Obecně lze konstatovat, že pro ohrožené
69