Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných ... - Calla

a vlhkých sutích na úpatí lomových stěn. Na skalnatých a vysychavých substrátech
se formují společenstva blízká přirozeným stepním trávníkům (svaz Festucion
valesiacae). V těchto společenstvech bývá hojně zastoupena kostřava žlábkovitá
(Festuca rupicola), k. walliská (F. valesiaca), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus),
lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), jahodník trávnice (Fragaria viridis),
pelyněk ladní (Artemisia campestris), mochna písečná (Potentilla arenaria), smělek
štíhlý (Koeleria macrantha) a strdivka transylvánská (Melica transsilvanica). Sukcesně
starší stadia na těchto biotopech mají charakter světlé křovinaté lesostepi.
Jsou-li v blízkosti lomu zachovány stepní biotopy, poměrně často se v těchto nově
vzniklých společenstvech vyskytují i vzácné taxony (viz níže).
Ve vápencových lomech v jižní části Moravského krasu a v přilehlých oblastech
hraje důležitou roli přítomnost stepních druhů rostlin. Iniciální stádia sukcese jsou
provázena šířením sukulentních a dalších druhů odolných vůči extrémnímu suchu,
např. rozchodníku bílého (Sedum album), omanu mečolistého (Inula ensifolia),
krvavce menšího (Sanguisorba minor), hvězdnice chlumní (Aster amellus), kručinky
barvířské (Genista tinctoria) či chruplavníku většího (Polycnemum majus). Na
suťových svazích nachází vhodné útočiště nejčastěji vrbovka rozmarýnolistá (Epilobium
dodonaei). Rozvoj vegetačního krytu probíhá pomalu, protože je limitován
malým množstvím srážek a častými letními přísušky. Naopak na rovných etážích,
kde se shromažďují dešťové srážky, nebo ve vyšších polohách dochází k rychlejšímu
zapojení vegetačního krytu.
Lomy ve vyšších, tj. chladnějších a vlhčích polohách, zarůstá nejprve řada běžných
ruderálních druhů: např. lipnice smáčknutá (Poa compressa), heřmánkovec
nevonný (Tripleurospermum inodorum), hadinec obecný (Echium vulgare), šťovík
menší (Rumex acetosella) či podběl lékařský (Tussilago farfara). V pozdějších stádiích
sukcese se uplatní často např. psineček obecný (Agrostis capillaris), lipnice
hajní (Poa nemoralis) a může se značně rozšířit i třtina křovištní (Calamagrostis
epigejos). Posléze se uplatní, tak jako ve většině ostatních lomů, rychle rostoucí
dřeviny: vrba jíva (Salix caprea), bříza bělokorá (Betula pendula), topol kanadský
(Populus xcanadensis), t. osika (P. tremula) nebo borovice lesní (Pinus sylvestris).
Ve vyšších polohách a na vlhkých místech se v průběhu sukcese v lomech může
uplatnit i smrk ztepilý (Picea abies), pokud jsou v blízkosti příslušné lesní porosty
(též Trnková 2006).
Ve všech lomech v nižších polohách však hrozí také invaze řady nepůvodních
druhů naší květeny. Největší problém představují porosty trnovníku akátu (Robinia
pseudacacia), pokud se nacházejí vzrostlé porosty v okolí. V Českém krasu
jsme pozorovali i invazi borovice černé (Pinus nigra), na jižní Moravě pak invaze
43