Běhej.com Triatlonový speciál 2019

HISTORIE
VYTRVALOSTNÍ TROJBOJ Text: Ivo Domanský
Bylo to koncem sedmdesátých let, kdy deník Československý sport
otiskl překlad zahraničního materiálu pod názvem „Agonie Železných
mužů“. Jednalo se o reportáž z havajského Ironmanu a autoři si
dali práci s líčením zbědovaných vytrvalců v cíli závodu, který podle
tehdejšího mínění představitelů naší tělovýchovy byl spíše ukázkou
úpadku morálky v kapitalistickém sportu než počátkem zcela nového
sportovního odvětví, které si během několika desetiletí proklestilo cestu
i na olympijské hry.
Jak to už někdy bývá, věci se zvrtnou. Ten zmiňovaný článek u nás
způsobil něco, co jeho autoři, respektive překladatelé, nepředpokládali.
V tehdejším Československu se záhy našlo několik odvážlivců, kteří si
„ironmana“ zkusili nejdříve ilegálně a potom už veřejně. Ukázalo se,
že disciplíny Železného muže (plavání 3800 m, kolo 180 km a na závěr
maraton) lze zvládnout bez újmy na zdraví. Naše republika byla třetí zemí
na světě a druhou v Evropě, kde nový sport začal zapouštět kořeny.
Nebylo to bez problémů, hádka o triatlon se rozhořela dokonce
na vysokých postech ČÚV ČSTV: zatímco oddělení masového rozvoje
a oddělení metodické novou iniciativu buď přímo podpořilo nebo aspoň
tolerovalo, političtí představitelé tělovýchovy byli spíš proti. Nový sport
přicházel z té nesprávné strany, v SSSR jej tehdy ještě neznali a vůbec,
co si to v tom Sportpropagu vymýšlíte?
Nakonec to dopadlo tak, že se iniciativy chopil ÚV SSM a triatlon,
který se v našich krajích nezadržitelně šířil, vzal pod svá křídla.
Triatlonisté se tedy dočkali legalizace, i když mimo ČSTV, kam vpluli
teprve po roce 1990. Přece jen byla u nás lepší atmosféra než třeba
v NDR, kde se oficiálně název triatlon nesměl používat (pocházel
přece z USA) a opisovali jej v němčině jako „vytrvalostní trojboj“. Inu,
bývávalo… (text vyšel na www.behej.com v roce 2009)
tomu vyhrál. Nevím zda Český svaz
triatlonu neměl tenkrát jiné kandidáty,
nebo že to s námi prostě riskli. Od té
doby funguje poděbradský triatlonový
závod. Po devatenácti ročnících, které
se konaly vždy jako Český pohár nebo
MČR, nás finanční náročnost a pokles
sponzorských peněz donutil udělat
změnu. Vyjmuli jsme závod ze seriálu
Českého poháru, udělali pouze jedno
depo, přemístili vše na jezero, změnili
tratě, zrušili jízdu v háku. Zároveň
jsme nechtěli, aby se ze závodu stala
„divočina“ a tak držíme až na malé
úpravy pravidla ČTA. Jsme benevolentní
k použitým kolům, ale koloběžky
odmítáme. Nedržíme pravidlo
pro teplotu vody a vždy je povolen
neopren, i když je občas voda vhodná
i pro plavání bez. Snažíme se zachovat
organizaci na úrovni Českého poháru.
Závod se stal zajímavějším pro širokou
veřejnost a pro tu je také určen. Od té
doby nám počet závodníků roste. Asi
po dvou letech, kdy jsme měli pocit, že
jsme tuto změnu zvládli, jsme přidali
závod pro žákovské kategorie. Cílem
byla popularizace triatlonu mezi dětmi.
Postupně ale dětí přibývalo a začali
na závod jezdit z celé České republiky.
V předloňském roce nastal pro nás
nečekaný zlom, meziročně se počet
žáků na startu zdvojnásobil, a to na
více než 120.“
Působíte rovněž u reprezentace
juniorů, co říkáte jejich výkonnosti?
„Výkonnost je jedna věc a výsledky
druhá. Výsledky jsou jasně dané, ale
výkonnost s nimi nemusí vždy korespondovat.
Když se podívám zpět, tak
s výsledky mladých závodníků úplně
spokojen nejsem. Objevují se sice
závodníci s předpoklady, ale vždy něco
schází. Navíc dnešní špičkový triatlon
je opravdu o velkém tréninkové práci,
kterou ne všichni jsou ochotni absolvovat.
Jsem ale optimista a na základě
tréninkové práce mladých závodníků
a jejich viditelných posunů ve výkonnostní
oblasti se domnívám, že bychom
se mohli dočkat i lepších výsledků.“
V čem vám tento sport imponuje?
„Triatlonu se převážně věnují vysokoškolsky
vzdělaní a přirozeně inteligentní,
přemýšliví lidé. To nechci
nikomu pochlebovat, to je statistický
fakt. Od toho se odvíjí i kultivovanější
prostředí, než je v mnoha jiných
sportech. V tomto má k nám nejblíž
asi orientační běh. Je tu ale malý
rozdíl. Zatímco u orientačního běhu se
pohybují lidé kreativnější, vstřícnější,
triatlon přitahuje lidi zarputilejší
a nebojím se říci, egocentričtější. Není
to ale nutné vnímat jako negativum,
spíše jen jako fakt, který se pak do
praktického, myslím pracovního života
přenáší pozitivně. Osobní život nejsem
schopen posoudit, pokud bych to bral
dle sebe, tak dobrý. Pokud se na triatlon
podívám z jiného pohledu, vždy
mne lákala jeho náročnost a myslím,
že to tak mnozí mají nastaveno také.
Lidé chtějí, někdy až masochisticky
překonávat překážky, dokázat si, že to
dokážou. To se týká hlavně dlouhých
tratí, ale u mnohých je tou výzvou
i triatlon formátu Poděbrad. Myslím,
že absolvování Ironmana v lidech
něco změní, minimálně změní pohled
sami na sebe, budou si sami sebe, ale
i ostatních více vážit.“
Co byste poradil začínajícím
triatlonistům?
„V prvé řadě zaměření na plavání,
kombinované s atletickou průpravou.
Není dobrou strategií, i když přináší
výsledky, se předčasně na úkor plavání
a běhu zaměřovat na cyklistiku. Ve
věku mezi 15-17 lety by bylo vzhledem
k budoucím triatlonovým ambicím
třeba umět zaplavat 200 m za 2:05
a 400 m za 4:20 a lépe u chlapců a 2:12
a 4:35 a lépe u děvčat. Nejen že plavání
předurčuje další vývoj závodu, ale
výkonnost na tratích do 400 m bude
důležitá i vzhledem k zařazení štafet
do programu olympijských her a tím
i Světového poháru. Přes štafety se pak
nechá v současnosti na OH i snáze
nominovat do individuálního závodu.
Otázka je, zda triatlon z mnoha důvodů
nebude v budoucnu směřovat na OH ke
sprinterským tratím. To povede i k jiným
pohledům na trénink i talentové
předpoklady. Ale i kdyby to tak nebylo,
preferujte v tréninku rychlost (omlouvám
se odborníkům za použití této
pohybové schopnosti v této souvislosti)
nebo lépe řečeno výkonnost na kratších
tratích. U běhu by mne u mladých
závodníků, myslím žáky, zajímala
výkonnost od 200 m do 1 km a výsledek
dvanáctiminutového testu, tedy kolik za
tento čas uběhnou.“
TRIATLON SPECIÁL • 2019 BEHEJ.COM 73