Běhej.com Triatlonový speciál 2019

HISTORIE
Agonie železných mužů
Amerika si potrpí na výstřednosti, jak to konečně dokázala i reportáž
v jednom z květnových čísel týdeníku Sports Illustrated. Autor v ní
popisuje vskutku „originální“ americký trojboj, který tři náročné
sportovní disciplíny – plavání, jízdu na kole a běh – kombinuje tak,
že přímo ohrožuje zdraví účastníků a celý jeho smysl se smrskl do
honby za pochybným přívlastkem „železný muž“. Posuďte sami:
Text: Zdeněk Valenta
Prudký vítr vál z čelní strany, ale štípající
déšť konečně ustal. Jeho paměť dosud
pracovala. „vydrž!“ Povzbuzoval
se Tom Warren, „zbývá ještě 20 mil“.
Většina však ve strašném větru, ve stejném,
s nímž bojoval 120 mil a téměř devět
hodin.
Hlava se mu kymácela ze strany na
stranu, bolesti v lýtku sílily. Náhle se před
ním vynořili muž se ženou. Objemnější
turisté středního věku s napětím sledovali
toto představení. Když míjel užaslý pár,
Warren zakopl. Běžel už bez trička, s očima
sklopenýma k zemi, ale s odhodláním
přemoci vyčerpání a blížící se šok.
Konečně turista přetnul ticho: „Do
toho, železný muži, do toho!“ Pětatřicetiletému
Warrenovi to na chvíli pomohlo
setřást vyčerpanost. Zbývalo ještě 20 mil
a v patách měl další pronásledovatele.
Tento závodník popálený medúzou při
plavání a částečně oslepen slanou vodou,
byl již hodně vysílen a zmaten. Fyzicky byl
vlastně téměř vyřízený. Ale stále se v tomto
trojboji „železných mužů“ drží. Soutěž se
skládala z 2,4mílové plavby v rozbouřeném
moři, pak z jízdy na kole na trati 112
mil kolem ostrova Oahu a konečně z maratónského
běhu na 26,2 míle.
To jsou některé ukázky z reportáže ve
Sports Illustrated. Dále se dozvíme, že tato
sportovní disciplína vznikla tak, že někdo
dostal nápad a spojil vytrvalostní plavání,
vyčerpávající jízdu na kole a doslova vražedný
maratón na konci v jeden závod,
absolvovaný v jednom zátahu během jediného
dne!
Poprvé se trojboj „železných mužů“
konal v roce 1978 za účasti 12 závodníků,
z toho devět jich proběhlo cílem.
„Význam této soutěže tkví v tom, že nemá
žádný zvláštní význam,“ napsal zcela
trefně uvedený časopis. Nejlepší nedostává
žádnou peněžitou odměnu, ani
nezískává velkou slávu. První vítěz, 28letý
Gordon Haller, našel o svém primátu jen
krátkou zprávu v místních honolulských
novinách.
To lednové ráno letošního roku patnáct
účastníků včetně jedné ženy znovu
ignorovalo hranice lidského rozumu,
zdraví a začalo soutěžit i když bylo velmi
nepříznivé počasí. Jedno z nejhorších
v posledních letech.
Za šest dní spadlo na sousedním
ostrově Hillu neobvyklé množství deště,
vody Waikiki se vařily a pěnily pod nápory
silného větru, dosahujícího až 40 mil za
hodinu. Námořní důstojník mající 20leté
zkušenosti se neodvážil vyjet na člunu
z přístavu.
Patnáct hazardérů všechna nebezpečí
nebralo v úvahu. Mezi startujícími byl i první
vítěz Gordon Haller. Na trojboj se doma
pečlivě připravoval. Běhal, plaval, nedbal
teplého, ani studeného počasí. Kolo trénoval
i na válcích.
V jednom je přes všechny výhrady
obdivuhodný. Dokázal v sobě vypěstoval
silnou vůli překonávat překážky. V roce
1969 byl totiž devět měsíců nemocný.
Prodělal mononukleózu, infekčním žloutenku,
úplavici, těžkou angínu, ochrnovaly
mu nohy. Za týden ztratil přes 10 kilogramů.
Zápasil s takovými křečemi, že utrpěl
oboustrannou kýlu.
„To byl čas k tomu, abych ležel a přemýšlel
o životě, o tom co mi z něho vlastně
zbylo. Na konci týdne, kdy se Neil
Armstrong procházel po měsíci, jsem
snědl první jídlo,“ vzpomíná na rok 1969.
Hrál na trumpetu, aby si zpříjemnil nudu
a jednotvárnost života v rekonvalescenci.
Odhodlaně však bojoval za své uzdravení.
„Měl jsem rád berle, pomáhaly mi při obnově
svalstva.“
Když byl sám doma, vyšoural se ven
a chodil kolem domu. Čas 3:12 ho trochu
rozčaroval. Odpočíval a hodně spal a po
třech dnech to zkusil znovu a zlepšil se
na 2:55. Pátého ledna mu lékař řekl, že je
zdráv.
Druhý ročník, v němž byl považován,
za jednoho z favoritů, začal. První doplaval
27letý Ian Emberson. Trať 2.4 míle
absolvoval za 62 minut 35 sekund, Tom
Warren byl o čtyři minuty pomalejší. Na
břeh brzy přišli po nich i John Dunbar
a 16letý Mike Collins, syn organizátora
této nesmyslné soutěže. Collins junior byl
už z první disciplíny tak zeslaben, že na
jízdu na kole potřeboval na trati 112 mil
14 a půl hodiny.
Zatímco zimou se chvějící Dunbar nasedal
na kolo a vydával se pronásledovat
Embersona a Warrena, favorit Haller bojoval
ještě daleko od pobřeží s mořskými vlnami.
Jediná žena, Lyn Lemairová, plavala
76 minut. Teprve dlouho po ní, po 112 minutách,
se vynořil z vody Haller. Byl až na
devátém místě.
Mohlo se čekat, že další závod vzdá.
Jeho naděje na obhájení prvenství se
téměř utopila v moři, ale Haller sám byl
přesvědčen o opaku. Vysprchoval se,
převlékl, vypil vysoce kalorickou speciální
tekutinu a vydal se odhodlaně pronásledovat
Warrena, Dunbara a další. V prvním
ročníku předstihl vedoucí soupeře právě
v cyklistické disciplíně.
Do cíle ale doběhl první Warren, potřeboval
6 hodin a 19 minut. Jen o 11 minut
pomalejší byla Lemairová (přestože
na posledních 10 mílích osmkrát překonávala
křeče). Po pěti mílích běžeckého
maratónu vedoucí Warren věděl, že druhý
Dunbar předsthnuvši na trati Lemairovou
a Embersona má ztrátu asi 30 minut
a Haller o dalších 30 víc. Bojoval vlastně
už jen sám se sebou, překonával těžké krize
a na pokraji úplného zhroucení, v jakési
závodnické agónii se dopotácel do cíle.
Zvítězil. Za 11 hodin a 56 minut se stal „železným
mužem“!
V cíli ho čekala jen malá skupina mladých
lidí, milujících podobné senzace.
„Závod“ dokončilo 12 účastníků, druhý
Dubar měl celkový čas o 48 minut horší,
třetí Emberson o 67, čtvrtý o 75 a pátá Lemairová
o 100 atd.
Tolik tedy Sports Illustrated. Co dodat?
Snad jen to, jak nebezpečný je tento
výmysl anonymního chorobného mozku.
I tentokrát mu naletěly necelé dvě desítky
mladých lidí, kteří v touze dokázat něco
neobyčejného, obdivuhodného, falešně
hrdinského se postavili na startovní čáru,
krásné sportovní disciplíny – plavání, jízda
na kole a běh – v pochybném trojboji „železných
mužů“ mohly pro ně stát osudnými.
Je vlastně zázrakem, že nedošlo k žádné
tragédii.
(zdroj: Československý sport 17. 8. 1979,
přepsal Milan Řípa pro etriatlon.cz)
74
BEHEJ.COM TRIATLON SPECIÁL • 2019