10.05.2022 Views

Žabovřeský zpravodaj 04/22

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

ZE ŽABOVŘESK

SETKÁNÍ K ZAVÁDĚNÍ LUČNÍCH POROSTŮ

Jak víte, přistoupili

jsme na sečení některých

ploch zeleně dvakrát

ročně, abychom

postupně na vytipovaných

místech dosáhli

požadovaného efektu.

Jedná se především

o plochy pohledové

– svahy nebo plochy

okolo komunikací, tedy přesný opak ploch

pobytových, kde občané rádi tráví svůj

čas.

Chceme zlepšit zadržování vody v krajině,

řešit úbytek hmyzu a zlepšovat celkové

mikroklima. Chceme, aby příroda v naší

městské části byla zdravá a co nejvíce

plnila svou funkci.

Rádi bychom Vás proto pozvali dne

15. června 2022 v 16 hodin na setkání

k lučním plochám. Podle toho, jak velký

bude zájem, takovou zvolíme formu setkání.

Konat se bude formou komentované

prohlídky a debaty u některé vybrané

plochy lučního trávníku. Ale v případě,

že se přihlásí velký počet lidí, tak setkání

proběhne v Rubínku.

Při setkání se bude možné podrobněji

seznámit se všemi funkcemi a přínosy

lučních trávníků, s jejich současnou i plánovanou

skladbou, nároky na postupné

pěstování a jejich celkovou údržbou. A samozřejmě

bude prostor na dotazy, podněty

a připomínky.

V případě zájmu se, prosím, přihlašujte

na e-mail: lucniplochy@zabovresky.cz

nebo telefonicky u Ing. Lenky Svobodové:

+420 549 523 567.

Podle počtu zájemců a zájemkyň zvolíme

formu setkání a všechny přihlášené budeme

včas informovat.

Petr Machálek, III. místostarosta

NOVÝ NÁSTROJ PARTICIPACE V DÁME NA VÁS!

Dáme na vás, pojem, pod kterým si lidé

vybaví participativní rozpočet města

Brna. Nyní je však Dáme na vás zastřešující

název obsahující již druhý nástroj

participace, jenž umožňuje širší zapojení

obyvatel do rozvoje města. Tímto nástrojem

jsou tzv. občanské návrhy.

Občanské návrhy Dáme na vás jsou další

možností, jak mohou lidé ovlivnit život

v Brně a zapojit se do správy a řízení

města. Na rozdíl od participativního

rozpočtu je možné mezi takové návrhy

řadit např. návrhy bez konkrétní finanční

částky, projektové dokumentace, návrhy

regulativního charakteru anebo ideové

podněty bez vazby na konkrétní místo

či rozsah realizace. Co je však potřeba při

navrhování dodržet je to, aby se jednalo

o návrhy veřejně prospěšné, aby směřovaly

do samostatné působnosti města

a aby nepropagovaly produkty, služby,

činnosti či stanoviska subjektů komerčního

nebo nekomerčního charakteru,

a to ani náboženského či politického.

Návrhy může, stejně jako v participativním

rozpočtu, podávat kdokoliv, není

nutné mít trvalé bydliště v Brně. Navrhování

probíhá elektronicky prostřednictvím

jednoduchého formuláře na

webových stránkách, případně osobně

na kontaktních místech. Vhodné návrhy,

tedy návrhy, které projdou formální kontrolou,

budou zveřejněny v galerii návrhů.

Zde budou moci občané města Brna,

tedy občané s trvalým bydlištěm starší

18 let, za pomoci full účtu na Brno iD,

udělovat kladné či záporné hlasy návrhům,

ke kterým se chtějí vyjádřit.

Po dosažení hranice 10 000 podporujících

bude návrh předložen vedení města,

konkrétně Radě města Brna, k projednání.

V plánu je také třetí nástroj participace,

a to tzv. městské ankety. Zde se budou

moci lidé vyjadřovat k aktuálním otázkám,

jako byly v minulosti např. ankety

na název parníku, nového parku a mnohé

další, na které by vedení města rádo znalo

názory veřejnosti.

Linda Seitlerová

damenavas@brno.cz

ZEMŘELA PANÍ UČITELKA MARIE VALOŠKOVÁ

Pro ty, kteří kdysi chodili na první stupeň

základní školy na ulici Horova 77

v Brně-Žabovřeskách, a které učila paní

učitelka Marie Valošková, mám smutnou

zprávu. Paní učitelka Marie Valošková

15. března 2022 zemřela…

Učila na této škole prakticky 40 roků. Je

nás proto v Žabovřeskách jistě hodně,

kteří si na ni vzpomenou. My jsme byli

v roce 1959 její první žáci, které kdy učila.

A pro nás byla první paní učitelkou

v našem životě. Byli jsme její první první

třída! Ani potom, když nás předala na

druhý stupeň do základní školy na ulici

Sirotkova, jsme se navzájem neztratili.

Později, když nám všem už dávno byly

školní lavice malé, ráda s námi chodila

na naše třídní setkání. Viděla nás vyrůstat,

vyrůst a taky stárnout. Věděla, co se

komu povedlo nebo nevydařilo. Jedno se

kupodivu ale vůbec neměnilo: náš vztah

k ní a její k nám. My jsme se na ni stále

dívali tak, jako se na ni kdysi dívali její

první okouzlení prvňáčci. Proč okouzlení?

No, proto, že v našich očích jsme měli

„nejhezčí” a „nejhodnější” a hlavně „naši”

paní učitelku!!!

Ano, tehdy byla mladičká. Bylo jí 18 roků,

když s námi začínala. Byla moc hezká,

uměla se pěkně oblékat. Hrála na klavír,

pěkně zpívala, uměla kreslit… Věk se jí

i nám měnil, ale náš pohled na „naši paní

učitelku” nám zůstal. Vidíme ji pořád, jak

přichází vždycky pěkně a vkusně upravená,

oblečení má v barvách, které jí sluší,

vlídně se na nás usmívá, v očích má radost,

že nás vidí. My se vedle ní střídavě

usazujeme a povídáme si s ní. Pozorně

nás poslouchá, co jí povídáme. Když se

zeptáme, odpoví tak, jak si to myslí, žádné

vyhýbání… V naší třídě jsme byli kdysi

všichni úplně běžné děti. Měli jsme různé

povahy, různé projevy, různé schopnosti

a i různé názory. Byli jsme a jsme i teď

taková docela běžná lidská „směsice”.

A víte, co je zvláštní a neobvyklé?

My se máme dodnes normálně rádi! Rádi

se navzájem vidíme, potkáme, chvilku

si popovídáme… každý rok, a mnohdy

i častěji než jednou do roka!

Nebývá běžné, že se tak často a rádi setkávají

lidé se spolužáky a s paní učitelkou

z první třídy základní školy. Nejsem

jediná z nás, kdo si myslí, že nás k tomu

dobrému vztahu ke spolužákům, kdysi

nějak nenásilně přivedla i „naše” paní

učitelka. Vyzařoval z ní klid, ale taky rozhodnost.

Vlídnost, která ale nepřekážela

schopnosti dovést nás k cíli a naučit

nás všechno, co se naučit musíme. Často

se usmívala, přesto se všechno vždycky

věcně vyřešilo…

Měli jsme jako děti paní učitelku Valoškovou

všichni rádi. A chtěli jsme jí dělat radost.

– Ani jsme to nemuseli říkat. Prostě

jsme to chtěli vždycky tak dělat. A později

bylo nepodstatné, že paní učitelka

nás ani jiné děti už dávno neučí. Zůstalo

v nás to, k čemu nás vedla. A asi to tak

zůstane v nás i dál. Co víc si učitel může

přát?

Bronislava Roudnická

foto: Bronislava Roudnická

6 I ŽABOVŘESKÝ ZPRAVODAJ DUBEN 2022

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!