Kniha Pražská záchranka ve 155 fotografiích - Praha.eu

JEDNOU ZA PĚT MINUTPro ty, kteří volají na linku 155, znamenají sestry, ale i „sestřáci“ zezdravotnického operačního střediska svým způsobem něco jako hlasy naděje,lano pro tonoucího. „Záchranná služba Praha, tísňová linka,“ představují se.Denně přijmou až tisíc hovorů. Jednou je to omyl, jindy si děti dělají legraci a dotoho volá mladík, že má teplotu a bolí ho hlava. Pak roztřesený hlas staré ženyprosí o pomoc, protože její manžel se skácel k zemi a nedýchá. Ony hlasynaděje posílají posádkám poplachovou výzvu v průměru jednou za pět minut.Na konci dramatického volání o pomoc přitom může být bezvýznamnámaličkost, stejně tak jako banalita se může během pár vteřin změnit v bojo život. Jenže to nevíte, dokud nedojedete na místo.ONCE EVERY FIVE MINUTESFor those who call the emergency number 155, the nurses and medics fromthe medical operating center represent a sort of voice of hope in their own waya life jacket for a drowning man. “Prague Rescue Service, emergency line,” ishow they answer the phone. They receive up to a thousand calls a day. Onetime it’s an error, another time it’s kids playing around, and then a young fellowcalls, saying he has a fever and headache. Then the trembling voice of anelderly woman pleads for help because her husband has collapsed on the floorand is not breathing. These voices of hope issue an alarm to the crew onaverage about once every five minutes. At the end of a dramatic call for help,there may be an insignificant trifle, in the same way that an ordinary situationcan turn into a life-and-death struggle in a matter of seconds. But you don’tknow that until you get there.37