Lo scandalo della mutilazione delle Erme in Tucidide ... - Aula Digitale
Lo scandalo della mutilazione delle Erme in Tucidide ... - Aula Digitale
Lo scandalo della mutilazione delle Erme in Tucidide ... - Aula Digitale
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
A ntologia di classici<br />
<strong>Lo</strong> <strong>scandalo</strong> <strong>della</strong> <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong><br />
Per comprendere meglio i testi di <strong>Tucidide</strong>, Plutarco e Andocide presentati <strong>in</strong> questa<br />
breve antologia, riportiamo un brano del grecista Luciano Canfora che ricostruisce gli<br />
avvenimenti e le implicazioni politiche che, nell’estate del 415 a.C. ad Atene, seguirono<br />
alla scoperta del gesto sacrilego <strong>della</strong> <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>.<br />
In una notte d’estate del 415 a.C. un gruppo di giovani ateniesi fece baldoria. Non<br />
erano nuovi a queste imprese. Ma quella notte successe dell’altro. Destandosi, il giorno<br />
dopo, gli Ateniesi avevano trovato le erme di pietra, le colonne a base quadrangolare<br />
con la testa e il fallo di Hermes, presenti per ogni dove <strong>in</strong> città mutilate […] Forse per<br />
una bravata o forse perché qualcuno aveva voluto imbastire una provocazione politica<br />
di vaste proporzioni. Si seppe anche che erano stati mimati <strong>in</strong> casa di qualcuno i misteri<br />
eleus<strong>in</strong>i. «Andavano gonfiando le cose» dice <strong>Tucidide</strong> «e sostenevano che l’obiettivo<br />
era di abbattere la democrazia». Com<strong>in</strong>ciarono le delazioni e gli arresti. Si com<strong>in</strong>ciò<br />
a fare il nome di Alcibiade, che qualcuno voleva colpire. Si montò così, e raggiunse<br />
proporzioni enormi, il maggiore «<strong>scandalo</strong> <strong>della</strong> repubblica» mai esploso ad Atene.<br />
Si <strong>in</strong>staurò a quel punto un tale clima di sospetti che, a dire di un testimone<br />
certo <strong>in</strong>teressato, quale Andocide, la gente non frequentava più neanche l’agorà:<br />
«Scappavano» dice «dall’agorà, ciascuno temendo di poter essere arrestato». Alcibiade<br />
chiese <strong>in</strong>vano di essere processato subito; <strong>in</strong>vece lo si volle lasciar partire, per poi<br />
richiamarlo e processarlo <strong>in</strong> posizione di debolezza. Molte furono le denunce, e tra<br />
le molte alcune erano calzanti. Gli arresti colpivano soprattutto le grandi famiglie e i<br />
clan aristocratici. Tra gli altri fu arrestato Andocide, con buona parte dei suoi parenti,<br />
su denuncia di un certo Dioclide. Se, come vedremo, è difficile stabilire <strong>in</strong> che misura<br />
Andocide fosse implicato personalmente nella <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> erme, certo dalle<br />
sue molto calcolate parole risulta chiaro che il clan di cui faceva parte (la «eterìa» di<br />
Eufileto) era co<strong>in</strong>volto <strong>in</strong> prima l<strong>in</strong>ea nella vicenda. Il che significa che, dei moltissimi<br />
arresti cui si procedette, alcuni (non pochi) colsero nel segno.<br />
A sbloccare la situazione valse la delazione di Andocide. In che cosa propriamente<br />
consistette tale delazione è problema aperto; accusò anche se stesso? e chi altri? Certo,<br />
una volta arrestati e puniti coloro che lui denunciò, la grande paura f<strong>in</strong>ì. Come premio,<br />
Andocide ottenne l’impunità. Ma subito dopo un decreto, che parve fatto apposta<br />
contro di lui, presentato da un certo Isotimide, sancì la <strong>in</strong>terdizione dalla vita pubblica<br />
«per i rei confessi di empietà». Andocide, sentendosi bersaglio, preferì autoesiliarsi.<br />
Da quel momento, e f<strong>in</strong>o alla generale amnistia del 403, la sua vita fu randagia e però<br />
sempre volta ad ottenere il rientro. Ma l’amnistia non fu risolutiva. Lasciò non poco<br />
spazio alle vendette e ai regolamenti di antichi conti.<br />
Nel 399, mentre si celebravano ad Eleusi i «Grandi misteri», ed Andocide medesimo,<br />
con gli altri <strong>in</strong>iziati, era ancora ad Eleusi, un’accusa fu depositata contro di lui presso<br />
l’arconte re. Accusatori erano un certo Cefisio, e <strong>in</strong>oltre Meleto […] ed Epicare. Si<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
1 A ntologia di classici
appellavano al decreto di Isotimide ed esigevano che Andocide cont<strong>in</strong>uasse ad essere<br />
<strong>in</strong>terdetto come sacrilego.<br />
Questa volta, diversamente che nel 415, si giunse al processo. Dopo ben sedici anni<br />
ciascuna <strong>delle</strong> parti alf<strong>in</strong>e ricostruì, a suo modo, la vicenda dello <strong>scandalo</strong>. Di questo<br />
processo è rimasto un documento importante: il discorso composto <strong>in</strong> propria difesa<br />
da Andocide, <strong>in</strong>titolato tradizionalmente Sui misteri perché nella prima parte tratta la<br />
vicenda dei misteri profanati, mentre una parte più ampia, e meno persuasiva, riguarda<br />
appunto la <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>.<br />
I tre nomi <strong>in</strong>torno a cui ruota l’<strong>in</strong>terpretazione <strong>della</strong> vicenda sono quelli di Andocide<br />
– imprigionato perché subito apparso sospetto ma prosciolto come compenso <strong>della</strong><br />
sua delazione –, di Alcibiade – la cui colpevolezza non fu mai accerata <strong>in</strong> modo<br />
serio talmente ghiotta preda egli costituiva per i suoi avversari – e di <strong>Tucidide</strong> –<br />
che si fece storico di queste scottanti vicende contemporanee ma forse perseguì<br />
anche lui il proposito di affermare, nel quadro nobile di un’opera di storia, una sua<br />
precisa tesi sulla <strong>in</strong>consistenza <strong>delle</strong> accuse rivolte ad Alcibiade. Quanto a <strong>Tucidide</strong>,<br />
il suo tono è tutt’altro che distaccato spesso è polemico e sarcastico, come quando<br />
descrive la notte di veglia passata dagli Ateniesi, sovreccitati, <strong>in</strong> attesa di un attacco<br />
spartano a sorpresa, di cui – secondo <strong>in</strong>sistenti «rivelazioni» – Alcibiade doveva<br />
essere l’occulto promotore, e che mai ci fu. E tuttavia, se sono esatte le parole che<br />
Andocide fa pronunciare a Dioclide («mi dissero: Se ce la facciamo a ottenere quello<br />
che vogliamo, sarai dei nostri»), un qualche progetto eversivo dietro la dissacrante<br />
mess<strong>in</strong>scena doveva pur esserci.<br />
1. Il racconto di <strong>Tucidide</strong><br />
(dalle Storie VI, 27-30, 1; 53, 2-3; 60-61, 7)<br />
27.1<br />
(da La lista di Andocide, Sellerio, Palermo 1998)<br />
<strong>Lo</strong> storico ateniese <strong>Tucidide</strong> fu contemporaneo ai fatti qui narrati. È autore di una<br />
storia nella quale, dopo aver s<strong>in</strong>tetizzato le vicende precedenti del popolo greco, narra<br />
con ricchezza di particolari la guerra del Peloponneso, a cui egli stesso aveva all’<strong>in</strong>izio<br />
preso parte. Di idee politiche democratico-moderate fu il primo a basare, di solito,<br />
la propria ricostruzione storica su documenti precisi, avviandosi a una concezione<br />
scientifica <strong>della</strong> storia.<br />
Ἐν δὲ τούτῳ ὅσοι Ἑρμαῖ ἦσαν λίθινοι ἐν τῇ πόλει τῇ Ἀθηναίων (εἰσὶ δὲ κατὰ τὸ<br />
ἐπιχώριον, ἡ τετράγωνοϛ ἐργάσία, πολλοὶ καὶ ἐν ἰδίοιϛ προθύροιϛ καὶ ἐν ἱεροῖϛ), μιᾷ<br />
νυκτὶ οἱ πλεῖστοι περιεκόπησαν τὰ πρόσωπα.<br />
27.1 Ἐν δὲ τούτῳ: «Nel frattempo», cioè durante<br />
l’estate del 415 a.C., quando erano ormai pressoché<br />
ultimati i preparativi per la spedizione <strong>in</strong> Sicilia, che<br />
segnò la ripresa <strong>in</strong> grande <strong>della</strong> guerra del Peloponneso<br />
contro Sparta; spedizione voluta con forza dai<br />
democratici ateniesi, da tempo protesi verso una politica<br />
espansionistica, e dal loro capo Alcibiade. – Ἑρμαῖ:<br />
«<strong>Erme</strong>». Erano statue a busto del dio Hermes, collocate<br />
su piedistalli quadrangolari e distribuite <strong>in</strong> diverse parti<br />
<strong>della</strong> città; erano oggetto di culto da parte dei cittad<strong>in</strong>i.<br />
– κατὰ τὸ ἐπιχώριον: «secondo l’uso del paese». – τὰ<br />
πρόσωπα: «nel volto». È un accusativo di relazione.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
2 A ntologia di classici
27.2<br />
27.3<br />
28.1<br />
28.2<br />
29.1<br />
29.2<br />
29.3<br />
Καὶ τοὺϛ δράσανταϛ ᾔδει οὐδείϛ, ἀλλὰ μεγάλοιϛ μηνύτροιϛ δημοσίᾳ οὗτοί τε ἐζητοῦντο<br />
καὶ προσέτι ἐψηφίσαντο, καὶ εἴ τιϛ ἄλλο τι οἶδεν ἀσέβημα γεγενημένον, μηνύειν ἀδεῶϛ<br />
τὸν βουλόμενον καί ἀστῶν καὶ ξένων καὶ δούλων. Καὶ τὸ πρᾶγμα μειζόνωϛ ἐλάμβανον·<br />
τοῦ τε γὰρ ἔκπλου οἰωνὸϛ ἐδόκει εἶναι καὶ ἐπὶ ξυνωμοσίᾳ ἅμα νεωτέρων πραγμάτων καὶ<br />
δήμου καταλύσεωϛ γεγενῆσθαι. Μηνύεται οὖν ἀπὸ μετοίκων τέ τινων καὶ ἀκολούθων<br />
περὶ μὲν τῶν Ἑρμῶν οὐδέν, ἄλλων δὲ ἀγαλμάτων περικοπαί τινεϛ πρότερον ὑπὸ<br />
νεωτέρων μετὰ παιδιᾶϛ ναὶ οἴνου γεγενημέναι, καὶ τὰ μυστήρια ἅμα ὡϛ ποιεῖται ἐν<br />
οἰκίαιϛ ἐφ᾿ ὕβρει· ὧν καὶ τὸν Ἀλκιβιάδην ἐπῃτιῶντο. Καὶ αὐτὰ ὑπολαμβάνοντεϛ οἱ<br />
μάλιστα τῷ Ἀλκιβιάδῃ ἀχθόμενοι, ἐμποδὼν ὄντι σφίσι μὴ αὐτοῖϛ τοῦ δήμου βεβαίωϛ<br />
προεστάναι, καὶ νομίσαντεϛ, εἰ αὐτὸν ἐξελάσειαν, πρῶτοι ἂν εἶναι, ἐμεγάλυνον καὶ<br />
ἐβόων ὡϛ ἐπὶ δήμου καταλύσει τά τε μυστικὰ καὶ ἡ τῶν Ἑρμῶν περικοπὴ γένοιτο καὶ<br />
οὐδὲν εἴη αὐτῶν ὅ τι οὐ μετ᾿ ἐκείνου ἐπράχθη, ἐπιλέγοντεϛ τεκμήρια τὴν ἄλλην αὐτοῦ<br />
ἐϛ τὰ ἐπιτηδεύματα οὐ δημοτικὴν παρανομίαν. Ὁ δ᾿ ἔν τε τῷ παρόντι πρὸϛ τὰ μηνύματα<br />
ἀπελογεῖτο καὶ ἑτοῖμοϛ ἦν πρὶν ἐκπλεῖν κρίνεσθαι, εἴ τι τούτων εἰργασμένοϛ ἦν (ἤδη γὰρ<br />
καὶ τὰ τῆϛ παρασκευῆϛ ἐπεπόριστο), καὶ εἰ μὲν τούτων τι εἴργαστο, δίκην δοῦναι, εἰ δ᾿<br />
ἀπολυθείη, ἄρχειν. Καὶ ἐπεμαρτύρετο μὴ ἀπόντοϛ πέρι αὐτοῦ διαβολὰϛ ἀποδέχεσθαι,<br />
ἀλλ᾿ ἤδη ἀποκτείνειν, εἰ ἀδικεῖ, καὶ ὅτι σωφρονέστερον εἴη μὴ μετὰ τοιαύτηϛ αἰτίαϛ,<br />
πρὶν διαγνῶσι, πέμπειν αὐτὸν ἐπὶ τοσούτῳ στρατεύματι. Οἱ δ᾿ ἐχθροί, δεδιότεϛ τό τε<br />
στράτευμα μὴ εὔνουν ἔχῃ, ἣν ἤδη ἀγωνίζηται, ὅ τε δῆμοϛ μὴ μαλακίζηται, θεραπεύων<br />
ὅτι δι᾿ ἐκεῖνον οἵ τ᾿ Ἀργεῖοι ξυνεστράτευον καὶ τῶν Μαντινέων τινέϛ, ἀπέτρεπον καὶ<br />
ἀπέσπευδον, ἄλλουϛ ῥήτοραϛ ἐνιέντεϛ, οἳ ἔλεγον νῦν μὲν πλεῖν αὐτὸν καὶ μὴ κατασχεῖν<br />
τὴν ἀναγωγήν, ἐλθόντα δὲ κρίνεσθαι ἐν ἡμέραιϛ ῥηταῖϛ, βουλόμενοι ἐκ μείζονοϛ<br />
27.2 μεγάλοιϛ μηνύτροιϛ: «con <strong>in</strong>genti taglie». – καὶ εἴ<br />
τιϛ ... οἶδεν: «anche qualora qualcuno fosse a conoscenza<br />
di ...». In tal modo l’<strong>in</strong>chiesta era dest<strong>in</strong>ata ad allargarsi<br />
pericolosamente.<br />
27.3 μειζόνωϛ: «con notevole serietà». È un comparativo<br />
assoluto, avverbio. – οἰωνόϛ: «un cattivo presagio». –<br />
ἐπὶ ξυνωμοσίᾳ ... νεωτέρων πραγμάτων: «<strong>in</strong> seguito a<br />
una congiura che mirasse alla rivoluzione». Dunque si<br />
diffuse l’op<strong>in</strong>ione, tra i democratici, che alla base <strong>della</strong><br />
<strong>mutilazione</strong> vi fosse una trama oligarchica, di quel partito<br />
conservatore che era avverso alla spedizione e alla ripresa<br />
<strong>della</strong> politica espansionistica.<br />
28.1 οὐδέν: è il soggetto, collocato <strong>in</strong> grande risalto a<br />
f<strong>in</strong>e proposizione. Si avverte l’ironia: lo scrittore vuole<br />
evidenziare la vanità e la tendenziosità dell’<strong>in</strong>chiesta. –<br />
τὰ μυστήρια, etc.: erano i misteri eleus<strong>in</strong>i, riti segreti<br />
e protetti dallo stato, <strong>in</strong> onore di Demetra e Core. Si<br />
può rendere liberamente: «si parodiavano per scherno<br />
<strong>in</strong> case private i riti eleus<strong>in</strong>i»; era una violazione<br />
gravissima. – ὧν: «e di ciò»; nesso relativo. L’<strong>in</strong>chiesta<br />
si allarga alla violazione dei misteri arbitrariamente e<br />
<strong>in</strong> tal modo co<strong>in</strong>volge Alcibiade, giovane imbevuto di<br />
idee sofistiche, portato a prendersi gioco <strong>della</strong> religione<br />
e dei valori tradizionali. Proprio a lui probabilmente<br />
miravano gli orditori <strong>della</strong> «congiura», se congiura<br />
veramente ci fu.<br />
28.2 αὐτά: «queste accuse». – ἐμποδὼν ὄντι σφίσι<br />
αὐτοῖϛ: «poiché era loro d’ostacolo». – μὴ ... προεστάναι:<br />
«nel porsi a capo». Il verbo ἵστημι, ricorda, è <strong>in</strong>transitivo<br />
nelle forme fortissime; regge poi il genitivo, come tutti<br />
i verbi che <strong>in</strong>dicano superiorità e comando. – ἂν εἶναι:<br />
«sarebbero stati». È l’apodosi di un periodo ipotetico<br />
<strong>della</strong> possibilità, dipendente all’<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito. – γένοιτο ... εἴη:<br />
traduci con l’<strong>in</strong>dicativo; sono ottativi obliqui. – οὐδὲν<br />
εἴη αὐτῶν ὅτι οὐ: «e che non c’era nessuno di quei fatti,<br />
che non ...». – τεκμήρια: «come prova»; è predicativo<br />
dell’oggetto.<br />
29.1 πρὶν ἐκπλεῖν: «prima di salpare», come uno<br />
dei comandanti <strong>della</strong> spedizione <strong>in</strong> Sicilia . – δίκην<br />
δοῦναι: «(era pronto) a pagare il fio», nel significativo<br />
comune dell’espressione δίδωμι δίκην.<br />
29.2 ἀπόντοϛ πέρι αὐτοῦ: «su di lui, quando sarebbe<br />
stato assente». – εἴη: «era»; ottativo obliquo. – πρὶν<br />
διαγνῶσι: «prima di aver chiarito la faccenda». È un<br />
congiuntivo aoristo III.<br />
29.3 τὸ στράτευμα ... ὁ δῆμοϛ: Alcibiade era molto<br />
popolare tra i soldati e la massa del popolo. – ἢν ἤδη<br />
ἀγωνίζηται: «qualora si facesse il dibattito subito».<br />
– θεραπεύων ὅτι: «tenendo conto del fatto che». Un<br />
cont<strong>in</strong>gente di Argivi e di Mant<strong>in</strong>eesi, di Peloponnesiaci<br />
dunque, era pronto difatti a prender parte alla spedizione<br />
di Atene, e se ne dava il merito ad Alcibiade. – ἐνιέντεϛ:<br />
«mettendo <strong>in</strong>nanzi, facendo entrare <strong>in</strong> azione». –<br />
ἐλθόντα δέ: «mentre, una volta tornato».<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
3 A ntologia di classici
30.1<br />
53.2<br />
53.3<br />
60.1<br />
60.2<br />
60.3<br />
διαβολῆϛ, ἣν ἔμελλον ῥᾷον, αὐτοῦ ἀπόντοϛ, ποριεῖν, μετάπεμπτον κομισθέντα, αὐτὸν<br />
ἀγωνίσασθαι. Καὶ ἔδοξε πλεῖν τὸν Ἀλκιβιάδην.<br />
Μετὰ δὲ ταῦτα, θέρουϛ μεσοῦντοϛ ἤδη, ἡ ἀναγωγὴ ἐγίγνετο ἐϛ τὴν Σικελίαν.<br />
Οἱ γὰρ Ἀθηναῖοι, ἐπειδὴ ἡ στρατιὰ ἀπέλευσεν, οὐδὲν ἧσσον ζήτησιν ἐποιοῦντο τῶν περὶ<br />
τὰ μυστήρια καὶ τῶν περὶ τοὺϛ Ἑρμᾶϛ δρασθέντων, καὶ οὐ δοκιμάζοντεϛ τοὺϛ μηνυτάϛ,<br />
ἀλλὰ πάντα ὑπόπτωϛ ἀποδεχόμενοι, διὰ πονηρῶν ἀνθρώπων πίστιν πάνυ χρηστοὺϛ<br />
τῶν πολιτῶν ξυλλαμβάνοντεϛ, κατέδουν, χρησιμώτερον ἡγούμενοι εἶναι βασανίσαι τὸ<br />
πρᾶγμα καὶ εὑρεῖν ἢ διὰ μηνυτοῦ πονηρίαν τινὰ καὶ χρηστὸν δοκοῦντα εἶναι αἰτιαθέντα<br />
ἀνέλεγκτον διαφυγεῖν.<br />
Ἐπιστάμενοϛ γὰρ ὁ δῆμοϛ ἀκοῇ τὴν Πεισιστράτου καὶ τῶν παίδων τυραννίδα χαλεπὴν<br />
τελευτῶσαν γενομένην καὶ προσέτι οὐδ᾿ ὑφ᾿ ἑαυτῶν καὶ Ἁρμοδίου καταλυθεῖσαν, ἀλλ᾿<br />
ὑπὸ τῶν Λακεδαιμονίων, ἐφοβεῖτο αἰεὶ καὶ πάντα ὑπόπτωϛ ἐλάμβανεν.<br />
Ὧν ἐνθυμούμενοϛ ὁ δῆμοϛ ὁ τῶν Ἀθηναίων, καὶ μιμνῃσκόμενοϛ ὅσα ἀκοῇ περὶ αὐτῶν<br />
ἠπίστατο, χαλεπὸϛ ἦν τότε καὶ ὑπόπτηϛ ἐϛ τοὺϛ περὶ τῶν μυστικῶν τὴν αἰτίαν λαβόνταϛ,<br />
καὶ πάντα αὐτοῖϛ ἐδόκει ἐπὶ ξυνωμοσίᾳ ὀλιγαρκικῇ καὶ τυραννικῇ πεπρᾶχθαι. Καὶ<br />
ὡϛ αὐτῶν διὰ τὸ τοιοῦτον ὀργιζομένων πολλοί τε καὶ ἀξιόλογοι ἄνθρωποι ἤδη ἐν τῷ<br />
δεσμωτηρίῳ ἦσαν καὶ οὐκ ἐν παύλῃ ἐφαίνετο, ἀλλὰ καθ᾿ ἡμέραν ἐπεδίδοσαν μᾶλλον<br />
ἐϛ τὸ ἀγριώτερόν τε καὶ πλείουϛ ἔτι ξυλλαμβάνειν, ἐνταῦθα ἀναπείθεται εἷϛ τῶν<br />
δεδεμένων, ὅσπερ ἐδόκει αἰτιώτατοϛ εἶναι, ὑπὸ τῶν ξυνδεσμωτῶν τινὸϛ εἴτε ἄρα καὶ<br />
τὰ ὄντα μηνῦσαι εἴτε καὶ οὔ· ἐπ᾿ ἀμφότερα γὰρ εἰκάζεται, τὸ δὲ σαφὲϛ οὐδεὶϛ οὔτε<br />
τότε οὔτε ὕστερον ἔχει εἰπεῖν περὶ τῶν δρασάντων τὸ ἔργον. Λέγων δὲ ἔπεισεν αὐτὸν<br />
ὡϛ χρή, εἰ μὴ καὶ δέδρακεν, αὑτόν τε ἄδειαν ποιησάμενον σῶσαι καὶ τὴν πόλιν τῆϛ<br />
παρούσηϛ ὑποψίαϛ παῦσαι· βεβαιοτέραν γὰρ αὐτῷ σωτηρίαν εἶναι ὁμολογήσαντι μετ᾿<br />
– ἐκ μείζονοϛ διαβολῆϛ: «<strong>in</strong> base a una accusa più grave».<br />
– ἣν ἔμελλον ῥᾷον ... ποριεῖν: «che avevano <strong>in</strong>tenzione<br />
di costruire più facilmente»; μέλλω + <strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito equivale<br />
alla perifrastica attiva lat<strong>in</strong>a. Contemporaneamente, si<br />
otteneva lo scopo di <strong>in</strong>debolire la spedizione, tenendo<br />
uno dei capi sotto la spada di Damocle. – μετάπεμπτον<br />
κομισθέντα: «mandato a chiamare sotto citazione».<br />
Così appunto avverrà.<br />
53.2 οὐδὲν ἧσσον: «per nulla meno». – τῶν ...<br />
δρασθέντων: «<strong>delle</strong> cose compiute, dei misfatti». – οὐ<br />
δοκιμάζοντεϛ: «non sottoponendo a controllo»; segno<br />
<strong>della</strong> tendenziosità del procedimento, secondo <strong>Tucidide</strong>.<br />
– διὰ ... πίστιν: «sulla parola». – ἤ: «piuttosto che». –<br />
τινὰ καὶ χρηστὸν δοκοῦντα εἶναι: «qualcuno che pur<br />
sembrasse essere una persona per bene».<br />
53.3 χαλεπὴν τελευτῶσαν γενομένην: «era divenuta alla<br />
f<strong>in</strong>e <strong>in</strong>sopportabile». – καὶ Ἀρμοδίου καταλυθεῖσαν: «e<br />
non era stata abbattuta da Armodio». Armodio fu uno<br />
dei tirannicidi che uccisero Ipparco, figlio di Pisistrato,<br />
e aprirono così la strada alla democrazia di Atene. Il<br />
popolo ateniese temeva dunque che Sparta potesse<br />
approfittare del momento di turbamento <strong>della</strong> città,<br />
per <strong>in</strong>tervenire di nuovo nella politica <strong>della</strong> rivale, come<br />
cento anni prima.<br />
60.1 Ὧν ἐνθυμούμενοϛ: «Considerando queste cose»<br />
(nesso relativo); cioè i precedenti che concernevano la<br />
f<strong>in</strong>e <strong>della</strong> tirannide <strong>in</strong> Atene.<br />
60.2 ὡϛ: puoi renderlo con un «quando» o con un<br />
«poiché». – οὐκ ἐν παύλῃ ἐφαίνετο: lett. «e non<br />
apparira <strong>in</strong> pausa» = «e (la cosa) non accennava a<br />
cessare». – ἐπεδίδοσαν: «progredivano»; regge sia ἐϛ<br />
τὸ ἀγριώτερον sia (ἐϛ τὸ) ξυλλαμβάνειν. – ἐνταῦθα:<br />
«a questo punto»; segue la pr<strong>in</strong>cipale. – εἷϛ τῶν<br />
δεδεμένων: «uno degli imprigionati». <strong>Tucidide</strong> non<br />
lo nom<strong>in</strong>a ma è Andocide, di cui riporteremo più<br />
avanti buona parte dell’orazione Sui misteri. – ὑπὸ ...<br />
τινόϛ: «da uno dei ...». – μηνῦσαι: «(viene persuaso)<br />
a confessare »; <strong>in</strong>fatti dipende da ἀνεπείθεται. Questo<br />
compagno di prigione fu, secondo lo stesso Andocide,<br />
Carmide; <strong>in</strong>vece Plutarco fa il nome di un Timeo. – ἐπ᾿<br />
ἀμφότερα γὰρ εἰκάζεται: «<strong>in</strong>fatti si fanno supposizioni<br />
<strong>in</strong> entrambi i sensi». È <strong>in</strong>teressante che neppure il<br />
contemporaneo <strong>Tucidide</strong> vedesse molto chiaro nello<br />
sviluppo ambiguo dei fatti. – ἔχει εἰπεῖν: «è <strong>in</strong> grado di<br />
dire»; è il tipico ἔχω + <strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito.<br />
60.3 αὑτόν τε, etc.: «sia salvare se stessi, assicurandosi<br />
l’impunità»; essa veniva appunto garantita a chi facesse<br />
la denuncia, anche se implicato nei fatti. – διὰ δίκηϛ<br />
ἐλθεῖν: «venire al processo», dopo aver ammesso la<br />
colpa, piuttosto che ... .<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
4 A ntologia di classici
60.4<br />
60.5<br />
61.1<br />
61.4<br />
61.5<br />
61.6<br />
61.7<br />
ἀρνηθέντι διὰ δίκηϛ ἐλθεῖν. Καὶ ὁ μὲν αὐτόϛ τε καθ᾿ ἑαυτοῦ καὶ κατ᾿ ἄλλων μηνύει<br />
τὸ τῶν Ἑρμῶν· ὁ δὲ δῆμοϛ ὁ τῶν Ἀθηναίων ἄσμενοϛ λαβών, ὡϛ ᾤετο, τὸ σαφὲϛ καὶ<br />
δεινὸν ποιούμενοι πρότερον εἰ τοὺϛ ἐπιβουλεύονταϛ σφῶν τῷ πλήθει μὴ εἴσονται, τὸν<br />
μὲν μηνυτὴν εὐθὺϛ καὶ τοὺϛ ἄλλουϛ μετ᾿ αὐτοῦ ὅσων μὴ κατηγορήκει ἔλυσαν, τοὺϛ δὲ<br />
καταιτιαθένταϛ, κρίσειϛ ποιήσαντεϛ, τοὺϛ μὲν ἀπέκτειναν, ὅσοι ξυνελήφθησαν, τῶν δὲ<br />
διαφυγόντων θάνατον καταγνόντεϛ, ἐπανεῖπον ἀργύριον τῷ ἀποκτείναντι. Κἀν τούτῳ<br />
οἱ μὲν παθόντεϛ ἄδηλον ἦν εἰ ἀδίκωϛ ἐτετιμώρηντο, ἡ μέντοι ἄλλη πόλιϛ ἐν τῷ παρόντι<br />
περιφανῶϛ ὠφέλητο. Περὶ δὲ τοῦ Ἀλκιβιάδου, ἐναγόντων τῶν ἐχθρῶν, οἵπερ καὶ πρὶν<br />
ἐκπλεῖν αὐτὸν ἐπέθεντο, χαλεπῶϛ οἱ Ἀθηναῖοι ἐλάμβανον· καὶ ἐπειδὴ τὸ τῶν Ἑρμῶν<br />
ᾤοντο σαφὲϛ ἔχειν, πολὺ δὴ μᾶλλον καὶ τὰ μυστικά, ὧν ἐπαίτιοϛ ἦν, μετὰ τοῦ αὐτοῦ<br />
λόγου καὶ τῆϛ ξυνωμοσίαϛ ἐπὶ τῷ δήμῳ ἀπ᾿ ἐκείνου ἐδόκει πραχθῆναι [...] Πανταχόθεν τε<br />
περιειστήκει ὑποψία ἐϛ τὸν Ἀλκιβιάδην. ῞Ωστε βουλόμενοι αὐτόν, ἐϛ κρίσιν ἀγαγόντεϛ,<br />
ἀποκτεῖναι, πέμπουσιν οὕτω τὴν Σαλαμινίαν ναῦν ἐϛ τὴν Σικελίαν ἐπί τε ἐκεῖνον καὶ<br />
ὧν πέρι ἄλλων ἐμεμήνυτο. Εἴρητο δὲ προειπεῖν αὐτῷ ἀπολογησομένῳ ἀκολουθεῖν<br />
ξυλλαμβάνειν δὲ μή θεραπεύοντεϛ τό τε πρὸϛ ἐν τῇ Σικελίᾳ στρατιώταϛ σφετέρουϛ<br />
καὶ πολεμίουϛ μὴ θορυβεῖν καὶ οὐχ ἥκιστα τοὺϛ Μαντινέαϛ καὶ Ἀργείουϛ βουλόμενοι<br />
παραμεῖναι, δι᾿ ἐκείνου νομίζοντεϛ πεισθῆναι σφίσι ξυστρατεύειν. Καὶ ὁ μὲν ἔχων τὴν<br />
ἑαυτοῦ ναῦν καὶ οἱ ξυνδιαβεβλημένοι ἀπέπλεον μετὰ τῆϛ Σαλαμινίαϛ ἐκ τῆϛ Σικελίαϛ ὡϛ<br />
ἐϛ τὰϛ Ἀθήναϛ· καὶ ἐπειδὴ ἐγένοντο ἐν Θουρίοιϛ, οὐκέτι ξυνείποντο, ἀλλ᾿ ἀπελθόντεϛ<br />
ἀπὸ τῆϛ νεὼϛ οὐ φανεροὶ ἦσαν, δείσαντεϛ τὸ ἐπὶ διαβολῇ ἐϛ δίκην καταπλεῦσαι. Οἱ δ᾿ ἐκ<br />
τῆϛ Σαλαμινίαϛ τέωϛ μὲν ἐζήτουν τὸν Ἀλκιβιάδην καὶ τοὺϛ μετ᾿ αὐτοῦ· ὡϛ δ᾿ οὐδαμοῦ<br />
φανεροὶ ἦσαν ᾤχοντο ἀποπλέοντεϛ. Ὁ δὲ Ἀλκιβιάδηϛ ἤδη φυγὰϛ ὤν, οὐ πολὺ ὕστερον<br />
ἐπὶ πλοίου ἐπεραιώθη ἐϛ Πελοπόννησον ἐκ τῆϛ Θουρίαϛ· οἱ δ᾿ Ἁθηναῖοι ἐρήμῃ δίκῃ<br />
θάνατον κατέγνωσαν αὐτοῦ τε καὶ τῶν μετ᾿ ἐκείνου.<br />
60.4 ὁ μὲν αὐτόϛ: «il medesimo», cioè Andocide. –<br />
δεινὸν ποιούμενοι πρότερον: «e poiché prima stimava<br />
cosa <strong>in</strong>sopportabile»; nota il passaggio dal s<strong>in</strong>golare al<br />
plurale, a senso. – ὅσων μὴ κατηγορήκει: «quanti non<br />
aveva accusato»; il verbo κατηγορέω vuole il genitivo<br />
<strong>della</strong> persona accusata. – τῷ ἀποκτείναντι: «per chi li<br />
avesse uccisi».<br />
60.5 Κἀν = Καὶ ἐν: «E <strong>in</strong> questa vicenda».<br />
61.1 ἐναγόντων τῶν ἐχθρῶν: «istigandoli gli<br />
avversari»; genitivo assoluto. – χαλεπῶϛ ...<br />
ἐλάμβανον: «concepivano una forte ira». – μετὰ τοῦ<br />
αὐτοῦ λόγου καὶ τῆϛ ξυνωμοσίαϛ: «col medesimo<br />
<strong>in</strong>tento <strong>della</strong> congiura»; καὶ equivale ad un ac, atque<br />
lat<strong>in</strong>o.<br />
61.4 ὧν πέρι ἄλλων = (ἐπὶ) ἄλλουϛ περὶ ὧν: «e contro gli<br />
altri <strong>in</strong>torno a lui ...; attrazione <strong>in</strong>versa del relativo; πέρι,<br />
con accento ritratto, perché posposto al pronome che<br />
regge.<br />
61.5 ἀπολογησομένῳ: «per scolparsi»; participio futuro<br />
con valore f<strong>in</strong>ale.<br />
61.6 οἱ ξυνδιαβεβλημένοι: «coloro che erano stati<br />
accusati <strong>in</strong>sieme a lui». – ὡϛ ἐϛ: «come verso ...» =<br />
«come se avessero <strong>in</strong>tenzioni di dirigersi verso ...». – ἐν<br />
Θουρίοιϛ: «a Turi», colonia <strong>della</strong> Lucania.<br />
61.7 Οἱ δ᾿ ἐκ τῆϛ Σαλαμινίαϛ: «Quelli <strong>della</strong> nave<br />
Salam<strong>in</strong>ia». – ἐρήμῃ δίκῃ: «<strong>in</strong> contumacia». Di<br />
conseguenza Alcibiade, ormai esule da Atene, passò,<br />
come è noto, dalla parte degli Spartani.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
5 A ntologia di classici
2. Il racconto di Plutarco<br />
(dalla Vita di Alcibiade 18,6-21)<br />
18.6<br />
18.7<br />
18.8<br />
19.1<br />
19.2<br />
19.3<br />
19.4<br />
Plutarco era di Cheronea, <strong>in</strong> Beozia. Visse tra il I e il II secolo d.C.; qu<strong>in</strong>di è lontano<br />
dai fatti. Scrisse, oltre ai Moralia, operette di contenuto molto vario, le famose Vite<br />
parallele (<strong>in</strong> cui a ogni biografia di un greco mette accanto quella di un romano), più<br />
attente a del<strong>in</strong>eare i caratteri dei personaggi che alla precisione storica.<br />
Ἡ μέντοι τῶν Ἑρμῶν περικοπή, μιᾷ νυκτὶ τῶν πλείστων ἀκρωτηριασθέντων τὰ πρόσωπα,<br />
πολλοὺϛ καὶ τῶν περιφρονύντων τὰ τοιαῦτα διετάραξεν. Ἐλέχθη μὲν οὖν ὅτι Κορίνθιοι<br />
διὰ τοὺϛ Συρακουσίουϛ, ἀποίκουϛ ὄνταϛ, ὡϛ ἐπισχέσεωϛ ἐσομένηϛ πρὸϛ τὸν οἰωνὸν<br />
ἢ μεταγνώσεωϛ τοῦ πολέμου, ταῦτα δράσειαν. Οὐ μὴν ἥπτετό γε τῶν πολλῶν οὔθ᾿<br />
οὗτοϛ ὁ λόγοϛ οὔθ᾿ ὁ τῶν σημεῖον δεινὸν εἶναι μηδὲν οἰομένων, ἀλλ᾿ οἷα φιλεῖ φέρειν<br />
ἄκρατοϛ, ἀκολάστων νέων εἰϛ ὕβριν ἐκ παιδιᾶϛ ὑποφερομένων· ὀργῇ δ᾿ ἅμα καὶ φόβῳ<br />
τὸ γεγονὸϛ λαμβάνοντεϛ, ὡϛ ἀπὸ συνωμοσίαϛ ἐπὶ πράγμασι μεγ́λοιϛ τετολμημένον,<br />
ἅπασαν ἐξήταζον ὑπόνοιαν πικρῶϛ ἥ τε βουλὴ συνιοῦσα περὶ τούτων καὶ ὁ δῆμοϛ ἐν<br />
ὀλίγαιϛ ἡμέραιϛ πολλάκιϛ.<br />
Ἐν δὲ τούτῳ δούλουϛ τινὰϛ καὶ μετοίκουϛ προήγαγεν Ἀνδροκλῆϛ ὁ δημαγωγόϛ, ἄλλων<br />
τ᾿ ἀγαλμάτων περικοπὰϛ καὶ μυστηρίων παρ᾿ οἶνον ἀπομιμήσειϛ τοῦ Ἀλκιβιάδου καὶ<br />
τῶν φίλων κατηγοροῦνταϛ.<br />
Ἔλεγον δὲ Θεόδωρον μέν τινα δρᾶν τὰ τοῦ κήρυκοϛ, Πουλυτίωνα δὲ τὰ τοῦ δᾳδούχου,<br />
τὰ δὲ τοῦ ἱεροφάντου τὸν Ἀλκιβιάδην, τοὺϛ δ᾿ ἄλλουϛ ἑταίρουϛ παρεῖναι καὶ θεᾶσθαι,<br />
μύσταϛ προσαγορευομένουϛ. Ταῦτα γὰρ ἐν τῇ εἰσαγγελίᾳ γέγραπται Θεσσαλοῦ τοῦ<br />
Κίμωνοϛ. εἰσαγγείλαντοϛ Ἀλκιβιάδην ἀσεβεῖν περὶ τὼ θεώ. Τραχυνομένου δὲ τοῦ δήμου<br />
καὶ πικρῶϛ πρὸϛ τὸν Ἀλκιβιάδην ἔχοντοϛ, καὶ τοῦ Ἀνδροκλέουϛ – ἦν γὰρ ἐχθρὸϛ οὗτοϛ<br />
ἐν τοῖϛ μάλιστα τοῦ Ἀλκιβιάδου – παροξύνοντοϛ, ἐν ἀρχῇ μὲν ἐταράχθησαν οἱ περὶ τὸν<br />
Ἀλκιβιάδην, αἰσθόμενοι δὲ τούϛ τε ναύταϛ, ὅσοι πλεῖν ἔμελλον εἰϛ Σικελίαν, εὔνουϛ<br />
ὄνταϛ αὐτοῖϛ καὶ τὸ στρατιωτικόν, Ἀργείων δὲ καὶ Μαντινέων, χιλίων ὄντων ὁπλιτῶν,<br />
18.6 τὰ πρόσωπα: «nei volti»; accusativo di relazione.<br />
– τῶν περιφρονούντων τὰ τοιαῦτα: «di coloro che<br />
sdegnano cose del genere».<br />
18.7 ὅτι ... δράσειαν: «al pensiero che vi sarebbe stata<br />
una sospensione». Ricorda l’uso di ὡϛ + participio (qui<br />
genitivo assoluto).<br />
18.8 Οὐ μὴν ἥπτετό γε τῶν πολλῶν: «Tuttavia non<br />
(come sempre οὐ μήν) toccò (o sfiorò) la massa»; il<br />
genitivo è richiesto dal verbo ἅπτω, analogo ai verbi di<br />
percezione. – ὁ τῶν ... οἰομένων: «quello (il discorso)<br />
di coloro che pensavano». – ἄκρατοϛ: l’aggettivo<br />
propriamente significa «puro, non mescolato»; qu<strong>in</strong>di,<br />
sostantivato, <strong>in</strong>dica il «v<strong>in</strong>o puro» e, qui, la sua<br />
conseguenza, l’«ubriachezza». – ἀκολάστων νέων ...<br />
ὑποϕερομένων: genitivo assoluto con valore temporale.<br />
– ὡϛ ἀπὸ συνωμοσίαϛ ... τετολμημένον: «come se fosse<br />
stato osato <strong>in</strong> seguito a una congiura»; ὡϛ + participio.<br />
19.1 Ἀνδροκλῆϛ ὁ δημαγωγόϛ: uomo politico, uno<br />
dei capi riconosciuti dei democratici più radicali.<br />
Anche tra costoro vi erano alcuni avversari di<br />
Alcibiade e l’unione, contro di lui, di conservatori e<br />
democratici più radicali lo metterà <strong>in</strong> grave difficoltà.<br />
– κατηγοροῦνταϛ: «che denunciano»; è il participio<br />
congiunto a δούλουϛ τινὰϛ καὶ μετοίκουϛ: è costruito<br />
con l’accusativo <strong>della</strong> cosa e il genitivo <strong>della</strong> persona<br />
accusata.<br />
19.2 δρᾶν τὰ τοῦ κήρυκοϛ: «svolgeva il ruolo di araldo».<br />
Araldo, ceroforario e ierofante erano i m<strong>in</strong>istri del rito<br />
misterico di Eleusi. Secondo la denuncia di Andromaco,<br />
<strong>in</strong> Andocide (Sui misteri 12; 14), la parodia dei misteri<br />
si teneva appunto <strong>in</strong> casa Pulitione. – μύσταϛ: era il<br />
term<strong>in</strong>e che designava gli «<strong>in</strong>iziati».<br />
19.3 Θεσσαλοῦ τοῦ Κίμωνοϛ: «di Tessalo, figlio di<br />
Cimone». Era il capo dei conservatori: la saldatura tra i due<br />
partiti contro Alcibiade, è così chiaramente documentata.<br />
– περὶ τὼ θεώ: «riguardo le due dee»; Demetra e Core,<br />
cioè le dee che erano al centro dei misteri eleus<strong>in</strong>i. – ἐν<br />
τοῖϛ μάλιστα: «quant’altri mai». L’odio dei democratici<br />
più estremisti verso Alcibiade, pure leader del partito<br />
democratico, risaliva all’anno 417, quando Alcibiade aveva<br />
votato <strong>in</strong>sieme ai conservatori di Nicia per l’ostracismo di<br />
Iperbolo. – οἱ περὶ ...: «i seguaci di...»; però <strong>in</strong> Plutarco<br />
l’espressione, comune, equivale ad «Alcibiade».<br />
19.4 τοὺϛ ναύταϛ ... ὄνταϛ: «che i mar<strong>in</strong>ai erano»; tipico<br />
participio predicativo dopo verbo di percezione. –<br />
Ἀργείων δὲ καὶ Μαντινέων ... ἀκούοντεϛ ... λεγόντων:<br />
«e sentendo che Argivi e Mant<strong>in</strong>eesi affermavano»;<br />
il participio e il genitivo sono voluti dal verbo di<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
6 A ntologia di classici
19.5<br />
19.6<br />
19.7<br />
20.1<br />
20.2<br />
20.3<br />
20.4<br />
20.5<br />
ἀκούντεϛ ἀναφανδὸν λεγόντων, ὡϛ δι᾿ Ἀλκιβιάδην στρατεύοιντο διαπόντιον καὶ<br />
μακρὰν στρατείαν, ἂν δέ τιϛ ἀγνωμονῇ περὶ τοῦτον, εὐθὺϛ ἀποστήσεσθαι, ἀνεθάρρουν<br />
καὶ παρίσταντο τῷ καιρῷ πρὸϛ τὴν ἀπολογίαν, ὥστε τοὺϛ ἐχθροὺϛ πάλιν ἀθυμεῖν<br />
καὶ φοβεῖσθαι, μὴ περὶ τὴν κρίσιν ὁ δῆμοϛ ἀμβλύτεροϛ αὐτῷ γένηται διὰ τὴν χρείαν.<br />
Πρὸϛ ταῦτ᾿ οὖν τεχνάζουσι τῶν ῥητόρων τοὺϛ οὐ δοκοῦνταϛ ἐχθροὺϛ τοῦ Ἀλκιβιάδου,<br />
μισοῦνταϛ δ᾿ αὐτὸν οὐχ ἧττον τῶν ὁμολογούντων, ἀνισταμένουϛ ἐν τῷ δήμῳ λέγειν,<br />
ὡϛ ἄτοπόν ἐστιν αὐτοκράτορι στρατηγῷ τηλικαύτηϛ ἀποδεδειγμένῳ δυνάμεωϛ,<br />
ἠθροισμένηϛ τῆϛ στρατιᾶϛ καὶ τῶν συμμάχων, μεταξὺ κληροῦνταϛ δικαστήριον καὶ<br />
ὕδωρ διαμετροῦνταϛ, ἀπολλύναι τὸν καιρόν· «ἀλλὰ νῦν μὲν ἀγαθῇ τύχῃ πλεέτω, τοῦ δὲ<br />
πολέμου διαπραχθέντοϛ, ἐπὶ τοῖϛ αὐτοῖϛ ἀπολογείσθω παρών».<br />
Οὐκ ἐλάνθανε μὲν οὖν ἡ κακοήθεια τῆϛ ἀναβολῆϛ τὸν Ἀλκιβιάδην, ἀλλ᾿ ἔλεγε παριὼν<br />
ὡϛ δεινόν ἐστιν, αἰτίαϛ ἀπολιπόντα καθ᾿ ἑαυτοῦ καὶ διαβολάϛ, ἐκπέμπεσθαι μετέωρον<br />
ἐπὶ τοσαύτηϛ δυνάμεωϛ· ἀποθανεῖν γὰρ αὐτῷ προσήκειν, μὴ λύσαντι τὰϛ κατηγορίαϛ,<br />
λύσαντι δὲ καὶ φανέντι καθαρῷ, τρέπεσθαι πρὸϛ τοὺϛ πολεμίουϛ, μὴ δεδοικότι τοὺϛ<br />
συκοφάνταϛ.<br />
Ἐπεὶ δ᾿ οὐκ ἔπειθεν, ἀλλὰ πλεῖν ἐκέλευον αὐτόν, ἀνήχθη μετὰ τῶν συστρατήγων,<br />
ἔχων τριήρειϛ μὲν οὐ πολλῷ τῶν τεσσαράκοντα καὶ ἑκατὸν ἀποδεούσαϛ, ὁπλίταϛ δὲ<br />
πεντακισχιλίουϛ καὶ ἑκατόν, τοξόταϛ δὲ καὶ σφενδονήταϛ καὶ ψιλοὺϛ περὶ τριακοσίουϛ<br />
καὶ χιλίουϛ καὶ τὴν ἄλλην παρασκευὴν ἀξιόλογον. Προσβαλὼν δ᾿ Ἰταλίᾳ καὶ Ῥήγιον<br />
ἑλών, εἰσηγήσατο γνώμην ὅτῳ πρόπῳ πολεμητέον ἐστί, καὶ Νικίου μὲν ἀντιλέγοντοϛ,<br />
Λαμάχου δὲ προσθεμένου, πλεύσαϛ εἰϛ Σικελίαν προσηγάγετο Κατάνην, ἄλλο δ᾿ οὐδὲν<br />
ἔπραξε, μετάπεμπτοϛ ὑπὸ τῶν Ἀθηναίων ἐπὶ τὴν κρίσιν εὐθὺϛ γενόμενοϛ. Πρῶτον μὲν γάρ,<br />
ὥσπερ εἴρηται, τυφλαί τινεϛ ὑποψίαι, καὶ διαβολαὶ κατὰ τοῦ Ἀλκιβιάδου προσέπιπτον ἀπὸ<br />
δούλων καὶ μετοίκων, ἔπειτα τῶν ἐχθρῶν, ἀπόντοϛ αὐτοῦ, καθαπτομένων σφοδρότερον,<br />
καὶ τοῖϛ περὶ τοὺϛ Ἑρμᾶϛ ὑβρίσμασι καὶ τὰ μυστικὰ συμπλεκόντων, ὡϛ ἀπὸ μιᾶϛ ἐπὶ<br />
νεωτερισμῷ συνωμοσίαϛ πεπραγμένα, τοὺϛ μὲν ὁπωσοῦν ἐπαιτιαθένταϛ ἐνέβαλον<br />
percezione diretta. Anche <strong>Tucidide</strong> (VI 29, 3) afferma<br />
che il cont<strong>in</strong>gente di Argo e Mant<strong>in</strong>ea, pronto a prendere<br />
parte alla spedizione <strong>in</strong> Sicilia, con una decisione ostile<br />
nei confronti di Sparta e <strong>delle</strong> altre città del Peloponneso,<br />
era fedele ad Alcibiade. – στρατεύοιντο: ottativo<br />
obliquo; traduci con l’<strong>in</strong>dicativo. – ἂν δέ τιϛ ἀγνωμονῇ:<br />
«e qualora qualcuno agisse male». – ἀποστήσεσθαι: «si<br />
sarebbero ritirati»; è <strong>in</strong>transitivo perché si tratta di un<br />
futuro medio (ricordi la regola di ἵστημι?). – τῷ καιρῷ:<br />
«al momento opportuno». – φοβεῖσθαι, μή: «temettero<br />
che»; come <strong>in</strong> lat<strong>in</strong>o timeo ne. – αὐτῷ: cioè verso<br />
Alcibiade. – διὰ τὴν χρείαν: «per bisogno».<br />
19.5 τεχνάζουσι: «fanno entrare sulla scena». – οὐχ<br />
ἧττον τῶν ὁμολογούντων: «non meno di coloro che<br />
lo riconoscevano». – ἀνισταμένουϛ ... λέγειν: «che si<br />
alzavano a sostenere»; ἵστημι, è anche qui <strong>in</strong>transitivo<br />
<strong>in</strong> base alla nota regola. – ἐστιν: «era»; si usa il presente<br />
perché il greco spesso segue i tempi del discorso diretto.<br />
– ἀποδεδειγμένῳ ... ἀπολλύναι τὸν καιρόν: «far perdere<br />
l’occasione propizia a lui (Alcibiade) che era stato<br />
designato ...»; ὄλλυμι, ricorda, segue la medesima regola<br />
di ἵστημι. – μεταξὺ κληροῦνταϛ ... διαμετροῦντας:<br />
«mentre sorteggiavano i giudici e controllavano le<br />
clessidre». L’osservazione è ironica: erano operazioni<br />
prelim<strong>in</strong>ari dei processi: scelta dei giudici e regolazione<br />
<strong>delle</strong> clessidre ad acqua, che misuravano la durata dei<br />
s<strong>in</strong>goli <strong>in</strong>terventi nel dibattito.<br />
19.6 ἀγαθῇ τύχῃ: «con la buona sorte». – ἐπὶ τοῖϛ<br />
αὐτοῖϛ: «alle medesime condizioni»; è neutro.<br />
19.7 παριών: lett. «passando via», cioè «presentandosi a<br />
parlare». – μετέωρον: «sospeso», cioè «<strong>in</strong> piena <strong>in</strong>certezza».<br />
– μὴ λύσαντι: «se non avesse dimostrato false»; participio<br />
congiunto ad αὐτῷ, di valore condizionale, come <strong>in</strong>dica<br />
l’uso del μή. – μὴ δεδοικότι: «senza aver timore dei ...»;<br />
μή qui sembra sottol<strong>in</strong>eare il senso volitivo.<br />
20.1 οὐ πολλῷ ... ἀποδεούσαϛ: «non di molto <strong>in</strong>feriori<br />
al numero di ...».<br />
20.2 Ῥήγιον ἑλών: «avendo conquistato Reggio». –<br />
εἰσηγήσατο γνώμην ὅτῳ πρόπῳ: «espresse la propria<br />
op<strong>in</strong>ione sulla strategia con cui...».<br />
20.3 Νικίου ... Λαμάχου: Nicia e Lamaco erano gli altri<br />
due ammiragli scelti per guidare la spedizione; il primo<br />
era da anni l’esponente più <strong>in</strong> vista dei conservatori,<br />
il secondo era l’ufficiale più accreditato e capace<br />
dell’Atene di quel momento storico. – μετάπεμπτοϛ ...<br />
εὐθὺϛ γενόμενοϛ: «poiché fu subito richiamato».<br />
20.4 προσέπιπτον: «piovvero addosso».<br />
20.5 τῶν ἐχθρῶν ... καθαπτομένων σφοδρότερον, καὶ<br />
... συμπλεκόντων: «poiché gli avversari lo attaccarono<br />
con maggiore violenza e collegarono».– καὶ τὰ μυστικά:<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
7 A ntologia di classici
20.6<br />
20.8<br />
21.1<br />
21.2<br />
21.3<br />
21.4<br />
21.5<br />
ἀκρίτουϛ εἰϛ τὸ δεσμωτὴριον, ἤχθοντο δὲ τὸν Ἀλκιβιάδην μὴ λαβόντεϛ ὑπὸ τὰϛ ψήφουϛ<br />
τότε μηδὲ κρίναντεϛ ἐπ᾿ αἰτίαιϛ τηλικαύταιϛ. Ὁ δὲ τῇ πρὸϛ ἐκεῖνον ὀργῇ περιπεσών,<br />
οἰκεῖοϛ ἢ φίλοϛ ἢ συνήθηϛ, χαλεπωτέροιϛ αὐτοῖϛ ἐχρήσατο. Τοὺϛ δὲ μηνύσανταϛ ὁ μὲν<br />
Θουκυδίδηϛ ὀνομάσαι παρῆκεν, ἄλλοι δ᾿ ὀνομάζουσι Διοκλείδαν καὶ Τεῦκρον.<br />
Καίτοι βέβαιον οὐδὲν οὐδ᾿ ἰσχυρὸν οἱ μηνύοντεϛ ἐδείκνυσαν. Εἷϛ δ᾿ αὐτῶν ἐρωτώμενοϛ,<br />
ὅπωϛ τὰ πρόσωπα τῶν Ἑρμοκοπιδῶν γνωρίσειε, καὶ ἀποκρινόμενοϛ ὅτι πρὸϛ τὴν<br />
σελήνην, ἐσφάλη τοῦ παντόϛ, ἕνηϛ καὶ νέαϛ οὔσηϛ, ὅτε ταῦτ᾿ ἐδρᾶτο, καὶ θόρυβον μὲν<br />
παρέσχε τοῖϛ νοῦν ἔχουσι, τὸν δὲ δῆμον οὐδὲ τοῦτο μαλακώτερον ἐποίησε πρὸϛ τὰϛ<br />
διαβολάϛ, ἀλλ᾿ ὥσπερ ὥρημσεν ἐξ ἀρχῆϛ, οὐκ ἐπαύσατο φέρων καὶ καταβάλλων εἰϛ τὸ<br />
δεσμωτήριον, οὗ τιϛ κατείποι.<br />
Τῶν οὖν δεθέντων καὶ φυλαττομένων ἐπὶ κρίσει τότε καὶ Ἀνδοκίδηϛ ἦν ὁ ῥήτωρ, ὃν<br />
Ἑλλάνικοϛ ὁ συγγραφεὺϛ εἰϛ τοὺϛ Ὀδυσσέωϛ ἀπογόνουϛ ἀνήγαγεν. Ἐδόκει δὲ μισόδημοϛ<br />
εἶναι καὶ ὀλιγαρχικὸϛ ὁ Ἀνδοκίδηϛ, ὕποπτον δ᾿ οὐχ ἥκιστα τῆν τῶν Ἑρμῶν περικοπῆϛ<br />
ἐποίησεν ὁ μέγαϛ Ἑρμῆϛ ὁ πλησίον αὐτοῦ τῆϛ οἰκίαϛ, ἀνάθημα τῆϛ Αἰγηίδοϛ φυλῆϛ,<br />
ἱδρυμένοϛ· ἐν γὰρ ὀλίγοιϛ πάνυ τῶν ἐπιφανῶν μόνοϛ σχεδὸν ἀκέραιοϛ ἔμεινε· διὸ καὶ νῦν<br />
Ἀνδοκίδου καλεῖται, καὶ πάντεϛ οὕτωϛ ὀνομάζουσι, τῆϛ ἐπιγραφῆϛ ἀντιμαρτυρούσηϛ.<br />
Συνέβη δὲ τῷ Ἀνδοκίδῃ μάλιστα τῶν τήν αὐτὴν αἰτίαν ἐχόντων ἐν τῷ δεσμωτηρίῳ<br />
γενέσθαι συνήθη καὶ φίλον, ἔνδοξον μὲν οὐχ ὁμοίωϛ ἐκείνῳ, συνέσει, δὲ καὶ τόλμῃ<br />
περιττόν, ὄνομα Τίμαιον.<br />
«anche le parodie dei misteri». – ὡϛ ... πεπραγμένα:<br />
«come se si fossero effettuate». – ὁπωσοῦν: «<strong>in</strong><br />
qualunque modo». Plutarco sottol<strong>in</strong>ea la sommarietà<br />
del procedimento. – ἤχθοντο ... μὴ λαβόντεϛ: «si<br />
rammaricarono di non aver sottoposto». – τότε: «allora»,<br />
cioè quando potevano, prima <strong>della</strong> partenza.<br />
20.6 Ὁ ... περιπεσών: «Colui che cade». – χαλεπωτέροιϛ<br />
αὐτοῖϛ ἐχρήσατο: lett. «ebbe a che fare con loro più<br />
esasperati», cioè «fu trattato da loro con notevole<br />
durezza». – παρῆκεν: «tralasciò». Difatti, come abbiamo<br />
visto, <strong>Tucidide</strong> tace i nomi dei denunciatori. – ἄλλοι δ᾿:<br />
«altri <strong>in</strong>vece». Si tratta soprattutto di Andocide, di cui<br />
esam<strong>in</strong>eremo una vasta parte dell’orazione Sui misteri,<br />
con la narrazione <strong>delle</strong> denunce di Teucro e di Dioclide.<br />
20.8 Εἷϛ αὐτῶν: «Uno di loro». Fu Dioclide: la sua<br />
vicenda ci è raccontata da Andocide (Sui misteri 38;<br />
65). – ὅπωϛ ... γνωρίσειε: «come avesse riconosciuto». –<br />
πρὸϛ τὴν σελήνην: «alla luce <strong>della</strong> luna». – ἐσφάλη τοῦ<br />
παντόϛ: «cadde <strong>in</strong> fallo clamorosamente». – ἕνηϛ καὶ<br />
νέαϛ οὔσηϛ: lett. «essendo vecchia e nuova», cioè poiché<br />
era il novilunio. Così si diceva quando la notte cadeva<br />
tra due mesi lunari, quello vecchio e quello nuovo, e vi<br />
era perciò luna nuova, cioè notte buia. – οὐκ ἐπαύσατο<br />
φέρων καὶ καταβάλλων: «non smise di arrestare e<br />
scaraventare»; i verbi che significano «com<strong>in</strong>ciare,<br />
cont<strong>in</strong>uare, f<strong>in</strong>ire» reggono <strong>in</strong> greco il participio<br />
predicativo nel senso dell’<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito italiano. – οὗ: «colui<br />
che »; elisione del pronome dimostrativo.<br />
21.1 Ἀνδοκίδηϛ ... ὁ ῥήτωρ: di Andocide, come abbiamo<br />
detto poco sopra, leggeremo presto un lungo brano e ne<br />
apprenderemo più a fondo le <strong>in</strong>tricate vicende.<br />
21.2 ὁ μέγαϛ Ἑρμῆϛ ὁ ... ἱδρυμένοϛ: «la grande Erma,<br />
collocata». Si confronti con Andocide (Sui misteri 62): fu<br />
considerato <strong>in</strong>dizio contro Andocide il fatto che <strong>in</strong> tutta<br />
la città solo, o quasi, l’erma che stava accanto a casa sua<br />
fosse rimasta <strong>in</strong>tatta, come se l’avesse risparmiata per<br />
stornare i sospetti da sé.<br />
21.3 τῆϛ ἐπιγραφῆϛ ἀντιμαρτυρούσηϛ: «benché<br />
l’iscrizione dica diversamente»; genitivo assoluto con<br />
significato concessivo.<br />
21.4 Τίμαιον: «Timeo». Di questo compagno di<br />
prigionia di Andocide <strong>Tucidide</strong>, come abbiamo visto,<br />
non fa il nome, mentre Andocide fa il nome di Carmide,<br />
come presto vedremo.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
8 A ntologia di classici
21.6<br />
21.7<br />
21.8<br />
Οὗτοϛ ἀναπείθει τὸν Ἀνδοκίδην ἑαυτοῦ τε κατήγορον καὶ τινων ἄλλων γενέσθαι μὴ<br />
πολλῶν· ὁμολογήσαντι γὰρ ἄδειαν εἶναι κατὰ ψήφισμα τοῦ δήμου, τὰ δὲ τῆϛ κρίσεωϛ<br />
ἄδηλα πᾶσι, τοῖϛ δὲ δυνατοῖϛ φοβερώτατα· βέλτιον δὲ σωθῆναι ψευδόμενον ἢ μετὰ τῆϛ<br />
αὐτῆϛ αἰτίαϛ ἀποθανεῖν ἀδόξωϛ. καὶ τὸ κοινῇ σκοποῦντι συμφέρον ὑπάρχειν, ὀλίγουϛ<br />
καὶ ἀμφιβόλουϛ προέμενον, πολλοὺϛ καὶ ἀγαθοὺϛ ἐξελέσθαι τῆϛ ὀργῆϛ. Ταῦτα τοῦ<br />
Τιμαίου λέγοντοϛ καὶ διδάσκοντοϛ, ὁ Ἀνδοκίδηϛ ἐπείσθη, καὶ γενόμενοϛ μηνυτὴϛ καθ᾿<br />
αὑτοῦ καὶ καθ᾿ ἑτέρων, ἔσχε τὴν ἀπὸ τοῦ ψηϕίσματοϛ ἄδειαν αὐτόϛ, οὓϛ δ᾿ ὠνόμασε,<br />
πάντεϛ πλὴν τῶν φυγόντων ἀπώλοντο. Καὶ πίστεωϛ ἕνεκα προσέθηκεν αὐτοῖϛ οἰκέταϛ<br />
ἰδίουϛ ὁ Ἀνδοκίδηϛ.<br />
Οὐ μὴν ὅ γε δῆμοϛ ἐνταῦθα τὴν ὀργὴν ἅπασαν ἀφῆκεν. ἀλλὰ μᾶλλον ἀπαλλαγεὶϛ τῶν<br />
Ἑρμοκοπιδῶν, ὥσπερ σχολάζοντι τῷ θυμῷ πρὸϛ τὸν Ἀλκιβιάδην ὅλοϛ ἐρρύη, καὶ τέλοϛ<br />
ἀπέστειλε τὴν Σαλαμινίαν ἐπ᾿ αὐτόν, οὐ φαύλωϛ αὐτό γε τοῦτο προστάξαϛ, μὴ βιάζεσθαι<br />
μηδ᾿ ἅπτεσθαι τοῦ σώματοϛ, ἀλλὰ τῷ μετριωτάτῳ λόγῳ χρῆσθαι, κελεύονταϛ ἀκολουθεῖν<br />
ἐπὶ κρίσιν καὶ πείθειν τὸν δῆμον, Ἐφοβοῦντο γὰρ ταραχὰϛ τοῦ στρατεύματοϛ ἐν πολεμίᾳ<br />
γῇ καὶ στάσιν, ἣν ῥᾳδίωϛ ἂν ἐξειργάσατο βουληθεὶϛ ὁ Ἀλκιβιάδηϛ.<br />
21.5 ὁμολογήσαντι: «per lui, se avesse confessato».<br />
Sono le parole di Timeo; analogo il racconto <strong>delle</strong> altre<br />
due fonti. – τοῖϛ δυνατοῖϛ: «per le persone di condizione<br />
elevata», come Andocide; perché verso di loro il δῆμοϛ<br />
era più ostile e perché erano più esposte al rischio di<br />
confische dei beni. – μετὰ τῆϛ αὐτῆϛ: «con la medesima<br />
imputazione». – τὸ κοινῇ σκοποῦντι συμφέρον: «ciò<br />
che era utile per chi osservasse»; ὑπάρχω nell’uso<br />
classico significava «essere»; l’ἐξ dell’altro <strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito regge<br />
il genitivo τῆϛ ὀργῆϛ: «sottrarre all’ira». – πολλοὺϛ καὶ<br />
ἀγαθούϛ: «molti galantuom<strong>in</strong>i», nel senso di possidenti<br />
e uom<strong>in</strong>i di ceto elevato, conservatori implicati nelle<br />
accuse, come Andocide.<br />
21.6 οὓϛ δ᾿ ὠνόμασε: «mentre coloro che denunciò»; è<br />
una prolesi <strong>della</strong> frase relativa. – πίστεωϛ ἕνεκα: «per<br />
essere creduto».<br />
21.7 Οὐ μήν: «Tuttavia non». – ἀφῆκεν: «abbandonò»;<br />
aoristo III di ἀφίημι. – ὥσπερ σχολάζοντι τῷ<br />
θυμῷ: «con l’animo per così dire libero» (dalla<br />
preoccupazione per il delitto <strong>delle</strong> erme e dall’odio<br />
per gli autori). – ὅλοϛ ἐρρύη: «si riversò tutto quanto<br />
contro ...». – οὐ φαύλωϛ: «non senza ragione». –<br />
ἀκολουθεῖν ... καὶ πείθειν: il soggetto sott<strong>in</strong>teso degli<br />
<strong>in</strong>f<strong>in</strong>iti è Alcibiade.<br />
21.8 ἂν ἐξειργάσατο: «avrebbe provocato»; ἄν +<br />
<strong>in</strong>dicativo di tempo storico <strong>in</strong>dica qui una apodosi<br />
irreale. – βουληθείϛ: «se avesse voluto»; <strong>in</strong>fatti il<br />
participio costituisce la protasi implicita del periodo<br />
ipotetico irreale.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
9 A ntologia di classici
3. Il processo del 399 a.C. contro Andocide per i fatti dell’estate 415<br />
(scelta dall’orazione di Andocide, Sui misteri)<br />
11<br />
12<br />
15<br />
La prima denuncia di profanazione dei misteri<br />
Ἦν μὲν γὰρ ἐκκλησία τοῖϛ στρατηγοῖϛ τοῖϛ εἰϛ Σικελίαν, Νικίᾳ καὶ Λαμάχῳ καὶ<br />
Ἀλκιβιάδῃ, καὶ τριήρηϛ ἡ στρατηγὶϛ ἤδη ἐξώρμει ἡ Λαμάχου· ἀναστὰϛ δὲ Πυθόνικοϛ<br />
ἐν τῷ δήμῳ εἶπεν· «Ὦ Ἀθηναῖοι, ὑμεῖϛ μὲν στρατιὰν ἐκπέμπετε καὶ παρασκευὴν<br />
τοσαύτην, καὶ κίνδυνον ἀρεῖσθαι μέλλετε· Ἀλκιβιάδην δὲ τὸν στρατηγὸν ἀποδείξω ὑμῖν<br />
τὰ μυστήρια ποιοῦντα ἐν οἰκίᾳ μεθ᾿ ἑτέρων, καὶ ἐὰν ψηφίσησθε ἄδειαν ᾧ ἐγὼ κελεύω,<br />
θεράπων ὑμῖν ἑνὸϛ τῶν ἐνθάδε ἀνδρῶν, ἀμύητοϛ ὤν, ἐρεῖ τὰ μυστήρια· εἰ δὲ μή, χρῆσθε<br />
ἐμοὶ ὅ τι ἂν ὑμῖν δοκῇ, ἐὰν μὴ τἀληθῆ λέγω». Ἀντιλέγοντοϛ δὲ Ἀλκιβιάδου πολλὰ καὶ<br />
ἐξάρνου ὄντοϛ, ἔδοξε τοῖϛ πρυτάνεσι τοὺϛ μὲν ἀμυήτουϛ μεταστήσασθαι, αὐτοὺϛ δ᾿<br />
ἰέναι ἐπὶ τὸ μειράκιον ὃ ὁ Πυθόνικοϛ ἐκέλευε. Καὶ ᾤχοντο, καὶ ἤγαγον θεράποντα<br />
Ἀλκιβιάδου· Ἀνδρόμαχοϛ αὐτῷ ὄνομα ἦν. Ἐπεὶ δὲ ἐψηφίσαντο αὐτῷ τὴν ἄδειαν, ἔλεγεν<br />
ὅτι ἐν τῇ οἰκίᾳ τῇ Πουλυτίωνοϛ γίγνοιτο μυστήρια· Ἀλκιβιάδην μὲν οὖν καὶ Νικίδην<br />
καὶ Μέλητον, τούτουϛ μὲν αὐτοὺϛ εἶναι τοὺϛ ποιοῦνταϛ, συμπαρεῖναι δὲ καὶ ὁρᾶν τὰ<br />
γιγνόμενα καὶ ἄλλουϛ, παρεῖναι δὲ καὶ δούλουϛ, ἑαυτόν τε καὶ τὸν ἀδελφὸν καὶ Ἱκέσιον<br />
το·ν αὐλητὴν καὶ τὸν Μελήτου δοῦλον.<br />
La seconda denuncia, quella di Teucro<br />
Δευτέρα τοίνυν μήνυσιϛ ἐγένετο. Τεῦκροϛ ἦν ἐνθάδε μέτοικοϛ, ὃϛ ᾤχετο Μέγαράδε<br />
ὑπεξελθών, ἐκεῖθεν δὲ ἐπαγγέλλεται τῇ βουλῇ, εἴ οἱ ἄδειαν δοῖεν, μηνύσειν περὶ τῶν<br />
11 Ἦν μὲν γὰρ ἐκκλησία τοῖϛ ...: «Si teneva<br />
un’assemblea generale del popolo per ...». Come<br />
già abbiamo visto, gli ammiragli scelti per guidare<br />
la spedizione <strong>in</strong> Sicilia erano tre: Nicia, capo<br />
riconosciuto, da tempo, del partito conservatoreoligarchico;<br />
Lamaco, militare capace e di fiducia; e<br />
Alcibiade, giovane e brillante esponente del partito<br />
democratico, che tuttavia si era reso <strong>in</strong>viso a parecchi<br />
dei suoi, quando due anni prima, nel 417, aveva dato<br />
una mano a Nicia nell’ostracizzare il democratico<br />
Iperbolo. – ἀναστάϛ: «alzatosi»; participio aoristo III<br />
di ἀνίστημι, perciò <strong>in</strong>transitivo. – ἀρεῖσθαι μέλλετε:<br />
«state per sobbarcarvi»; μέλλω + <strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito, nel senso<br />
<strong>della</strong> perifrastica attiva lat<strong>in</strong>a; ἀρεῖσθαι è l’<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito<br />
futuro di αἴρω. – ἀποδείξω ... ποιοῦντα: «dimostrerò<br />
che compie». Dunque Andocide <strong>in</strong>verte l’ord<strong>in</strong>e dei<br />
fatti e prima parla <strong>della</strong> profanazione dei misteri,<br />
poi parlerà dei mutilatori <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>, evidentemente<br />
per dimostrare la propria estraneità alla prima colpa,<br />
per poi affrontare meglio la seconda, a cui non era<br />
affatto etraneo. – ἐν οἰκίᾳ: «<strong>in</strong> una casa privata». Già<br />
questo costituiva una grave violazione, come il fatto,<br />
che presto vedremo, che vi assistessero persone non<br />
<strong>in</strong>iziate e perf<strong>in</strong>o gli schiavi. Evidentemente si riteneva<br />
che Alcibiade, giovane razionalista, vic<strong>in</strong>o alle idee dei<br />
sofisti, facesse una parodia dissacrante dei riti; cosa che<br />
ci appare verosimile, ma per nulla att<strong>in</strong>ente al misfatto<br />
<strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>, da cui il caso aveva preso <strong>in</strong>izio. – ἄδειαν:<br />
«l’impunità». – ᾧ: «per colui al quale»; elisione del<br />
dimostrativo. – τῶν ἐνθάδε ἀνδρῶν: «degli uom<strong>in</strong>i che<br />
sono qui, <strong>in</strong> assemblea». – ἀμύητοϛ ὤν: «che non è<br />
<strong>in</strong>iziato», o anche «pur non essendo <strong>in</strong>iziato». – χρῆσθε<br />
ἐμοὶ ὅ τι ἂν ὑμῖν δοκῇ: lett. «fate uso di me riguardo<br />
a ciò che eventualmente vi sembri opportuno», cioè<br />
«fate di me quel che volete»; nota χράομαι + dativo,<br />
l’elisione del dimostrativo τοῦτο (accusativo di<br />
relazione) davanti ad ὅ τι, ἄν + congiuntivo nel senso<br />
dell’avverbio «eventualmente».<br />
12 τοῖϛ πρυτάνεσι: «ai pritani». Erano i presidenti del<br />
Consiglio dei C<strong>in</strong>quecento e presiedevano a turno le<br />
sedute del Consiglio stesso e dell’Assemblea. – τοὺϛ<br />
ἀμυήτουϛ μεταστήσασθαι: «di allontanare i non<br />
<strong>in</strong>iziati»; nota che ἵστημι nell’aoristo debole ha, come<br />
vuole la regola, valore transitivo. I non <strong>in</strong>iziati vengono<br />
allontanati appunto perché non potevano apprendere<br />
e vedere nulla dei misteri. – αὐτοὺϛ δ᾿ ἰέναι: «e di<br />
andare di persona»; αὐτούϛ = lat. ipsos. – ἐν τῇ οἰκίᾳ<br />
τῇ Πουλυτίωνοϛ: «nella casa di Pulitione». – γίγνοιτο:<br />
«si tenevano», cioè «si parodiavano»; ottativo obliquo.<br />
– Μέλητον: compare anche nell’elenco dei mutilatori<br />
<strong>delle</strong> <strong>Erme</strong> (35, 63); uomo politico conservatore, non<br />
pare identificarsi con il famoso accusatore di Socrate.<br />
15 μέτοικοϛ: «meteco». Cioè cittad<strong>in</strong>o straniero residente<br />
ad Atene; come tale era privo dei fondamentali diritti<br />
del cittad<strong>in</strong>o. – ὑπεξελθών: «uscito di soppiatto»; l’ὑπό<br />
del verbo <strong>in</strong>dica il fare qualcosa «sotto sotto». – εἴ οἱ<br />
ἄδειαν δοῖεν: «se gli concedessero l’impunità»; οἱ forma<br />
secondaria per αὑτῷ.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
10 A ntologia di classici
16<br />
17<br />
25<br />
26<br />
μυστηρίων, συνεργὸϛ ὤν, καὶ τοὺϛ ἄλλουϛ τοὺϛ ποιοῦνταϛ μεθ᾿ ἑαυτοῦ, καὶ περὶ τῶν<br />
Ἑρμῶν τῆϛ περικοπῆϛ ἃ ᾔδει. Ψηφισαμένηϛ δὲ τῆϛ βουλῆϛ (ἦν γὰρ αὐτοκράτωρ),<br />
ᾤχοντο ἐπ᾿ αὐτὸν Μέγαράδε· καὶ κομισθείϛ, ἄδειαν εὑρόμενοϛ, ἀπογράφει τοὺϛ μεθ᾿<br />
ἑαυτοῦ. Καὶ οὗτοι κατὰ τὴν Τεύκρου μήνυσιν ᾤχοντο φεύγοντεϛ.<br />
La terza e la quarta denuncia<br />
Τρίτη μήνυσιϛ ἐγένετο. Ἡ γυνὴ Ἀλκμεωνίδου, γενομένη δὲ καὶ Δάμωνοϛ (Ἀγαρίστη<br />
ὄνομα αὐτῇ), αὕτη ἐμήνυσεν ἐν τῇ οἰκίᾳ τῇ Χαρμίδου τῇ παρὰ τὸ Ὀλυμπιεῖον μυστήρια<br />
ποιεῖν Ἀλκιβιάδην καὶ Ἀξίοχον καὶ Ἀδείμαντον· καὶ ἔφυγον οὗτοι πάντεϛ ἐπὶ ταύτῃ τῇ<br />
μηνύσει.<br />
Ἔτι μήνυσιϛ ἐγένετο μία. Λυδὸϛ ὁ Φερεκλέουϛ τοῦ Θημακέωϛ ἐμήνυσε μυστήρια<br />
γίγνεσθαι ἐν τῇ οἰκίᾳ Φερεκλέουϛ τοῦ δεσπότου τοῦ ἑαυτοῦ ἐν Θημακῷ· καὶ ἀπογράφει<br />
τούϛ τε ἄλλουϛ, καὶ τὸν πατέρα ἔφη τὸν ἐμὸν παρεῖναι μέν, καθεύδειν δὲ ἐγκεκαλυμμένον.<br />
Σπεύσιπποϛ δέ, βουλεύων, παραδίδωσιν αὐτοὺϛ τῷ δικαστηρίῳ. Κἄπειτα ὁ πατήρ,<br />
καταστήσαϛ ἐγγυητάϛ, ἐγράψατο τὸν Σπεύσιππον παρανόμων, καὶ ἠγωνίσατο ἐν<br />
ἑξακισχιλίοιϛ Ἀθηναίων, καὶ μετέλαβε, δικαστῶν τοσούτων, οὐδὲ διακοσίαϛ ψήϕουϛ, ὁ<br />
Σπεύσιπποϛ. Ὁ δὲ πείσαϛ καὶ δεόμενοϛ μεῖναι τὸν πατέρα ἐγὼ ἦν μάλιστα, εἶτα δὲ καὶ<br />
ἄλλοι συγγενεῖϛ.<br />
Αἱ μὲν μηνύσειϛ ὧδε τῶν μυστηρίων αὗται ἐγένοντο τέτταρεϛ· οἳ δὲ ἔφυγον καθ᾿ ἑκάστην<br />
μήνυσιν, ἀνέγνων ὑμῖν τὰ ὀνόματα αὐτῶν, καὶ οἱ μάρτυρεϛ μεμαρτυρήκασιν. Ἔτι δὲ<br />
πρὸϛ τούτοιϛ ἐγὼ πιστότητοϛ ὑμῶν ἕνεκα, ὦ ἄνδρεϛ, τάδε ποιήσω. Τῶν γὰρ φυγόντων<br />
ἐπὶ τοῖϛ μυστηρίοιϛ οἱ μέν τινεϛ ἀπέθανον φεύγοντεϛ, οἱ δ᾿ ἥκουσιν καὶ εἰσιν ἐνθάδε καὶ<br />
πάρεισιν, ὑπ᾿ ἐμοῦ κεκλημένοι. Ἐγὼ οὖν ἐν τῷ ἐμῷ λόγῳ δίδωμι τῷ βουλομένῳ ἐμὲ<br />
ἐξελέγξαι, ὅτι ἔφυγέ τιϛ αὐτῶν δι᾿ ἐμὲ ἢ ἐμήνυσα κατ᾿ αὐτοῦ, ἢ οὐχ ἕκαστοι ἔφυγον<br />
– συνεργὸϛ ὤν: «dato che ne era stato complice». –<br />
ἀπογράφει: «presenta un elenco di ...». Erano dodici<br />
nomi per la faccenda dei misteri e per le <strong>Erme</strong> un<br />
elenco di diciotto nomi, tra cui quelli di Eufileto, che<br />
conosceremo, e di Meleto. – κατά: «<strong>in</strong> seguito a».<br />
Come abbiamo visto, la denuncia di Teucro accomuna<br />
profanatori dei misteri e mutilatori <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>.<br />
16 Ἡ γυνή: «la moglie». – καὶ Δάμωνοϛ: «anche di<br />
Damone». Alcmeonide, Agariste sono nomi che ci<br />
riportano alla nobilissima famiglia degli Alcmeonidi. –<br />
Χαρμίδου: Carmide era cug<strong>in</strong>o di Andocide e avrà un<br />
ruolo importante più avanti, quando <strong>in</strong>durrà Andocide<br />
alla confessione (48 ss.) . – παρὰ τὸ Ὀλυμπιεῖον: «a lato<br />
del tempio di Zeus Olimpio». – Ἀξίοχον καὶ Ἀδείμαντον:<br />
Assioco era zio di Alcibiade, Adimanto suo amico. –<br />
ἐπὶ ταύτῃ τῇ μηνύσει: «<strong>in</strong> seguito a questa denuncia».<br />
Non certo però Alcibiade, che probabilmente era nel<br />
frattempo già partito per la Sicilia.<br />
17 τοῦ Θημακέωϛ: «del demo di Temaco». – τὸν πατέρα<br />
... τὸν ἐμὸν παρεῖναι: «che era presente mio padre».<br />
Si chiamava Leogora. È il primo fatto che implica<br />
Andocide nella faccenda dei misteri. – μέν ... δέ: nota il<br />
rapporto tra le due particelle, poiché Lido vuole riferire<br />
che il padre di Andocide «era sì presente ma dormiva».<br />
– ἐγκεκαλυμμένον: «col capo coperto col mantello». –<br />
Σπεύσιπποϛ δέ, βουλεύων: «Speusippo, membro del<br />
Consiglio dei C<strong>in</strong>quecento». – καταστήσαϛ ἐγγυητὰϛ:<br />
«avendo dato dei garanti»; nota ἵστημι nel significato<br />
transitivo, poiché è un aoristo debole. – ἐγράψατο ...<br />
παρανόμων: «accusò di illegalità». – ἠγωνίσατο ἐν<br />
ἑξακισχιλίοιϛ: «sostenne la propria causa tra seimila...».<br />
Erano tutti i componenti dell’assemblea dell’Eliea, al<br />
completo; questa corte suprema di Atene si radunò<br />
eccezionalmente al completo, data la gravità dei fatti. –<br />
δικαστῶν τοσούτων: «pur essendo così tanti giudici»;<br />
genitivo assoluto con valore concessivo. Dunque<br />
Leogora ebbe un chiaro successo. – Ὁ δὲ πείσαϛ ... ἐγὼ<br />
ἦν: «colui che persuase ... fui io». Andocide lo sottol<strong>in</strong>ea,<br />
anche per confutare le voci che giravano, come vedremo,<br />
che egli avesse deposto contro suo padre.<br />
25 ὧδε: «così». – οἳ δὲ ἔφυγον ... ἀνέγνων ὑμῖν τὰ<br />
ὀνόματα: «io vi lessi i nomi di coloro che fuggirono»; è<br />
una prolessi <strong>della</strong> frase relativa. – καθ᾿ ἑκάστην μήνυσιν:<br />
«<strong>in</strong> seguito a ciascuna denuncia». – πιστότητοϛ ὑμῶν<br />
ἕνεκα: «per ottenere la vostra fiducia»; ἕνεκα + genitivo<br />
= lat. genitivo + causa o gratia. – φεύγοντεϛ: «<strong>in</strong> esilio»;<br />
φεύγω significa anche «vivo <strong>in</strong> esilio». – κεκλημένοι:<br />
«convocati», «citati».<br />
26 ἐν τῷ ἐμῷ λόγῳ: «durante il tempo del mio<br />
discorso», cioè «usufruendo del tempo misurato per<br />
me dalla clessidra per il mio discorso». – δίδωμι:<br />
«concedo». – ἐμὲ ἐξελέγξαι, ὅτι: «accusarmi,<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
11 A ntologia di classici
27<br />
28<br />
29<br />
30<br />
31<br />
32<br />
κατὰ τὰϛ μηνύσειϛ ταύταϛ, ἃϛ ἐγὼ ὑμῖν ἀπέδειξα. Καὶ ἐάν τιϛ ἐλέγξῃ με ὅτι ψεύδομαι,<br />
χρήσασθέ μοι ὅ τι βούλεσθε. Καὶ σιωπῶ καὶ παραχωρῶ, εἴ τιϛ ἀναβαίνειν βούλεται.<br />
Φέρε δή, ὦ ἄνδρεϛ, μετὰ ταῦτα τί ἐγένετο; Ἐπειδὴ αἱ μηνύσειϛ ἐγένοντο, περὶ τῶν<br />
μηνύτρων (ἦσαν γὰρ κατὰ τὸ Κλεωνύμου ψήφισμα χίλιαι δραχμαί, κατὰ δὲ Πεισάνδρου<br />
μύριαι), περὶ δὲ τούτων ἠμφισβήτουν οὗτοί τε οἱ μηνύσαντεϛ καὶ Πυθόνικοϛ, φάσκων<br />
πρῶτοϛ εἰσαγγεῖλαι, καὶ Ἀνδροκλῆϛ ὑπὲρ τῆϛ βουλῆϛ. Ἔδοξεν οὖν τῷ δήμῳ ἐν τῷ τῶν<br />
θεσμοθετῶν δικαστηρίῳ τοὺϛ μεμυημένουϛ, ἀκούσανταϛ τὰϛ μηνύσειϛ, ἃϛ ἕκαστοϛ<br />
ἐμήνυσε, διαδικάσαι. Καὶ ἐψηφίσαντο πρώτῳ μὲν Ἀνδρομάχῳ, δευτέρῳ δὲ Τεύκρῳ, καὶ<br />
ἔλαβον Παναθηναίων τῷ ἀγῶνι Ἀνδρόμαχοϛ μὲν μυρίαϛ δραχμάϛ, Τεῦκροϛ δὲ χιλίαϛ.<br />
Περὶ μὲν τῶν μυστηρίων, ὦ ἄνδρεϛ, ὧν εἵνεκα ἡ ἔνδειξιϛ ἐγένετο καὶ περὶ ὧν ὑμεῖϛ<br />
οἱ μεμευημένοι εἰσεληλύθατε, ἀπεδέδεικταί μοι ὡϛ οὔτε ἠσέβηκα οὔτε μεμήνυκα περὶ<br />
οὑδενὸϛ οὔτε ὡμολόγηκα περὶ αὐτῶν, οὐδὲ ἔστι μοι ἁμάρτημα περὶ τὼ θεὼ οὔτε μεῖζον<br />
οὔτ᾿ ἔλαττον οὐδέν. ῞Οπερ ἐμοὶ περὶ πλείστου ἐστὶν ὑμᾶϛ πεῖσαι. Καὶ γὰρ οἱ λόγοι τῶν<br />
κατηγόρων – ταῦτα τὰ δεινὰ καὶ φρικώδη ἀνωρθίαζον, καὶ λόγους εἶπον, ὡϛ πρότερον<br />
ἑτέρων ἁμαρτόντων καὶ ἀσεβησάντων περὶ τὼ θεώ, οἷα ἕκαστοϛ αὐτῶν ἔπαθε καὶ<br />
ἐτιμωρήθη – τούτων οὖν ἐμοὶ τῶν λόγων ἢ τῶν ἔργων τί προσήκει; Καὶ ὑμᾶϛ ἀναμιμνῄσκω<br />
τὰ γεγενημένα, οἵτινεϛ, ὅρκουϛ μεγάλουϛ ὀμόσαντεϛ, οἴσετε τὴν ψῆφον περὶ ἐμοῦ, καὶ<br />
ἀρασάμενοι τὰϛ μεγίσταϛ ἀρὰϛ ὑμῖν τε αὐτοῖϛ καὶ παισὶ τοῖϛ ὑμετέροιϛ αὐτῶν, ἦ μὴν<br />
ψηϕιεῖσθαι περὶ ἐμοῦ τὰ δίκαια, πρὸϛ δὲ τούτοιϛ μεμύησθε καὶ ἑοράκατε τοῖν θεοῖν τὰ<br />
ἱερά, ἵνα τιμωρήσητε μὲν τοὺϛ ἀσεβοῦνταϛ, σῴζητε δὲ τοὺϛ μηδὲν ἀδικοῦνταϛ. Νομίσατε<br />
τοίνυν ἀσέβημα οὐδὲν ἔλαττον εἶναι τῶν μηδὲν ἠδικηκότων ἀσεβεῖν καταγνῶναι ἢ τοὺϛ<br />
ἠσεβηκόταϛ μὴ τιμωρεῖσθαι. ῞Ωστ᾿ ἐγὼ ὑμῖν πολὺ μᾶλλον τῶν κατηγόρων πρὸϛ τοῖν<br />
θεοῖν ἐπισκήπτω, ὑπέρ τε τῶν ἱερῶν ἃ εἴδετε, καὶ ὑπὲρ τῶν Ἑλλήνων οἳ τῆϛ ἑορτῆϛ<br />
ἕνεκεν ἔρχονται δεῦρο· εἰ μέν τι ἠσέβηκα ἢ ὡμολόγηκα ἢ ἐμήνυσα κατά τινοϛ ἀνθρώπων,<br />
dimostrando che». Andocide vuole dunque dimostrare<br />
che quanti andarono <strong>in</strong> esilio <strong>in</strong> seguito alle denunce sui<br />
misteri, non lo dovettero fare <strong>in</strong> conseguenza di una sua<br />
denuncia. – χρήσασθέ μοι ὅ τι βούλεσθε: «fate di me<br />
quel che volete»; espressione già vista al paragrafo 11. –<br />
ἀναβαίνειν: «salire (sulla tribuna a parlare)».<br />
27 περὶ τῶν μηνύτρων: «sulle taglie». – κατὰ τὸ...:<br />
«secondo il...». Per sollecitare la denuncia dei<br />
colpevoli era stata promessa dapprima la somma<br />
di mille dracme, successivamente altre diecimila.<br />
Cleonimo e Pisandro erano personaggi noti come<br />
democratici radicali. – Ἀνδροκλῆϛ ὑπὲρ τῆϛ βουλῆϛ:<br />
«Androcle sul ruolo avuto <strong>in</strong> Consiglio» (il passo,<br />
discusso, pare si debba <strong>in</strong>tendere così). Già abbiamo<br />
conosciuto Androcle, <strong>in</strong> Plutarco (Alcibiade 19, 3),<br />
come democratico radicale e nemico giurato, dopo il<br />
fatto di Iperbolo, di Alcibiade.<br />
28 ἐν τῷ τῶν θεσμοθετῶν δικαστηρίῳ: «nel tribunale<br />
dei tesmoteti», cioè dei sei arconti m<strong>in</strong>ori, che avevano<br />
funzioni essenzialmente giudiziarie. – διαδικάσαι:<br />
«facessero la scelta»; il διά del verbo <strong>in</strong>dica la scelta<br />
tra le diverse persone aventi diritto. – Παναθηναίων<br />
τῷ ἀγῶνι: «durante la festa <strong>delle</strong> Panatenee»; per dare<br />
maggiore solennità al conferimento.<br />
29 ὧν εἵνεκα: «a causa dei quali»; equivale ad ἕνεκα.<br />
– ἡ ἔνδειξιϛ: «la denuncia (contro di me)». Proprio<br />
da questa, come abbiamo constatato, Andocide è<br />
partito nella sua difesa. – ἀποδέδεικται μοι: «è stato<br />
da me dimostrato»; μοι è dativo di agente. – οὔτε<br />
ὡμολόγηκα: «né ho fatto confessione». – περὶ τὼ<br />
θεώ: «nei confronti <strong>delle</strong> due dee» di Eleusi, cioè<br />
Demetra e Core. – ῞Οπερ: «E di questo»; nesso<br />
relativo, accusativo di relazione. – περὶ πλείστου: περί<br />
+ genitivo esprime il complemento di stima.<br />
30 Καὶ γὰρ...: il periodo è fortemente anacolutico e<br />
sottol<strong>in</strong>ea così la concitazione dell’oratore. Il nom<strong>in</strong>ativo<br />
<strong>in</strong>iziale rimane sospeso: «<strong>in</strong>fatti, anche i discorsi<br />
degli accusatori... di questi... a me cosa riguarda?». –<br />
ἀνωρθίαζον: «urlarono a voce alta». – ὡϛ ... ἑτέρων<br />
ἁμαρτόντων: «poiché altri <strong>in</strong> precedenza avevano<br />
sbagliato»; ὡϛ + participio (qui genitivo assoluto). – οἷα:<br />
«come».<br />
31 ἀρασάμενοι τὰϛ μεγίσταϛ: «dopo esservi augurati le più<br />
grandi maledizioni» (nel caso che non aveste mantenuto il<br />
giuramento). – ἦ μὴν ψηφιεῖσθαι: «che avreste decretato<br />
senz’altro»; ἦ μήν è formula dei giuramenti: «senz’altro».<br />
– πρὸϛ δὲ τούτοιϛ: – «ed oltre a ciò».<br />
32 τῶν μηδὲν ἠδικηκότων ἀσεβεῖν καταγνῶναι:<br />
«condannare coloro che non hanno commesso alcun<br />
delitto»; καταγιγνώσκω è di norma costruito con il<br />
genitivo <strong>della</strong> persona e l’accusativo <strong>della</strong> pena; l’<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito<br />
ha la funzione dell’accusativo. – πρὸϛ τοῖν θεοῖν<br />
ἐπισκήπτω: «vi imploro <strong>in</strong> nome <strong>delle</strong> due dee»; è il<br />
significato che assume spesso πρὸϛ + genitivo. – τῆϛ<br />
ἑορτῆϛ ἕνεκεν: «per la festa». – οὐ παραιτοῦμαι: «non<br />
ricuso (la pena)».<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
12 A ntologia di classici
33<br />
34<br />
36<br />
37<br />
ἢ ἄλλοϛ τιϛ περὶ ἐμοῦ, ἀποκτείνατέ με, οὐ παραιτοῦμαι· εἰ δὲ οὐδὲν ἡμάρτηταί μοι, καὶ<br />
τοῦτο ὑμῖν ἀποδείκνυμι σαφῶϛ, δέομαι ὑμῶν αὐτὸ φανερὸν τοῖϛ ῞Ελλησι πᾶσι ποιῆσαι,<br />
ὡϛ ἀδίκωϛ εἰϛ τόνδε τὸν ἀγῶνα κατέστην. Ἐὰν γὰρ μὴ μεταλάβῃ τὸ πέμπτον μέροϛ τῶν<br />
ψήφων καὶ ἀτιμωθῇ ὁ ἐνδείξαϛ ἐμὲ Κηφίσιοϛ οὑτοσί, οὐκ ἔξεστιν αὐτῷ εἰϛ τὸ ἱερὸν τοῖν<br />
θεοῖν εἰσιέναι, ἢ ἀποθανεῖται. Εἰ οὖν ὑμῖν δοκῶ ἱκανῶϛ περὶ τούτων ἀπολελογῆσθαι,<br />
δηλώσατέ μοι, ἵνα προθυμότερον περὶ τῶν ἄλλων ἀπολογῶμαι.<br />
La <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>. Le denunce di Teucro e di Dioclide<br />
Περὶ δὲ τῶν ἀναθημάτων τῆϛ περικοπῆϛ καὶ τῆϛ μηνύσεωρ, ὥσπερ καὶ ὑπεσχόμην ὑμῖν,<br />
οὕτω καὶ ποιήσω· ἐξ ἀρχῆϛ γὰρ ὑμᾶϛ διδάξω ἅπαντα τὰ γεγενημένα. Ἐπειδὴ Τεῦκροϛ<br />
ἦλθε Μεγαρόθεν, ἄδειαν εὑρόμενοϛ, μηνύει περί τε τῶν μυστηρίων ἃ ἤδει καὶ τῶν<br />
περικοψάντων τὰ ἀναθήματα, καὶ ἀπογράφει δυοῖν δέονταϛ εἴκοσιν ἄνδραϛ. Ἐπειδὴ δὲ<br />
οὗτοι ἀπεγράφησαν, οἱ μὲν αὐτῶν φεύγοντεϛ ᾤχοντο, οἱ δὲ συλληφθέντεϛ ἀπέθανον<br />
κατὰ τὴν Τεύκρου μήνυσιν.<br />
Ἐπειδὴ δὲ ταῦτα ἐγένετο, Πείσανδροϛ καὶ Χαρικλῆϛ, ὄντεϛ μὲν τῶν ζητητῶν, δοκοῦντεϛ<br />
δ᾿ ἐν ἐκείνῳ τῷ χρόνῳ εὐνούστατοι εἶναι τῷ δήμῳ, ἔλεγον ὡϛ εἴη τὰ ἔργα τὰ γεγενημένα<br />
οὐκ ὀλίγων ἀνδρῶν ἀλλ᾿ ἐπὶ τῇ τοῦ δήμου καταλύσει, καὶ χρῆναι ἔτι ζητεῖν καὶ μὴ<br />
παύσασθαι. Καὶ ἡ πόλιϛ οὕτωϛ διέκειτο, ὥστ᾿, ἐπειδὴ τὴν βουλὴν εἰϛ τὸ βουλευτήριον<br />
ὁ κῆρυξ ἀνείποι ἰέναι καὶ τὸ σημεῖον καθέλοι, τῷ αὐτῷ σημείῳ ἡ μὲν βουλὴ εἰϛ τὸ<br />
βουλευτήριον ᾔει, οἱ δ᾿ ἐκ τῆϛ ἀγορᾶϛ ἔφευγον, δεδιότεϛ εἷϛ ἕκαστοϛ μὴ συλληφθείη.<br />
Ἐπαρθεὶϛ οὖν τοῖϛ τῆϛ πόλεωϛ κακοῖϛ, εἰσαγγέλλει Διοκλείδηϛ εἰϛ τὴν βουλήν, ϕάσκων<br />
εἰδὲναι τοὺϛ περικόψανταϛ τοὺϛ Ἑρμᾶϛ, καὶ εἶναι αὐτοὺϛ εἰϛ τριακοσίουϛ· ὡϛ δ᾿ ἴδοι καὶ<br />
περιτύχοι τῷ πράγματι, ἔλεγε. Καὶ τούτοιϛ, ὦ ἄνδρεϛ, δέομαι ὑμῶν προσέχονταϛ τὸν νοῦν<br />
33 ἡμάρτηταί μοι: «è stato compiuto da me»; dativo<br />
di agente. – ὡϛ ... κατέστην: «che cioè sono stato<br />
trasc<strong>in</strong>ato»; καθίστημι, aoristo III: significato perciò<br />
<strong>in</strong>transitivo, lett. «mi posi». – μεταλάβῃ: «ottenga».<br />
– καὶ ἀτιμωθῇ: «e perciò sia privato dei diritti del<br />
cittad<strong>in</strong>o». Così prescriveva la legge per combattere il<br />
propagarsi di false accuse. – ὁ ἐνδείξαϛ ἐμὲ Κηφίσιοϛ<br />
οὑτοσί: «questo Cefisio qui che mi ha accusato». Era<br />
uno dei firmatari dell’atto di accusa contro Andocide<br />
nel 399; un altro era Meleto. – οὐκ ἔξεστιν: «non gli<br />
è lecito», «non gli sarà lecito». Era <strong>in</strong>fatti uno dei<br />
diritti perduti. – ἢ ἀποθανεῖται: «oppure morirà»,<br />
cioè «sarà condannato a morte», per la violazione. –<br />
δηλώσατέ μοι: «manifestatemelo» (con applausi, segni<br />
di approvazione). – περὶ τῶν ἄλλων: «riguardo alle<br />
altre imputazioni». Così Andocide term<strong>in</strong>a la prima<br />
parte <strong>della</strong> sua difesa, <strong>in</strong>tenta a confutare le accuse di<br />
profanazione dei misteri. Ora passa a parlare dell’altro<br />
capo d’accusa, cioè di aver preso parte alla <strong>mutilazione</strong><br />
<strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>.<br />
34 ὑπεσχόμην ὑμῖν: «vi promisi». – Τεῦκροϛ: lo<br />
abbiamo conosciuto nella seconda denuncia per i<br />
misteri, ma, come abbiamo visto, egli aveva esteso<br />
la sua denuncia anche ai mutilatori <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong>. – καὶ<br />
(περί) τῶν περικοψάντων: «sia <strong>in</strong>torno a coloro che<br />
avevano mutilato». – δυοῖν δέονταϛ εἴκοσι: «venti<br />
mancati di due», cioè «diciotto» (lat<strong>in</strong>o duodevig<strong>in</strong>ti).<br />
Tra questi vi erano Eufileto e Meleto, non Andocide.<br />
– ἀπεγράφησαν: «furono registrati per la denuncia». –<br />
κατὰ τὴν ... μήνυσιν: «<strong>in</strong> seguito alla denuncia».<br />
36 Πείσανδροϛ καὶ Χαρικλῆϛ ... δοκοῦντεϛ: «Pisandro e<br />
Caricle, che sembravano...». Pisandro ci è già noto (par.<br />
27) come democratico radicale e tale era anche Caricle;<br />
se non che entrambi cambiarono poi bandiera, poiché<br />
favorirono il colpo di stato oligarchico nel 411 e Caricle<br />
fu perf<strong>in</strong>o uno dei trenta tiranni nel 404. Di qui l’evidente<br />
ironia di Andocide. – τῶν ζητητῶν: «fra gli zeteti», cioè<br />
tra i membri <strong>della</strong> commissione d’<strong>in</strong>chiesta. – ὡϛ εἴη:<br />
«che erano (opera di)»; ottativo obliquo. – ἀλλ᾿ ἐπὶ<br />
τῆ...: «ma (erano stati compiuti) <strong>in</strong> vista di ...». – οὕτωϛ<br />
διέκειτο: «era <strong>in</strong> tale stato»; διάκειμαι e κεῖμαι + avverbio<br />
equivalgono a ἔχω + avverbio. – ὥστε: i verbi <strong>della</strong><br />
consecutiva sono ᾔει («andava», «entrava») e ἔφευγον<br />
(«fuggivano»). – ἀνείποι ... καὶ ... καθέλοι: «dava<br />
l’ord<strong>in</strong>e di ... e ... abbassava»; gli ottativi, nelle temporali,<br />
<strong>in</strong>dicano l’azione ripetuta. – τὸ σημεῖον: «il segnale», «la<br />
bandiera». Sembra <strong>in</strong>tendere che si abbassava la bandiera<br />
per segnalare che l’<strong>in</strong>gresso al Palazzo del Consiglio<br />
era term<strong>in</strong>ato e che la seduta era <strong>in</strong>iziata. Ma il passo è<br />
controverso. – μὴ συλληφθείη: «di essere arrestato». La<br />
descrizione del panico generale è davvero efficace.<br />
37 Ἐπαρθείϛ: «Incoraggiato»; participio aoristo passivo<br />
di ἐπαίρω. Vi è subito una nota psicologica negativa<br />
contro il nuovo denunciatore, Dioclide, già conosciuto<br />
<strong>in</strong> Plutarco (Alcibiade 20,8). – εἰϛ τριακοσίουϛ: «circa<br />
trecento». – περιτύχοι: «si fosse trovato di fronte<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
13 A ntologia di classici
38<br />
39<br />
40<br />
ἀναμιμνῄσκεσθαι, ἐὰν ἀληθῆ λέγω, καὶ διδάσκειν ἀλλήλουϛ· ἐν ὑμῖν γὰρ ἦσαν οἱ λόγοι,<br />
καί μοι ὑμεῖϛ τούτων μάρτυρέϛ ἐστε. Ἔφη γὰρ εἶναι μὲν ἀνδράποδόν οἱ ἐπὶ Λαυρείῳ.<br />
Δεῖν δὲ κομίσασθαι ἀποφοράν. Ἀναστὰϛ δὲ πρῴ, ψευσθεὶϛ τῆϛ ὥραϛ, βαδίζειν· εἶναι δὲ<br />
πανσέληνον. Ἐπεὶ δὲ παρὰ τὸ προπύλαιον τοῦ Διονύσου ἦν, ὁρᾶν ἀνθρώπουϛ πολλοὺϛ<br />
ἀπὸ τοῦ Ὠιδείου καταβαίνονταϛ εἰϛ τὴν ὀρχήστραν· δείσαϛ δὲ αὐτούϛ, εἰσελθὼν ὑπὸ<br />
τὴν σκιάν, καθέζεσθαι μεταξύ του κίονοϛ καὶ τῆϛ στήληϛ ἐφ᾿ ᾗ ὁ στρατηγόϛ ἐστιν ὁ<br />
χαλκοῦϛ. Ὁρᾶν δὲ ἀνθρώπουϛ τὸν μὲν ἀριθμὸν μάλιστα τριακοσίουϛ, ἑστάναι δὲ κύκλῳ<br />
ἀνὰ πέντε καὶ δέκα ἄνδραϛ, τοὺϛ δὲ ἀνὰ εἴκοσιν· ὁρῶν δὲ αὐτῶν πρὸϛ τὴν σελήνην τὰ<br />
πρόσωπα τῶν πλείστων γιγνώσκειν.<br />
Καὶ πρῶτον μέν, ὦ ἄνδρεϛ, τοῦθ᾿ ὑπέθετο – δεινότατον πρᾶγμα, οἶμαι –, ὅπωϛ ἐν ἐκείνῳ<br />
εἴη, ὅντινα βούλοιτο Ἀθηναίων, φάναι τῶν ἀνδρῶν τούτων εἶναι, ὅντινα δὲ μὴ βούλοιτο,<br />
λέγειν ὅτι οὐκ ἦν. Ἰδὼν δὲ ταῦτ᾿ ἔφη ἐπὶ Λαύρειον ἰέναι, καὶ τῇ ὑστεραίᾳ ἀκούειν ὅτι<br />
οἱ Ἑρμαῖ εἶεν περικεκομμένοι· γνῶναι οὖν εὐθὺϛ ὅτι τούτων εἴη τῶν ἀνδρῶν τὸ ἔργον.<br />
῞Ηκων δὲ εἰϛ ἄστυ, ζητητάϛ τε ἤδη ᾑρημένουϛ καταλαμβάνειν καὶ μήνυτρα κεκηρυγμένα<br />
ἑκατὸν μνᾶϛ. Ἰδὼν δὲ Εὔφημον τὸν Καλλίου τοῦ Τηλοκλέουϛ ἀδελφὸν ἐν τῷ χαλκείῳ<br />
καθήμενον, ἀναγαγὼν αὐτὸν εἰϛ τὸ Ἡφαιστεῖον, λέγειν ἅπερ ὑμῖν ἐγὼ εἴρηκα, ὡϛ ἴδοι<br />
ἡμᾶϛ ἐν ἐκείνῃ τῇ νυκτὶ· οὔκουν δέοιτο παρὰ τῆϛ πόλεωϛ χρήματα λαβεῖν μᾶλλον ἢ<br />
παρ᾿ ἡμῶν, ὥσθ᾿ ἡμᾶϛ ἔχειν φίλουϛ. Εἰπεῖν οὖν τὸν Εὔφημον ὅτι καλῶϛ ποιήσειεν<br />
εἰπὼν, καὶ νῦν ἥκειν κελεῦσαί οἱ εἱϛ τὴν Λεωγόρου οἰκίαν, «ἵνα ἐκεῖ συγγένῃ μετ᾿ ἐμοῦ<br />
a»; tale è il significato di τυγχάνω + dativo. – τούτοιϛ<br />
... προσέχονταϛ τὸν νοῦν: «rivolgendo l’attenzione a<br />
queste cose», costruzione molto comune. – ἐν ὑμῖν: «tra<br />
di voi», «<strong>in</strong> vostra presenza», È però vero che dal 415<br />
erano passati sedici anni!<br />
38 οἱ = αὑτῷ. – ἐπὶ Λαυρείῳ: «al Laurion». <strong>Lo</strong>calità<br />
situata a una c<strong>in</strong>quant<strong>in</strong>a di chilometri da Atene,<br />
presso il capo Sunion, verso Oriente, famosa per le<br />
m<strong>in</strong>iere d’argento. Evidentemente lo schiavo di Euclide<br />
lavorava nelle m<strong>in</strong>iere e parte del salario spettava al<br />
padrone; però egli si era alzato molto presto, secondo<br />
il suo racconto, per compiere il camm<strong>in</strong>o non breve.<br />
– κομίσασθαι ἀποφοράν: «riscuotere i proventi». –<br />
Ἀναστάϛ: «alzatosi»; aoristo III, perciò <strong>in</strong>transitivo.<br />
– ψευσθεὶϛ τῆϛ ὥραϛ: «<strong>in</strong>gannatosi sull’ora»; regge il<br />
genitivo, <strong>in</strong> quanto verbo che significa «ottenere, fallire,<br />
<strong>in</strong>gannarsi su». La luce <strong>della</strong> luna, cioè sostiene Dioclide,<br />
lo aveva <strong>in</strong>gannato sull’ora e si era perciò avviato a notte<br />
fonda: per questo aveva sorpreso i mutilatori <strong>delle</strong><br />
<strong>Erme</strong>. Ma l’<strong>in</strong>ganno sarà più tardi clamorosamente<br />
scoperto: quella notte era di luna nuova! (Plutarco,<br />
Alcibiade 20,8). – τοῦ Διονύσου ... ἀπὸ τοῦ Ὠιδείου<br />
... εἰϛ τὴν ὀρχήστραν: il teatro di Dionisio era a lato<br />
del’Acropoli; nel mezzo, sul piano, l’«orchestra»,<br />
corrispondete alla platea di un nostro teatro, dove<br />
durante le rappresentazioni si collocava il coro; l’Odeon<br />
era stato costruito da Pericle, con ampie grad<strong>in</strong>ate, per<br />
le audizioni musicali, ma fu adibito a usi svariati. – του<br />
κίονοϛ: «una colonna»; attenzione: του (senza accento) è<br />
forma secondaria di τινόϛ. – ὁ στρατηγόϛ ... ὁ χαλκοῦϛ:<br />
«lo stratega di bronzo». Veramente nel teatro di Dioniso<br />
vi erano due statue di bronzo, una di Milziade e l’altra<br />
di Temistocle. – τὸν ἀριθμόν: «di numero»; accusativo<br />
di relazione. – μάλιστα: «circa»; ha questo significato<br />
quando si accompagna a un numero. – ἀνὰ πέντε: «a<br />
gruppi di c<strong>in</strong>que». – τὰ πρόσωπα: «i volti»; collocato a<br />
metà tra le due frasi, diventa il complemento oggetto di<br />
entrambe. – τῶν πλείστων: «<strong>della</strong> maggior parte».<br />
39 τοῦθ᾿ ὑπέθετο: «mise questo fondamento», cioè «fece<br />
questa premessa». – ἐν ἐκείνῳ εἴη: «fosse il suo potere»;<br />
regge φάναι che a sua volta regge εἶναι: «affermare che<br />
c’era tra...». Certo <strong>in</strong> tal modo Dioclide acquistava il<br />
potere di ricattare chiunque. – εἶεν περικεκομμένοι:<br />
«erano state mutilate»; ottativo (obliquo) del perfetto,<br />
forma perifrastica. – γνῶναι: «e che capì»; cont<strong>in</strong>ua il<br />
racconto di Dioclide. – εἴη «era»; ottativo obliquo.<br />
40 ῞Ηκων: «tornato». – ζητητάϛ: «zeteti», «commissari<br />
per l’<strong>in</strong>chiesta». – ἑκατὸν μνᾶϛ: «cento m<strong>in</strong>e». Siccome<br />
la m<strong>in</strong>a equivaleva a cento dracme, si tratta <strong>delle</strong><br />
diecimila dracme, che, come abbiamo visto, erano state<br />
promesse come taglia secondo il decreto di Pisandro.<br />
Εὔφημον: non conosciamo questo Eufemo, se non per<br />
quanto dice qui. Possedeva un’offic<strong>in</strong>a ed era fratello di<br />
Callia figlio di Telocle; Callia era cognato di Andocide.<br />
La famiglia di quest’ultimo sta dunque per essere<br />
co<strong>in</strong>volta. – εἰϛ τὸ Ἡφαιστεῖον: «al tempio di Efesto». –<br />
ὡϛ ἴδοι ἡμᾶϛ: «che cioè ci aveva visti»; ottativo obliquo.<br />
Quell’ἡμᾶϛ, <strong>in</strong>atteso, ci dimostra quanto Andocide si<br />
sentisse ormai co<strong>in</strong>volto nell’accusa. – οὔκουν δέοιτο:<br />
«che non aveva certo bisogno»; ottativo obliquo: sono<br />
le parole di Dioclide, che avrebbe cercato di ricattare<br />
i presunti colpevoli. – ὥσθ᾿ ἡμᾶϛ ἔχειν: «<strong>in</strong> modo tale<br />
da averci». – εἰπεῖν οὖν τὸν Εὔφημον: «(e cont<strong>in</strong>uò a<br />
raccontare) che dunque Eufemo rispose». – καλῶϛ<br />
ποιήσειεν εἰπών: «che aveva fatto bene a parlare»;<br />
ottativo obliquo. – καὶ νῦν ἥκειν κελεῦσαί οἱ: «e che<br />
(Eufemo) lo esortò ad andare immediatamente con lui»;<br />
οἱ = αὑτῷ. – Λεωγόρου: «di Leogora», che era il padre<br />
di Andocide. Era dunque la casa di Andocide, il quale,<br />
secondo Dioclide, era uno dei mutilatori <strong>delle</strong> statue.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
14 A ntologia di classici
41<br />
42<br />
43<br />
44<br />
Ἀνδοκίδῃ καὶ ἑτέροιϛ οἷϛ δεῖ». ῞Ηκειν ἔφη τῇ ὑστεραίᾳ καὶ δὴ κόπτειν τὴν θύραν· τὸν<br />
δὲ πατέρα τὸν ἐμὸν τυχεῖν ἐξιόντα, καὶ εἰπεῖν αὐτόν· «Ἆρά γε σὲ οἵδε περιμένουσι;<br />
Χρὴ μέντοι μὴ ἀπωθεῖσθαι τοιούτουϛ φίλουϛ». Εἰπόντα δὲ αὐτὸν ταῦτα, οἴχεσθαι. Καὶ<br />
τούτῳ μὲν τῷ τρόπῳ τὸν πατέρα μου ἀπώλλυε, συνειδότα ἀποφαίνων. Εἰπεῖν δὲ ἡμᾶϛ<br />
ὅτι δεδογμένον ἡμῖν εἴη δύο μὲν τάλαντα ἀργυρίου διδόναι οἱ ἀντὶ τῶν ἑκατὸν μνῶν τῶν<br />
ἐκ τοῦ δημοσίου, ἐὰν δὲ κατάσχωμεν ἡμεῖϛ ἃ βουλόμεθα, ἕνα αὐτὸν ἡμῶν εἶναι, πίστιν<br />
δὲ τουτων δοῦναί τε καὶ δέξασθαι. Ἀποκρίνασθαι δὲ αὐτὸϛ πρὸϛ ταῦτα ὅτι βουλεύσοιτο·<br />
ἡμᾶϛ δὲ κελεύειν αὐτὸν ἥκειν εἰϛ Καλλίου τοῦ Τηλοκλέουϛ, ἵνα κἀκεῖνοϛ παρείη. Τὸν δ᾿<br />
αὖ κηδεστήν μου οὕτωϛ ἀπώλλυεν. ῞Ηκειν ἔφη εἰϛ Καλλίου, καί, καθομολογήσαϛ ἡμῖν,<br />
πίστιν δοῦναι ἐν ἀκροπόλει, καὶ ἡμᾶϛ, συνθεμένουϛ οἱ τὸ ἀργύριον εἰϛ τὸν εἰσιόντα<br />
μῆνα δώσειν, διαψεύδεσθαι καὶ οὐ διδόναι· ἥκειν οὖν μηνύσων τὰ γενόμενα.<br />
Terrore <strong>in</strong> città dopo la denuncia di Dioclide<br />
Ἡ μὲν εἰσαγγελία αὐτῷ, ὦ ἄνδρεϛ, τοιαύτη· ἀπογράφει δὲ τὰ ὀνόματα τῶν ἀνδρῶν ὧν<br />
ἔφη γνῶναι, δύο καὶ τετταράκοντα, πρώτουϛ μὲν Μαντίθεον καὶ Ἀψεφίωνα, βουλευτὰϛ<br />
ὄνταϛ καὶ καθημένουϛ ἔνδον, εἶτα δὲ καὶ τοὺϛ ἄλλουϛ. Ἀναστὰϛ δέ, Πείσανδροϛ<br />
ἔφη χρῆναι λύειν τὸ ἐπὶ Σκαμανδρίου ψήφισμα καὶ ἀναβιβάζειν ἐπὶ τὸν τροχὸν τοὺϛ<br />
ἀπογραφένταϛ, ὅπωϛ μὴ πρότερον νὺξ ἔσται, πρὶν πυθέσθαι τοὺϛ ἄνδραϛ ἅπανταϛ.<br />
Ἀνέκραγεν ἡ βουλὴ ὡϛ εὖ λέγει. Ἀκούσαντεϛ δὲ ταῦτα, Μαντίθεοϛ καὶ Ἀψεφίων ἐπὶ τὴν<br />
ἑστίαν ἐκαθέζοντο, ἱκετεύοντεϛ μὴ στρεβλωθῆναι ἀλλ᾿ ἐξεγγυηθέντεϛ κριθῆναι. Μόλιϛ<br />
δὲ τούτων τυχόντεϛ, ἐπειδὴ τοὺϛ ἐγγυητὰϛ κατέστησαν, ἐπὶ τοὺϛ ἵππουϛ ἀναβάντεϛ,<br />
ᾤχοντο εἰϛ τοὺϛ πολεμίουϛ αὐτομολήσαντεϛ, καταλιπόντεϛ τοὺϛ ἐγγυητάϛ, οὓϛ ἔδει ἐν<br />
41 τυχεῖν ἐξιόντα: «stava uscendo»; τυγχάνω + participio<br />
predicativo. – μὴ ἀπωθεῖσθαι: «non resp<strong>in</strong>gere». La<br />
frase che Leogora avrebbe rivolto a Dioclide: «non<br />
bisogna resp<strong>in</strong>gere amici del genere» era probabilmente<br />
carica di sarcasmo e di disprezzo, ma per il delatore<br />
divenne una specie di prova del co<strong>in</strong>volgimento di<br />
Leogora nel delitto. – ἀπώλλυε: «rov<strong>in</strong>ò»: ὄλλυμι<br />
segue la medesima regola di ἵστημι: è transitivo perché<br />
è un imperfetto attivo. – Εἰπεῖν δὲ ἡμᾶϛ: «e che noi<br />
gli dicemmo». – ὅτι δεδογμένον ἡμῖν εἴη: «che ci era<br />
sembrato opportuno»; ottativo (obliquo) del perfetto di<br />
δοκέω, forma perifrastica. – δύο τάλαντα ἀργυρίου: «due<br />
talenti d’argento», che valevano dodicimila dracme, cioè<br />
più <strong>della</strong> taglia dello Stato. – οἱ = αὑτῷ. – κατάσχωμεν:<br />
«otteniamo». – ἕνα αὐτὸν ἡμῶν εἶναι: «egli sarebbe<br />
stato uno di noi»; ci saremmo aspettati un <strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito futuro<br />
<strong>in</strong>vece di εἶναι. La frase rappresenta un momento cruciale<br />
dell’accusa di Dioclide: se <strong>in</strong>fatti la <strong>in</strong>terpretiamo <strong>in</strong><br />
senso politico, il clan di cui faceva parte Andocide gli<br />
avrebbe proposto: «tu taci e non denunciarci; noi ti<br />
paghiamo e <strong>in</strong> più, se riusciremo a ottenere ciò che ci<br />
proponiamo – cioè l’abbattimento <strong>della</strong> democrazia e<br />
l’<strong>in</strong>staurazione di un regime oligarchico –, tu sarai dei<br />
nostri». Sarebbe la riprova che la <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong><br />
mirava a destabilizzare la democrazia.<br />
42 ὅτι βουλεύσοιτο: «che ci avrebbe pensato». – εἰϛ<br />
Καλλίου: «a casa di Callia». Era, abbiamo detto,<br />
cognato di Andocide; così dal racconto di Dioclide<br />
viene co<strong>in</strong>volto anche lui. – καθομολογήσαϛ ἡμῖν:<br />
«accordatosi con noi». – συνθεμένουϛ οἱ ... δώσειν:<br />
«dopo aver promesso che gli avremmo consegnato»;<br />
οἱ = αὑτῷ. – ἥκειν οὖν μηνύσων: «e che perciò venne<br />
(<strong>in</strong> Consiglio) per denunciare»; participio futuro con<br />
valore f<strong>in</strong>ale. Così term<strong>in</strong>a il resoconto <strong>della</strong> denuncia<br />
di Dioclide.<br />
43 ὧν = οὕϛ: attrazione del relativo. – Μαντίθεον καὶ<br />
Ἀψεφίωνα: dunque questi Mantiteo e Apsefione, di cui<br />
si sa ben poco, erano membri del Consiglio e stavano <strong>in</strong><br />
quel momento seduti <strong>in</strong> aula! – Πείσανδροϛ: sempre il<br />
solito demagogo, già a noi ben noto. – λύειν: «abrogare».<br />
– τὸ ἐπὶ Σκαμανδρίου ψήφισμα: «il decreto emanato<br />
al tempo di Scamandrio». Non abbiamo notizie di<br />
questo decreto né <strong>della</strong> sua epoca, ma evidentemente<br />
proibiva di sottoporre a tortura i cittad<strong>in</strong>i ateniesi; era<br />
tale la tensione <strong>in</strong> città, che si proponeva la tortura per<br />
i cittad<strong>in</strong>i come se fossero schiavi! – ὅπωϛ μὴ ... νὺξ<br />
ἔσται: «perché non venisse notte».<br />
44 ἐπὶ τὴν ἑστίαν: «sull’altare». Nell’aula del Consiglio<br />
vi era un sacello con le statue di Zeus e di Atena; si tratta<br />
probabilmente dell’altare di Zeus. – μὴ στρεβλωθῆναι:<br />
«di non essere torturati». – ἐξεγγυηθέντεϛ: «dopo<br />
aver fornito dei garanti». – τούτων τυχόντεϛ: «dopo<br />
aver ottenuto ciò»; τυγχάνω + genitivo: «ottenere».<br />
– κατέστησαν: «ebbero fornito»; transitivo, perché<br />
è aoristo debole. – αὐτομολήσαντεϛ: «dopo aver<br />
disertato». Si recarono probabilmente alla frontiera<br />
<strong>della</strong> Beozia, che era nemica, o presso gli Spartani, che<br />
<strong>in</strong> quel momento avevano un cont<strong>in</strong>gente sull’Istmo. –<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
15 A ntologia di classici
45<br />
48<br />
49<br />
50<br />
51<br />
τοῖϛ αὐτοῖϛ ἐνέχεσθαι ἐν οἷσπερ οὓϛ ἠγγυήσαντο. Ἡ δὲ βουλή, ἐξελθοῦσα, ἐν ἀπορρήτῳ<br />
συνέλαβεν ἡμᾶϛ καὶ ἔδησεν ἐν τοῖϛ ξύλοιϛ. Ἀνακαλέσαντεϛ δὲ τοὺϛ στρατηγούϛ,<br />
ἀνειπεῖν ἐκέλευσαν Ἀθηναίων τοὺϛ μὲν ἐν ἄστει οἰκοῦνταϛ ἰέναι εἰϛ τὴν ἀγοράν, τὰ<br />
ὅπλα λαβόνταϛ, τοὺϛ δ᾿ ἐν μακρῷ τείχει εἰϛ τὸ Θησεῖον, τοὺϛ δ᾿ ἐν Πειραιεῖ εἰϛ τὴν<br />
Ἱπποδαμείαν ἀγοράν, τοὺϛ δὲ ἱππέαϛ ἔτι νυκτὸϛ σημῆναι τῇ σάλπιγγι ἥκειν εἰϛ τὸ<br />
Ἀνάκειον, τὴν δὲ βουλὴν εἰϛ ἀκρόπολιν ἰέναι κἀκεῖ καθεύδειν, τοὺϛ δὲ πρυτάνειϛ ἐν τῇ<br />
θόλῳ. Βοιωτοὶ δέ, πεπυσμένοι τὰ πράγματα, ἐπὶ τοῖϛ ὁρίοιϛ ἦσαν ἐξεσρατευμένοι, Τὸν<br />
δὲ τῶν κακῶν τούτων αἴτιον Διοκλείδην, ὡϛ σωτῆρα ὄντα τῆϛ πόλεωϛ, ἐπὶ ζεύγουϛ ἦγον<br />
εἰϛ τὸ πρυτανεῖον στεφανώσαντεϛ, καὶ ἐδείπνει ἐκεῖ.<br />
Andocide <strong>in</strong> carcere<br />
Ἐπειδὴ δὲ ἐδεδέμεθα παντεϛ ἐν τῷ αὐτῷ, καὶ νύξ τε ἦν καὶ τὸ δεσμωτήριον συνεκέκλῃτο,<br />
ἧκον δὲ τῷ μὲν μήτηρ, τῷ δὲ ἀδελφή, τῷ δὲ νυνὴ καὶ παῖδεϛ, ἦν δὲ βοὴ καὶ οἶκτοϛ<br />
κλαιόντων καὶ ὀδυρομένων τὰ παρόντα κακά, λέγει πρόϛ με Χαρμίδηϛ, ὢν μὲν ἀνεψιόϛ,<br />
ἡλικιώτηϛ δὲ καὶ συνεκτραφεὶϛ ἐν τῇ οἰκίᾳ τῇ ἡμετέρᾳ ἐκ παιδόϛ, ὅτι «Ἀνδοκίδη, τῶν<br />
μὲν παρόντων κακῶν ὁρᾷϛ τὸ μέγεθοϛ, ἐγὼ δ᾿ ἐν μὲν τῷ παρελθόντι χρόνῳ οὐδὲν<br />
ἐδεόμην λέγειν οὐδέ σε λυπεῖν, νῦν δὲ ἀναγκάζομαι διὰ τὴν παρούσαν ἡμῖν συμφοράν.<br />
Οἷϛ γὰρ ἐχρῶ καὶ οἷϛ συνῆσθα ἄνευ ἡμῶν τῶν συγγενῶν, οὗτοι ἐπὶ ταῖϛ αἰτίαιϛ, δι᾿<br />
ἃϛ ἡμεῖϛ ἀπολλύμεθα, οἱ μὲν αὐτῶν τεθνᾶσιν, οἱ δὲ οἴχονται φεύγοντεϛ, σφῶν αὐτῶν<br />
καταγνόντεϛ ἀδικεῖν. Εἰ ἤκουσάϛ τι τούτου τοῦ πράγματοϛ τοῦ γενομένου, εἰπέ, καὶ<br />
πρῶτον μὲν σεαυτὸν σῶσον, εἶτα δὲ τὸν πατέρα, ὃν εἰκόϛ ἐστί σε μάλιστα φιλεῖν, εἶτα<br />
δὲ τὸν κηδεστήν, ὃϛ ἔχει σου τὴν ἀδελφήν, ἥπερ σοι μόνη ἐστίν, ἔπειτα δὲ τοὺϛ ἄλλουϛ<br />
συγγενεῖϛ καὶ ἀναγκαίουϛ, τοσούτουϛ ὄνταϛ, ἔτι δὲ ἐμέ, ὃϛ ἐν ἅπαντι τῷ βίῳ ἠνίασα μέν<br />
σε οὐδὲν πώποτε, προθυμότατοϛ δὲ εἰϛ σὲ καὶ τὰ σὰ πράγματά εἰμι, ὅ τι ἂν δέῃ ποιεῖν».<br />
Λέγοντοϛ δέ, ὦ ἄνδρεϛ, Χαρμίδου ταῦτα, ἀντιβολούντων δὲ τῶν ἄλλων καὶ ἱκετεύοντοϛ<br />
ἑνὸϛ ἑκάστου, ἐνεθυμήθην πρὸϛ ἐμαυτόν· «Ὢ πάντων ἐγὼ δεινοτάτῃ συμφορᾷ<br />
ἐν τοῖϛ αὐτοῖϛ ἐνέχεσθαι: «soggiacessero alle medesime<br />
pene». – οὓϛ ἠγγυήσαντο: «coloro che essi avevano<br />
garantito»; nota l’omissione del pronome dimostrativo<br />
al nom<strong>in</strong>ativo.<br />
45 ἐν τοῖϛ ξύλοιϛ: «ai ceppi». – ἀνειπεῖν: «di<br />
proclamare che»; è retto da ἐκέλευσαν. Segue, come<br />
si vede, una mobilitazione generale. – τοὺϛ ἐν μακρῷ<br />
τείχει: «quelli che abitavano tra le lunghe mura», che<br />
congiungevano Atene ai suoi porti. – εἰϛ τὸ Θησεῖον:<br />
«al Teseion», tempio di Teseo, ov’era la sua tomba. – εἰϛ<br />
τὴν Ἱπποδαμείαν ἀγοράν: «nella piazza Ippodamia»,<br />
la piazza del Pireo, ove aveva lavorato l’architetto<br />
Ippodamo. – σημῆναι τῇ σάλπιγγι: «e di dare il<br />
segnale con la tromba»; anche questo <strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito è retto<br />
da ἐκέλευσαν. – ἔτι νυκτόϛ: «mentre era ancora notte»;<br />
genitivo di tempo. Va con ἥκειν. – εἰϛ τὸ Ἀνάκειον:<br />
l’Anakeion era un tempio di Castore e Polluce, a nord<br />
dell’Acropoli. – καθεύδειν: «passare la notte». – ἐν<br />
τῇ θόλῳ: «nella Rotonda», dove solitamente i pritani<br />
mangiavano. I pritani erano i presidenti del Consiglio<br />
dei C<strong>in</strong>quecento, che presiedevano a turno. – ὡϛ ...<br />
ὄντα: «come se fosse»; ὡϛ + participio. – ἐπὶ ζεύγουϛ:<br />
«su un carro». – εἰϛ τὸ πρυτανεῖον: «al Pritaneo»,<br />
palazzo dei pritani. – ἐδείπνει: «banchettava». Come<br />
premio per i suoi presunti meriti!<br />
48 ἐν τῷ αὐτῷ: «nel medesimo luogo». – Χαρμίδηϛ:<br />
primo cug<strong>in</strong>o di Andocide, di famiglia elevata,<br />
oligarchico. <strong>Tucidide</strong>, come abbiamo visto, non fa il<br />
nome di questo amico, mentre Plutarco (Alcibiade 21,<br />
4-6) parla di Timeo.<br />
49 ὅτι: come spesso <strong>in</strong> greco, ha la funzione dei due punti<br />
del discorso diretto. – οὐδὲν ἐδεόμην λέγειν: «non ebbi<br />
mai necessità di dire nulla». – Οἷϛ γὰρ ἐχρῶ καὶ οἷϛ ...,<br />
οὗτοι: «Infatti coloro con i quali avevi dei rapporti e ai<br />
quali ...»; prolessi del relativo; χράομαι + dativo: «faccio<br />
uso di», «ho rapporti con». – ἄνευ ἤμῶν τῶν συγγενῶν:<br />
«a parte noi, tuoi parenti», o anche «senza di noi,<br />
tuoi parenti», per sottol<strong>in</strong>eare l’estraneità dei parenti<br />
rispetto ai «veri colpevoli», come Eufileto e Meleto, gli<br />
«amici» del gruppo degli oligarchici. – σφῶν αὐτῶν<br />
καταγνόντεϛ: «essendo così accusati»; καταγιγνώσκω<br />
regge il genitivo <strong>della</strong> persona e l’accusativo <strong>della</strong> cosa<br />
(qui l’<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito).<br />
50 ὂν εἰκόϛ ἐστί σε ...: «che è naturale che tu ...». – τὸν<br />
κηδεστήν: «tuo cognato», cioè Callia, che abbiamo<br />
conosciuto (par. 40-42). – ὅ τι ἂν δέῃ ποιεῖν: «qualunque<br />
cosa sia necessario fare».<br />
51 Λέγοντοϛ ... ἀντιβολούντων ... ἱκετεύοντοϛ:<br />
«mentre Carmide diceva ... mentre ... mentre ...»;<br />
sono tre genitivi assoluti di significato temporale.<br />
– ἑνὸϛ ἑκάστου: «ciascuno s<strong>in</strong>golarmente»; lat<strong>in</strong>o<br />
uniuscuiusque. – ἐνεθυμήθην: «io riflettevo». –<br />
Ὢ... ἐγὼ ... περιπεσών: «Oh, io che son caduto»,<br />
cioè «Oh, me <strong>in</strong>felice, che son caduto»; πότερα,<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
16 A ntologia di classici
61<br />
62<br />
63<br />
περιπεσών, πότερα περιίδω τοὺϛ ἐμαυτοῦ συγγενεῖϛ ἀπολλυμένουϛ ἀδίκωϛ, καὶ αὐτούϛ<br />
τε ἀποθανόνταϛ καὶ τὰ χρήματα αὐτῶν δημευθέντα, πρὸϛ δὲ τούτοιϛ ἀναγραφένταϛ ἐν<br />
στήλαιϛ, ὡϛ ὄνταϛ ἀλιτηρίουϛ τῶν θεῶν, τοὺϛ οὐδενόϛ αἰτίουϛ τῶν γεγενημένων, ἔτι δὲ<br />
τριακοσίουϛ Ἀθηναίων μέλλονταϛ ἀδίκωϛ ἀπολέσθαι, τὴν δὲ πόλιν ἐν κακοῖϛ οὖσαν τοῖϛ<br />
μεγίστοιϛ καὶ ὑποψίαν εἰϛ ἀλλήλουϛ ἔχονταϛ, ἢ εἴπω Ἀθηναίοιϛ ἅπερ ἤκουσα Εὐφιλήτου<br />
αὐτοῦ τοῦ ποιήσαντοϛ;».<br />
La verità di Andocide<br />
Διὰ ταῦτα εἶπον τῇ βουλῇ ὅτι εἰδείην τοὺϛ ποιήσανταϛ, καὶ ἐξέδειξα τὰ γενόμενα, ὅτι<br />
εἰσηγήσατο μὲν πινόντων ἡμῶν ταύτην τὴν βουλὴν Εὐφίλητοϛ, ἀντεῖπον δὲ ἐγώ, καὶ<br />
τότε μὲν οὐ γένοιτο δι᾿ ἐμέ. ῞Υστερον δ᾿ ἐγὼ μὲν ἐν Κυνοσάργει ἐπὶ πωλίον, ὅ μοι ἦν,<br />
ἀναβάϛ, ἔπεσον καὶ τὴν κλεῖ͂ν συνετρίβην καὶ τὴν κεφαλὴν κατεάγην, φερόμενόϛ τε ἐπὶ<br />
κλίνηϛ, ἀπεκομίσθην οἴκαδε. Αἰσθόμενοϛ δ᾿ Εὐφίλητοϛ ὡϛ ἔχοιμι, λέγει πρὸϛ αὐτοὺϛ<br />
ὅτι πέπεισμαι ταῦτα συμποιεῖν καὶ ὡμολόγηκα αὐτῷ μεθέξειν τοῦ ἔργου καὶ περικόψειν<br />
τὸν Ἑρμῆν τὸν παρὰ τὸ Φορβαντεῖον. Ταῦτα δ᾿ ἔλεγεν, ἐξαπατῶν ἐκείνουϛ· καὶ διὰ<br />
ταῦτα ὁ Ἑρμῆϛ ὃν ὁρᾶτε πάντεϛ, ὁ παρὰ τὴν πατρῴαν οἰκίαν τὴν ἡμετέραν, ὃν ἡ Αἰγηὶϛ<br />
ἀνέθηκεν, οὐ περιεκόπη μόνοϛ τῶν Ἑρμῶν τῶν Ἀθήνησιν, ὡϛ ἐμοῦ τοῦτο ποιήσοντοϛ,<br />
ὡϛ ἔφη πρὸϛ αὐτοὺϛ Εὐφίλητοϛ. Οἱ δ᾿, αἰσθόμενοι, δεινὰ ἐποίουν, ὅτι εἰδείην μὲν<br />
τὸ πρᾶγμα, πεποιηκὼϛ δὲ οὐκ εἴην. Προσελθόντεϛ δέ μοι τῇ ὑστεραίᾳ Μέλητοϛ καὶ<br />
Εὐφίλητοϛ ἔλεγον ὅτι «Γεγένηται, ὦ Ἀνδοκίδη, καὶ πέπρακται ἡμῖν ταῦτα. Σὺ μέντοι εἰ<br />
μὲν ἀξιοῖϛ ἡσυχίαν ἔχειν καὶ σιωπᾶν, ἕξειϛ ἡμᾶϛ ἐπιτηδείουϛ ὥσπερ καὶ πρότερον· εἰ δὲ<br />
μή, χαλεπώτεροί σοι ἡμεῖϛ ἐχθροὶ ἐσόμεθα ἢ ἄλλοι τινὲϛ δι᾿ ἡμᾶϛ φίλοι».<br />
o più comunemente πότερον, ... ἤ <strong>in</strong>troducono<br />
l’<strong>in</strong>terrogativa doppia (lat<strong>in</strong>o utrum .. an); i due verbi<br />
sono congiuntivi dubitativi. – ἀπολλυμένουϛ: «che<br />
... cadono <strong>in</strong> rov<strong>in</strong>a»; ὄλλυμι, presente medio, perciò<br />
<strong>in</strong>transitivo; come i participi predicativi che seguono<br />
(ἀποθανόνταϛ, δημευθέντα, ἀναγραφένταϛ, μέλλονταϛ,<br />
οὖσαν, ἔχονταϛ), dipende da περιίδω come verbo di<br />
percezione: si traducono perciò come se fossero tante<br />
oggettive. – ἀναγραφένταϛ ἐν στήλαιϛ: «che siano <strong>in</strong>cisi<br />
sulle stele». – ὡϛ ὄνταϛ ἀλιτηρίουϛ: «come se fossero<br />
profanatori». Come appunto si faceva con i sacrileghi.<br />
– μέλλονταϛ ἀπολέσθαι: «stiano per morire»; μέλλω +<br />
<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito = perifrastica attiva lat<strong>in</strong>a; ὄλλυμι <strong>in</strong>transitivo<br />
poichè è un aoristo forte. – ἔχονταϛ: «e che (i cittad<strong>in</strong>i)<br />
abbiano»; improvvisa variatio rispetto a τὴν πόλιν. –<br />
Εὐφιλήτου αὐτοῦ: «da Eufileto <strong>in</strong> persona».<br />
61 ὅτι εἰδείην: «che conoscevo»; da οἶδα, ottativo<br />
obliquo. – ὅτι εἰσηγήσατο: «cioè che ci aveva proposto»;<br />
nota la correlazione μέν ... δέ. – πινόντων ἡμῶν: mentre<br />
noi bevevamo»; genitivo assoluto di valore temporale.<br />
Dunque, più che altro una bravata, che fu concepita<br />
nell’ebrezza del v<strong>in</strong>o da giovani scioperati; così si veniva<br />
ad attenuare la matrice politica del gesto, e forse proprio<br />
questo voleva Andocide, mentre accusava Eufileto. –<br />
ἀντεῖπον δὲ ἐγώ: «ma io mi ero opposto». – γένοιτο:<br />
ottativo obliquo; traduci con l’<strong>in</strong>dicativo. – δι᾿ ἐμέ: «per<br />
merito mio». – ἐν Κυνοσάργει: «al C<strong>in</strong>osarge», g<strong>in</strong>nasio<br />
alla periferia di Atene, sacro ad Eracle. – τὴν κλεῖν ...<br />
τὴν κεφαλήν: sono accusativi di relazione; i due verbi<br />
sono <strong>in</strong>fatti aoristi passivi, il secondo da κατάγνυμι. – ἐπὶ<br />
κλίνηϛ: «su di una barella».<br />
62 ὡϛ ἔχοιμι: «come stavo»; ἔχω + avverbio; è una<br />
<strong>in</strong>terrogativa <strong>in</strong>diretta. – πρὸϛ αὐτούϛ: cioè agli amici<br />
<strong>della</strong> bevuta. – μεθέξειν τοῦ ἔργου: «che avrei preso<br />
parte all’impresa»; μετέχω + genitivo, <strong>in</strong> quanto significa<br />
«prendo parte a». – τὸν παρὰ τὸ Φορβαντεῖον: «quella<br />
collocata a lato del tempio di Forbante». Forbante era,<br />
sembra un figlio di Posidone. Era la località dov’era<br />
situata la casa di Andocide. – ὂν ἡ Αἰγηὶϛ ἀνέθηκεν:<br />
«che la tribù Egeide consacrò». – μόνοϛ: quella sola<br />
o poche, come affermano le fonti. – τῶν Ἀθήνησιν:<br />
«collocate ad Atene»; è forma di stato luogo, con<br />
suffisso locativo. – ὡϛ ἐμοῦ τοῦτο ποιήσοντοϛ: «poiché<br />
quell’impresa avrei dovuto farla io»; ὡϛ + participio (qui<br />
genitivo assoluto). Faceva parte dell’<strong>in</strong>ganno di Eufileto,<br />
secondo Andocide.<br />
63 δεινὰ ἐποίουν: lett. «facevano cose terribili», come<br />
noi diciamo «facevano i diavoli a quattro», cioè «si<br />
<strong>in</strong>furiarono». – ὅτι εἰδείην ... πεποιηκὼϛ δὲ οὐκ εἴην:<br />
«poiché ero a conoscenza ..., ma non ne avevo preso<br />
parte». Il che appariva loro molto pericoloso. – ὅτι:<br />
anche qui vale per i due punti. – ἡμῖν: «da noi»; dativo<br />
di agente. – δι᾿ ἡμᾶϛ: «per causa nostra», cioè «per il<br />
fatto di averci traditi». Grave m<strong>in</strong>accia di Eufileto.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
17 A ntologia di classici
64<br />
65<br />
66<br />
67<br />
Εἶπον αὐτοῖϛ ὅτι νομίζοιμι μὲν διὰ τὸ πρᾶγμα Εὐφίλητον πονηρὸν εἶναι, ἐκείνοιϛ δὲ οὐκ<br />
ἐμὲ δεινὸν εἶναι, ὅτι οἶδα, ἀλλὰ μᾶλλον αὐτὸ τὸ ἔργον πολλῷ, ὅτι πεποίηται.<br />
Ὡϛ οὖν ἦν ταῦτ᾿ ἀληθῆ, τόν τε παῖδα τὸν ἐμὸν παρέδωκα βασανίσαι, ὅτι ἔκαμνον καὶ<br />
οὐδ᾿ ἀνιστάμην ἐκ τῆϛ κλίνηϛ, καὶ τὰϛ θεραπαίναϛ ἔλαβον οἱ πρυτάνειϛ, ὅθεν ὁρμώμενοι<br />
ταῦτ᾿ ἐποίουν ἐκεῖνοι.<br />
La conclusione dell’<strong>in</strong>chiesta del 415 sulla <strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong><br />
Ἐξελέγχοντεϛ δὲ τὸ πρᾶγμα ἥ τε βουλὴ καὶ οἱ ζητηταί, ἐπειδὴ ἦν ᾗ ἐγὼ ἔλεγον καὶ<br />
ὡμολογεῖτο πανταχόθεν, τότε δὴ καλοῦσι τὸν Διοκλείδην· καὶ οὐ πολλῶν λόγων<br />
ἐδέησεν, ἀλλ᾿ εὐθὺϛ ὡμολόγει ψεύδεσθαι καὶ ἐδεῖτο σῴζεσθαι, φράσαϛ τοὺϛ πείσανταϛ<br />
αὐτὸν λέγειν ταῦτα· εἶναι δὲ Ἀλκιβιάδην τὸν Φηγούσιον καὶ Ἀμίαντον τὸν ἐξ Αἰγίνηϛ.<br />
Καὶ οὗτοι μὲν δείσαντεϛ ᾤχοντο φεύγοντεϛ· ὑμεῖϛ δέ, ἀκούσαντεϛ ταῦτα, Διοκλείδην μὲν<br />
τῷ δικαστηρίῳ παραδόντεϛ ἀπεκτείνατε, τοὺϛ δὲ δεδεμένουϛ καὶ μέλλονταϛ ἀπολεῖσθαι<br />
ἐλύσατε, τοὺϛ ἐμοὺϛ συγγενεῖϛ, δι᾿ ἐμέ, καὶ τοὺϛ φεύγονταϛ κατεδέξασθε, αὐτοὶ δὲ<br />
λαβόντεϛ τὰ ὅπλα ἀπῇτε, πολλῶν κακῶν καὶ κινδύνων ἀπαλλαγέντεϛ. Ἐν οἷϛ ἐγώ, ὦ<br />
ἄνδρεϛ, τῆϛ μὲν τύχηϛ, ᾗ ἐχρησάμην, δικαίωϛ ἂν ὑπὸ πάντων ἐλεηθείην, τῶν δὲ γενομένων<br />
ἕνεκεν εἰκότωϛ ἂν ἀνὴρ ἄριστοϛ δοκοίην εἶναι, ὅστιϛ εἰσηγησαμένῳ μὲν Εὐφιλήτῳ<br />
πίστιν τῶν ἐν ἀνθρώποιϛ ἀπιστοτάτην ἠναντιώθην καὶ ἀντεῖπον καὶ ἐλοιδόρησα ἐκεῖνον<br />
ὧν ἦν ἄξιοϛ, ἁμαρτόντων δ᾿ ἐκείνων, τὴν ἁμαρτίαν αὐτοῖϛ συνέκρυψα, καί, μηνύσαντοϛ<br />
κατ᾿ αὐτῶν Τεύκρου, οἱ μὲν αὐτῶν ἀπέθανον, οἱ δὲ ἔφυγον, πρὶν ἡμᾶϛ ὑπὸ Διοκλείδου<br />
δεθῆναι καὶ μέλλειν ἀπολεῖσθαι. Τότε δὲ ἀπέγραψα τέτταραϛ ἄνδραϛ, Παναίτιον,<br />
64 ὅτι νομίζοιμι: «che ritenevo»; ottativo obliquo.<br />
– δεινὸν ... ὅτι:“pericoloso ... perché». – μᾶλλον ...<br />
πολλῷ: «molto di più». – αὐτὸ τὸ ἔργον ... ὅτι: «il fatto<br />
<strong>in</strong> sé ...poiché»; <strong>in</strong> lat<strong>in</strong>o factum ipsum. – Ὡϛ: «Per<br />
dimostrare che». – τὸν παῖδα: «lo schiavo».– βασανίσαι:<br />
«da torturare». – ὅτι: «per dimostrare che». – ὄθεν<br />
ὁρμώμενοι: «(di quelle case), partendo dalle quali».<br />
Si procedeva dunque sottoponendo a torture e a duri<br />
trattamenti schiavi e schiave, dato che i padroni, uom<strong>in</strong>i<br />
liberi e cittad<strong>in</strong>i ateniesi, non potevano essere torturati.<br />
L’<strong>in</strong>tero periodo, si sarà notato, è molto disarticolato e<br />
probabilmente risente <strong>della</strong> concitazione del momento.<br />
65 Ἐξελέγχοντεϛ: «Valutando». – ᾗ: «come». – οὐ ...<br />
ἐδέησεν: «e non ci fu bisogno». – ἐδεῖτο σῴζεσθαι:<br />
«scongiurava di salvarlo». – Ἀλκιβιάδην τὸν Φηγούσιον<br />
καὶ Ἀμίαντον: «Alcibiade di Fegonte e Amianto».<br />
Fegonte era un villaggio presso Maratona. Il primo<br />
era cug<strong>in</strong>o del più famoso Alcibiade e gli sarebbe<br />
stato compagno più tardi durante l’esilio; il secondo<br />
è ignoto. Se quest’ultima rivelazione di Dioclide<br />
corrisponde a verità, la denuncia falsa di lui era stata<br />
ispirata dall’ambiente del leader democratico Alcibiade<br />
e cercava di colpire come ideatori e realizzatori <strong>della</strong><br />
<strong>mutilazione</strong> <strong>delle</strong> <strong>Erme</strong> parecchi oligarchici, tra cui<br />
Andocide e diversi membri <strong>della</strong> sua famiglia e del<br />
suo parentato. Tuttavia, se Andocide sembra risultare<br />
relativamente estraneo ai fatti imputati, e così i suoi, la<br />
colpa sembra ricadere sui suoi stessi «amici», i giovani<br />
del clan oligarchico di Eufileto e Meleto.<br />
66 ἀπεκτείνατε: «condannaste a morte». – δι᾿ ἐμέ:<br />
«per merito mio». – τοὺϛ φεύγονταϛ κατεδέξασθε:<br />
«riaccoglieste <strong>in</strong> patria gli esuli». – λαβόντεϛ τὰ<br />
ὅπλα: «raccolte le armi». – ἀπῇτε: «ve ne tornaste a<br />
casa»; imperfetto di ἄπειμι: Perché lo stato di assedio,<br />
che era stato proclamato, era cessato.<br />
67 Ἐν οἷϛ: «In questi fatti»; nesso relativo. – μέν ... δέ:<br />
«da una parte ... dall’altra». – ᾗ ἐχρησάμην: «con cui<br />
ebbi a che fare»: χράομαι + dativo. – ἂν ... ἐλεηθείην:<br />
«potrei ottenere pietà»; regge il genitivo qui, <strong>in</strong>vece di<br />
un più normale ἐπί + dativo. – τῶν γενομένων ἕνεκεν: «a<br />
causa di ciò che è accaduto»; genitivo + ἕνεκεν o ἕνεκα. –<br />
ὅστιϛ: «io che». – εἰσηγησαμένῳ Εὐφιλήτῳ πίστιν: «ad<br />
Eufileto che mi aveva proposto un patto». Era un patto<br />
di complicità, come abbiamo visto. – ἠναντιώθην: «mi<br />
opposi». – ὧν: «di quelle <strong>in</strong>giurie di cui»; elisione del<br />
dimostrativo. – ἁμαρτόντων δ᾿ ἐκείνων: «mentre, dopo<br />
che quelli (cioè Eufileto e i suoi amici) ebbero commesso<br />
il misfatto»; genitivo assoluto. – ἀπέθανον: «furono<br />
condannati a morte». – πρὶν ἡμᾶϛ ὑπὸ Διοκλείδου<br />
δεθῆναι: – «prima che noi fossimo <strong>in</strong>carcerati <strong>in</strong> seguito<br />
alla denuncia di Dioclide»; πρίν regge qui l’<strong>in</strong>f<strong>in</strong>ito (δέω,<br />
aoristo passivo) e qu<strong>in</strong>di il soggetto è <strong>in</strong> accusativo. –<br />
Τότε δὲ ἀπέγραψα: «solo allora feci il suo nome di...».<br />
I nomi che seguono ci sono ignoti, salvo quello di<br />
Lisitrato, di cui forse parla – male – più volte Aristofane<br />
nelle sue commedie. Andocide teme ancora le reazioni<br />
del clan che nel 415 aveva accusato e cerca di sm<strong>in</strong>uire<br />
la portata <strong>delle</strong> sue stesse rivelazioni.<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
18 A ntologia di classici
68<br />
69<br />
Διάκριτον, Λυσίστρατον, Χαιρέδημον· οὗτοι μὲν ἔφυγον δι᾿ ἐμέ, ὁμολογῶ· ἐσώθη δέ γε<br />
ὁ πατήρ, ὁ κηδεστήϛ, ἀνεψιοὶ τρεῖϛ, τῶν ἄλλων συγγενῶν ἑπτά, μέλλοντεϛ ἀποθανεῖσθαι<br />
ἀδίκωϛ, οἳ νῦν ὁρῶσι τοῦ ἡλίου τὸ φῶϛ δι᾿ ἐμέ, καὶ αὐτοὶ ὁμολογοῦσιν· ὁ δὲ τὴν πόλιν<br />
ὅλην συνταράξαϛ καὶ εἰϛ τοὺϛ ἐσχάτουϛ κινδύνουϛ καταστήσαϛ ἐξηλέγχθη· ὑμεῖϛ δὲ<br />
ἀπηλλάγητε μεγάλων φόβων καὶ τῶν εἰϛ ἀλλήλουϛ ὑποψιῶν.<br />
Καὶ ταῦτ᾿ εἰ ἀληθῆ λέγω, ὦ ἄνδρεϛ, ἀναμιμνῄσκεσθε, καὶ οἱ ἰδόντεϛ διδάσκετε τοὺϛ<br />
ἄλλουϛ. Σὺ δέ μοι αὐτοὺϛ κάλει τοὺϛ λυθένταϛ δι᾿ ἐμέ· ἄριστα γὰρ ἂν εἰδότεϛ τὰ γενόμενα<br />
λέγοιεν εἰϛ τούτουϛ. Οὑτωσὶ δὲ ἔχει, ὦ ἄνδρεϛ· μέχρι τούτου ἀναβήσονται καὶ λέξουσιν<br />
ὑμῖν, ἕωϛ ἂν ἀκροᾶσθαι βούλησθε.<br />
68 καὶ αὐτοὶ ὁμολογοῦσιν: «ed essi stessi lo ammettono».<br />
– ὁ δὲ ... συνταράξαϛ: «colui poi che aveva sconvolto».<br />
È Dioclide. – ἐξηλέγχθη: «fu smascherato».<br />
69 οἱ ἰδόντεϛ: «e voi che avete visto». – Σὺ δέ μοι ...<br />
κάλει: «Tu chiamami». Si rivolge al cancelliere del<br />
tribunale. – εἰδότεϛ: «dato che conoscono»; participio<br />
o congiunto di valore causale. – Οὑτωσὶ ἔχει: «Così<br />
stanno le cose»; ἔχω + avverbio. – μέχρι τούτου: «f<strong>in</strong>o<br />
ad allora»; viene poi ripreso dall’ἕωϛ. – ἀναβήσονται:<br />
«saliranno sul palco». – ἕωϛ ἄν: «f<strong>in</strong>ché eventualmente».<br />
© 2010 RCS Libri S.p.A. - C. Campan<strong>in</strong>i, P. Scaglietti - Greco. Versioni per il biennio<br />
19 A ntologia di classici