Klement Gottwald na Vítkově – balzamizace těla v materiálech

10
jednotlivci pokousÏeli komunisticky naÂpor zastavit, se vuÊ bec nezminÏovala;
veÏtsÏinou soudila, zÏe takove pokusy se vuÊ bec nekonaly a neexistovaly.
A prÏitom jejich zverÏejneÏnõÂ je nejen podmõÂnkou pravdiveÂho a objektivnõÂho
podaÂnõÂ, ale take zaÂkladnõ povinnostõ historiografie praÂveÏ
proto, aby byla pravdivaÂ. SpolecÏnost musõÂ ± i kdyzÏ s velkyÂm zpozÏdeÏnõÂm
± poznat, zÏe zdrave sõÂly a demokraticke skupiny opravdu
vteÏzÏkyÂch padesaÂtyÂch letech existovaly a zachranÏovaly cÏest nerozhodnyÂch
a vaÂlkou narusÏenyÂch lidõÂ.
Ke komunistickeÂmu odporu u naÂs na konci cÏtyrÏicaÂtyÂch a na zacÏaÂtku
padesaÂtyÂch let muÊzÏeme pocÏõÂtat pocÏetne manifestace a demonstrace
u prÏõÂlezÏitosti konaÂnõÂ XI. vsÏesokolskeÂho sletu v Praze v zaÂrÏõÂ 1948
a praÂveÏ tak i manifestace, ktere se konaly v souvislosti s pohrÏbem
byÂvaleÂho prezidenta Edvarda BenesÏe 8. zaÂrÏõÂ 1948. VsÏechny tyto akce
meÏly zjevneÏ protikomunisticky raÂz a byly jednõÂm velkyÂm protestem
cÏeskoslovenske verÏejnosti. K nim muÊzÏeme prÏipocÏõÂtat i orelske slavnosti
na HostyÂneÏ vleÂteÏ 1948. CÏ etne a dodnes nespocÏõÂtane studentskeÂ,
skautske a katolicke krouzÏky mlaÂdezÏe porÏaÂdaly ruÊ zne letaÂkove akce
proti rezÏimu, ale take pomaÂhaly rodinaÂm jizÏ zatcÏenyÂch protikomunistuÊ
, lidem ostrakizovanyÂch rezÏimem apod. Tyto a podobne akce a aktivity
byly permanentnõÂ; sice pomalu slaÂbly ve shodeÏ stõÂm, jak pohasõÂnaly
nadeÏje na zmeÏnu politicke situace ve sveÏteÏ iunaÂs, ale byly staÂle
prÏõÂtomneÂ. Vrcholem teÂto aktivity byly plzenÏske demonstrace v roce
1953 ± konkreÂtneÏ proti meÏnove reformeÏ, ale vyÂsledneÏ take proti rezÏimu,
jenzÏ jizÏ tehdy prokazatelneÏ neplnil sliby, a dokonce ± jako ZaÂpotockyÂ
vprÏõÂpadeÏ reformy ± verÏejneÏ lhal.
I odboj, kteryÂm rozumõÂm boj proti rezÏimu se zbranõÂ v ruce se snahou
svrhnout ho a potlacÏit, byl v cÏeskyÂch pomeÏrech prÏõÂtomen. UveÏdomõÂme-li
si, zÏe sÏlo o zaÂpas s totalitnõÂm rezÏimem, cozÏ znamena prÏõÂsneÏ
organizovany policejnõ staÂt s velkou represivnõ masÏineÂriõÂ, nemuÊzÏeme
jinak, nezÏ aktivisty tohoto protikomunistickeÂho zaÂpasu obdivovat.
ProkazatelneÏ se konaly nejmeÂneÏ dva pokusy o vojensky prÏevrat, k odboji
vsÏak muÊzÏeme pocÏõÂtat i vyzbrojovaÂnõÂ ilegaÂlnõÂch skupin s cõÂlem
svrhnout rezÏim a koneckoncuÊ i sabotaÂzÏe v pruÊ myslu cÏi v zemeÏdeÏlstvõÂ,
ktere meÏly stejny cõÂl, i kdyzÏ jej plnily vzdaÂleneÏ a zprostrÏedkovaneÏ.
RovneÏzÏ tak agenti-chodci plnili stejny u kol a cõÂl, praÂveÏ tak jako lideÂ,
kterÏõÂ organizovali prÏechody ohrozÏenyÂch lidõÂ do zahranicÏõÂ aj.
Vrcholem hrdinstvõÂ byli bezesporu bratrÏi MasÏõÂnoveÂ, legendaÂrnõÂ bojovnõÂci
s komunismem; nesmõÂme ovsÏem zapomenout na jejich nejblizÏsÏõÂ
pomocnõÂky a prÏaÂtele. PraÂveÏ na jejich prÏõÂkladeÏ je dokonale videÏt,
jak dosavadnõ komunisticka historiografie mate verÏejnost a snazÏõ se
staÂle o nespravedlivy obraz MasÏõÂnuÊ , ktery ma vlastneÏ i politicke duÊsledky.
AvsÏak mravnõ zdravõ cele spolecÏnosti i zdrava budoucnost demokracie
vyzÏadujõ pravdive zverÏejneÏnõ existence odboje a odporu proti
komunismu; bez pozitivnõÂch tradic je nemozÏne duÊ sledneÏ nastolit parlamentnõÂ
demokracii, ktera ma staÂle tolik neprÏaÂtel a vyzÏaduje perma-