Objektivem - Ministerstvo obrany

Ceněná „spárka“
Nové letouny L-159T1 s dvojím řízením výrazně zkvalitňují výcvik
nových pilotů českého letectva
Text: Michal ZDOBINSKÝ
Foto: Tomáš SOUŠEK a Aero Vodochody
Přestože jsou celkem čtyři dvoumístné stroje L-159T1
na čáslavské základně v provozu teprve půl roku, již se dají
vyhodnotit první zkušenosti a především jejich praktický
přínos ve způsobu přípravy nejen nových pilotů, ale i při
zdokonalování nebo přezkušování těch starších.
Zavedení a operační provoz jednomístných
lehkých podzvukových bitevních
letounů L-159 Alca českého letectva
provázel od samého počátku jeden
podstatný nedostatek. Nebyla k němu
pořízena verze s dvojím řízením.
Přechod z cvičného Albatrosu L-39C
přímo na nový bojový L-159 zdaleka
nebyl tak jednoduchý a snadný, jak si
původně někdo myslel. Alca představuje
hodně rozdílný typ s odlišnými letovými
charakteristikami, zcela jiným uspořádáním
pilotního prostoru atd. Co nejméně
problémovému přechodu nových pilotů
na tento typ musel napomáhat simulátor
i nákup letových hodin na továrním
dvoumístném L-159B v Aeru Vodochody.
Situaci defi nitivně vyřešila až přestavba
nevyužívaných uskladněných L-159A
na čtyři spárky L-159T1.
Dvoumístná verze „T“ využívá maximální
podíl komponentů z L-159A
Protože není určena pro bojové nasazení,
nemá palubní radar, obranné
systémy a chybí i pancéřování pilotní
kabiny. Přístrojová deska předního pilotního
prostoru L-159T1 má z původních
dvou barevných multifunkčních HDD
displejů pouze jeden, ten druhý je použit
v zadním pilotním prostoru. Pilot/
instruktor v zadním kokpitu má na levé
straně umístěný multifunkční HDD displej.
Uprostřed horní části desky je barevná
obrazovka zobrazující informace
z průhledového displeje HUD v přední
kabině. Stejná obrazovka na pravé
straně přístrojové desky pak zobrazuje
informace z vícefunkčního displeje
v přední kabině. I když L-159T1 nemá
radar, všechny programy i ovládání
zbraňově-navigačního systému zůstaly
zachovány pro simulaci odhozu/odpalu
výzbroje. Rovněž je beze změn všech
šest podkřídlových závěsníků pro nesení
přídavných nádrží a cvičných (registračních)
verzí řízených střel Sidewinder
a AGM-65B Maverick.
VÝCVIK DŘÍVE A DNES
Až do zavedení dvoumístných strojů
vypadala příprava nových pilotů českého
vojenského letectva následovně. Pokud
nebudeme počítat vrtulové stroje v rámci
základního výcviku, tak adepti nalétali
přibližně 350 hodin na proudových
L-39C. Kromě toho na trenažéru procvičovali
úkoly a situace při vedení vzdušného
boje i ničení pozemních cílů. Pak
ještě někteří z nich absolvovali již zmíněné
vývozní lety na továrním L-159B.
Dnes piloti ve výcviku rovněž absolvují
přibližně 350 hodin na albatrosu, také
používají trenažér, ale pak následují desítky
letů na novém L-159T1. Na něm
projdou tzv. přeškolovací osnovou,
rozdělenou na základní a pokračovací
výcvik. Základní příprava zahrnuje lety
ve dne, v noci, za ztížených povětrnostních
podmínek, akrobacii a lety ve skupině.
Obsahuje i základní lety bojového
použití. Při pokračovacím výcviku
přeškolovací osnovy se program dělí
na provádění činností v rámci vzdušného
boje (včetně manévrového boje nebo
boje ve dvojicích) a boje proti pozemním
cílům, a to i ve skupině.
„Téčka přišla v pravý čas,“ hodnotí
současnou situaci vzhledem k potřebě
výcviku nových pilotů velitel letky stopadasátdevítek
major Petr Tománek a dodává,
že díky nim lze nové piloty dostat
na požadovanou úroveň během dvou
let. Vzhledem k neustálé obměně pilotů
(za poslední dva roky přibližně 50%) to
je přímo nezbytné.
NEJEN PRO NOVÁČKY
Letoun s dvojím řízením tvoří nedílnou
součást výcvikového systému pro
přípravu nových pilotů, ale své uplatnění
nachází i při přezkušování starších pilotů.
Zvláště pak těch ze stopadesátdevítek,
kteří doposud létali jen „sólo“ – tedy
na jednomístných „áčkách“. Stejně jako
u řízení automobilu, kdy si každý řidič vytvoří
určité návyky, platí něco obdobného
i u pilotů. To však neznamená, že by
se muselo vždy jednat o nějaké špatné
návyky pilotáže, ale někteří jedinci mohou
mít například jiný způsob taktického
myšlení. Dřív se to zjistit přesně nemohlo,
v současné době při letech na spárce
s instruktorem ano. Každý pilot nyní podle
majora Tománka minimálně jednou
za rok absolvuje s instruktorem kontrolu
techniky pilotáže na dvoumístném stroji.
Jedná se o let podle přístrojů, vysokou
techniku pilotáže a bojové použití.
„Zavedení letounu L-159T1 přineslo
o mnoho efektivnější, kvalitnější a samozřejmě
i bezpečnější výcvik,“ říká Petr
Tománek, podle něhož jsou „čtyři kusy
• Celkem čtyři L-159T1 jsou
v provozu od listopadu 2007.
• Na dvoumístném letounu
absolvují noví piloti desítky
letů v rámci přeškolovací
osnovy.
• Letouny slouží i pro kontrolu
techniky pilotáže starších
pilotů.
• Od listopadu 2007 do počátku
dubna 2008 absolvovaly stroje
L-159T1 již 350 letů.
přesně ten počet, který letka dnes potřebuje“.
Velitel letky také zmiňuje výbornou
provozuschopnost, díky níž se letouny
ani příliš nezastaví. Jeho slova potvrzuje
dosavadní statistika. Od listopadu 2007
do konce prvního dubnového týdne
roku 2008 si „téčka“ na své konto připsala
téměř 200 letových hodin při 350 letech.
Jen letmé nahlédnutí do seznamu
letů potvrzuje skutečně široké spektrum
doposud plněných úkolů. Jedná se například
o údery na pozemní cíle z různých
výšek se simulovaným využitím
leteckého 20mm kontejnerového dvojkanonu
Plamen, pum, neřízených raket,
laserem naváděných pum či protizemních
řízených střel AGM-65B. Druhou
početnou skupinu tvoří nácvik manévrového
vzdušného boje jednotlivých letounů
nebo dvojic, přepady vzdušných
cílů, nasazení proti vrtulníkům, eskortní
úkoly, průzkum a mnohé další.
24 25