Objektivem - Ministerstvo obrany

Uspěli hned
napoprvé
Text: Tomáš SOUŠEK
Foto: archiv 223. lbz
Ještě před pár lety věděl
o českých leteckých
návodčích jen málokdo.
Malá skupinka skutečných
profesionálů však stále
procházela náročným
výcvikem, a to jak u nás,
tak i v zahraničí. Dovídali
jsme se o něm většinou jen
v souvislosti s leteckým
cvičením Flying Rhino.
Dnes již působí návodčí
i v zahraničních misích,
a tak můžeme přiblížit jejich
zkušenosti z reálného
bojového nasazení.
Letečtí návodčí jsou prvními příslušníky
českých vzdušných sil nasazenými přímo
v bojových operacích
Forward Air Controller (FAC) neboli
předsunutý letecký návodčí je jednou
z nejnáročnějších vojenských profesí.
Jeho úkolem je především koordinování
činnosti vzdušných sil s pozemními
jednotkami a přesné navádění letadel
v rámci přímé letecké podpory CAS
(Close Air Support). Role návodčích je
v bojových podmínkách nezastupitelná
i přesto, že dnes existují moderní
navigační a naváděcí systémy jak pro
letadla, tak pro samotnou munici. Díky
návodčím bylo s vysokou přesností zničeno
mnoho cílů v řadě ozbrojených
konfl iktů posledních desetiletí. České
armádě však takováto schopnost až donedávna
chyběla.
Vznik české jednotky předsunutých
leteckých návodčích lze datovat rokem
2001, kdy se Česká republika přihlásila
k plnění jednoho z aliančních
závazků označeného Force Goal 0315
– výstavba a modernizace skupin
navedení taktického letectva. „Tento
úkol v sobě nese několik hlavních oblastí
– výběr a výcvik personálu, speciální
vybavení, zabezpečení spojení a v neposlední
řadě i mobilitu. V zadání je zmíněn
také operační stupeň, na němž by
měli návodčí působit – v našem případě
je to celé rozpětí od praporu až po divizi,“
říká velitel 223. letky bojového zabezpečení
v Náměšti nad Oslavou podplukovník
Zdeněk Bauer.
Právě v Náměšti bylo 1. října 2001 vytvořeno
oddělení leteckých návodčích,
kdy v podstatě na zelené louce začínalo
prvních pět specialistů. Ti se však do budování
nové jednotky pustili s vervou,
a tak se již na jaře příštího roku zapojili
do prvního mezinárodního cvičení
na území Spolkové republiky Německo.
O půl roku později zorganizovali vlastní
cvičení na území České republiky, které
neslo název Czech Mate 2002. Šlo o jakýsi
nultý ročník Létajícího nosorožce
v ČR. První Flying Rhino u nás se potom
uskutečnilo v roce 2003. Téhož roku
se oddělení transformovalo do roje, který
funguje až dosud. Letos však čeká
návodčí další reorganizace, v rámci které
se výrazně zvýší počet jednotlivých
skupin.
ZÁKLADEM JE VÝBĚR LIDÍ
Nábor vhodných kandidátů na pozici
leteckých návodčích rozhodně není
snadnou záležitostí. Požadavky jsou totiž
obdobné a mnohdy ještě vyšší než požadavky
na příslušníky jiných speciálních
jednotek. V současnosti je to především
dvouletá praxe v armádě a pochopitelně
vynikající zdravotní stav a fyzická kondice.
I když jak přiznává pplk. Bauer, není
fyzička tím nejdůležitějším. „V minulosti
jsme tento faktor brali jako rozhodující,
nicméně postupem času se ukázalo,
že důležitější je dobrá znalost anglického
jazyka. Fyzickou zdatnost totiž můžeme
vhodným výcvikem dostat na požadovanou
úroveň v řádu měsíců, zatímco
příprava člověka, který neumí anglicky,
se může protáhnout třeba až na čtyři pět
let,“ vysvětluje velitel letky bojového zabezpečení.
Uchazeč splňující jazykové
znalosti úrovně Stanag 3333 tak má pro
něj větší cenu. Výhodou jsou určitě i další
dovednosti, jako například výsadková
praxe, spojařské či speciální kurzy a podobně.
Vzhledem k postupné digitalizaci
bojiště by neměl mít zájemce o tuto
náročnou práci problémy ani s výpočetní
technikou.
Pokud voják projde výběrovým řízením,
je okamžitě zařazen k jednotce,
kde se zprvu věnuje zejména taktice
malých jednotek v organickém týmu.
Samozřejmostí je také intenzivnější střelecká
či výsadková příprava. Na základě
nejnovějších poznatků z vojenských konfliktů
se do výcviku zařazuje i příprava
pro přežití a únik z nepřátelského území.
Souběžně s tímto výcvikem musejí noví
příslušníci jednotky nastudovat řadu dokumentů
a publikací týkajících se samotného
navádění letadel. Součástí této fáze
přípravy jsou i první pokusná navedení
pod dohledem instruktora. V tomto ohledu
se jako ideální jeví začlenění jednotky
do struktury letecké základny, kdy je
možné využívat běžných letových akcí.
Pokud jde vše podle plánu, odchází
poté nováčci do některé ze zahraničních
specializovaných škol pro letecké návodčí.
V NATO jich je asi deset, nicméně
čeští vojáci spolupracují zejména
s JFACTSU (Joint Forward Air Control
Training and Standard Unit) v britském
Leemingu nebo s americkým JFCOE
(Joint Fire Centre of Excellence), respektive
s obdobnou školou na základně
v německém Spangdahlemu. Zde
se kromě další teorie věnují zejména
praktickému navádění skutečných letadel
na skutečné cíle. Právě vzhledem
k desítkám letů různých typů letecké
techniky a také kvůli spotřebované munici
se cena jednoho kurzu pohybuje velmi
vysoko. Tento takzvaný vstupní kurz trvá
pět týdnů, a pokud se jeho účastníkům
podaří splnit osmnáct úspěšných navedení,
získávají certifi kát omezené bojové
způsobilosti „Limited Combat Ready“.
Další výcvik pak probíhá opět na domácí
půdě s tím, že i zde je přesně stanoven
počet úspěšných navedení, a to
nejen ke zvyšování kvalifi kace, ale i pro
její udržení. V tomto případě je to alespoň
čtyřiadvacet do roka. Jinými slovy,
pokud nebude návodčí pravidelně navádět,
přestane splňovat podmínky podobně
jako třeba pilot, který delší dobu nelétá.
Naštěstí letka bojového zabezpečení
v Náměšti má již vyškolené vlastní „supervisory“,
kteří mohou ostatní dále cvičit
a kteří také udělují kvalifi kaci plné bojové
způsobilosti „Combat Ready“. Děje
se tak zpravidla při cvičeních typu Flying
Rhino. Nicméně ani poté nemá návodčí
„vyhráno“. Nejen že si musí kvalifi kaci
neustále udržovat, ale před každým
nasazením v reálné bojové misi je ještě
přezkušován z postupů platných pro danou
operaci přímo na místě. Teprve poté
je mu přidělen vlastní volací znak a je
8 9