AUDITOR 9/2010 - Komora auditorů České republiky

AUDITOR 9/2010 • strana 27
• dobrovolná aplikace IFRS v KÚZ neemitenta cenných
papírů a současně:
◦ povinná aplikace IFRS v IÚZ konsolidující účetní
jednotky,
◦ povinná aplikace lokálních účetních standardů v IÚZ
konsolidující účetní jednotky (např. ČR),
◦ možnost volby mezi lokálními standardy a IFRS v IÚZ
konsolidující účetní jednotky (např. Nizozemí);
• dobrovolná/povinná aplikace IFRS v IÚZ nekonsolidujícího
neemitenta cenných papírů (mnoho států, např.
Dánsko, Estonsko, Finsko, Irsko, Maďarsko, Nizozemí,
Polsko, atd.)
Na základě možnosti aplikace IFRS v individuálních
účetních závěrkách je možné odvodit několik možných
modelů podnikového zdanění při existenci více účetních
systémů na území daného státu.
MODEL A
Základní charakteristika modelu
Daňový zákon stanovuje svá vlastní pravidla a postupy
pro zjištění daňové povinnosti. Výpočet základu daně
z příjmů (zisku) nezávisí na výši účetního výsledku hospodaření.
Speciální daňová pravidla pro zdanění neberou
ohled na účetní zobrazení podnikatelského procesu a explicitně
určují, co je/není předmětem zdanění. Pro zjištění
daňového základu není třeba vést účetnictví, daňový
subjekt musí „pouze“ prokázat splnění všech povinností.
Z praktických důvodů se ovšem informační podpora
z účetnictví využívá, nicméně pouze jako evidenční systém
(bez vlivu na samotné účetní zobrazení). Daňový
systém je tedy zcela oddělen od účetnictví a daňová povinnost
se vymezuje bez vazby na účetnictví. Pro všechny
podniky existují stejná daňová pravidla bez ohledu na to,
jaký účetní systém používají, a navíc účetní údaje nevstupují
do procesu výpočtu základu daně.
Výhody a nevýhody modelu
Podniková sféra
(+) Daňové požadavky neovlivňují účetní zobrazení,
které je určeno primárně jiným uživatelům než
daňovým úřadům.
(+) Jsou-li účetní předpisy/standardy kvalitní, účetní
výkazy podávají věrný a poctivý obraz a jsou akceptovány
uživateli.
(+) Relativně nízká administrativní náročnost, kdy
není třeba řešit často vzájemné rozpory mezi
účetními a daňovými požadavky.
(–) Nutná speciální evidence a tedy zvýšené ICT
a mzdové náklady.
I přes zmíněnou nevýhodu Model A představuje obvykle
levnější variantu evidence, než která je potřebná u jiných
modelů. Evidenci lze navíc použít i pro jiné daně
(zejména pro daně z obratu – např. DPH), což může být
výhodné i z hlediska správce daně. Ponechá-li se způsob
prokázání předepsaných skutečností na účetních jednotkách,
lze dosáhnout efektivního řešení i z hlediska
nákladů na zabezpečení průkazné evidence.
Správce daně
(+) Pro všechny daňové subjekty platí stejná
pravidla.
(+) Není třeba kontrolovat úplnost a správnost účetnictví,
což umožňuje specializaci daňových pracovníků
na konkrétní oblast (např. zejména odhalování
uskutečněných a nepřiznaných zdanitelných peněžních
příjmů).
(+) Teoreticky je možné uvažovat o provázanosti důchodové
daně s daněmi z obratu (v podmínkách
ČR by se jednalo o DPH).
(+) Vzhledem k své jednoduchosti též snižuje administrativní
náročnost (při propojení s ostatními daněmi
výrazně).
(–) Daňové subjekty se mohou vyhnout dani pouze
několika málo způsoby (zejména zatajováním
zdanitelných příjmů), specializace zaměstnanců
finančních úřadů znamená i vyšší náklady na jejich
odbornou přípravu.
I přes uvedenou nevýhodu lze uvažovat při kontrole daňových
úniků o spolupráci správce daně s ostatními státními
orgány, čímž lze dosáhnout snížení nákladů na výběr
daně na straně finančních úřadů; což má i pozitivní národohospodářské
efekty (viz dále).
Národohospodářské hledisko
(+) Stát si prostřednictvím tvorby daňových pravidel
ponechává plnou kontrolu nad zdaněním – je
možné sledovat fiskální potřeby.
(+) Účetní jednotky nemohou výši daňové povinnosti
ovlivňovat volbou účetních politik.
(+) Možnost aplikovat s jakýmkoliv účetním systémem,
dokonce i v případě užívání více účetních
systémů na daném území.
(+) Vyšší propojení daňové kontroly s ostatními
oblastmi státní správy; např. spolupráce při opatřeních
namířených proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti apod.
(+) Výše daňové povinnosti nevychází z účetního
zisku, lze stanovit stejné zdaňovací období pro
všechny (např. kalendářní rok); eliminace manipulací
s výší daňové povinnosti při „spolupráci“
podniků s různými zdaňovacími obdobími.
(+) Daňová pravidla lze nastavit tak, aby byly dodrženy
teoretické požadavky na daňový systém
(zejména rovný přístup ke všem poplatníkům
a schopnost daň hradit).
(+) Prostor pro zjednodušení daňové soustavy (především
zákona o daních z příjmů, ale případně
i dalších, při vzájemném provázání více daní).