AUDITOR 9/2010 - Komora auditorů České republiky

AUDITOR 9/2010 • strana 29
(–) Komplikace se zobrazením odložené daně v účetních
závěrkách a s tím spojené riziko snížení srozumitelnosti
účetních výkazů.
(–) Komplikace při zjišťování daňové povinnosti a daňové
kontrole, jestliže se na daném území používá
více systémů účetních pravidel.
V případě aplikace IFRS vybranými účetními jednotkami
se Model B v praxi vyskytuje ve třech modifikacích,
jejichž specifické výhody a nevýhody jsou popsány
dále.
MODEL B1
Základní charakteristika modelu
Tento model se aplikuje v případě, že se IFRS používají
pouze pro potřeby sestavení konsolidované účetní závěrky,
ale individuální závěrky jsou povinně připravovány
v souladu s národní účetní legislativou. Konsolidující
i konsolidované účetní jednotky musejí vést dvojí účetnictví;
jedno v souladu s IFRS pro potřeby KÚZ zveřejňované
na burzách cenných papírů, druhé na bázi lokálních účetních
standardů pro potřeby sestavení IÚZ pro statutární
účely, kdy IÚZ je podkladem pro daňové účely.
Specifické výhody a nevýhody modelu
Podniková sféra
(–) Vysoké náklady na vedení dvojího účetnictví.
(–) Jedna sada výkazů bývá obvykle považována za
„zbytečnou/méněcennou“ (u konsolidující účetní
jednotky závěrka dle lokálních předpisů, u jednotek
konsolidovaných jsou to výkazy dle IFRS
připravované pro mateřskou společnost).
Správce daně
(+) Volně dostupné a přehledné podklady pro daňovou
kontrolu (přímo z účetnictví).
(+) Nižší kvalifikační požadavky na pracovníky, neboť
dostačují znalosti lokálního účetnictví.
Národohospodářské hledisko
(+) Pro všechny subjekty platí stejná pravidla a je
tedy zajištěna daňová rovnost.
(+) Není možné ovlivňovat výši odváděných daní změnou
účetního systému.
(–) Vedení dvojího účetnictví si vyžaduje dodatečné
vzácné ekonomické zdroje, které nemohou být využity
v produktivní činnosti. V konečném důsledku
to může znamenat nižší daňový výnos.
(–) Menší důraz konsolidovaných podniků na
„zbytečnou/méněcennou“ účetní závěrku zvyšuje
riziko možných chyb či opomenutí, čímž dochází
ke snížení průkaznosti a užitečnosti IFRS závěrek
prezentovaných mateřskou společností.
(–) Způsob konverze na IFRS se odlišuje (některé podniky
preferují dvoumodulové účetnictví, jiné dělají
na bázi excelu a jiných pomocných tabulek), což
společně s předchozím bodem komplikuje audit
účetních výkazů dle IFRS.
.
Užití
Uvedený přístup je používán např. v Belgii či Rakousku.
MODEL B2
Základní charakteristika modelu
Tento model se aplikuje v případě, že se IFRS používají
pro sestavení konsolidované účetní závěrky a současně
se v souladu s IFRS sestavují individuální závěrky (povinně
či dobrovolně) pro statutární účely. Výsledky dle IFRS
jsou následně podkladem pro zdanění.
Specifické výhody a nevýhody modelu
Podniková sféra
(+) Podniky sestavující výkazy dle IFRS vedou pouze
jedno účetnictví v souladu s IFRS, které se používá
pro všechny účely (tj. jak pro potřeby burz, tak i
pro statutární a daňové účely).
(–) Možnost zdanění nerealizovaných zisků.
Správce daně
(+) Volně dostupné a přehledné podklady pro daňovou
kontrolu (přímo z účetnictví).
(–) Vyšší kvalifikační požadavky na pracovníky, neboť
existují dva typy podniků – ty, které používají lokální
účetní předpisy, a ty, které vykazují dle IFRS.
.
Národohospodářské hledisko
(+) Každý podnik vede pouze jednu evidenci; nedochází
k plýtvání ekonomických zdrojů v neproduktivní
činnosti.
(+) Účetnictví je průkaznější a závěrky užitečnější,
neboť se veškeré účetní záznamy nacházejí přímo
v účetním systému.
(+) Odpadají problémy s auditem správnosti konverze,
neboť konverze z lokálních předpisů na IFRS se
neprovádí.
(–) Možnost ovlivňovat výši odváděných daní změnou
účetního systému. 3)
(–) Nerovný přístup k daňovým subjektům.
(–) Část daňového systému mimo kontrolu státu
(IFRS tvoří nezávislá instituce).
.
Užití
Uvedený přístup je používán ve většině států EU, které
nařizují/povolují užívat IFRS v individuálních závěrkách
(např. Velká Británie, Irsko, Lucembursko, Portugalsko,
mimo EU např. Island).
3)
Nicméně náklady na uvedení na burzu jsou natolik vysoké, že nelze předpokládat účelové vstupy na burzu. Stejně tak
odchod z burzy jenom kvůli výhodnějšímu zdanění je nepravděpodobný.