Stáhnout - ČVUT v Praze, Fakulta architektury

jan kopecký
martina svobodová
michaela slynková
chtěl zmínit, je určitě děkan školy Don Marco, jemuž tímto děkuji za vřelé přijetí a milý
dárek. Je zajímavé, jak se díky němu mohou studenti sami účastnit na změně vzhledu
školní budovy, když se v rámci ateliérových zadání zabývají jejími úpravami a dalšími
myšlenkami, z nichž některé jsou později realizovány. Nezapomenu ani na profesora
Wiliama Mongeho, se kterým jsme v průběhu jeho kurzu „Patrimonio inmaterial“
při hledání předkolumbovských památek procestovali Kostariku. Je odborníkem na
památky koloniální architektury a na památkovou péči. Vedl také rekonstrukci divadla
Teatro Nacional de Costa Rica na hlavním náměstí, které jsme díky němu mohli
navštěvovat a sledovat restaurátorské práce. Zaujalo mě zároveň použití židlí Thonet
z České republiky. Závěrem musím profesoru Mongemu poděkovat za úžasný večírek
ve stylu drugs, sex and rock and roll. Pura vida!
Jan Kopecký, Aristoteles University of Thessaloniki,
Erasmus, 2011–2012
Profesní přínos studijního pobytu v Soluni byl pro mě do jisté míry překvapením (co si
budeme namlouvat). Velmi cenný byl pro mě odlišný pohled na proces tvorby. Vše se
řeší kolektivněji. Hodně se o věcech mluví, největší důraz se klade na koncept. Školní
atmosféra zprvu vyděsí, po krátké době okouzlí. Škola se nezavírá, pořád a všude se
kouří, sem tam po chodbě proběhne pes. Student zde tráví na naše poměry opravdu
hodně času. Pravidelně se stávalo, že páteční tvorba projektů se kolem osmé večer
(pořád v učebnách!) začala plynule přelévat ve večírek, který končil další den ráno.
Z profesorů utkvěla zdaleka nejvíce prof. Lada. Dlouho působila v Anglii. Vyučovala
ateliéry, každou středu v devět přišla do učebny, každého se zeptala, jaký měl týden,
dala doprostřed stolu hromadu preclíků a potom se osm hodin promítaly projekty.
Práce, kterou jsem zde vypracoval, patří k mým nejlepším.
Martina Svobodová, Michaela Slynková, Chung-Hua, University
Hsinchu City, Tchaj-wan, dvousemestrální pobyt v rámci bilaterální
dohody
Tento pobyt byl pro nás přínosem jak profesním, tak především kulturním. Měly jsme
možnost nahlédnout do asijského prostředí, poznat místní mentalitu, tradiční čínskou
kulturu a zvyky, často jsme byly aktivně zapojovány do kulturního dění. Komunikovat
a spolupracovat s místními studenty a lidmi je mnohem větším zážitkem než studium
samotné. Mezilidské vztahy na Tchaj-wanu jsou silnější než u nás. Lidé jsou tu vychováváni
k tomu vážit si sebe navzájem, v naprosté pokoře dokáží naslouchat a s radostí
poznávají nové věci. To vám usnadní jakoukoli spolupráci, což se projevuje i ve škole.
Tchajwanci jsou zvyklí pracovat spíše ve skupinách a se svými učiteli mají velice přátelský
vztah. Výuka je spjatá s „green architecture“ a „feng šuej“ , , o kterém jsme předtím
moc nevěděly. První semestr jsme se zabývaly urbanismem a zjistily jsme, že tam
mají odlišný způsob vnímání prostoru, což pro nás zpočátku byla bariéra, musely jsme
se oprostit od našich urbanistických principů a byly jsme nuceny diskutovat s místními.
V zástavbě nedodržují téměř žádnou výškovou regulaci, odstupy budov, mají jiné
normy na proslunění, což vyplývá z podnebí, ale také z jejich posedlosti vyhýbat se
slunci. V některých městech stále chybějí chodníky, na ulici obecně nepotkáte moc
pěších, většina lidí se přepravuje i na malé vzdálenosti na skútrech. S navrhováním zelených
ploch ve veřejném prostoru za účelem relaxování, střetávání či volnočasových
aktivit tu také moc neobstojíte, protože Tchajwanci nejsou zvyklí vylehávat v trávě.
Ve výsledku bylo pro nás největším přínosem právě pochopení a porozumění místním
zvykům a tendencím, odrážejícím se v architektuře.
11