Ornamenty

2. Vývoj ornamentu
Pi pohledu na typy dekoru v prbhu vývoje lidské civilizace si uvdomíme, že celé vzory i jednotlivé
motivy jsou dležitým pramenem poznání symboliky a vidní svta jejich tvrc, jejich názor, hodnot
a zpsob myšlení. K jedné ze základních schopností lovka patí schopnost vnímat struktury.
„Všudypítomnost ornamentálních forem v kulturách, které nemly a nemají tušení o jejich matematickém
významu a úplnosti, svdí o vrozené lidské vnímavosti ke strukturám.“. Vznik ornamentu souvisí s poátky
výtvarného umní vbec a je rozšíen po celém svt ve všech lidských kulturách.
Ornament graficky symbolizuje rytmus, proto patil s tancem, tleskáním,
bubnováním a zpvem mezi nejstarší umlecké projevy lovka již v období
stedního paleolitu (starší doba kamenná). Vtšina vzor vznikala údajn
bez zámru, pouze jako výsledek technického procesu ezání kostí, pletení koš,
tkaní. Pro svou estetickou hodnotu pak byly tyto vzory zámrn opakovány. Magické
symboly v ornamentálních strukturách ukazují na vztahy mezi ornamentem a mýtem.
Egypt. Rozkvt výtvarného umní v Nové íši (1580–1085 p. Kr.)
je bohatý. Staví se obrovské chrámy, které byly zdobeny pedevším výjevy
ze života boh a faraón. Hroby královských úedník, správc a knží však byly
vyzdobeny podivuhodnými ornamenty. Egyptský ornament má své zvláštní prvky,
jež zstávaly po staletí i tisíciletí ustálené. Užívány byly motivy z íše rostlinné
i živoišné:
lotos – symbol božstva Nilu, papyrus (obr.), palmové listy – používáno spíše
v pozdjších dobách, bodlák, býk, beran se sluncem – symbol boha Amona, šakal,
krokodýl, kráva, ibis, brouk vruboun posvátný, jestáb – symbol boha Osirida.
Ornamenty se malovaly zpravidla šesti barvami – bílou, ervenou, ernou, žlutou,
zelenou a modrou.
ecký ornament byl, je a asi zstane
nevyerpatelnou studnicí studia vdc a umlc. Jeho
hlavní pínos spoívá ve vzniku nových geometrických
ozdobných tvar: zuboez (obr.), perlovec, vejcovec, …
Naprostá pesnost eckých vzor, jejich krása
a dokonalost se objevuje na památkách ecké architektury,
ale i na nejjednodušších pedmtech ecké domácnosti. Nádoby
z 11.–8. století p. Kr. jsou vyrobeny z nažloutlé nebo naervenalé hlíny,
pomalovány hndými nebo ernými ornamenty: pletenec, palmeta, pásová
ozdoba, meandr, moská vlna, zvíata a lidské postavy z mytologických bájí.
Pvod ímského dekorativního umní vychází z kultury etruské
a ecké. ímané pivedli ornamenty k dokonalosti v mozaikách, kterými
zdobili podlahy a stny budov veejných i soukromých. Využívali k tomu
vzory geometrické, ale i motivy rostlin a plod (réva, bean, aloe, fíky,
palmové listy, vavín), zvíata, bohy, lidské postavy. Vytváeli také rovinné
meandrové vzory psobící prostorovým dojmem (obr.).
Rozhodující vliv na charakter japonské kultury mla zenová filozofie, která pronikla z íny
v 6. století, k rozšíení však došlo až ve 13. století. Na rozdíl od ostatních budhistických sekt byla sekta zen
velkou inspirátorkou umní a emesel. Oblíbeným námtem se stala zvíata, ptáci a rostliny. Z pohledu vývoje
ornamentu se dalším zajímavým obdobím jeví doba Monojama (16. stol.), jejímž symbolem jsou textilie.
Prostý stih šat té doby se zachoval dodnes v kimonu. Vzorování spoívalo v nanášení rýžového škrobu
na látku pes papírovou šablonu. Následným barvení a praním zstával na látce dekorativní vzor.