Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Z PŘÍTMÍ ZÁMECKÝCH KNIHOVEN<br />
ve stínu vesuvu …<br />
Tam svou pod utěšenými vrchy<br />
stříbřící se, pěnami hláholného<br />
moře zlemovanou rozvinuje<br />
Neapole sukni. Pravý,<br />
na břehu západním se dloužící<br />
půlměsíc její zahradami se rozmanitými,<br />
olivovými háji, hroznatými vinicemi,<br />
tvrzemi a letohrádky příjemně hradí.<br />
Matěj Milota Zdirad Polák<br />
Když se v roce 1834 Karel Hynek Mácha vydal<br />
se svým přítelem Strobachem na pouť do<br />
Itálie, všímal si na ní ponejvíce přírodních<br />
krás. „Pouť do Itálie“ patřívala k „tovaryšským<br />
letům“ severozaalpských umělců a literátů.<br />
Johann Wolfgang Goethe ze svých<br />
italských cest vytěžil knihu, ve které věnoval<br />
mnoho místa popisu Neapole a okolní krajiny.<br />
Daleký výhled vzdušným prostorem do<br />
krajiny, mořské zálivy i vyhaslé sopečné krátery<br />
zaplněné vodou, neustálý sirný zápach<br />
stoupající z otvorů v zemi, starobylý kult Sibyly<br />
Kumské – to vše hluboce zapůsobilo i na<br />
našeho obrozeneckého básníka Matěje Milotu<br />
Zdirada Poláka (1788–1856), který tato<br />
místa navštívil a popsal je ve své Cestě do Italie:<br />
„Kde jsou ony polostíny, venkovskými krásami,<br />
bohatstvím zahradním, oko bavícím výhledem<br />
se chlubící? Kde jsou ty kraje, kde boháči<br />
římští zlato ze všech dílů světa svážíce, v nekonečných<br />
veselostech utráceli? Kde jsou království<br />
puteolské a kumské (Puteolana et Cumana<br />
regna)? Nic z nich nepozůstalo než hromady<br />
kamení zještěřené a vyvaliny sirné, jež povětří<br />
smradem kazí a okolojdoucím nezdraví působí…<br />
Mezi pahrbky rovina okrouhlá, u starých Forum<br />
Vulcani, nyní Solfatara nazvaná, sirná dolina<br />
jest, kdež ustavičný dým smrdutý vůkol vyvstává,<br />
a každý krok dokazuje, že zem spodem<br />
vydutá jest… Od té doby, co zdejší cesta k západu<br />
běžící přestala silnicí býti, k Baji od Puteol<br />
a odtud k Římu krajina vždy více pustla, až nyní<br />
osamělosti došla, kterou ač dary přirozenosti<br />
obohacenou, ale lidoprázdnou nalezneme.“<br />
Matěj Milota Zdirad Polák, nadaný ševcovský<br />
syn, přišel jako jedenáctiletý do Prahy,<br />
kde vystudoval na pomocného učitele a působil<br />
v sirotčinci v Bredovské ulici, původně<br />
založeném pražskými zednářskými lóžemi.<br />
Za napoleonských válek se uplatnil v armádě,<br />
stal se důstojníkem a jako pobočník podmaršálka<br />
barona Kollera s ním pobýval v letech<br />
1815–1818 v Itálii, především v Neapoli, kam<br />
se vrátil ještě v letech 1821–1825.<br />
Polákův vojenský nadřízený, baron Koller,<br />
pocházel z nezámožné měšťanské rodiny<br />
a jako sedmnáctiletý vstoupil do vojska. Prošel<br />
takřka celou Evropou a po bitvě u Aspern<br />
v roce 1809 „tento statečný velitel pluku byl na<br />
generála povýšen ještě v kouři a prachu válečné<br />
vřavy“, v roce 1810 byl povýšen do šlechtického<br />
stavu. Koller patřil k nejbližším spolupracovníkům<br />
vrchního velitele spojeneckých<br />
vojsk v protinapoleonské koalici Karla<br />
knížete Schwarzenberka a po uzavření Vídeňského<br />
míru byl na jaře 1814 pověřen,<br />
společně s ruským komisařem Šuvalovem<br />
a pruským aristokratem Truchsessem, doprovodem<br />
císaře Napoleona z Fontainebleau na<br />
Elbu. Později se stal vyslancem v Petrohradu,<br />
od roku 1820 byl generálním intendantem<br />
v Neapoli, kde se kromě svých úředních povinností<br />
zúčastnil archeologických vykopávek<br />
v Pompejích a Herculaneu. Množství nalezených<br />
vzácných předmětů posílal se svolením<br />
neapolského krále do svého zámku<br />
v Obříství, kde jeho sbírka zůstala až do roku<br />
1828, kdy ji Kollerova vdova z finančních důvodů<br />
nabídla k odkoupení Národnímu muzeu<br />
v Praze. Když však muzeum neprojevilo<br />
zájem o tuto unikátní sbírku, nabídla ji pruskému<br />
králi Bedřichu Vilému III., který ji odkoupil<br />
za dvě stě tisíc pruských tolarů.<br />
Baron František Arnošt Koller nebyl jediným<br />
z příslušníků české stavovské obce,<br />
který zasáhl do osudů Neapolska. Již v letech<br />
1703 až 1709 byl místokrálem v Neapolsku<br />
potomek starého českého panského rodu<br />
Jiří Adam II. hrabě Martinic (1650–1714).<br />
Velkolepý palác podle návrhu vídeňského<br />
architekta Fischera z Erlachu si v Praze nechal<br />
postavit Jan Václav hrabě Gallas, který<br />
byl neapolským místokrálem jmenován<br />
v roce 1719. Pocházel ze staré tridentské<br />
rodiny de Campo doložené již ve 12. století,<br />
jeho děd Matyáš patřil mezi hlavní velitele<br />
vojsk třicetileté války a zapojil se do<br />
spiknutí proti Albrechtovi z Valdštejna, za<br />
což po jeho smrti získal Valdštejnovo panství<br />
Frýdlant. Jan Václav Gallas byl císařským<br />
vyslancem v Anglii, Haagu a v Římě.<br />
Po svém jmenování neapolským místokrálem<br />
v roce 1719 záhy umírá a je pohřben<br />
v kostele al Carmine v Neapoli; jeho srdce<br />
bylo pohřbeno v Hejnicích. V roce 1722 se<br />
místokrálem v Neapoli stal Michal Fridrich<br />
hrabě Althan (1680–1734), kanovník<br />
v Praze, Olomouci, Vratislavi a Staré<br />
Boleslavi, od roku 1718 biskup ve Vácově<br />
v Uhrách, kardinál a vyslanec v Římě, kde<br />
se účastnil voleb papežů Innocence XIII.<br />
(roku 1721), Benedikta XIII. (1724) a Klementa<br />
XII. (1730), byl z místa neapolského<br />
krále v roce 1728 odvolán na vlastní žádost.<br />
Dolnobavorská rodina Althanů získala<br />
český inkolát v roce 1575 a patřila jí řada<br />
panství a zámků na Moravě a v Čechách.<br />
Císařským vyslancem v Neapoli byl v letech<br />
1765–1770 Arnošt Kryštof kníže Kounic<br />
(1737–1797), syn slavného kancléře Marie<br />
Terezie Václava Antonína knížete Kounice<br />
(1711–1794). Kníže Arnošt Kryštof se<br />
jako syn předního diplomata své doby rovněž<br />
věnoval zastupování zájmů habsburské<br />
monarchie na dvorech v Kodani, Drážďanech<br />
a Madridu. Zastával i funkce moravského<br />
zemského hejtmana a nejvyššího<br />
dvorského maršálka a jako osvícený aristokrat<br />
hrál významnou roli mezi svobodnými<br />
zednáři, náležeje spolu s Wolfgangem<br />
Amadeem Mozartem do bratrského<br />
kruhu vídeňské lóže U korunované naděje.<br />
V roce 1844 byl jmenován vyslancem v Neapoli<br />
kníže Felix Schwarzenberg (1800–<br />
1852).<br />
Pro svoje působivé účinky na lidskou mysl<br />
i životy lidí v případě katastrofických<br />
erupcí poutala pozornost odjakživa činnost<br />
vulkánů. Od 18. století počíná probíhat<br />
vědecký výzkum sopek a rodí se věda<br />
nazývaná vulkanologie. Vesuv má pro vulkanologická<br />
zkoumání proti jiným sopkám<br />
určitou přednost: jeho činnost je podrobně<br />
dokumentována již dva tisíce let. Vyhlídkou<br />
na dýmající Vesuv z oken neapolského<br />
paláce krále Ferdinanda se kochal i mladý<br />
Kašpar Maria hrabě Šternberk, který zde<br />
nalezl svůj dočasný byt v letních měsících<br />
roku 1782. V zámeckých knihovnách<br />
na Křivoklátě, Kačině, Českém Krumlově<br />
a v Mnichově Hradišti se setkáváme s knihou<br />
Athanasia Kirchera Mundus subterraneus,<br />
která vyšla v Amsterodamu roku<br />
1678. Učený jezuita zde mimo jiné popisuje<br />
svá pozorování italských vulkánů, v knize<br />
jsou dvě rytiny s vyobrazením erupce Vesuvu.<br />
Jejich předlohou byla patrně rytina<br />
Johanna Paula Schora, která zachytila výbuch<br />
Vesuvu v roce 1638. Téměř sto let po<br />
Kircherově knize Mundus subterraneus zachycuje<br />
výbuchy vulkánu tyčícího se nad<br />
Neapolí kniha G. M. Della Torreho Storia<br />
e fenomeni del Vesuvio, vydaná v Neapoli<br />
roku 1768. V zámecké knihovně Konopiště<br />
se setkáváme s knihou neapolského dvorního<br />
architekta a scénografa Antonia Niccoliniho<br />
(1807–1850) Rapporto sulle acque<br />
che invadono il pavimento dell´antico edifizio<br />
detto il Tempio di Giove Serapide… vydanou<br />
v Neapoli roku 1829.<br />
Luboš Antonín,<br />
Oddělení zámeckých knihoven<br />
Knihovny Národního muzea<br />
G. M. Della Torre: Storia e fenomeni del Vesuvio, Napoli 1768. Zámecká knihovna Kynžvart.<br />
tvar 05/06/15
Change language