díl 1. - Hurontaria

„soudružky“ a „soudruzi“, kteří se mě snažili podpořit. Po třičtvrtě roce se konečně prolomily ledy a
zásluhou zmíněných kolegů vyšla pravá pravda najevo. Nesl jsem svůj kříž statečně, s pomocí svého
hereckého umění. Nicméně byla to první a jediná černá kaňka na mé antibolševické duši. Mimochodem
moje žena prožívala podobné martýrium v Rozhlase. Byla to sice doba „her a malin nezralých“, ale
některé byly setsakramentsky kyselé.
Král v pohádce Sůl nad zlato s Václavem Hladíkem
A teď zpět k věcem příjemnějším. Skončil jsem u „Stříbrného větru“. Dále jsem se setkával na své
toulavé pouti s dalšími rolemi a autory. Objevil se sám Moliére a jeho „Tartuffe“. Na režii pozvalo
divadlojakéhosi Pavla Římovského. Nikdo z nás ho neznal, ale byl to pro nás prostě režisér. Důležitější
bylo však obsazení.Mojí rolí byl Orgon- překrásná role. Titulní roli hrál Rudolf Leitner, Elmíru Jarmilka
Kolářová, Dorinu Libuše Jiskrová Kleanta Petr Patera. To jen hlavní role. Všichni zúčastnění sklidili
značný úspěch. Dokonce i tisk se nechal pochvalně slyšet.
To všechno, o čem píšu, byla ta léta sedmdesátá. V tomto období se deníky a týdeníky o divadlo dost
kreativně zajímaly. Za své desetileté působení jsem si mohl tiskovými kritikami, většinou příznivými,
polepit půl své koupelny, to bez jakékoli nadsázky! Při svých toulavých cestách občas vzpomínám na
některé kolegy a kamarády. Bylo jich mnoho.Proto prosím čtenáře o schovívavost. Vevedlejší šatně
seděl kolega Miroslav Krejča. Byl to zemitý herec, pro role charakterní. Také jsme se na jevišti
mnohokrát potkali. A jsem u Fány Pokorného, pána mírně prošedivělého, aristokratického zjevu. Svoje