díl 1. - Hurontaria

Dobrá věc se nakonec podařila a tato hříčka sklízela posléze značné úspěchy. I tisk se velice pochvalně
zmiňoval o této nové premiéře a hlavně o hereckých výkonech. Měl jsem bez nadsázky kritiky, jako
bych hrál Othela v Národním. Ona se tam totiž sešla opět výborná parta. Mou ženu hrála Evička
Vojtová, mého soka souseda Venda Hladík, dále pak dvojici mladých Alena Konopíková a Luděk
Nešleha a pochopitelně nechyběl Slávek Hofman. Tento kus jsme také odehráli na festivalu v přírodním
amfiteátru na Haškově Lipnici. Diváci i přes začínající déšť zůstali sedět v hledišti. Bylo nám to
příjemnou odměnou.
Nyní vážení čtenáři dovolte další odbočení z lesku a slávy jeviště do kruté životní reality. Bude to
zřejmě obsáhlejší kapitola. Odešel mi můj přítel a kamarád Mirek Samek. Ano, byl to blesk z čistého
nebe. Bydleli jsme s Haničkou už několikátý rok na pražské Kampě, kam jsme se odstěhovali z Libně.
Mirek, jak jsem se již zmínil, byl nejen jevištním, ale i osobním kamarádem. Spřátelil se i s mou ženou a
tak se stal i rodinným přítelem. Navštěvoval nás na Kampě velice často, sám bydlel se svým starým
otcem v Dejvicích. Neměl chudák příliš snadný život. Byl bez ženy a tak byli s tátou jacísi „dva chlapi v
chalupě“. Na Kampě jsem sousedil s panem Werichem, s členem Národního divadla Edouškem
Kohoutem a paní Červenou, vdovou po zakladateli Červené sedmy. V Mostecké ulici bydlel také
znamenitý herec a pozdější můj kamarád Zdeněk Kryzánek. Jeho Žalman ze seriálu F.L.Věk je
nezapomenutelný.
Jako zedník Liška ze hry "Sousedi"
O setkání s Janem Werichem jsem psal již v předchozích kapitolách. Bydlel jsem několik metrů od
hospůdky, ve které jsme se pravidelně setkávali s místními kamarády. Pan Werich, tehdy již nemocen,
nás občas navštívil a seděl s námi u „štamgastovského“ stolu. Tehdy stála desítka Staropramenu korunu
sedmdesát! Tak to už není dávno pravda. Nu a když Mirek zavítal k nám, navštívili jsme taky toto
příjemné restaurační zařízení. Trávili jsme spolu mnoho soukromých chvil.