díl 1. - Hurontaria

Autor : ©Ladislav Brothánek
Název : MŮJ ŽIVOT TOULAVÉHO KLAUNA.
DIVADLO TEPLICE (Díl 1.)
. A tak jsem začal prožívat život herce bez stálého angažmá. Začala léta osmdesátá. Můj tehdy již přítel,
režisér Láďa Rybišar plnil svůj slib, daný mi v Těšíně a snažil se mně zaměstnávat rozhlasovými a
suprafonovými příležitostmi. Kupodivu jsem dostával i možnosti před filmovou kamerou. Scházeli jsme
se také pravidelně se starou partou kamarádů, v čele s Ivánkem Jandlem v hospůdce „Na Mělníku“, v
Praze na Letné. Ivan tehdy, jak jsem již psal na začátku, pracoval jako kontrolor potravinové inspekce a
dále pilně ochotničil. Byla tam společnost opravdových kamarádů. Docházel tam Jirka Hromádko se
svou ženou, jeden z naší staré amatérské party. Byl tam Pavel Mrkvička , bratr herce Ladislava
Mrkvičky. I já se svou Haničkou a řada dobrých parťáků. Jednou přivedl mezi nás Ivan Jandl svého
nového přítele Karla Edelmanna.
Byl to pán středního věku, který měl rád pivo. Živil se všelijak, jednou z jeho pracovních aktivit byl
jakýsi externí náborář pro Krušnohorské divadlo v Teplicích. V oné zmiňované hospůdce jsme měli
zamluvený menší salónek pro pravidelné schůzky. Nu a já jednou, jsa trochu více opivněn, jsem začal
zpívat. Ivan mé pěvecké kvality znal již z minulosti, ale onen Edelmannn pravil:“Ty vole, v Teplicích
zemřel herec a hledají náhradu, já to zjistím“. Bral jsem to pochopitelně s humorem, v domnění, že z
chlapce mluví přemíra alkoholu. Situace však nabyla jiných rozměrů, když za dva dny poté mi onen
Karel přinesl dopis z ředitelství teplického divadla o jejich zájmu a zdali bych se mohl představit. Byl
jsem sice poněkud překvapen, ale moje reakce byla odmítavá. Můj nový kamarád Karel s ostatními se
mně jali vehementně přesvědčovat a moje klaunské srdce se opět ozvalo. Po několika letech opět na
prknech? Nakonec jsem přikývl a dohodli jsme se s Karlem na příští den. Sraz jsme si dali na
autobusovém nádraží Florenc v 8.00. Po konzultaci s Haničkou jsem tedy sedl na autobus Praha –
Teplice.
Čekal mne poněkud neobvyklý skok od činoherce do hudebního divadla, vlastně operety. Měl jsem však
za sebou karlínskou školu. Vzal jsem si s sebou patřičný sólový part a pro jistotu J.Vrchlického a jeho
„Baladu o Karlu IV“. Karel Edelmann se mne snažil celou cestu poněkud obeznámit s poměry a
atmosférou teplického divadla. Po příjezdu na teplické autobusové nádraží jsme se vydali pěšky dlouhou
ulicí a přes jedno náměstí směrem k divadlu. Ohromila mne krása staré secesní budovy, sousedící s
lázněmi. Karel mne uvedl přes velkou prosklennou vrátnici opět do prvního patra. Situace se znovu
opakovala, jako v případech mých minulých vstupů. Představil mne v kanceláři řediteli Chudlaskému,
za přítomnosti šarmantního pána, kterým byl šéfdirigent František Popp.Poté jsem byl požádán, abych
sešel na samotné jeviště ke klavíru. Jeviště bylo velké a sál hlediště překrásný.