díl 1. - Hurontaria

Ze hry "Jolanka", vysloužilý muzikant
Nyní zas z trochu jiného soudku. Seznámil jsem se v Příbrami s Janou Mackovou, která pracovala jako
vrchní sestra na rentgenu tamnější nemocnice. Fajn holka a velká fanynka divadla. Jejím
prostřednictvím jsem poznal jistého Mirka, který byl trumpeťákem místní vojenské posádkové hudby.
Stali jsme se přáteli. Protože můj pěvecký talent byl již všeobecně znám, vyskytla se možnost zazpívat si
s oním tělesem na pořadu, který se konal v divadle při příležitosti oslav nestorů dechovky Karla Vacka,
Jaromíra Vejvody a Josefa Poncara. Byla to velkolepá šou. Jelikož jsem po svém tátovi zdědil v genech
lásku a schopnost i na tento žánr, byl jsem vyzván se na této akci účastnit. Byl jsem pln síly a elánu.
Vzpomínám si, jak dotyční bardové přijeli do Příbrami. Pan Vejvoda byl meší skromný pán,i když byl
autorem světoznámé „Skody lásky“. Pan Poncar se tehdy omluvil. Zato pan Vacek na mne pohlédl jako
na někoho, koho v životě neviděl a kdo prý že to je. Po generální zkoušce však tento majitel světoznámé
„Cikánky“ poopravil svůj první dojem a já poté nastoupil jako jeden ze tří sólistů. Se mnou i tehdejší
sólista posádkové hudby Praha Jiří Staněk. Oba autoři si své skladby také dirigovali. Moji kamarádi a
kamarádky mně přišli do vyprodaného hlediště podpořit. Všechno nakonec dopadlo tak, jak bylo