2005_1 - Archeologický ústav AV ČR

6
CHYTRÁâEK – ·MEJDA: Opevnûn˘ areál na Vladafii …
hornických děl dosahuje 1,25 km 2 . Impozantní doklady rýžovnických prací jsou pravděpodobně
především středověkého původu. Nasvědčují tomu zprávy o rozsáhlém dobývání
zlata ve středověku i zmínka, že rýžování bylo hlavní obživou obyvatel Manětína (Barvíř
1906, 36).
V Čechách v 6. a 5. stol. př. Kr. nebylo zřejmě ještě zapotřebí hloubit v pleistocenních náplavech několikametrové
jámy a navršovat odvaly – sejpy podél toků. V mělkých vodách řečišť se tehdy ještě vyskytovala
tzv. hnízda nebo kapsy zlata, které obsahovaly množství koncentrovaného zlatonosného písku i zlatinky
větších rozměrů. Zlaté rozsypy v řečištích byly patrně hlavním zdrojem většiny zlata získávaného od doby
kultury únětické až do raného středověku (Kudrnáč 1982, 477). Rýžoviště, po nichž zbyly na desítkách hektarů
jámy a sejpy, jsou podle svědectví archeologických výzkumů také většinou až středověkého původu.
V Čechách nejsou zatím k dispozici žádné přímé doklady prehistorické těžby zlata ani jiných kovů (Kudrnáč
et al. 1997, 65; diskutována je např. exploatace cínu v Krušných Horách v Ha B2–3: Bouzek – Koutecký
– Simon 1989, 204, fig. 1; Alimov et al. 1999, 139; Jiráň 2000, 66). Hlavní příčina jejich absence je spatřována
v zahlazení starých stop prehistorického dobývání pozdější středověkou nebo i novověkou těžbou.
Jsme proto odkázáni jen na určité nepřímé indicie, které mohou případně vyplynout např. ze studia struktury
osídlení a rozložení primárních a sekundárních ložisek kovových rud. Pozoruhodný je záznam z 19. století
o nálezu zlaté nugety přímo z řeky Střely, nedaleko Žlutic (Barvíř 1906, 36). Nález byl učiněn v blízkosti
fortifikací na Vladaři a v prostoru snosové oblasti sekundárního výskytu zlata (obr. 1), kterou vymezil pozdější
geologický průzkum (Tenčík et al. 1982, I–128, 144). Přímo na okraji jiné, ještě rozsáhlejší snosové
oblasti sekundárního výskytu zlata (13 km na JZ od hory Vladař a 3 km od rýžovišť v okolí Manětína) prozrazují
nestratifikované nálezy keramiky Ha D další výšinnou lokalitu v k. ú. Nové Městečko (Chytráček
– Metlička 2004, 102, Abb. 79, 80, Foto 57–59, Karte 16: 3). Situaci s doklady pravěkého osídlení a snad
i se stopami opevnění v 1. pol. 14. stol. pravděpodobně zničila stavba rozsáhlého hradu Preitenstein.
Rýžování zlata přímo v řečišti nezanechávalo žádné stopy a v době halštatské i laténské bylo v některých
oblastech zřejmě hojně rozšířeno (Hoffmann 1991, 37; Lehrberger et al. Hrsg. 1997, 224). Od
6. stol. př. Kr. je předpokládána kontrola přirozených výskytů zlata zvláště v dosahu vyspělých mocenských
center pozdní doby halštatské a časné doby laténské (Éluère 1997, 11).
2. Vladař
Hradiště Vladař leží v k. ú. obcí Záhořice a Vladořice (okr. Karlovy Vary), ve vzdálenosti
8 km sev. od pohřebiště u Manětína-Hrádku (obr. 1: 1, 9; 2). Akropole hradiště (693 m n. m.)
se rozkládá na plošině stolové hory, převýšené 230 m nad údolím řeky Střely (obr. 5; 6).
Opevněné výšinné sídliště se vyznačuje složitým systémem fortifikací, které zasahují až
k samému úpatí stolové hory a utvářejí jeden uzavřený celek, složený z několika samostatných
opevněných areálů (akropole, vícenásobně členěné předhradí: obr. 5; 6). Pevnostní
soustava o celkové rozloze 115,3 ha vznikala zřejmě postupně a v delším časovém úseku.
V roce 2003 bylo dokončeno geodetické zaměření rozsáhlé a složitě členěné fortifikační
soustavy, kterou na S a SZ obtéká řeka Střela. Pod jz. úpatím hory protéká bezejmenný
potok, vlévající se do Střely přímo pod hradištěm (obr. 5; 24). Nejvýše položené místo na
vrcholu stolové hory poskytovalo kruhový výhled do okolní krajiny, rozsáhlá akropole
o rozloze 13,4 ha disponovala také vlastním vodním zdrojem, který byl umístěn v nejnižším
místě akropole a měl podobu velké uměle vyhloubené cisterny (45 x 30 m), zachycující
dešťovou vodu (obr. 6).
Stolová hora Vladař je významným bodem Vladařské vrchoviny, klimaticky spadá do mírně teplé oblasti
(jednotka MT4 s krátkým mírně suchým létem a s mírně teplou suchou zimou, s kratším trváním sně-