„Elitní školy ano, ale ne od raného dětství“ - Hospodářská komora ...

str. 56 září 07
str. 57
PROSTOR PRO ÚSPĚCH
PROSTOR PRO ÚSPĚCH
NÁDHERNĚ ZABALENÝ
DÁREK POTĚŠÍ
DVAKRÁT. I KDYŽ JE
ČLOVĚKU NĚKDY
AŽ LÍTO TU KRÁSU
POTRHAT... „DÁRKY SE
MUSÍ BALIT SRDCEM,“
ŘÍKÁ ZAMĚSTNANCŮM,
ÚČASTNÍKŮM
KURZŮ A ČTENÁŘŮM
SVÝCH KNIH RADKA
KŘIVÁNKOVÁ,
ZAKLADATELKA PRVNÍ
ČESKÉ FIRMY NA
OZDOBNÉ BALENÍ
DÁRKŮ.
Láska z papíru,
stuh a krajek
Před dvanácti lety ji v rámci snižování stavů
propustili z obchodního domu Kotva. Ze dne na
den se ocitla téměř na dlažbě, se dvěma malými
dětmi, na mateřské, s rozvodovým řízením na
krku. Za pár týdnů se do Kotvy vrátila, ale už
s vlastní provozovnou. Přesněji: první z poboček
dnes dobře zavedené společnosti na ozdobné
balení dárků. Jaké byly začátky
Malý nápad – velká firma
Nezaměstnaná aranžérka si musela hledat jinou
práci. Vzpomněla si, jaký byl vždy v obchodním
domě před Vánocemi zájem o balení dárků,
a rozhodla se zkusit to na vlastní pěst.
Když začínala, nemyslela si, že bude zakládat velkou
firmu... Hledala východisko z nouze, na dva
tři měsíce. „Řekla jsem si, že to budu dělat tak
dlouho, dokud mě to nepřestane bavit. A bavit
mě to nepřestalo dodnes,“ mile se usmívá Radka
Křivánková. Jak vypadal pracovní den mladé
maminky-živnostnice „Každé ráno jsem chodila
do papírnictví, nakoupila papíry, v galanterii stuhy
a až do večera balila dárky v prostorách nákupního
domu. Za to, co jsem vydělala, jsem druhý
den koupila další papíry, další stuhy...“
Začínala doslova s pár korunami. Po čase se
živnost rozrostla a talentovaná aranžérka s neobyčejnými
nápady si již mohla dovolit nakupovat
„Téměř všechno
dovážím. Z celého
světa, hlavně z Asie.
Jezdím do Indie, do
Thajska, nedávno jsem
byla v Izraeli.“
materiál ve velkém. „Vyplynulo to nějak samo.
Přišel zákazník, zabalila jsem mu dárek. Byl
spokojený, přišel zas a potřetí se vrátil s tím, že
potřebuje pro firmu zabalit sto dárků...“ Ještě
týž rok na Vánoce musela Radka Křivánková
najmout první brigádníky.
Patentovat Prosím, ale...
Během dvou let přerostla improvizovaná živnost
v životaschopný podnik. Základem úspěchu byly
původní způsoby dekorativního balení, které si
paní Křivánková sama vymýšlela. Působily na
zákazníky jako magnet. Přitahovaly však i pozornost
lidí, kteří chtěli úspěch průkopnice nového
oboru v podnikání napodobit. Ti začali jednotlivé
metody kopírovat. „Postupně přibývalo konkurenčních
firem, které využívaly moje nápady.
Rozhodla jsem se své nápady tudíž chránit.“
Obava z konkurence přivedla Radku Křivánkovou
na patentový úřad. Tam se dozvěděla, že je nutné
patentovat každý způsob ozdobného balení
zvlášť. A nejrůznějších technik obsahovala firemní
vzorníková kniha desítky... Větší šok ale přinesla
informace, že pokud by někdo zabalil dárek
podle patentovaného postupu do jiného papíru,
třeba jen jiné barvy, už by to bylo bráno jako nový
Foto: Jáchym Kliment
nápad. Na ten se patent již nevztahuje... Co teď
Radka Křivánková se rozhodla jít přesně opačnou
cestou. Intuice, která před lety pomohla, když
s prázdnou kapsou stála před obchoďákem, jí
i teď ukázala směr. Směr, jakým by se vydal asi
málokdo: dál o své duševní vlastnictví nebojovat,
ale naopak se o ně se všemi podělit. „Rozhodla
jsem se všechny nápady prozradit, vydat je
knižně, otevřít kurzy balení dárků.“ Všichni známí
si ťukali na čelo – vyzrazovat know-how „Podezírali
mě, že jsem se zbláznila, že si podřezávám
větev pod sebou,“ směje se podnikatelka. „Říkala
jsem si, možná opravdu zkrachuji... Vždycky ráda
zkoumám neprobádaný prostor, a než stagnovat
a zůstat na jednom místě, raději půjdu dělat něco
jiného.“ Nezkrachovala. Zákazníků neubylo, naopak.
Do kurzů paní Křivánkové začaly přicházet
maminky, co se chtěly něčemu novému naučit,
či dokonce manželka egyptského velvyslance,
ovšem i pánové... A také lidé, kteří si chtěli otevřít
vlastní konkurenční firmy.
Důvěřuj jen sobě
„Zvenku to vypadá jako bombastická firma,“
zní vysvětlení pohnutek lidí chodících na školení
s úmyslem rozjet analogický podnik. „Dost lidí
si na tom ale lidově řečeno nabilo kokos. I když
jste zavedení, máte tradici, zakázky jsou nestálé,
nerovnoměrné. Některým zákazníkům dodnes
tato služba přijde drahá, navíc se od podobných
menších služeb odlišuje relativně vysokými
náklady,“ říká šéfka firmy a dodává: „Hodně lidí
si myslí, že někde za Prahou je velkoobchod
s materiály, kde všechno nakoupí. Nikoliv. Téměř
všechno dovážím. Z celého světa, hlavně z Asie.
Osobně jezdím do Indie, do Thajska, nedávno
jsem byla pro luxsusní papír v Izraeli. Co papír, co
stužka, to jiný dodavatel.“ Počet provozoven paní
Křivánková omezila na dvě. Podle svých slov nechce
být jednou z mnoha. I když byla první. Chce
jít dál, vybudovat první velkoobchod s potřebami
pro dekorativní činnost. Konkurence se už tolik
nebojí. Největší problémy musela překonávat ve
vlastních řadách. Za dvanáct let podnikání se
přesvědčila o tom, že jediný, komu může ve své
firmě na stoprocent důvěřovat, je ona sama. Není
to tak dávno, kdy společnost zasáhlo „personální
zemětřesení“, ze kterého se dlouho vzpamatovávala.
Co se stalo „Po určité období jsem se více
věnovala knížkám, kurzům, předváděcím akcím,
přednáškám v zahraničí. Vedení firmy jsem svěřila
jedné paní. Moje ,pravá ruka‘ najednou úplně
přestala pracovat a pak jsem zjistila, že tady nepracuje
nikdo, že zaměstnanci dokonce kradou.
Bylo to šílené. Z pětadvaceti pracovnic tu zůstala
jediná,“ svěřuje se podnikatelka. „Musela jsem
„Víc než dokonalost techniky, kterou zájemce
předvádí, mě zajímá, jaký má vztah k té práci.“
vše stavět znovu, nabírat nové lidi, ale bylo velmi
těžké, aby zákazníci, zvyklí na vysokou úroveň,
zachovali firmě přízeň.“ Dnes už opět společnost
funguje. Najít dobré zaměstnance je však složité.
Na inzerát se jich přihlašuje kolem sta. Z tohoto
počtu je třeba vybrat jednoho a i po půl roce
může vyjít najevo, že se neosvědčil. „Na prvním
místě mě nezajímá dokonalost techniky, kterou
zájemce o místo předvádí, ale jaký vztah k té
práci má. Nejdůležitější je, aby ji dělali s láskou.“
Stačí přijít na trik...
Podle Radky Křivánkové musí být do balení dárku
vloženo srdce. Lásku předává do svých knih
a velice jí těší ohlasy čtenářů, kterým se podařilo
udělat radost blízkému člověku krásně zabaleným
dárkem. Dobré pocity si odnáší večer po
skončení kurzů, kdy posluchači, kteří ráno lamentovali,
že to nesvedou, vše zvládli na jedničku.
„Způsoby balení nejsou nijak složité. Jde o to
prozradit trik jak na to. Stejně jako kouzelník, když
kouzlí – všichni se ptají, jak to dokáže A když
prozradí svůj trik, tak to najednou dokáže každý...“
Jak již bylo řečeno, úspěšnou podnikatelku
častou zvou za hranice, aby tam předvedla svoje
aranžerské umění. Velice inspirativní je pro ni
právě Japonsko. „Je to země s velmi dlouhou
tradicí ozdobného balení. Ale troufám si tvrdit, že
její úrovně v Česku brzy dosáhneme. Úrovně
balení dárků, ale hlavně náročností zákazníků
na ni,“ dozvídáme se překvapivý fakt. „Hodně
cestuji a mohu říci, že v Evropě se s Českou
republikou může měřit snad jen Švýcarsko. Občas
můžete slyšet názor, že třeba v Německu
balí krásně dárky, ale nemám ten dojem. Ani co
se týká zákazníků a jejich požadavků. Nedávno
jsem viděla předváděcí akci jednoho Itala, a to,
co předvedl, by mu polovina našich zákazníků
– s prominutím – hodila na hlavu,“ směje se
Radka Křivánková. Ale jen neochotně přiznává,
že to byla ona, kdo rozmazlil české zákazníky
a pozvedl laťku našich dekorativních služeb na
špičkovou úroveň. „Kdy jsem si poprvé řekla,
teď už je všechno v pořádku, už nezkrachuji
Nikdy. Myslím si, že tuto větu pronesou lidé
těsně před tím, než zkrachují...“
Mikuláš Černý
Radka Křivánková (38)
Vystudovala propagační
výtvarnictví na SŠ.
Její jméno je dvakrát
zapsáno v Guinnessově
knize rekordů. Jednou
v souvislosti s NEJmenším
ozdobně zabaleným dárkem
(australský opál velký jako
zrnko rýže) a podruhé za
NEJvětší zabalený dárek.
Což byl nákladní automobil.
Balila ho celé dva pracovní
dny. Připravovala dárek
pro princeznu Dianu,
japonský císařský pár,
prezidenta George Bushe,
Michaila Gorbačova i české
prezidenty Václava Havla
a Václava Klause.