Ekologické dopady Společné zemědělské politiky a ... - Hnutí DUHA

zůstávaly nadále na skladech podniků, často nedostatečně zajištěny, a jejich bezpečná likvidace se odkládala
do budoucna.
Převážná část zásob byla zlikvidována do roku 1995 – byly vyvezeny do speciálně vybavených spaloven v Německu
a Velké Británii. Nicméně pořád ještě zůstávají v přírodě a potravním řetězci, včetně lidí [27].
Zatímco ke snížení spotřeby agrochemikálií v Dánsku a Švédsku došlo díky promyšleným opatřením, za poklesem
u nás stojí zhoršená finanční situace zemědělců. Farmy prostě nemají peníze na to, aby si vysoké dávky pesticidů
a umělých hnojiv koupily. Ale po vstupu do EU se zemědělské dotace v České republice podstatně zvýší. Otázkou
zůstává, jak tyto peníze použijí.
Očekává se, že dotace z CAP společně s tržními tlaky povedou ke zvýšení spotřeby pesticidů a umělých hnojiv
v zemědělství České republiky i okolních zemí [29]. Peníze daňových poplatníků by tedy namísto reformy zemědělství,
kvalitních potravin, lepší péče o krajinu a rozvoje venkova sloužily k další intenzifikaci a většímu znečištění
– tedy nakonec skončí v kapsách chemických koncernů.
Stát by měl použít doprovodná opatření k tomu, aby zemědělcům umožnil využít vyšších dotací k lepšímu nakládání
s agrochemikáliemi a k zavádění moderních metod kontroly škůdců a zúrodňování půdy – namísto toho, aby
se opět uvazovali do spirály závislosti na chemii. Účinné by bylo například zřízení kvalitní poradenské služby zaměřené
na efektivní nakládání s agrochemikáliemi.
Zároveň je nutné podmínit dotace snahou o snížení znečištění. Přímé platby by tedy rozhodně měly být podmiňovány
dodržením několika konkrétních ekologických standardů, tedy nějakou formou tzv. křížového souladu (podrobněji
toto téma diskutujeme v kapitole 4).
Právě spotřeba agrochemikálií dobře ilustruje klíčovou volbu, před kterou české zemědělství nyní stojí – zda využije
příležitosti, kterou jeho dnešní stav a evropské dotační programy nabízejí, a vydá se cestou šetrného hospodaření,
nebo zda se vrátí k intenzivní výrobě za každou cenu. Toto dilema však neřeší abstraktní agrární sektor,
nýbrž v prvé řadě vláda. Právě její opatření o něm rozhodnou.
Další potenciální riziko, které přináší vstup do unie, se týká obchodních norem EU pro tvar, velikost a estetický
vzhled ovoce a zeleniny. Podstatná část dnešní spotřeby pesticidů nesouvisí s výnosy, ale slouží pouze k zajištění
kosmetické kvality a jednotvárné produkce – jde o tzv. regulátory růstu. Také zavádění domácích i evropských
standardů do ovocnářství často znevýhodňuje místní odrůdy. V Evropě existuje přes 2300 odrůd jablek, ale v regálech
supermarketů lze najít pouze několik z nich. Nařízení Evropské komise č. 85/2004 zakazuje, aby se jablka
o průměru menším než 5,5 cm, hmotnosti pod 80 gramů nebo s vadami na slupce přesahujícími plochu 2,5 cm 2
prodávala jako jablka – shodné minimální požadavky má také česká norma [30]. Důsledkem takových opatření
je masivní zavádění dalších pesticidů a umělých hnojiv s cílem vypěstovat jednotvárné a „neposkvrněné“ ovoce.
Podobné standardy v EU platí také pro hrušky, švestky, broskve, mrkev a další druhy ovoce a zeleniny. Komplikuje
to život zejména ekologickému zemědělství, které agrochemikálie nepoužívá.
Evropská opatření a zemědělská chemie
Členství v unii zavádí do českého právního řádu také evropské standardy a další opatření, která mají chránit před
znečištěním pesticidy a umělými hnojivy. V mnoha případech mohou znamenat podstatný krok k lepšímu. Nicméně
ke sladění legislativy původně došlo hlavně s cílem zajistit volný trh a vyhnout se potenciálním obchodním
sporům, které by mohly plynout z rozdílných norem v různých členských zemích. Snaha o ochranu lidského zdraví
při jejím sestavování hrála vedlejší roli – a podle toho také vypadá [31]. Česká republika by se proto neměla omezit
na formální splnění norem, ale měla by se snažit zajistit vysokou úroveň ochrany před znečištěním a kontaminací.
Navíc vláda napříště ponese spoluodpovědnost za formulaci nové evropské legislativy.
Evropská opatření jsou zatím poměrně slabá především proto, že nezajišťují snižování spotřeby pesticidů. EU potřebuje
novou směrnici, která by stanovila konkrétní, právně závazné a termínované cíle snižování spotřeby, jež
by od členských států vyžadovaly přípravu a schvalování národních plánů redukce spotřeby pesticidů. Ekologické
organizace vedené Pesticide Action Network už předložily konkrétní návrh takové směrnice [32].
Ekologické a sociální aspekty zemědělské politiky – 17