Ekologické dopady Společné zemědělské politiky a ... - Hnutí DUHA

Samozásobitelské zemědělství bývá někdy považováno za zaostalé a neproduktivní. Ve skutečnosti ale může na
venkově úspěšně fungovat jako sociální síť, která poskytuje určitou ekonomickou jistotu v době vyšší nezaměstnanosti.
Pokud jde o podíl zemědělství na pracovní síle, Česká republika se zhruba 5 % – podobně jako třeba Maďarsko
– příliš neliší od průměrných hodnot EU-15. Naproti tomu v zemích s fragmentovanějšími farmami je tento podíl
podstatně vyšší: v Polsku nebo na Litvě skoro dvacetiprocentní, v Rumunsku více než čtyřicetiprocentní (viz Tabulka
1).
Výnosy jsou u nás stejně jako v ostatních z nových členských zemí s výjimkou Slovinska podstatně menší než ve
státech patnáctky. Ovšem intenzita české produkce patří mezi nejvyšší v regionu. Důležitou roli zde hrál prudký
propad výnosů po roce 1990. Až do konce osmdesátých let bylo zemědělství u nás a v okolních zemích zaměřeno
na intenzifikaci, stejně jako ve státech EU-15. Propad ve spotřebě pesticidů a umělých hnojiv i další ekonomické
změny vedly k propadu a následně stagnaci zdejších zemědělských výnosů.
Obr. 2: Výnosy obilnin v zemích EU-15 a v České republice
Zdroj: FAOSTAT 2004 [3]
Shrnuto: české zemědělství je odlišné od většiny západoevropských zemí i nových členů Evropské unie. Je extrémně
koncentrované, má poměrně malé výnosy ve srovnání se západními a vysoké oproti východním zemím.
Zaměstnanost je nižší než ve většině z ostatních nových členských států a lze ji srovnávat s EU-15.
Dopady CAP
Hrozí však , že se česká vláda i Evropská komise v příštích letech soustředí na jedinou prioritu – zvyšování produktivity.
Život na venkově, zdravá krajina a zájmy spotřebitelů by přitom zůstaly na vedlejší koleji.
Toto dilema je ještě dramatičtější v zemích s extenzivnějším zemědělstvím. Studie zpracovaná pro Evropskou komisi
varuje: „Dosáhnout v deseti zemích střední a východní Evropy pouze poloviční produktivity států EU-15 by
při konstantní produkci znamenalo zničení 4 milionů pracovních míst v zemědělství.“ A to zejména v Rumunsku
a Polsku. Komise sama potvrzuje, že „klíčové v prvních letech po vstupu [do EU] bude riziko, že proces restrukturalizace
a opatření [agrární politiky Evropského] Společenství budou spojeny s rostoucí nezaměstnaností na
venkově a chudobou“. [1]
V České republice a na Slovensku, kde zemědělství už značnou „restrukturalizací“ prošlo paradoxně během kolektivizace,
lze očekávat daleko méně razantní proměnu venkova. Ovšem i zde může evropská agrární politika
vyvolat tlak na další intenzifikaci.
Přitom intenzifikace může nastat i bez většího růstu produkce. Vypovídajícím příkladem je Španělsko po jeho vstupu
do EU (1986). V letech 1990–1999 zde celková zemědělská výroba stoupla jen o 8 %, ale spotřeba umělých
Ekologické a sociální aspekty zemědělské politiky – 11